Snaha napodobit realitu je vývojářům vlastní od chvíle, kdy vznikla první hra, ale pořád se odehrává pouze ve virtuálním prostoru a nemá přesah do reality (pokud nepočítáme neprobádaný vliv her na lidskou psyché). Ostatně, představa, že lze skrze hru ovlivňovat realitu, je jako vystřižená z béčkového sci-fi thrilleru. Přesto se však něco takového nedá odsoudit jako utopie, jak ukazuje experiment, který v rámci výzkumu provádí na univerzitě ve Stanfordu asistující profesor a fyzik Ingmar Riedel-Kruse. Jeho pokus s biotickými hrami umožňuje přes tradiční herní mechanismy a interface ovládat živý organismus.