Zkouším popatnácté nastoupit na plošinu, která rotuje "kolem světa" a sláva - daří se mi to. Jenže žaludek zase volá o pomoc. Ani nevím kvůli čemu víc. Jestli ze strachu, že nestihnu včas přestoupit na úplně stejný čtverec, který létá v protisměru, nebo z toho, že jsem tak hloupý a vůbec to zkouším. Stejně zase ztroskotám a Magrunner sežere další kus mého mozku. A možná i část reflexů, sebevědomí i trpělivosti. Nedokážu si vzpomenout na žádnou jinou hru, která by si mě tak moc chtěla dát k večeři.