Virtuální realitu si v redakci nedopřáváme zrovna každý den – přeci jen pořád ještě máme raději klasické monitory. Když se nám ale naskytla příležitost vyzkoušet speciální zážitkovou hru Golem VR, nemohli jsme odolat. Po rudolfinské Praze se totiž doopravdy, fyzicky procházíte – s brýlemi na očích chodíte po speciálně připravené aréně, dotýkáte se stěn, cítíte vítr ve tváři. Místo gamepadu vám poslouží vaše vlastní končetiny.

Když malíř namaluje obraz, vyškrábne do rohu své jméno. Když režisér natočí film, vidíme jeho jméno na prominentním místě v závěrečných nebo úvodních titulcích. Když novinář napíše článek… Má cenu pokračovat? Uvést své jméno a odpovídajícím způsobem se podepsat pod svou práci je ve většině uměleckých oborů, od hudby přes literaturu až po výtvarné umění, celkem standardní a žádoucí – publikum to zkrátka očekává. O videohrách to tak docela neplatí. Řada vývojářů, včetně jednočlenných týmů, se schovává za názvy často smyšlených „firem“ a jejich jména mnohdy nenajdeme ani v propagačních materiálech nebo na oficiálním webu. Proč tomu tak je? Nad tím se v rámci letošní Game Developers Conference zamysleli vývojáři Bennett Foddy (QWOP, Getting over it) a Zach Gage (SpellTower, TypeShift).