Valkyria Chronicles - recenze
8/10
zdroj: Archiv

Valkyria Chronicles - recenze

Datum vydání:
11. listopadu 2014
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

26. 1. 2015 20:30 | Recenze | autor: Václav Pecháček |

Kdyby Valkyria Chronicles byla dívka, kterou jsem potkal někde na večírku a snažil se ji do nejmenších podrobností poznat, utkvěly by mi v mozku tyhle myšlenky: "Je tak krásná... tak zvláštní, zajímavá a zábavná... je tedy trošku hloupoučká." A nakonec "Musím být velmi trpělivý." Valkyria Chronicles je hra, která po svém vydání na PS3 před sedmi lety okouzlila kritiky i hráče. S prodeji už to nebylo tak slavné, ale na původní titul navázala pokračováním pro handheld, mangou a anime. Nedávno si nečekaně našla cestu i na PC, což je pro některé z nás moc dobrá zpráva.

Prvním prvkem, který vás na téhle osobité hře zaujme, je příběhové ukotvení. Valkyria Chronicles je totiž na vyprávěná silně založená. V prvních dvou, třech hodinách budete víc poslouchat rozhovory a sledovat filmečky než kosit záporáky kulometem tanku. Děj je zasazen do alternativní verze druhé světové války. Dvě velké říše, jedna na západě a druhá na východě Evropy, se začnou nemilosrdně rubat kvůli surovině zvané ragnite. To je univerzální energetický zdroj tohoto světa, používaný k pohonu vozidel, výrobě zbraní a trhavin.

Mezi těmito dvěma giganty leží malá zemička jménem Gallia, jejímž požehnáním i prokletím jsou velká zásoby ragnitu. Tanky a pěchota sousedního Impéria na sebe přirozeně nenechají dlouho čekat. Tady na scénu vstupuje Welkin Gunther, mladý student a syn válečného hrdiny z předchozí války. Vezme tatíčkův tank a rozhodne se, že nezvané návštěvníky ze své země vyžene. V tom mu pomáhá jednotka dobrovolníků, z nichž většina jsou mladí studentíci, z nějakého důvodu velice zběhlí v nejrůznějších formách boje, a také krásná sousedka Alicia. Tahle partička osvobozuje města, obsazuje mosty, brání základny a kosí desítky a stovky zlých Imperiálů.

Krása nesmírná

Příběh je v jádru vlastně strašně jednoduchý a nijak zvlášť výjimečný. V kombinaci s jeho všudypřítomností se může zdát, že je jednou z velkých slabin Valkyria Chronicles. Jenže, všechny příběhové scény bez výjimky jsou prostě a jednoduše krásné. Vypadají jako malba nebo stará fotografie uvedená v život šikovným animátorem. Nevyznám se příliš ve výtvarném umění, ale v tomto grafickém zpracování je něco, co mě zasáhlo. Paleta barev navíc doplňuje zvláštní filtr enginu CANVAS, skrz který se na svět díváte.

Tohle všechno platí i o grafice samotné hry, mimo filmečky. I když si můžete všimnout grafických nedostatků jako je občasný tearing či sem tam divná textura, v konečném důsledku to vizuálnímu zážitku ze hry v ničem neubírá. Valkyria Chronicles efektivně využívá i estetických vlivů převzatých z komiksů – při výbuchu granátu se objeví "Kaboom!", tanky dělají "Rrrrr" a celé je to takové roztomilé.

Valkyria Chronicles se zkrátka vyznačuje vysokými produkčními kvalitami, kam patří i velmi solidní anglický dabing. Namluveny přitom nejsou jen hlavní postavy. Dokonce i všichni nepříliš podstatní členové jednotky mají vlastní hlasy, hlášky a komentáře. K tomu všemu je ve hře ještě obdoba kodexu, jaký jsme viděli třeba v sérii Mass Effect. O každé postavě, lokaci, zbrani i vozidlu si můžete přečíst kratší či delší popis, jenž se navíc upravuje podle toho, jak postupujete v příběhu dál a lépe poznáváte svět kolem sebe.

zdroj: Archiv

Povedená všehochuť

Žánrově je Valkyria Chronicles hybrid. V základu jde o taktické RPG, které kombinuje prvky tahového a realtimového boje. Ze strategické mapy si v klidu zvolíte jednotku, kterou následně přímo ovládáte z pohledu třetí osoby. Můžete s ní běhat, dokud se nevypotřebují její akční body, a v průběhu tohoto přesunu také jednou vystřelit. Poté její tah skončí a vy si můžete vybrat ze strategické mapy další (nebo klidně tu samou) postavu, dokud vám na to ještě zbývají tzv. velitelské body.

Zajímavé ovšem je, že během pohybu vojáka jsou nepřátelé defenzivně aktivní – pokud vás vidí, budou po vás střílet. Boj je tedy založen na co nejefektivnějším zužitkování tahu, ale zároveň jsou k úspěchu třeba i reflexy a rychlé přemýšlení pod tlakem (a pod palbou). Systém možná působí zvláštně a neobvykle, ale funguje skvěle. Musíte být totiž neustále ostražití a nepřemýšlet jen na začátku tahu, ale i během jeho trvání, když se třeba objeví skrytý nepřítel nebo se prostě něco během přesunu nepovede. Pokud navíc během mise padne některý člen vaší jednotky a vy ho v časovém limitu nezachráníte, zemře navždy a už jej není možné oživit. A jak známo, permanentní smrt je zkrátka dobro.

Každý umí něco

Management vaší jednotky a jejích členů je důležitou součástí hry. Vojáci jsou rozdělení podle několika vcelku tradičních rolí - průzkumníci, ženisté, odstřelovači a tak dále. Krom toho je zde ještě hlavní hrdina Welkin, který se po bojišti prohání ve smrtícím obrněném tanku, na jehož ovládání ovšem musíte použít dvojnásobek velitelských bodů oproti pěším jednotkám. Všechny vojáky lze vylepšovat buď levelováním jejich povoláním, nebo výzkumem a získáváním nové výzbroje.

Během sestavování a řízení jednotky mě příjemně překvapilo, že každý voják je skutečně unikátní. Nejedná se jen o kosmetické rozdíly v podobě vlastních obličejů, hlasů a průpovídek. Vaši podřízení mají vlastní oblíbence mezi kolegy, přednosti i slabosti, zvyky a fobie, a to všechno do určité míry ovlivňuje jejich schopnosti v bitvě. Pokud vás zaujala možnost skládat dohromady úplně perfektní tým připravený na všechny situace, v němž si členové maximálně sednou a tvoří tak smrtící sílu na bojišti, Valkyria Chronicles vám to umožní.

Potenciálních možností, kombinací a vzájemně se ovlivňujících schopností tu je nepočítaně. Pokud ale už při pouhé představě něčeho takového zíváte nudou, nemusíte se bát. Já svůj tým skládal hlavně podle toho, jak mi byl kdo sympatický, a v žádném případě to neznamenalo přílišný nárůst obtížnosti. Tento do detailů propracovaný systém tak částečně ztrácí svou hodnotu a důležitost, což je trochu škoda - ale pro někoho i tak určitě pozitivně umocní jeho zážitek ze hry.

Dlouhá, zábavná, náročná a rovněž původem konzolová...

Jenže není všechno tak růžové, jak by se mohlo z předchozích odstavců zdát. Největším problémem PC verze Valkyria Chronicles je uživatelské rozhraní. Že možnosti nastavení hry jsou buď k smíchu, nebo k pláči, to bych ještě překousl, protože hra běží dobře a vypadá hezky. Ale autoři si nedali ani tu práci, aby se nejrůznější menu, tabulky a v neposlední řadě strategická mapa daly pořádně ovládat myší. Navíc je interface zkrátka a dobře nešťastně navržený - často na něco potřebujete tři, čtyři kliknutí, i když by vám při trochu jiném rozložení pohodlně stačilo jedno.

Stejně frustrující je i ovládání tanku, alespoň pokud používáte myš a klávesnici namísto gamepadu. Welkinův panzer se často chová zcela nepředvídatelně a dělá úplné psí kusy, jakmile si dovolíte během mačkání WASD zároveň pohnout myší. Každičký pohyb tanku navíc stojí drahocenné akční body. Když je kvůli pitomému řízení vyplýtváte v nevýhodné pozici a nepřítel tank i s chudákem Welkinem uvnitř zničí, znamená to konec hry a celou operaci můžete restartovat. V boji totiž nemůžete ukládat hru a mise se často táhnou opravdu hodně dlouho.

Je zkrátka hodně vidět, že se jedná o původně konzolovou hru. Možná to nezní jako něco extra důležitého, ale věřte mi, že po pár hodinách hraní z toho budete skřípat zuby snad ještě víc než na začátku. Buď si zvyknete, nebo začnete uvažovat o použití gamepadu.

Pokud si chcete užít skvělou hru, která se uvnitř skrývá, budete si muset zvyknout na hodně klikání, spoustu koukání na příběhové filmečky a trochu frustrace. Ale Valkyria Chronicles za to stojí, zvlášť pokud se vám líbí její grafika, zaujal vás svět a máte chuť zkusit si její netradiční hratelnost.

Verdikt:

Valkyria Chronicles je taktické a příběhově zaměřené RPG japonského střihu, které se vyznačuje unikátním bojovým systémem, krásnou grafikou a několika otravnými problémy v oblasti ovládání. Rozhodně ale neuděláte chybu, když jí dáte šanci.

Nejnovější články