Recenze

Carmageddon - recenze

V době vydání původního Carmageddonu jsem nebyl ještě ani v pubertě. Ideální věk na virtuální masakr nebohých chodců. Z jedné z nejkontroverznějších her své doby si toho už moc nepamatuju, ale některé věci mi zůstaly zaryté v mysli dodnes. Rudý Eagle, šílené bonusy z barelů, ježdění pod vodou, zvuky, hudba a samozřejmě stadión. Od té doby jsem jedničku nehrál a na Carmageddon Reincarnation jsem na Kickstarteru nepřispěl. Přesto jsem se do jedničky zase s chutí pustil, tentokrát na Androidu.

The Dark Eye: Chains of Satinav - recenze

Das Schwarze Auge je německou alternativou Dungeon & Dragons, která se hlavně v zemi svého vzniku těší velké oblibě. Logicky tedy člověk při videoherní adaptaci takového námětu očekává, že se bude pohybovat v ranku RPG her nebo přinejhorším zabrousí do strategie. Většinou tomu tak i bývá, ale tentokrát ne. Namísto šablony výživného RPG se totiž nová hra z prostředí Das Schwarze Auge navlékla do podoby klasické point and click adventury.

Battlefield 1 - recenze PC verze

První světová válka je ve hrách, pohříchu, opomíjená. Snad kvůli mylné představě, že šlo jen o válku zákopovou - tedy plazení se bahnem skrz ostnaté dráty pod palbou kulometného hnízda, to vše jen s vidinou pěti minut života nebo hrdinského obsazení další bahnité díry v zemi. V době sci-fi stříleček a zahlcení moderními konflikty se do prvního globálního konfliktu pustili tvůrci z DICE v Battlefield 1. A světe div se, zadařilo se!

Need for Speed: Porsche Unleashed

Need For Speed: Porsche Unleashed - recenzeAutor: jdPublikováno: 24.března 2000 Dnes se na...

911 Operator - recenze

“Dobrý den, dala bych si pizzu s feferonkama,” ozve se z telefonu. “Tohle je 911, nedělejte si z nás legraci,” odvětí operátor a zavěsí. Něco podobného se určitě stát může, ale jak by vám bylo, kdybyste byli na místě operátora, který právě zavěsil partnerem ohrožované ženě, která nemohla mluvit jinak než v heslech, aby nevzbudila podezření? Asi dost hrozně. Zvlášť, když situace ze hry 911 Operator vychází ze skutečné události, která ale naštěstí dopadla lépe než můj první hovor ve hře. A takových je víc.

Alien Rage - recenze

Mnohé budgetové hry se tváří navenek stejně. Skoro byste řekli, že nejde snadno poznat rozdíl mezi dobrou a špatnou budgetovkou. Ale ono to jde. Řekněme, že sympatičtější projekt vypadá amatérsky jenom proto, že na víc nebylo a spousta nápadů se prostě nedočkala jemného dopilovávání (Afterfall: Insanity). A ten druhý? Ten smrdí amatéřinou, protože sami autoři byli amatéři. Projekt jim přerostl přes hlavu a vykolejil, jedna hlava nevěděla, co dělá druhá (zvlášť když se "týmuje" přes Skype). To se pak na svět velice snadno dostane paskvil, ze kterého na obrazovku létají problémy jako hrášky z lusky. Alien Rage má bohužel blíže k tomu druhému typu her. Těch, které dobývají mainstream motykou a poslepu.

Rock of Ages - recenze

Občas se na herním trhu objeví anomálie. Hra, která sice na první pohled nevypadá jako nic, co jste kdy viděli, ale přesto působí dostatečně soudržně na to, aby vás přesvědčila, že tam uvnitř jede podle vlastní logiky a tudíž není ani z daleka tolik šílená, jen vy ji prostě nechápete.

Need for Speed Heat – recenze

Přijel nový díl Need for Speed, kterému není třeba hned sypat hřebíky pod kola. V novince Heat jsou na prvním místě rychlá auta a jejich poctivé vylepšování v garáži, naopak zmizely mikrotransakce, produktová reklama i spousta nevkusu z příběhu. Z ulice si navíc odvezete odlišné zážitky podle toho, zda řídíte ve dne, nebo při měsíčku. Jste připraveni na start?

We. The Revolution – recenze

Za svobodu se musí bojovat. Co je ale svoboda? Je to požehnání, nebo spíš prokletí? Za krvavé revoluce jedno splývá ve druhé a nevíte dne, kdy si svoboda přijde také pro vaši hlavu. Poutavě o tom vypráví soudní adventura We. The Revolution, jejímž námětem se stala slavná proměna francouzské monarchie v republiku. Technicky jednoduchá, ale myšlenkami nabitá hra staví na rozhodování a morálních dilematech. Místy je sice překomplikovaná a v závěru jí dochází dech, každopádně však dělá čest svému žánru, jehož příznivce nezklame.

The LEGO Movie Videogame - recenze

I mistr tesař se někdy utne, tvrdí přísloví, jehož pravdivost se ukazuje dnes a denně. Tentokrát se utnulo vývojářské studio TT Games se svou hrou The LEGO Movie Videogame, která přerušila velice úspěšnou šňůru vynikajících nebo alespoň výborných LEGO titulů.

Of Orcs and Men - recenze

Jakmile se to ve světě her zaleskne něčím novým nebo alespoň trochu neokoukaným, většina hráčů okamžitě zbystří svou pozornost. Pravda je taková, že jsme se přejedli různých klišé, která svým vydavatelům zajišťují jisté a tučné výdělky. Prostě chceme změnu! Nemusí jít o nic velkého, ani revolučního, stačí jen, aby to dobře fungovalo. Of Orcs and Men nabízí jedno neotřelé řešení, což je dobře, ale také moc dobře nefunguje jako celek, což rozhodně není důvod k radosti.

Call of Duty: Modern Warfare – recenze

Doutníkovým kouřem prosycené licousy a knír kapitána Price zmizely z našich životů před dlouhými osmi lety a leckdo by řekl, že právě někdy v té době skončila zlatá éra Call of Duty. Všechny možné vesmírné šarády nebo battle royale místo kampaně sérii posunuly... jinam, tam, kam se to mně osobně nezamlouvalo. Jenže ona se teď vrací. Spolu s Pricem. Spolu s příběhem. Spolu s moderní válkou.

Alto's Odyssey - recenze

Při pohledu na první obrázky, informace, a nakonec i při hraní prvních minut v Alto’s Odyssey, jsem se utvrdil v postoji, že jde o pěkné pokračování jedné z nejlepších endless runner her. A také, že víc, než sedmičku mu nedám. Na to to hraje příliš na jistotu, říkám si. Inu, mýlil jsem se. Poprvé jsem si to uvědomil, když na mě zničehonic udeřila pouštní bouře. Svištěl jsem s Altem ze svahu dolů, složky vizuální a zvuková na mě podmanivě útočily a působivá souhra svěžích nápadů ve mě úspěšně vyvolala dojmy, jaké v člověku neživí jen tak kdejaká mobilní hříčka z nabídky.

Dead or Alive: Dimensions - recenze

Pakliže patříte do skupiny milovníků tuhých bojovek, které vyžadují trénink a perfektní načasování, 3DSko už vám pravděpodobně udělalo radost díky vlastní inkarnaci čtvrtého Street Fighteru. Ne každému ale voní hry, kde i po týdnech tréninku dostanete namláceno od oponenta střední obtížnosti, a kde zásadní a kritická komba vyžadují skutečné prstokladové akrobacie.

Drakensang: Řeka času - recenze

RPG jsou významným hráčem herní scény. Jednou jsou dole, jednou nahoře, ale vždy tu jsou a jejich věrní fanoušci stojí při nich. S každou generací RPG hry prochází vývojem, který odpovídá jak současným herním trendům, tak celkovému popkulturnímu obrazu, který se odráží v herní sféře. Dnešek patří přímočařejším, silně dějovým a film evokujícím kouskům (ať už je to Mass Effect nebo Dragon Age), případně speciálním odnožím, jako jsou například JRPG. Má tedy cenu vydávat v této době tituly, které se drží klasického pojetí RPG žánru? Druhý Drakensang je dostatečně ráznou odpovědí.

Halcyon 6: Starbase Commander – recenze

Žijeme v úžasné době! Po dekádách plánování jsou virtuální helmy konečně dostupnou realitou, davy lidí po ulicích honí Pokémony a šest lidí z Massive Damage, Inc. vytvořilo hru, o níž sním od roku 1998 – kosmickou variaci na staré díly. Mé nadšení proto bude v recenzi Halcyon 6, mixu strategie, RPG a startrekovského sci-fi, evidentní. Splněné sny ale vždycky trochu zavání nočními můrami. Co se tedy v Halcyon 6 vyvedlo, a co už méně?

MotoGP 15 - recenze

Motocyklové závodění je navýsost adrenalinový sport, v němž se bojuje naplno v každé vteřině a na každém metru asfaltu. Poněkud jiná dynamika panuje ve vývoji motocyklových her. Chybějící konkurence a okrajovost žánru způsobily, že vývojářská studia, především Milestone, mohou tvořit čistě podle vlastních měřítek kvality, což není úplně nejlepší podhoubí pro inovace. V MotoGP 15 se nicméně pomalá evoluce projevila vcelku pozitivně. Nový díl je zase o "prsa" lepší než ten minulý, a tak jde celkově vzato o velmi zajímavé závodění s kvalitním fyzikálním enginem, motivujícím ovládáním a propracovaným historickým obsahem. Přesto se nezbavíte pocitu, že nový díl známé motocyklové série mohl být ještě lepší.

Painkiller: Hell & Damnation - recenze

V Nordic Games měli plán: oprášit Painkillera z roku 2004. Chtěli upravit grafiku a přivézt zpět klasický kompetitivní multiplayer - jen vy, zbraň a nepřátelé. Aby rozhodoval um a ne délka hraní. Rozhodně to byl, alespoň na papíře, chvályhodný pokus o záchranu kdysi tak populární, dnes však skomírající hry a značky. Bohužel, vždycky neplatí, že za pokus člověk nic nedá. Co fungovalo před osmi lety, to nemusí automaticky fungovat i dnes a níže se tedy dočtete, proč byste do nového Painkillera NEMĚLI investovat nejen peníze, ale ani svůj čas.

Dogfighter - recenze

Máte někdy chuť se pořádně odreagovat u létání? Tato arkáda zaměřená na multiplayer se vám to bude snažit svou nenáročnou hratelností dopřát. Bude to stačit?

Alien Breed Evolution - recenze

Od prvního Alien Breed na Amize uplynulo téměř 19 let. Měla se tato jednoduchá izometrická sci-fi střílečka vůbec vracet na scénu?

FIFA 13 - recenze

Představa, že si tvůrci FIFA her po vydání každého nového dílu sednou, ťukají nervózně propiskama do stolu a horečně přemýšlí, co napsat do bločku za funkce, kterými by ospravedlnili vydání dalšího dílu za rok, je možná naivní. Byly však doby, kdy se s ohledem na formálnost a strojenost „novinek“ v nových FIFA hrách, opravdu zdálo, že tomu tak je. Na ty je však lepší zapomenout, protože už to dlouho neplatí. A pokud si mám představit, jak asi vypadal brainstorming na FIFA 13 hned po vydání FIFA 12, tak vidím místnost plnou designérů, kterak se překřikují a hádají o to, který z prvků by ve FIFA 13 rádi odladili a vypilovali.

Typoman: Revised - recenze

Psané slovo dokáže změnit svět. My, kulturní lidé, kteří dodnes sklízíme plody Gutenbergova vynálezu, tomu rozumíme. Avšak v plošinovce Typoman: Revised mají slova nejen duchovní, ale i fyzickou moc. Pomáhají řešit rébusy a přetvářejí herní prostředí. Ačkoliv kreativní arkáda zklame kratší příběhovou kampaní a nepřesným ovládáním, jen tak na ni nezapomenete. Je zábavná a nesmírně originální. Stačila trocha péče navíc a byla by dokonalá.

Fire Emblem Warriors - recenze

Fire Emblem Warriors je hra, kde hned prvním úderem během prvního souboje natlučete deseti nepřátelům najednou. Což je ještě docela vlažné tempo, které bude postupem času už jen zrychlovat. Pro znalce série Dynasty Warriors nebo zeldovské odbočky Hyrule Warriors, z nichž Fire Emblem Warriors vychází, nejde o žádné překvapení. Všichni ostatní si na tento masomlýnek budou muset chvilku zvykat. Ale zvyknete si docela rádi, to se nebojte.

Elite Force Expansion Pack recenze

V tomto datadisku si na své přijdou hlavně Trekkies díky procházce po virtuálním Voyageru, ale také fandové multiplayeru.

Stunt GP - recenze

Pamatujete si ještě na Re-Volt, skvělé závody autíček na vysílačku? Stunt GP se snaží o něco podobného, ale na jinak pojatých tratích.

Cuphead - recenze

Díky nezávislým vývojářům vznikl nový druh videoher, pro které není důležité přibližovat se realitě, ale například kresleným pohádkám. Arkáda Cuphead je od nich prakticky k nerozeznání, i když zdání nakonec poněkud klame. Není to zábava pro děti, a dokonce ani pro většinu dospělých, protože pod andělskou tváří cení zuby ďábelská obtížnost. Bravurně napodobený americký animák si v extrémně drsné akci užijí jen ti nejotrlejší. 

Anna's Quest - recenze

Herní atraktivita se dnes vytváří zejména spojováním žánrů. Důsledkem toho je přemíra crossoverových projektů, mezi nimiž se jen velmi zřídka objeví "čistokrevná" výjimka, jakou je například Anna's Quest. Milovníci adventur si tuto novinku vyhlédli mimo jiné právě pro její klasické složení bez přidaných látek v podobě akčních nebo RPG prvků. A přestože hru pronásleduje několik neduhů, plynoucích právě z přísné adventurní tradice, je i tak velmi vtipným, zábavným a poetickým dobrodružstvím.

Brothers: A Tale of Two Sons - recenze

Mám mladšího bráchu. Je zhruba polovičního věku a pravidelně spolu usedáme před obrazovku, abychom si zahráli kooperativní multiplayer. Vždy se náramně bavím a dmu pýchou, jak dobře jsem sourozence vychoval k obrazu svému, nikdy však od společného hraní neodcházím dojat.

Insanely Twisted Shadow Planet - recenze

Her, ve kterých neohrožený hrdina zachraňuje svoji planetu před invazí hnusáků z vesmíru, vyšlo již nepočítaně. Avšak indie počin Insanely Twisted Shadow Planet na to jde z druhé strany a místo rádoby vážného boje o přežití, plného dojemných scén, nám servíruje logické hrátky, kde je záchrana světa vlastně jen taková třešnička na velmi chutném dortu.

Syndicate - recenze

Jsem živoucí důkaz toho, že hry vedou člověka k zamyšlení a neplodí jen násilí a zkreslený pohled na svět okolo nás. Syndicate mě totiž chtě nechtě donutil k zamyšlení nad tím, co dělá různé virtuální světy ve hrách zajímavými místy ke strávení desítek nebo jen několika hodin (protože doba ani rozsah nerozhoduje), a co některým hrám chybí, protože jejich světy připomínají dětský bunkr z matrací, co pořád padá a večer se musí zase uklidit. Syndicate jednoznačně spadá do té druhé kategorie, přestože má zdánlivě všechny potřené předpoklady k tomu, abychom tuhle hru sežrali i s obalem.