Autor: Agarwel Idiriz Publikováno: 1. února 2010 | Verze: X360/stáhnutelná/anglická Doba recenzování: 1 týden |
![]() ![]() ![]() S Conradem běháte po chodbách vesmírné lidi a kosíte, ze všech stran nabíhající, nepřátele. A to je opravdu vše, čeho se dočkáte. Utíkat k zobrazenému waypointu a cestou střílet zástupy slizounů. Občas prohledat skříň nebo mrtvolu, protože munice ani zdraví není, na dnešní dobu neobvykle, nekonečná. Ale jinak se průchod jednotlivých místností ničím neliší. Hratelnost je tak téměř totožná například s PSN arkádou Burn Zombie Burn, pouze se neodehrává v uzavřených arénách a protivníků vyskakuje řádově méně. Jednotlivé zbraně i protivníci jsou si chováním velice podobní a velmi rychle nastupuje stereotyp. Nepomáhá ani zpracování herního prostředí, které neobsahuje téměř nic zajímavého, čím by zaujalo a všechny krabice, konzole, regály či místnosti se často opakují. Nebýt mapy, tak na první pohled nepoznáte, ve které chodbě se vlastně nacházíte. K návrhu levelů mám ovšem více výtek. Jednak mě mrzel přísně pravoúhlý a plochý design celého prostředí. Vím, že šlo nejspíš o záměr zachování atmosféry stařičké 2D klasiky. Ale nejsem si jist, zda lpění na podobných vlastnostech je rozumný krok. Použitý Unreal Engine by zajisté dokázal zobrazit rozmanitější prostory, kde zdi vedou i šikmo a hráč se po schodech občas přesune i na vyšší místa či můstky. Analogové páčky na dnešních gamepadech by zajistily bezproblémové hraní i v takovémto prostředí. ![]() ![]() ![]() Způsob řešení úkolů Další výtka souvisí s návrhem jednotlivých úkolů, které takřka stále nutí k procházení právě vyčištěných oblastí znovu a potom pro jistotu ještě jednou. Většinou vaše cesta funguje tímto způsobem: Dostanete za úkol dojít do určité lokace. V půlce dlouhé cesty minete zamčenou vedlejší místnost. Jakmile dorazíte k posledním dveří před cílovou lokací, dozvíte se, že dveře nefungují, protože nemáte čipovou kartu, nefunguje hydraulika, v místnosti je třeba odčerpat jedovaté plyny, nebo jedna z mnoha podobných překážek. Problém překvapivě vyřešíte právě v oné boční místnůstce, která se najednou zázračně odemkne a obsahuje mrtvolu s přístupovým kódem, nebo počítač, který zapne klimatizaci. Takže se stejnou cestou vrátíte zpět. A jakmile dveře na dálku otevřete, čeká vás třetí cesta stejným prostředím. Toto umělé natahování herní doby by nemusel být problém, pokud by na něm nebyl založen naprosto každý sebemenší úkol. I když mapa na první pohled působí nelineárně a říkáte si, že jde o plus. Po pár hodinách, kdy lítáte tam a zpátky jako JoJo, by jste za kousek přímočaré řežby zlíbali autorům ruce. Technické zpracování v pořádku Grafika je v rámci arkádových titulů naprosto dostačující. I když oproti starému originálu výrazně ubylo světla a značnou část času vidíte pouze místa, kam dosvítí baterka. Tento posun lze přirovnat ke změnám atmosféry mezi druhým a třetím dílem Dooma. ![]() ![]() ![]() Hudba i zvuky také netahají uši a k celkové atmosféře dobře sedí. Ukládat můžete pouze na několika vybraných místech, které jsou rozmístěny s rozumnými odstupy nebo před obtížnými úseky. Jde tedy o velmi dobře odvedenou řemeslnou práci, které schází jak bugy, tak chytlavost. ![]() Stáhněte si: Trailery |
Agarwel Idiriz | |
autorovi je 25 let, pracuje v IT odvětví, volný čas tráví hraním her, o nichž pak píše na svém blogu; nejvíce si potrpí na kvalitní příběh a herní svobodu, RPG, budovatelské strategie, případně propracovanější simulátor |