Recenze

Counter-Strike: Condition Zero - recenze

Po mnoha odkladech a třech změnách vývojářů konečně přichází Condition Zero, předělávka nejpopulárnější síťové hry do singleplayeru. Dostavil se zázrak nebo jde o vyhozenou tisícovku jen za starý známý CS s boty?

Horizon Zero Dawn Complete Edition – recenze PC verze

Aloy se vrací a sluší jí to ještě víc

Mutant Year Zero: Road to Eden – recenze

Do baru vejde prase, kachna a jednooká liška, a objednají si… ne, tohle není začátek hrozného vtipu, nýbrž recenze na Mutant Year Zero: Road to Eden, kde k podobným situacím dochází běžně. Odehrává se totiž na Zemi po jaderné válce, která zničila většinu civilizace a přizvukující radiace si slušně pohrála s genetickým kódem zbylých přeživších, což uspokojivě vysvětluje antropomorfní zvířátka.

Horizon Zero Dawn - recenze

Luke Skywalker, Rey, Jake Sully… Aloy by si si mohla s leckterými kinematografickými ikonami podat ruku. Monomýtus, tedy tradiční hrdinský příběh, zabral ve Star Wars, v Avatarovi a svoji lety prověřenou roli perfektně sehraje i v Horizon Zero Dawn. Vývojáři z Guerrilla Games předkládají typickou cestu hrdinky, kdy jsme svědky přerodu šikanovaného vyvrhele společnosti v osobnost, o které budou zdejší kmeny pět písně po další generace.

Strike Suit Zero - recenze

Čtyři a půl tisíce lidí zaplatilo na kickstarterové kampani na dokončení (protože hra už byla v pokročilém stádiu vývoje) Strike Suit Zero téměř sto sedmdesát pět tisíc dolarů – mnohem víc, než vývojáři z Born Ready Games žádali. Důvodem byla lákavá představa vesmírných bitev, ve kterých se standardní průměrná raketa mění v neporazitelného transformera, posla vesmírné apokalypsy. A kdo by něco podobného nechtěl!

Resident Evil Zero HD - recenze

Rok po Resident Evil HD Remaster vydává Capcom další zrestaurovaný zombie horor, kterým chce opět udělat radost především skalním fanouškům série. Řada z nich si ovšem díky remasteru zahraje RESI Zero vůbec poprvé, protože prequel prvního dílu vyšel ve své době exkluzivně pouze pro konzoli Gamecube a později i pro Wii. Je tedy otázkou, zda má třináct let starý titul i dnes co nabídnout nejenom fanouškům série, ale i novým hráčům.

Kentucky Route Zero - recenze první epizody

Jake Elliott a Tamas Kemenczy nejsou žádná ořezávátka. Během tří let ukázali v řadě menších titulů, že ví, co chtějí dělat – třeba pronásledovat králíka mezi rozpadlými domy v Ruins za doprovodu atmosférické hudby a výrazného vizuálu. Krok po kroku, hru po hře, se přibližovali ke svému zatím největšímu projektu, Kentucky Route Zero. Adventura utopená v temných odstínech v první epizodě teprve začíná, a i když herní dobou nepřekročí několik desítek minut, připoutá vás k počítači fascinací nočními úkazy, tajemnými tančením stínů a tichem spící krajiny.

Project Zero 2: Wii Edition - recenze

Dvě mladé dívky (dvojčata), opuštěná vesnice, spousta duchů a strach o život budou vašimi hlavními společníky v Project Zero 2: Wii Edition. Žánrově jde o survival horor, viděný z perspektivy třetí osoby, v němž sledujete velice pomalu se odvíjející příběh zmíněných dvou dívek. Brzy po startu hry se dvojice rozdělí a vámi ovládaná osoba musí zachránit svou sestru, přestože jí něco říká, aby ze strašidelné vesnice sama zmizela. Její role se logicky ujímáte a je jen na vás, jestli seberete odvahu na dokončení příběhu, nebo se bezmocně schoulíte v křesle a necháte se dohnat k šílenství.

Horizon Zero Dawn: The Frozen Wilds - recenze

Vývojáři z Guerrilla Games nechali svůj nový unikátní svět Horizon Zero Dawn poprvé vykročit do nekompromisního světa zavedených značek a zhýčkaných hráčů letos v březnu. Horizon vykročil pravou nohou a stejně dobře má našlápnuto i datadisk The Frozen Wilds. Ten totiž nic zásadního nemění. Nabízí další dávku vytříbené hratelnosti, sympatických postav, náročných soubojů a působivého prostředí. Jen to tentokrát balí do nesrovnatelně kompaktnějšího formátu.

Alpha Black Zero - recenze

Týmová sci-fi akce Alpha Black Zero je názorným příkladem toho, jak slibný námět a příběh může dokonale pohřbít technické zpracování. Nebo snad autoři chtěli zůstat věrni názvu a proto vydali hru ve verzi alpha?

Gorky Zero CZ - recenze

Jméno vojáka: Col Sullivan. Rod: Splinter Cell. Země původu: Polsko. Jazyková vybavenost: plynně česky. Cíl mise: ukrajinská továrna se zakázanými pokusy na lidech. Další reference: Agent Mlíčňák a Gorky 17.

Corruption 2029 – recenze

Chcete krátkou verzi? Corruption 2029 je skoro to samé jako originální tahová strategie Mutant Year Zero: Road to Eden, která si od nás v recenzi vysloužila velmi pěknou osmičku. Jen s tím rozdílem, že tahle „novinka“ už není ani originální, ani pěkná. A ta dlouhá verze? Rozklikněte zbytek recenze.

C&C: Generals Zero Hour - recenze

Víc než jen obyčejný datadisk. Tak by se dal popsat přídavek Zero Hour pro real-time strategii z rodiny C&C, který hru neobohacuje jen o další kampaně a jednotky, ale také o zbrusu nové herní možnosti.

Cold Zero: The Last Stand - recenze

John McAffrey se dostal pod tlak hned dvou mafiánských organizací a cesta ven je dlážděná krví padlých. Pomůžete mu přes ni přejít v překvapivě zábavné a originální směsici žánrů od JoWoodu?

Strike Suit Infinity - recenze

Vesmírná střílečka Strike Suit Zero měla mnoho potenciálu, který však tvůrci nevyužili. V podstatě by se dalo říct, že hra působila, jako by si její vývojáři ukrojili příliš velký krajíc vesmírné akční arkády, který se jim nepovedlo dost dobře sežvýkat. V případě Strike Suit Infinity proto zvolili jiný přístup. Hru zbavili veškerého zbytečného pozlátka, osekali z ní, co mohli a nechali prakticky jen základní hratelnost. Pomohlo to?

Heroes of the Pacific - recenze

Průzračně moře, písčité pláže a nekončící řady palem... Škoda jen, že zuří druhá světová válka a mně se stále nedaří setřást z ocasu japonské Zero. Už mi dochází, proč seržant říkal, že se asi staneme hrdiny Pacifiku...

Aurora Watching - recenze

Sam Fisher a Solid Snake v jednom a ke všemu na vás budou mluvit česky. Zdali se pokračování Gorky Zero povedlo překročit svůj stín a stát se solidní konkurencí pro zavedené krále stealth-akcí, se dozvíte pouze u nás.

Cloudpunk – recenze kyberpunkové adventury v oblacích

Žijeme v kyberpunkovém věku. Na sklonku minulého listopadu se v deštivém Los Angeles v tichosti odehrál útěk skupinky replikantů, letošnímu roku zase dominuje stolní RPG Cyberpunk 2020. K oblíbeným vizím budoucnosti z 20. století neodmyslitelně patří létající auta, což je přesně něco, co osobně nebudete řídit v očekávaném zářijovém Cyberpunku 2077. Ale stojí na nich velká část Cloudpunku.

Warp - recenze

První hra, která vyšla v rámci Microsoftí indie akce „House party“ není sice Portal, ale při jejím hraní si častokrát uvědomíte, že ač si tyto dva titulu nejsou zase tak podobné, mají toho spoustu společného. Stejně jako Chel z Portalu, je i Zero, roztomilý malý marťan, jen testovacím subjektem, který se snaží dostat ze spletitého laboratorního komplexu, v němž jej proti jeho vůli drží vědci, co na něj omylem narazili při průzkumu jeskyně.

Broken Lines – recenze

Pokud existuje jednoslovný termín, jímž bych shrnul balíček do sebe hladce zapadajících mechanik v novém taktickém RPG Broken Lines, nenapadá mě výstižnější slovo než „svěží“. A nemyslím tím jen zasazení do alternativní druhé světové války, ale i spoustu zábavných herních prvků, které s sebou tato zdánlivě nenápadná hra přináší.

Dead Rising 2: Off the Record - recenze

Každý má rád peníze a kdo tvrdí, že ne, pravděpodobně ho netlačí jejich nedostatek. Jsou ale lidé a hlavně videoherní společnosti, které peníze doslova milují bez ohledu na to, kolik už jich nahromadily. A jednou takovou je Capcom, která svým dojením hráčů (neustále nové verze Street Fighter IV, předražená DLC, placená „dema“, minimální rozdíly ve verzích Marvel vs. Capcom atd.) začíná být pověstná. Když si vezmete, že právě čtete úvod recenze v pořadí již čtvrté Dead Rising 2 hry (počítám-li Case Zero a Case West), mluví to v podstatě za vše. A pokud tajně doufáte, že na rozdíl od ostatních dílů není Off The Record určen pouze k ždímání hráčů, doufáte špatně.

Counter-Strike v1.4 - recenze

Aktuální verze populárního Counter-Strike přinesla řadu novinek včetně dvou map, ale vyvolala v hráčské komunitě rozporuplné reakce kvůli omezení skákání, chybám a celkovému ovlivnění hratelnosti.

StarDrive 2 - recenze domnělého nástupce Master of Orion II

Nejsou to ani dva roky, co v zásadě jednočlenné studio Zero Sum Games vydalo 4X vesmírnou strategii StarDrive, inspirovanou klasikami jako Master of Orion II. Svou tehdejší recenzi jsem (pro Level 232) zakončil konstatováním, že ačkoliv je projekt navýsost sympatický, notné nedodělky a problematické vybalancování hratelnost v pozdní fázi hru fatálně kazí. O to větší byla moje prvotní radost z vydání StarDrive 2, ve které měli tvůrci právě ony "chybky" sáhodlouhým laděním odstranit. Zdání však opět klame. Z hlediska vyladění a zjevně uspěchaného betatestování platí i v případě notně lepšího a návykovějšího StarDrive 2 (Steam), že se historie opakuje.

Mortal Kombat Legends: Scorpion’s Revenge – recenze krvavého animáku

Filmový Mortal Kombat měl v kinech premiéru před čtvrt stoletím a pořád se objevuje na předních místech žebříčků nejlepších adaptací počítačových her. Ne snad, že by byl až tak dobrý, ale režisér Paul W. S. Anderson pochopil, co po něm publikum chce. Ve hře si parta bojovníků dává stylově po držce a když se bude to samé dít na plátně, nikoho to neurazí.

Bleeding Edge – recenze týmové mlátičky

Týmové multiplayery založené na spolupráci jsou dohasínajícím trendem posledních několika let, který z herního chvostu velmi nekompromisně vyšouply battle royale. Skupinovky to mají těžší: Ne vždycky máte po ruce pár kamarádů ochotných si s vámi zahrát, měly by tedy stejně dobře dokázat propojit a bavit cizince, kteří se zrovna potkali, i partu přátel, kteří se chtějí odreagovat společně. Přijít s něčím novým a hráče pořádně nadchnout je čím dál tím těžší s každým odehraným titulem, v žánru kooperací snad ještě těžší než jinde. Mám přes 300 hodin v Overwatchi a v Bleeding Edge jen 15. A teď už do něj nechci investovat ani minutu navíc.

The Westport Independent - recenze

The Westport Independent patří k týdeníkům, na které má za tři měsíce tvrdě dopadnout kladivo nového tiskového zákona. Totalitní vláda by totiž ráda potlačila svobodu slova a zarazila šíření informací, které se jí zrovna nehodí do krámu. V roli šéfredaktora zmíněného periodika máte k dispozici čtyřčlennou redakci a vaším hlavním cílem je jednak se dožít vydání nového zákona a dle svého nejlepšího vědomí a svědomí informovat o veškerém dění během oněch dvanácti týdnů. Boj se se systémem i sebou samým může začít.

Counter-Strike v1.6B - recenze

Otestovali jsme poslední verzi 1.6B Counter-Strike, jejíž magnetem jsou vedle upravených map nebo nové výzbroje a štítu hlavně boti - počítačem řízení protivníci. A jak rozchodit distribuční systém Steam?

Half-Life 2 Deathmatch - recenze

Half-Life 2 bývala vytýkána absence síťové hry, což Valve prozatím vyřešili deathmatchovým přídavkem, mezi jehož hlavní lákadla patří možnost využití Gravity gunu. Jaké to je zabít protivníka například hozením umyvadla?

Sayonara Wild Hearts – recenze

Co si má hráč představit pod pojmem „herní popové album“? Hudební hry jsou tu s námi od počátků herní historie a jejich forma je veskrze proměnlivá. Ať už jste někdy poskakovali na taneční podložce Dance Dance Revolution, učili se na kytaru s Rockbandem, odpočívali u oblíbených písniček v Audiosurfu anebo se dojímali nad genialitou Rez, jedno je jisté – žádná z nich netěžila tenhle žánr až do morku tolik, jako to dělá Sayonara Wild Hearts.

GreedFall – recenze

Mám rád pavouky. Dělají záslužnou práci, ale málokdo je umí ocenit. Jakmile se mi nějaký objeví v domě, hned se ho snažím zachránit před některým z panikařících členů domácnosti a pustit nebohé stvoření ven. Pavouci si zaslouží pochopení a uznání, a přesně takhle se snažím stavět i ke studiu Spiders, autorům nepříliš povedených her jako Technomancer nebo Bound by Flame. Tentokrát se rozhodli opustit jim dobře známé prostředí Marsu a vyměnit je za viktoriánské fantasy, s nímž chtějí onoho uznání dosáhnout i u širší veřejnosti.