zavřít

Aurora Watching - recenze

Vychází na platformách: Windows

Verdikt: Chudý příbuzný velkých es stealth žánru. Doplácí bohužel na velkou spoustu různých chyb a nedodělků, které sráží k zemi v jádru velice solidní hratelnost. Takhle si však Aurora Watching bude své publikum hledat jen obtížně.

Hodnocení redakce 7/10

Jak hodnotíme

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Sam Fisher a Solid Snake v jednom a ke všemu na vás budou mluvit česky. Zdali se pokračování Gorky Zero povedlo překročit svůj stín a stát se solidní konkurencí pro zavedené krále stealth-akcí, se dozvíte pouze u nás.

Autor: Frix
Publikováno: 12.dubna 2005
První česká recenze této hryVerze hry: prodávaná/česká
Doba recenzování: 1 týden


V souvislosti s Polskem si pravděpodobně většina z vás nyní vybaví zemřelého papeže Jana Pavla II., ale naši východní sousedi mají co nabídnout i po stránce herní. Společnost Metropolis vydala kromě kdysi velmi populární adventury Agent Mlíčňák a několika průměrných her, jako Robo Rumble, hlavně dvě hry ze série Gorky - perfektní tahovou strategii Gorky 17 a o poznání slabší pokus o napodobení Splinter Cellu, Gorky Zero (2003, recenze). Aurora Watching následuje příběhově Gorky Zero a podle slov autorů by mělo jít o dosud nejlepší počin jejich studia. Kolik je na tomto tvrzení pravdy?

Především je třeba říct, že Aurora Watching je spíše pokusem o klon Metal Gear Solid, než Splinter Cell, čemuž odpovídá vedle stylu hraní taky základní dějová premisa. Zdůrazňuji základní, v Auroře se nedočkáte až tak fantaskních záležitostí, jako jste nejspíš z MGS zvyklí, ale také nejde o realistickou záležitost, jakou známe ze Splinter Cellu. Nějaká ta zombie nebo supervoják se tu najde: Cole Sullivan, kódovým jménem Bílá Liška, je po dvou letech od operace Gorky Zero mimo armádu a volný čas věnuje vyprazdňování jedné flašky za druhou, ale vláda po něm znovu chce, aby zachránil svět. Geniální vědec Jacek Parecki využívá svoje znalosti DNA k nekalým účelům a zastavit ho může jedině Cole, stejně jako již v Gorky Zero.

 Jak NEdělat úvod do hry
Přestože zní příběh zpočátku hodně plytce, postupem času rozkvete v docela solidní thriller, který nepostrádá pár zvratů a překvapení, což mě příjemně překvapilo. Hodně podobně je na tom i herní stránka – autoři bohužel nedbali základní poučky herního designu, totiž zaujmout hráče od první vteřiny a ohromit ho. Zeslabení v závěru se snese spíše, než chabý začátek a pořádný rozjezd teprve po několika misích. To je totiž přesně případ Aurory, po dvou večerech jsem si říkal, proč bych vůbec měl s podobnou pitomostí ztrácet čas a představa, že bych za hru věnoval tisícovku, mě nepřiváděla zrovna do nirvány.


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Po první slušné a druhé neskonale špatné misi však nastupuje stabilní trend stoupající kvality, který vydrží až do konce, jenž by u průměrně zdatného hráče měl přijít na střední obtížnosti po zhruba 15 hodinách. Prostředí se mění jen pozvolna a většinou se jedná o šedivé technické komplexy, herní styl se však zhoupne hned několikrát.

Ze stealthu lehkého přecházíme postupně do těžkotonážního, který však vydrží jen chvilku a poté se hra více méně stává akční hrou s pevnými, leč nepříliš výraznými rysy stealth akce. Není třeba se plížit temnotou, protože tu nic takového ani nefunguje a strážný vás uvidí i na kilometr, ani si na sebe brát převleku mrtvých vojáků, spíš je nutné plánovat si pečlivě postup a nevlítnout vždycky po hlavě do nejbližší chodby.

 Různorodé pojetí misí
Rozkolísanost, nebo chcete-li variace, je příznačná i pro náplň misí samotných, které vynikají vedle svojí délky i přístupem k úkolům. Pokaždé na hráče čeká honosně prezentovaná mise, která se však odehrává většinou standardním stylem, kdy je třeba se dostat z bodu A do bodu B cestou co nejmenšího odporu. V některých misích, zvláště ze začátku, to znamená procházení identicky vypadajících koridorů a hal, ze kterých vám po chvíli půjde hlava kolem, zatímco zhruba od třetiny hry, jako by se designér probral z kocoviny, kterou tak okatě sdílel s hlavním hrdinou, a začal dělat svou práci lépe.

Cíl je stále stejný, avšak cesta k němu vede barvitějšími úrovněmi, kde nechybí minihry, více možností postupu nebo dokonce v jednu chvíli hraní za odlišnou postavu tajné agentky. Miniher není tolik, jako v Gorky Zero, ale přesto potěší. Například jízda na sněžném skútru by sice zasloužila o něco schopnější fyzikální engine, nicméně pobaví i tak.


Na konci misí se dočkáte i zevrubné statistiky, která sečte všechny vyvolané alarmy, zabité nepřátele i civilisty, čas strávený hraním atd. Nápad dobrý, avšak ve výsledku k ničemu, protože vám skvělé výsledky neotevřou pražádné bonusy a tak je mnohdy snazší prostě vytáhnout samopal a kašlat na poplachy, než se patlat s tichým postupem. Ideálním protipólem je určitě Hitman, kde za dobré výsledky dostáváte bonusové zbraně.

 Ovládání s jedním háčkem
Kvalitnímu ovládání dominuje rychlost postavy, kde tvůrci vykradli nápad Splinter Cellu s kolečkem na myši. V Auroře jsou však rychlosti pouze tři a hlavně se jimi reguluje i postavení hrdiny. Skrčit se můžete jen na nejnižší rychlost, následuje chůze a poté již běh. Leckdy mi tak úzká škála přišla během hraní omezující.

Dva kamerové pohledy jako by pro změnu vypadly z oka Metal Gear Solid – je možné Sullivana sledovat buď z ptačí perspektivy, což se hodí pro přehled o nejbližším okolí a střelbu od boku, jelikož je zapnuté automatické míření, nebo z pohledu třetí osoby, což se hodí pro zkoumání vzdálených míst a mířenou střelbu.

S mířením souvisí vtipná skutečnost, kterou jsem postřehl až po chvíli hraní stráveném povětšinou zoufalým nadáváním nad nevyváženou obtížností. Aurora je stejně jako kdysi Soldier of Fortune hrou, kde je vyklánění zpoza rohů povýšeno s trochou nadsázky na základní herní princip.


Inteligence nepřátel je skutečně hmatatelně umělá, většinou se jedná o hluché snipery, kteří vás jsou schopni spatřit i za rohem a v pohodě vám vystřelí z pár set metrů pistolí mozek z hlavy. Sice si s nimi jde někdy hrát na kočku a myš a spoléhat, že je například přilákáte ke sloupu a následně oběhnete, v přímé konfrontaci je to však bez šance. Nebo vlastně není – stačí se vyklonit, počkat, až se zaměřovací kříž pomalu smrskne do přijatelné velikosti a nepříteli vyprášit kožich. Touhle metodou se dá překonat ve hře prakticky jakákoliv přestřelka, stačí si jen najít místo, odkud se chcete vyklonit.

 Bondovské serepetičky
Rambo stylu celkem účinně brání chronický nedostatek munice a lékárniček, což činí z prohledávání mrtvých opravdovou nutnost. Příjemnou vlastností je tak indikátor headshotu, kdy začne zaměřovač blikat. Pro šetření s náboji ideální, vedle těl totiž naleznete munici a pomůcky jedině v neoznačených kontejnerech během mise, ať už to jsou skříňky nebo bedny. Občas je jejich hledání zbytečně zdlouhavé, stačilo dál hráči třeba odlišnou texturou najevo, kam má zamířit.

Pomůcky a různé vychytávky v Auroře nehrají tak velkou roli, jako třeba ve Splinter Cellu, a po většinu času o nich ani nebudete vědět. Jejich používání však dovede v pravou chvíli hodně usnadnit postup obtížnou pasáží – například lze odlákat celou partu vojáků na jedno místo nastražením signalizátoru, který začne po chvíli nahlas pípat. Vedle toho je zde také rajský plyn a výbušniny, všechno v několika variacích, jako například odpalované z dálky, časované, nášlapné, statické/valivé atd. Také nábojů pro pistoli je vícero, vedle těch běžných jsou v nabídce i dva tišší typy.



 Zbytečné chyby
Důležitou pomůckou je i minimapa, která usnadní plánování cesty a ukáže i nejbližší nepřátele v okolí. Hodí se v souvislosti s kamerami, které nejdou vypnout jinak, než z počítačového terminálu. Poněkud nelogicky bývají tyto terminály často až za kamerou, tudíž trochu postrádají smysl. Hacking je řešen asi nejhorší možnou cestou, bez hráčovy aktivní účasti, kdy musíte prostě 10 vteřin sedět a čekat, než doběhne stavový řádek do konce. Splinter Cell nebo Second Sight řeší tuto výzvu o mnoho lépe. Nechybí naštěstí různé e-maily a dokumenty, které můžete podle chuti pročítat a dozvědět se tak trochu víc o pozadí příběhu Aurora Watching.

Výsledný dojem zbytečně kazí řada zbytečných chyb, kterým se mohli tvůrci s trochou snahy vyhnout. Pasivní hacking i hledání nábojů v neoznačených skříňkách jsem již zmínil, podstatně horší to je však se save/load systémem. Naštěstí lze ukládat pozici tam, kde se vám zachce a uložení trvá jen pár vteřin, problém je však s nahráním pozice. Po smrti musíte vždy bezpodmínečně shlédnout „animaci smrti“, která svým komiksovým stylem jednak vybočuje z jinak jednotného pojetí hry, ale především vám po desáté, dvacáté atd. už bude opravdu lézt na nervy a především zbytečně zdržuje od loadu. Ten pak může trvat 10 vteřin, ale klidně i rovnou minutu.

 Pěkné, ale problematická grafika
Prapodivná optimalizace je k vidění také v grafice, kterou pohání nejnovější generace enginu RenderWare, známého hlavně z her Rockstar Games (GTA, Manhunt). Po většinu času působí vzhled hry příjemně, nechybí pixel shadery 1.1 a třeba obličeje postavy s realistickou mimikou skutečně stojí za vidění.

V ostrém kontrastu proti tomu stojí speciální efekty a stíny s vysokým rozlišením – přestože vliv na vzhled hry mají obě složky spíše menší, neskutečným způsobem dovedou zpomalit hru až na úroveň zhruba 1 obrázku za vteřinu, kdy i na vyvolání menu čekáte pár sekund. Testoval jsem hru na dvou prakticky shodných strojích, které se lišily objemem paměti (512 MB a 1 GB) a grafickou kartou (GF-FX 5900XT a GF 6600GT) a tento problém se vyskytl v obou případech. Podle zpomalené reakce hry tipuji problém s pamětí, těžko však soudit. Každopádně to svědčí o nedokonalém betatestu.


další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

 Kdopak to mluví?
Zvuky jsou na tom o poznání lépe, hlavně hudba má šmrnc a střelba také nezní špatně. Zastavím se v té souvislosti u lokalizace, Aurora totiž u nás vyšla kompletně v češtině dříve než anglická verze v zahraničí. Dabing má kolísavou kvalitu a přesto, že jsem naprosto nikde nemohl nalézt soupisku herců, Sullivana nejspíš opět dabuje Pavel Rimský a odvedl dobrou práci. Další postavy bych musel rozebírat jednotlivě, některé jsou v pořádku, jiné znějí znuděně nebo naopak příliš melodramaticky.

Nechybí občasný kiks, například agentka Amber, za kterou i chvíli hrajete, má jméno s počeštěnou výslovností, což vedle „Koula Salivena“ trochu bije do očí. Manuál je v pořádku, snad jen by si distributor Hypermax mohl dát pozor, co dává na krabici – o „steal akci“ slyším opravdu prvně. To jsou však jen drobné výtky oproti celkově kvalitní lokalizaci hry.

 Závěr
Poláci se mohou snažit sebevíc, třeba začnou i mluvit česky, ale na velká esa z Japonska a USA prostě nemají. Sam Fisher i Solid Snake strčí Cole Sullivana v pohodě do kapsy a doba vydání je načasovaná skutečně nešťastně – Chaos Theory bych v obchodě před Aurora Watching volil i se zavřenýma očima. Možná přijde ta pravá chvíle hry až za nějaký čas, až trochu zlevní nebo nastane herní sucho.

Stáhněte si: Polské hratelné demo, Trailer...

Související články: Novinky, Gorky Zero recenze

 
Frix
autorovi je 19 let, píše pro Tiscali Games, Level a Playmobil, po třech letech ve Finsku se vrátil do ČR, kde studuje Angloamerican College v Praze; hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a hry Warrena Spectora, vedle hraní patří mezi jeho hobby lezení po skalách, bowling a cestování






 
 
Frix

Novinky na CZC.CZ

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.