| Autor: Mirek Zeman Publikováno: 15.září 2004 | Verze hry: finální/anglická 1.03 Doba recenzování: 1 týden |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek ABZ je third-person střílečka, v níž ovládáte jednoho vojáka přímo a další čtyři nepřímo. Každý voják má k dispozici dvě zbraně (pistoli a jednu další zbraň, většinou samopal) a několik granátů. Ze zbraní se vám v průběhu hraní odčerpávají náboje a je tudíž nutné je neustále dobíjet nalezenou municí. Munice je jedním z omezujících prvků ABZ, protože v pokročilejších úrovních je jí nedostatek. Nejednou tak budete muset sáhnout po pistoli, která bývá v jiných hrách většinou pouze pro okrasu. Ostatní čtyři vojáky ovládáte skrze čtyři jednoduché příkazy: držet pozici, přeskupit se, zastavit střelbu a mód střelby. Teoreticky vzato by vám tito čtyři vojáci měli pomáhat v boji. Později však zjistíte, že jejich funkce v ABZ je spíše společenská. Když si totiž v pokročilejší fázi libovolné mise klávesou [Tab] otevřete statistiky (kde se mimo jiné uvádí, kolik kdo má zářezů na pažbě), zjistíte, že zatímco vy jste zabili například šedesát protivníků, ostatní jich mají v průměru pět nebo šest! Mezi vojáky je možno alespoň přepínat a využívat tak potenciál zbraní, které mají s sebou, zejména ostřelovacích pušek. Všichni jsou totiž vyzbrojeni odlišně. Pikantní je, že vy i vaši vojáci můžete v průběhu mise klidně zemřít, aniž by se tím nějak narušil její průběh. Stačí, aby přežil libovolný jeden člen jednotky a ostatní po skočení mise opět „obživnou“! Jako ve většině vojenských her, i v ABZ začíná každá mise briefingem. Na základě něho si uděláte hrubou představu o náplni mise a zvolíte si odpovídající zbraně. Volba zbraní se omezuje na tři přednastavená schémata: lehké, střední a těžké. Z briefingů však většinou není jasné, jaké zbraně budete potřebovat, takže ve většině případů asi zvolíte zlatou střední cestu. U některých briefingů navíc (patrně nedopatřením?) chybí texty, takže se musíte spokojit pouze s mluveným slovem a resumé. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Mise Design misí je opravdu prachmizerný. Zpočátku budete zmateni. Budete si myslet, že vás autoři zapomněli vybavit mapou. Brzy však seznáte, že mise jsou TOTÁLNĚ lineární. Na jejich začátku obyčejně dostanete cíl, který se vám zobrazí na kompasu. Za tímto cílem vyrazíte a zabíjíte vše, co vám stojí v cestě. Ironií je, že kvůli již zmíněné linearitě misí není kompas vlastně vůbec potřeba. Mise neobsahují žádné zajímavé prvky. Čas od času narazíte na bednu s municí, ale jinak se vlečete stereotypem. Když se občas objeví nějaký záblesk nápadu, je autory spolehlivě pohřeben. Kupříkladu v druhé či třetí misi je vaším cílem zabránit nepřátelům, aby se dostali do pracovny guvernéra ve správní budově. Jejich nápor (a je skutečně drtivý) musíte vydržet 20 minut do příletu lodi. Autoři ovšem nějak počítali s tím, že se protivníkům budete bránit na dvoře před budovou. Pokud si stoupnete přímo před guvernérovu pracovnu, můžete oněch 20 minut přečkat zcela v pohodě. Nepřátelé se přitom hromadí na dvoře, jak je tam znovu a znovu „vyrábí“ skript ABZ. A v okamžiku příletu lodi jim pouze přeběhnete před nosem. Dohrání každé mise trvá přibližně hodinu. Obtížnost ABZ je přitom na normální úroveň směšně lehká. Dílem za to může již zmíněná skutečnost, že stačí přežití jediného vojáka. Dílem pak „přečůratelnost“ misí. • Protivníci a umělá inteligence Protivníci a umělá inteligence ABZ jsou kapitola sama pro sebe. Stejně jako mise jsou nepřátelé značně stereotypní. Časem sice začnete nějaké druhy rozlišovat, ale nikdy jsem mezi nimi nenašel výrazný rozdíl. Svoji naprosto nulovou umělou inteligenci vyvažují množstvím. V již zmíněné druhé nebo třetí misi jich na dvoře správní budovy ABZ vyprodukuje několik stovek! Když je budete chvíli pozorovat, zjistíte, že se chovají zcela nelogicky. Není výjimkou, že se protivník snaží vyběhnout do kopce, do kterého očividně vyběhnout nelze, protože je příliš příkrý. Jediný jejich úskok spočívá v tom, že se vás snaží vlákat do pasti. To však po chvíli „přestane být vtipné“. Časem si všimnete, že statičtí granátníci jsou naskriptováni tak, aby házeli granáty na místo, o němž autoři předpokládali, že na něm budete stát. Stojíte-li jinde, jsou naprosto neškodní. Podobné je to s naskriptováním „bojových pokřiků“. Původní záměr autorů zřejmě spočíval v tom, že když vstoupíte na určité místo, ozve se bojový pokřik se protivníci se na vás sesypou. Ovšem ve skutečnosti to vypadá tak, že v ABZ zazní bojový pokřik i v případě, že jsou již nepřátelé (kteří by jej měli vydávat) mrtví. Jak to působí si asi domyslíte sami. V tomto kontextu je již jen drobností, že modely protivníků vůbec nezapadají do designu misí, takže jsou nepřátelé vždy zdaleka vidět. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Ovládání U ovládání již začíná dosti přituhovat. Vaším základním problémem bude patrně ovládání zbraně. Alespoň u mne tomu tak bylo. Většina zbraní je v základním módu nepoužitelná. Je to způsobeno především faktem, že třeba u samopalů se při střelbě rádobyrealisticky zvedá hlaveň, takže je prakticky nemožné s ním cokoli zasáhnout. Aby to možné bylo, musíte pravým myšítkem přepnout do odstřelovacího módu. To zdržuje hraní asi stejně, jako kdybyste museli před střelbou tasit. Časem si však zvyknete. Skutečné trauma se neodehrává u ovládání zbraní, ale u ovládání vašich spolubojovníků. Když po nich chcete, aby vás následovali (což je pro hraní nezbytné), musíte jim neustále skrze menu (!) zadávat jeden a tentýž pokyn. I přesto se pořád zapomínají a často je třeba příkaz několikrát opakovat, abyste je přiměli k činnosti. A pokud už vyrazí vaším směrem, obyčejně se navzájem pletou do cesty. Když už vám jdou v zádech, činí tak neuvěřitelně pomalu, takže na ně musíte neustále čekat. Kdejaká nerovnost pro ně představuje zásek a mnohdy musíte na nešťastníka přepnout a „ručně“ jej dokormidlovat ke zbytku jednotky! Čas od času se stane, že některý váš spolubojovník se prostě na určitém místě mapy „kousne“ (technicky) a nechce jít dál. Třešničkou na dortu je potom nutnost přepnout na každého vojáka a „ručně“ si s ním nabrat munici v případě, že narazíte na zásoby munice! Hra sice má umožňovat i kooperativní multiplayer, kdy každou postavu jednotky ovládá živý člověk (neměl jsem možnost ho otestovat), ale to vůbec není omluva pro do očí bijící nedostatky singleplayeru. • Technické zpracování Postupně jsme se propracovali ke zlatému hřebu této recenze – technickému zpracování. Aniž bych chtěl cokoli přehánět či zveličovat, kvalita ABZ je v tomto ohledu naprosto šílená (ne, ŠÍLENÁ). Maličkostí ve stínu ostatních problémů je to, že ABZ se neustále kouše a padá (zejména v okamžiku, kdy dojdete v průběhu mise z určitého směru na určité místo). Nebo fakt, že nefunguje funkce quicksave (občas ABZ zapomene uložit). Či skutečnost, že munici lze z bedny či čehokoli jiného vzít pouze z konkrétního směru a vzdálenosti (recenze byla psaná ještě před vypuštěním patche - pozn.ed.). 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v galerii(za většinu screenů u článku thx GGMania) Sám jsem tímto způsobem absolvoval čtvrtou nebo pátou misi. V polovině hraní mi bez varování protivníci zamrzli. Ale s nepřáteli zamrzl i konvoj, který jsem měl doprovázet. V zoufalství jsem všechny nepřátele obešel a „postřílel“ (bylo jich opět několik stovek…), avšak nic nepomáhalo. Nakonec si ABZ dala říci a po několika desítkách minut(!) se samovolně rozběhla – protivníci umřeli a konvoj dorazil do cíle. O misi později jsem však takové štěstí již neměl. Technické obtíže přitom nelze svádět na konfiguraci počítače. V čerstvě nainstalovaném operačním systému jsou nahrány pouze nezbytné (a aktuální) ovladače a iTunes. • Grafika, zvuky a hudba 
zdroj:
tisková zpráva
Možná jsem trochu rozmazlený hraním DOOM 3, avšak grafická i zvuková stránka ABZ je dle mého názoru na stejné úrovni, jako zbytek hry, tj. na nízké. Grafika běžící na upraveném enginu ze Serious Sama by snad nepůsobila tak špatně. O některých texturách by se dalo dokonce říci, že jsou ve vysokém rozlišení pohledné. Ovšem jakmile se na obrazovce něco hne, je konec. Nepřátelé se pohybují snad úplně stejně, jako potvory ve Wolfenstein 3D, který vyšel před nějakými 12 lety. Aby toho nebylo málo, protivníci se při kontaktu s texturami „propadají“. Zvuky a hudba jsou veskrze podprůměrné.Stáhněte si: Demo, Patch, Trailer, Cheaty Související články: Novinky... |
| Mirek Zeman | |
| autor dělí svůj čas převážně mezi psaní a studium, o hrách psal v minulosti hlavně pro časopisy Score a Level, nejraději má adventury a RPG, nepohrdne ani dobrou akcí, za nejdůležitější část počítačové hry považuje příběh, protože pro kvalitní příběhy má obzvláštní slabost (všechny články autora) |
