Recenze
Five Nights at Freddy's 2 - recenze
5. 1. 2015
|
Lucie Jiříková
Five Nights at Freddy's se několik dní držela v žebříčku nejprodávanějších aplikací v App Store a hlavně díky let's playerům uspěla i na Steamu. Scott Cawthon si tedy vzpomněl na známé pořekadlo „kuj železo, dokud je žhavé“ a hned poté, co se jeho prvotina zapsala do vystrašených srdcí tisíců hráčů, rozjel vývoj pokračování s prozaickým názvem Five Nights at Freddy's 2 (a nyní už zase maká na trojce). Rychlost, s níž Scott pokračování připravil, by mu jistě záviděl leckterý tvůrce nikdy nekončících blockbusterů typu Call of Duty nebo Assassin's Creed. Vydání dvou dílů totiž nedělily ani tři měsíce, což může pravděpodobně za "problémy" druhého dílu.
Reprisal Universe - recenze
12. 10. 2014
|
Lucie Jiříková
Zatímco sledujeme postupný vývoj hry Godus od zakladatele žánru Petera Molyneuxe, za zády se nám nenápadně urodil mnohem skromnější, ale žánrově věrný kousek. Jmenuje se Reprisal Universe, a přestože není dokonalý, jistou porci zábavy nabízí a hráči jej docení už jen kvůli suchu v oblasti „božských“ her, které v posledních letech panuje.
Bloodborne - recenze
26. 3. 2015
|
Aleš Smutný
YOU DIED. Ikonické heslo se vrací jako starý známý, kterého jste ale nikdy neměli rádi. Věrný své povaze vás atakuje s menší či větší frekvencí, až si nakonec přiznáte, že i když je vlastně otravný a symbolizuje vaši neschopnost, zároveň vás baví. Pro Souls hry typická hláška nechybí ani v Bloodborne, která přináší nový pohled Hidetaky Mijazakiho na žánr, jenž vytvořil a skrze novou hru se jej snaží více či méně pozměnit.
Far Cry 4 - recenze
19. 11. 2014
|
Jan Olejník
Dokázal jsem to! Úspěšně jsem se vyhnul téměř všem reklamám, trailerům, rozhovorům a dalším mediálním prostředkům, přes které se Ubisoft snažil o Far Cry 4 vyzradit první poslední. Do Kyratu jsem tedy přijel skoro stejně bezelstný a neznalý místních poměrů jako hlavní hrdina hry, mladý Ajay Ghale, jehož cílem je ve stínu majestátních hor rozprášit popel zesnulé matky. Jenže problémy na sebe nenechají dlouho čekat, přičemž ten zdaleka největší má blonďatý přeliv a růžové sako.
Magicka 2 - recenze
3. 6. 2015
|
Jan Slavík
Čtyři roky! To je docela dlouhá doba. Z puberťačky se stane dospělá a cílevědomá žena, prezident si odkroutí celé volební období a vědátoři stihnou přijít na nových sedmdesát osm běžných potravin, jejichž konzumace vás zaručeně zabije. Stejnou dobu měli vývojáři ze studia Pieces Interactive, aby pod hlavičkou Paradox Interactive navázali na první Magicku od studia Arrowhead. Zmíněná hra se zapsala do povědomí ikonickým systémem kouzlení, který nabízel netušené možnosti a divoké kombinace různých magií, ale také mizerným technickým stavem, a po chvíli hraní ubíjejícím stereotypem. První díl však rozhodně představoval solidní základ, takže jsme byli všichni zvědaví, do jakých nebeských výšin na něm vztyčí vývojáři svou kouzelnickou věž v pokračování.
Devil May Cry 4: Special Edition - recenze
10. 7. 2015
|
Aleš Smutný
V rámci současné vlny remasterů všemožných her z PS3 (respektive X360) pro PS4 (respektive Xbox One) se objevují kusy, nad nimiž člověk nemůže skrýt překvapené potěšení. Přesně do tohoto ranku spadá i Devil May Cry 4: Special Edition, kterou v nové verzi, sedm let po vydání originálu, skoro nikdo nečekal. Tím spíš, že se předělávky dočkal i nedávný reboot DmC – Devil May Cry z pera Ninja Theory. Ale Nero, Dante a bonusově trio dalších bojovníků je nakonec tady a nabízí dnešním hráčům možnost zažít odlišnou generaci bojovek, ale společně s tím i některé designové postupy, které během let poněkud zastaraly.
Mortal Kombat X - recenze PC verze
21. 4. 2015
|
Václav Rybář
Mortal Kombat a Street Fighter II. Nerozlučná dvojice rivalů, se kterými jsem kdysi dávno zažíval nejhezčí herní léta. Ano, už je to dobré dvě dekády, ale když je vám nějakých dvanáct, třináct, prožíváte videohry tzv. na plný pecky, máte celou armádu kamarádů, kteří jsou ochotní si ohoblovat ukazováčky mlácením do klávesnice a občas vám přijde jako dobrý nápad věnovat trénování fatalit celý víkend. Ani jedna ze zmíněných sérií si bohužel neudržela kvality svých nejslavnějších dílů, ale obě se dokázaly revitalizovat. Street Fighter svým čtvrtým a Mortal Kombat devátým dílem vstoupily napůl do nového rozměru (v obou případech se jednalo o tzv. 2.5D mlátičky), ale především konečně oslovily novou generaci. A zatímco Street Fighter dál spí na vavřínech čtyřky a jejích nekonečných upgradů, Mortal Kombat se po čtyřech letech rozhodnul udělat další krok kupředu s dílem označeným římskou desítkou.
Blackhole – recenze české hardcore plošinovky
10. 3. 2015
|
Ladislav Loukota
Loni v dubnu oznámená a nedávno vydaná plošinovka Blackhole (homepage, Steam) od FiolaSoftu dokazuje, že i malé české studio může vytvořit kvalitní projekt na světové úrovni. Odérem komunitního projektu zahalený Blackhole svým vývojářům rozhodně ostudu nedělá, i když to s avizovaným postavením hratelnosti na řešení logických hádanek není tak žhavé, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Cities XXL - recenze budovatelské strategie
6. 3. 2015
|
Václav Pecháček
Hry, ve kterých si můžete vesele postavit pořádně obrovskou, prosperující metropoli, byste spočítali na prstech obou rukou. Většina z nich je navíc v dnešní době herním ekvivalentem obstarožního prstenu po prababičce – můžete je mít rádi, můžete je i používat, ale už by to zkrátka chtělo modernější kabátek. Cities XXL je jedním z titulů nabízejících východisko z této ošemetné situace. Pootevírá nám dveře k záchraně, přidržuje je otevřené a za nimi zní nebeská hudba. Avšak celé je to jenom vychytralá, ďábelská past.
This War of Mine - recenze
30. 11. 2014
|
Ondřej Švára
Válka je, když se namísto dveřmi vracíte domů dírou. Dokud se ale žije, naděje zůstává s vámi a This War of Mine je simulací právě takového stavu bytí. Netradiční herní dílo od 11 bit studios ukrývá pod svým šedočerným havelokem zajímavou směs zkoumání lokací, managementu zásob a především zcela nový pohled na válečný konflikt. Sledování války očima obyčejného člověka přináší zvláštní druh atmosféry, které je v herním archivu jako šafránu.
Train Fever - recenze
22. 9. 2014
|
Jan Olejník
Máte horečku? A jediným lékem jsou vláčky? Proč ne! Nově vydaná strategie Train Fever nabízí nejenom vlaky, ale začleňuje i silniční dopravu a navíc se nebojí přiznat, že se snaží přenést legendární a nestárnoucí Transport Tycoon do nového tisíciletí. A upřímně, kdo tuhle letitou klasiku někdy hrál, musel se alespoň jednou zamyslet nad tím, proč vlastně zatím nevzniknul pořádný nástupce. Jak těžké to vlastně může být?
The Elder Scrolls Online - recenze
23. 5. 2014
|
Karel Drda
The Elder Scrolls Online nepřišla s ničím radikálně novým a vlastně jen oprášila důvěrně známé mechaniky MMO žánru. Nabízí je ale ve značně vylepšeném kabátu jinak tradičního konceptu a samozřejmě v oblíbeném světě The Elder Scrolls. Pro někoho to může být málo, pro jiného postačující důvod k tomu, aby platil měsíční poplatky a bavil se.
Daylight - recenze
2. 5. 2014
|
Vilém Koubek
Co jsem komu udělal? Za co mě kdo trestá? S podobnými otázkami v hlavě se probudí hlavní hrdinka Sarah na podlaze opuštěného ústavu, kde jí jedinou společnost dělají duchové, mobilní telefon a „hlas na druhé straně“. Není však jediná, komu tyto otázky každou chvíli vytanou na mysli - přidáte se bohužel k ní. Ptáte se, co se dalo pokazit na procedurálně generovaném hororu Daylight, který se navíc honosí titulem první oficiálně vydané hry běžící na Unreal Engine 4? Odpověď je jednoduchá - skoro všechno.
The Order: 1886 - recenze příběhové střílečky
19. 2. 2015
|
Jan Olejník
Je tomu už několik hodin, co se podzemními chodbami viktoriánského Londýna rozlehl poslední výstřel. Ale jeho dozvuk mi stále rezonuje v hlavě a vyrušuje mě od přemýšlení nad tím, jak vlastně potenciálnímu zákazníkovi přiblížit hru, od které jsem věru mnoho nečekal, ale nakonec mě příjemně překvapila. Je to úkol o to složitější, že se The Order: 1886 dostalo v posledních dnech poněkud nechtěné pozornosti díky prapodivnému "skandálu" kvůli prý nedostačující délce hry. Určitě se bude hovořit o nastavování zrcadel dnešní době, o mainstreamu, cenách her a očekávání hráčů. Já vám ale chci nejprve povědět o Řádu.
Game of Thrones - recenze 2. epizody
7. 2. 2015
|
Miloš Bohoněk
„Sakra, na tohle jsem úplně zapomněl. Tak já radši skočím do menu a rozjedu to znova i za cenu deseti minut nepřeskočitelných dialogů…“ Nějak obdobně jsem se cítil, když jsem v kůži Rodrika Forrestera reagoval na požadavky Lorda Whitehilla, jen aby mi bylo záhy připomenuto, že v kůži Ethana Forrestera jsem minule slíbil něco jiného. Jenže jak po mně někdo může chtít, abych si pamatoval vše z minula, když ono „minule“ bylo už před dvěma měsíci, a úvodní video připomínající děj první epizody bylo trestuhodně skoupé? Zkrátka a dobře, jedním z největších problémů videoherní Hry o trůny od Telltale není obsah, ale forma.
MouseCraft - recenze
9. 8. 2014
|
Lucie Jiříková
Doba přeje nezávislým hrám a ty často předvádí zajímavé kombinace různých žánrů. Tak třeba Lemmings a Tetris. Spojení herních klasik se rozhodlo provést nezávislé studio s úžasným názvem Crunching Koalas a my jsme se konečně dočkali výsledku jeho několikaměsíčního snažení. Koaly ukázaly, že s logickými hrami na PC nemusel vyschnout rybník, zvláště pokud se podaří takto prolínat žánry.
The Samaritan Paradox - recenze
13. 7. 2014
|
Lucie Jiříková
Klasické adventury jsou možná předurčené k tomu, aby zpracovávaly detektivní příběhy, ale předpokladu navzdory je slavných videoherních detektivů mnohem méně než známých kolegů od filmu či televize. Tuto nerovnováhu se pokusili napravit vývojáři z Faravid Interactive prostřednictvím adventury The Samaritan Paradox, a přestože nového herního Columba nestvořili, vznikl jim pod rukama alespoň zajímavý žánrový počin.
Ultimate General: Gettysburg – recenze válečné strategie
13. 6. 2015
|
Ladislav Loukota
Loňská strategie Ultimate General: Gettysburg (Steam) sice zaujala (viz dojmy) Tomáše Junga i řadu kolegů, kteří hru označili za nejlepší strategii roku 2014, ale přesto ji recenzujeme až nyní, protože komunikace s tvůrci je složitá a sehnat od nich kopii na recenzi nemožné. Přesto má smysl hru recenzovat i teď, protože s ohledem na své téma i zpracování jen tak nezestárne. Za nenápadnou hrou totiž stojí autor populárního DarthModu pro sérii Total War Nick Thomadis - navíc se navzdory velmi specifickému zaměření na jednu bitvu z Americké občanské války z Ultimate General: Gettysburg vyklubala možná nejzajímavější válečná strategie za hodně dlouhé období.
Assassin's Creed Rogue - recenze
26. 11. 2014
|
Jan Olejník
Poněkud šokujícím odhalením pro mě bylo, že Assassin's Creed Rogue je již sedmým/osmým (protože vyšla ve stejný den s Unity) dílem v hlavní sérii her o prastarém řádu asasínů, která v šestém dílu (Black Flag) zažila odklon směrem k pirátským dobrodružstvím. A právě na Black Flag nový Rogue nepřímo navazuje. Nejen příběhově, protože (bohužel) komplet opisuje i herní mechanismy a odehrává se povětšinou i ve stejném prostředí. Zatímco si tedy tvůrci Far Cry 4 dali záležet, aby hra zůstala nejen věrná svému předchůdci, ale přinesla i dostatek novinek, při hraní AC Rogue jsem si připadal, že znovu hraju Black Flag – navíc v horší grafice.
State of Play - recenze dokumentu o jihokorejské eSport scéně
21. 11. 2013
|
Daniel Kremser
„Strhující dokument o tajuplném světě jihokorejského elektronického sportu.“ Zhruba tohle hlásá o dokumentárním počinu State of Play Stevena Dhoedta oficiální synopse. Pravda je však trošku jiná a daleko lépe vystihuje nový belgický snímek promluva jednoho z hlavních aktérů: „Většina Korejců jen následuje cestu, kterou jim vytyčí rodiče. Základní škola, střední a pak vysoká. Všichni kráčejí po stejné cestě. Já si ale vybral něco jiného. Jmenuji se Lee Jae Dong a jsem profesionální hráč StarCraft II.“
Pillars of Eternity - recenze
27. 3. 2015
|
Václav Pecháček
Sním? Bdím? Jsem na drogách? Vážně jsem právě hrál směsici Baldur’s Gate, Icewind Dale a dokonce i Planescape: Torment, navíc v kombinaci s krásnou novou grafikou a mechanikami? Jak je možné, že vyšla hra, která je tak strašně nostalgická a zároveň tak moderní a zábavná? Opravdu tohle všechno zaplatili fanoušci na Kickstarteru? Jak se to mohlo podařit? Jak? Jak?! Počkat. Uklidni se, Vašku, a hezky pěkně od začátku. Takže, Pillars of Eternity je...
Destiny - recenze
16. 9. 2014
|
Aleš Smutný
Destiny mě během nedávné bety okouzlila. Na pohled nádherně zpracovaný svět, zábavné akční mechanismy, slibně se tvářící příběhové pozadí a velký potenciál pro kooperaci. Destiny se zdála být láskou na pár let - beta byla příslibem, vlastně poupětem, z něhož se měl rozvinout nádherný květ, co dlouho neuvadá. A pak vyšla plná hra a v naprostém rozčarování jsem zjistil, že obsah bety odpovídal obsahu celé hry.
Stealth Inc 2: A Game of Clones - recenze
17. 5. 2015
|
Jan Slavík
Pokud jste měli tu čest se stealth plošinovkou Stealth Bastard od Curve Studios z roku 2012, tak recenzi pokračování vlastně ani nepotřebujete. Provedení i hratelnost zůstávají v podstatě stejné, byť o malinko složitější - v prostorách vědeckého ústavu ovládáte bezejmenný a (téměř) bezbranný klon, který slouží jako pokusný králík během různých zkoušek a experimentů. Přepracovaný vědec, který vás chce zabít kvůli šanci na vítězství v soutěži o zaměstnance měsíce, komentuje vaše snažení všudypřítomnými nápisy, přesvědčuje vás, abyste to vzdali a radši rovnou skočili do nejbližšího laseru a podobně. A vy se naproti tomu snažíte vědci neudělat radost.
Game of Thrones - recenze 1. epizody
5. 12. 2014
|
Miloš Bohoněk
Ani bradavka! Říká si to Game of Thrones, je to plné intrik a podrazů, ale neobsahuje to ani vteřinu záběrů na lechtivé středověké mecheche. Kdo se na populární seriál HBO dívá hlavně proto, že často zabrousí do sféry soft porna, ten bude z úvodní epizody adventurní adaptace zklamán (byť pochybuji, že někdo takový se dočetl až sem). Kdo se na Hru o trůny dívá kvůli komplexnímu ději s desítkami zajímavých postav, odejde spokojenější, ačkoli do rauše bude mít pořád daleko.
The Unfinished Swan - recenze
6. 12. 2012
|
Petr Poláček
Málokdy se stává, že název trefně vyjadřuje, jak je hra dobrá, čím se chlubí, v čem by se mohla zlepšit, zkrátka, jak vlastně dopadla. Jestli v Unfinished Swan radost ze všech těch krásných a úžasných zvukových, vizuálních, ale hlavně herních zážitků něco ve výsledku „kazí“, pak je to její nedokončenost.
Game of Thrones – recenze 4. epizody
24. 6. 2015
|
Miloš Bohoněk
Zatímco se pátá řada seriálové Hry o trůny vzpamatovala a po vlažné první polovině diváky konečně donutila k úžasu, videoherní Hra o trůny se po slibné třetí epizodě vrací do poněkud mdlých kolejí. Se čtvrtou epizodou s podtitulem Sons of Winter je to trochu jako na houpačce. V jednu chvíli jako kdyby někdo příběhu o zbídačených Forresterech vlil do žil svěží krev, jindy však vyprávění regulérně nudí a ukazuje, že nápad rozdělit hru do šesti epizod namísto pěti prostě nebyl dobrý.
Dead Synchronicity - recenze
22. 4. 2015
|
Pavel Válek
Hrdina bez minulosti, svět v troskách a společnost v úpadku. Že se z podobného tématu dnes už nedá vymáčknout nic zajímavého? Možná, ale ani to nováčky z Fictiorama Studios nezastavilo ve spuštění, nakonec úspěšné, kickstarterové kampaně na adventuru s podobnou tématikou. Jejich hlavním tahákem byl při tom příslib temného příběhu, vyprávěného syrovým způsobem bez příkras a kudrlinek. A světe div se, svůj slib dokázali tvůrci splnit.
Pier Solar and the Great Architects - recenze
9. 12. 2014
|
Lucie Jiříková
Co si budeme povídat, herním světem právě hýbe retro. Podívejte se, jak vzkvétá GOG a spočítejte si, kolik remasterovaných edicí klasických her ročně vychází. Jen málokdy ale v nabídce zahlédneme remaster hry z konzole Sega Mega Drive (Genesis), jakkoli nevyšla během zlaté éry, ale až v roce 2010. Za to šlo o největší 16-bitové JRPG, které se kvůli nevídanému rozsahu prodávalo na speciální 64 MB kartridží. Pier Solar ale nevynikala pouze rozsahem, nýbrž i kvalitou, kterou HD verze jenom podtrhuje.
Kraven Manor – recenze
29. 10. 2014
|
Vilém Koubek
K hraní Kraven Manor mě přivedlo demo, které napovědělo, že se banda studentů pod názvem Demon Wagon Studios nad strachem minimálně zamyslela a našla způsob, jak hráče vyděsit. Nebylo tedy divu, že se na jejich hratelnou ukázku slétlo několik ocenění a chválu pějících názorů. Přesto jsem si ale říkal, že demo ještě není plná hra, a i když ukázka navnadila, udržet napětí a děsit v plnohodnotném titulu je trochu náročnější úkol. Obával jsem se bohužel oprávněně...
Astebreed - recenze
16. 10. 2014
|
Ondřej Švára
Žánr vesmírných stříleček a japonská zábava k sobě mají tradičně blízko. V sedmdesátých letech, kdy vyšel arkádový hit Space Invaders, se v zemi vycházejícího slunce dokonce zvedla vlna drobné kriminality mládeže, protože bylo potřeba sehnat za každou cenu sehnat mince do automatů. Sedmdesátá léta samozřejmě odvál čas. Přesněji řečeno domácí konzole, kvůli kterým se lidem přestalo chtít za zábavou do arkádových heren. V Astebreed se ale vzpomínky na pionýrskou herní dobu autenticky vrátily. Se spoustou efektů a také s japonským manga stylem vám tahle hra provrtá hlavu a rychlou akcí i notně unaví ruce.