Recenze
Mutant Year Zero: Road to Eden – recenze
13. 12. 2018
|
Šárka Tmějová
Do baru vejde prase, kachna a jednooká liška, a objednají si… ne, tohle není začátek hrozného vtipu, nýbrž recenze na Mutant Year Zero: Road to Eden, kde k podobným situacím dochází běžně. Odehrává se totiž na Zemi po jaderné válce, která zničila většinu civilizace a přizvukující radiace si slušně pohrála s genetickým kódem zbylých přeživších, což uspokojivě vysvětluje antropomorfní zvířátka.
Kirby and the Forgotten Land – recenze velmi dětské skákačky
23. 3. 2022
|
Pavel Makal
Spíš pro hračičky než pro hráče
Recenze Hitman: Agent 47 - další film podle hry, další promarněná šance
30. 8. 2015
|
František Fuka
Takže: Je tu další filmová adaptace videohry, která je pravděpodobně rebootem, neboť zcela ignoruje existenci osm let staré adaptace téže videohry s jinými herci. Ale je to celkem jedno, protože nebýt tetování na zátylku a červené kravaty, pravděpodobně by mnohé z vás vůbec nenapadlo, že film má něco společného s nějakou videohrou.
Ashen – recenze
6. 1. 2020
|
Miloš Bohoněk
Dark Souls. Nemá cenu tančit v bojovém postoji kolem horké kaše a snažit se o Ashen mluvit ve vakuu, protože neexistovat „souls-like“ subžánr, téměř jistě neexistuje ani Ashen. Soubojový systém založený na stamině, vzdálené checkpointy, ztráta všech penízků po smrti, drsní protivníci, žádná pauza a samozřejmě i táborové ohně, Estus flaštičky a nadávky na adresu matek vývojářů. Co krok, to paralela s dílem mistra Mijazakiho a spol. Akorát se tu tomu všemu říká trochu jinak. Což ovšem vůbec neberte ve zlém!
Assassin’s Creed Origins - recenze
1. 11. 2017
|
Šárka Tmějová
Snad u žádné herní série jsem nevydržela tolik dílů, jako u Assassin’s Creed. Možnost cestovat po nádherných kopiích měst prodchnutých historií a příběhy konspirací, spiknutí a politických machinací totiž žádná jiná značka, pokud vím, nenabízí. I tak mě ale loňská pauza vlastně potěšila, protože co může být horšího, než když vaší oblíbené sérii začne docházet dech. Zvlášť když poslední díly v čele s Unity nepůsobily jako lehké zadýchání, ale spíš pořádné předsmrtné křeče. Rok se s rokem sešel a Anubovi dík, soudě dle Assassin’s Creed Origins zatím není potřeba se loučit napořád.
Postal 4: No Regerts – recenze návratu, k němuž nikdy nemělo dojít
10. 5. 2022
|
Zbyněk Povolný
Radši lopatou do krku
The Westport Independent - recenze
6. 2. 2016
|
Pavel Skoták
The Westport Independent patří k týdeníkům, na které má za tři měsíce tvrdě dopadnout kladivo nového tiskového zákona. Totalitní vláda by totiž ráda potlačila svobodu slova a zarazila šíření informací, které se jí zrovna nehodí do krámu. V roli šéfredaktora zmíněného periodika máte k dispozici čtyřčlennou redakci a vaším hlavním cílem je jednak se dožít vydání nového zákona a dle svého nejlepšího vědomí a svědomí informovat o veškerém dění během oněch dvanácti týdnů. Boj se se systémem i sebou samým může začít.
Minecraft: Story Mode – recenze 1. epizody
19. 10. 2015
|
Miloš Bohoněk
Minecraft: Story Mode není Minecraft. Není to hra o kreativním stavění, není to hra s otevřeným světem a ani to není hra, u které byste museli kdovíjak přemýšlet. Když dojde na budování, akorát mačkáte Qčko a ono se to udělá samo. Když máte craftit, tvoříte elementární předměty jako meč a luk. A když chodíte po světě, pohybujete se v malých uzavřených uličkách plných neviditelných bariér. Co tedy Minecraft: Story Mode vlastně je? Je to příběhová adventura s úplně novými postavami, odehrávající se v ikonickém světě Markuse „Notche“ Perssona.
Battletech - recenze
9. 5. 2018
|
Jakub Kovář
Když jsem Battletech poprvé spustil, těšil jsem se na dokonalou strategicko-taktickou nirvánu. Vždyť kde lépe uplatnit různorodé taktiky než při bitvách obrovských strojů, kde by mělo záležet především na dobrém manévrování a umístění zásahů tak, abyste své nepřátele co nejvíce zničili? Se slzou v oku jsem vzpomínal na MechCommander, kde se konstantní boj proti přesile dal řešit spoustou vhodných manévrů, z každého ukořistěného mecha se člověk neuvěřitelně radoval, a hlavně každý z typů mechů měl své výhody, nevýhody a účel. Battletech sliboval být tím, kdo tuto radost opět přinese v moderních kulisách. Plnění slibu je ale mnohem těžší než letmé odkázání se na minulost.
Lara Croft GO & The Shard of Life - recenze
8. 12. 2015
|
Adam Homola
Mobilní tahovka Lara Croft GO vyšla už v srpnu, ale vydání bezplatného datadisku The Shard of Life nabídlo ideální příležitost se ke hře vrátit. Po hubených letech už totiž není možné Laru ignorovat v žádné formě: v klasické tříáčkové (Tomb Raider), v kooperativní (Lara Croft and the Temple of Osiris), ani v mobilní. Zároveň je třeba zmínit o rok starší Hitman GO, který nastavil kurz, jakým se slavná archeoložka vydala.
PES 2017 - recenze
26. 9. 2016
|
Václav Pecháček
Připomíná to ty nejlepší romantické příběhy, jaké se kdy zrodily na zeleném pažitu. Šokující řecký triumf na Euru 2004. Leicester zvedající nad hlavu pohár pro anglického šampiona. David Beckham a jeho dva rohové kopy v posledních sekundách finále Ligy mistrů. No a taky PES 2017. Nevelký rozpočet, chybějící licence, za souseda tyčící se obr od EA Sports. Z toho vycházejí vážně titěrné šance na úspěch. A navzdory tomu všemu si už po pár minutách hraní uvědomíte, že tentokrát se v Konami urodilo něco speciálního.
Lego Star Wars: The Skywalker Saga – recenze z předaleké galaxie pro hračičky
4. 4. 2022
|
Pavel Makal
Revoluční Lego hra? Spíš ne
Fatal Frame: Maiden of Black Water – recenze hororového „remasteru“
28. 10. 2021
|
Pavel Makal
Děsivě zastaralé!
Frostpunk - recenze
27. 4. 2018
|
Miloš Bohoněk
Začalo to poklidně. Venku bylo minus 20 stupňů Celsia, což není vůbec zlé, vezmete-li v potaz, že drtivá většina lidské populace již připomíná rampouchy. Nedaleko generátoru v srdci města se příhodně nacházely drobné zásoby uhlí i dřeva, stačilo pár hodin a sklad se začal plnit cennými surovinami. Jenže pak to přišlo: teplota spadla na minus 40, lidé začali mrznout, protože neměli kde bydlet. Jediným východiskem bylo zavedení dětských prací, aby se rychle stihly vybudovat chatky. Den nato jeden pracant zemřel, a než se stihl vybudovat provizorní hřbitov pro zlepšení morálky, zemřeli další tři. Do toho přišly zprávy o mrtvých koloniích. Obyvatelstvo se začalo bouřit. Poslední kapkou bylo nařízení, že se kvůli nedostatku potravin začnou do polévky přisypávat piliny…
Turnip Boy Commits Tax Evasion – recenze hry se zeleninově-daňovou tématikou
7. 7. 2021
|
Pavel Makal
Nezahrávejte si s cibulí!
Divided We Fall - recenze
19. 10. 2017
|
Mars Vertigo
Musíme si pomáhat není jen známý český film, ale také princip, na kterém je postavena filozofie této staronové taktické realtime strategie inspirované druhou světovou válkou. Historické kořeny tohoto titulu totiž sahají hluboko do roku 1997, kdy se objevila onlajnovka s názvem Chain of Command ještě ve vektorové grafice. Tu o pár let později vystřídal její klon Call of Combat, který je přímým předchůdcem právě recenzované hry. Jak tedy vidíte, tradice má u Divided We Fall poměrně silnou úlohu.
1-2-Switch – recenze
17. 3. 2017
|
Miloš Bohoněk
Nintendo Wii mělo Wii Sports, výbornou a dodnes vzpomínanou kolekci sportů, která skvěle demonstrovala schopnosti konzole, byla nekonečně zábavná a s konzolí jste ji dostali gratis. Nintendo Wii U mělo Nintendo Land, o něco slabší kompilaci miniher, která ale v konečném důsledku také slušně ukazovala vlastnosti Wii U a většina lidí ji také dostala gratis v rámci Premium bundlu. No a Nintendo Switch má 1-2-Switch, bizarní směsku 28 hříček, která se brzy přejí, někdy ani pořádně nefunguje a gratis ji nedostane nikdo, neboť autoři si ji cení na přepálených 1 299 Kč.
Mother Russia Bleeds - recenze
16. 9. 2016
|
Jan Vrobel
Policisté v zimních uniformách se chichotají mému utrpení, zatímco hromotluk, jehož modrá kůže je jako deník každodenního života v gulagu, se ze mě snaží dostat duši. Prozatím pěstmi. Štětky s pěnou u úst běhají po ulicích a snaží se bodnout normální lidi stříkačkami s drogou. Otroci v sado maso klubech si hrají na psy i prasata. Kombajn, který běžně sklízí řepku, sklízí lidská těla. Pod vlivem silných halucinogenů se snažím obrátit si kůži vzhůru nohama, protože se mi její vnější strana příliš nezamlouvá. Navzdory tomu není čas otálet. Matička Rus krvácí a revoluce nepočká.
Neo: The World Ends with You – recenze tradičně netradičního JRPG
2. 9. 2021
|
Pavel Skoták
Milujete podivnost? Jste na správné adrese
Spiritfarer – recenze poklidné manažerské hry o umírání
19. 9. 2020
|
Šárka Tmějová
Roztomilost, která vám zlomí srdce
Fell Seal: Arbiter’s Mark - recenze tahového RPG
3. 5. 2019
|
Pavel Skoták
Nesmrtelnost nemusí být jen darem. Právě naopak, bývá často prokletím, s nímž je víc než těžké celou věčnost žít. Naštěstí ale existují způsoby, jak ze světa odejít ve chvíli, kdy máte pocit, že se váš čas konečně naplnil a udělali jste vše, co bylo třeba. Přesně tak se rozhodl Primus, první ze sedmi mocných, kteří zahnali temnotu a od té doby bdí nad světem. Jak je ale dobrým zvykem, přichází problémy z řad vlastních bratří. Připravte si meče a kouzla, tahová strategie s trochou RPG Fell Seal: Arbiter’s Mark je tu.
V-Rally 4 – recenze
3. 10. 2018
|
Patrik Hajda
Nepravděpodobný návrat závodní série z přelomu tisíciletí si vzali na triko tvůrci ze studia Kylotonn Games, známí to pokračovatelé rozjetých sérií. Jejich několik posledních ročníků licencované WRC soutěže platilo za lehce nadprůměrné kousky, zatímco FlatOut 4: Total Insenity byla vyloženým zklamáním. To v plném rozsahu neplatí o nové V-Rally 4, která sice má dlouhý zástup nedostatků, ale přesto se u ní dokážete zabavit.
Assetto Corsa - recenze Xbox One verze
2. 1. 2017
|
Václav Rybář
Možná si vzpomenete, jak skoro před dvěma lety recenzoval PC verzi Assetto Corsa kolega Švára, a neubránil se zdravému nadšení, které vedlo k výsledné devítce. Už tehdy ovšem varoval před tím, že Assetto je pořád ve vývoji a není to tak docela hra. Jde spíše o simulaci v pravém slova smyslu - takovou tu studenou a odosobněnou, která by se mnohem lépe vyjímala někde v závodní stáji (nebo na vojenské základně). Je to prostě stroj bez emocí a přísný učitel, nic víc. My se teď ke hře vracíme, protože před pár měsíci vyšla i na konzole.
Call of Duty: Black Ops III - recenze
13. 11. 2015
|
Daniel Kremser
Jestli je něco v herním průmyslu jisté, pak je to každoroční nálož vojenské akce v podání Call of Duty. Tedy série, která si kritiky za lpění na tradiční žánrové formě singleplayerového blockbusteru a hutného multiplayeru užila během posledních let více než dost. Pravda, částečně si za to může sama, protože poslední velká změna přišla snad s Modern Warfare. Někdy ale zkrátka není radno měnit to, co tak dlouho a nutno říci, že i úspěšně fungovalo. Může totiž vzniknout kočkopes s názvem Black Ops III, který popírá největší přednosti svých předchůdců a minovým polem očekávaní fandů i neutuchající kritiky kličkuje s takovou vervou, až zapomíná, čím vlastně chce být.
The Legend of Zelda: Breath of the Wild - recenze
11. 3. 2017
|
Miloš Bohoněk
Stalo se to po nějakých 30 hodinách hraní. V dungeonu mi chyběla poslední kovová bedna na propojení poslední části elektrického obvodu. Nepamatuji si, jak jsem o bednu přišel, ale už jsem kvůli tomu chtěl celý puzzle poraženecky restartovat, když v tom se mi vybavila vzpomínka na šílenou bouřku před několika dny. Můj Link tehdy nesl na zádech ocelové kopí, udeřil blesk, kopí zafungovalo coby hromosvod, Link se rozsvítil jako vánoční stromeček a z hyrulského hrdiny byl rázem hyrulský steak na well done. Vzpomínka je to bolestivá, ovšem nyní mi vnukla nápad: co kdybych chybějící bednu nahradil právě kopím? I vyhodil jsem zbraň z inventáře. Jen co se na zemi dotkla dvou konců obvodu, začala skrz ní pulzovat elektřina, obvod se propojil a voilá, cesta byla volná. Podobné zážitky by přitom vydaly na celou recenzi. The Legend of Zelda: Breath of the Wild je totiž mimořádně logická hra, která odměňuje přemýšlivé hráče – a která tak skutečně funguje.
StarCraft II: Legacy of the Void - recenze
22. 11. 2015
|
Adam Homola
Touhle dobou už možná tušíte, jestli StarCraft II: Legacy of the Void chcete hrát. Třetí a poslední část druhého StarCraftu, nebo druhý datadisk chcete-li, toho mění hodně. Nic však natolik, aby k sobě přilákal hráče sérií nepolíbené. Pořád se jede ve stejných kolejích, vlak jen dostal nový nátěr, lepší výbavu a mašinfíra si dal pořádně silnou kávu, aby působil energicky a mladě. Konkurence možná přeřadila na jinou kolej, ale StaCraft II jede s vypnutou hrudí pořád dál po té své.
Uncharted: Nathan Drake Collection - recenze
6. 10. 2015
|
Václav Rybář
Přiznám se hned takhle zkraje, že jsem Drakeův fanboy. Nemá smysl to zapírat nebo čekat na obvinění v komentářích, takže radši hned diskuzním válečníkům seberu vítr z klávesnic. Stejně jako Drake ve většině hry balancuje na okraji nějaké té plošinky, moje hodnocení všech tří her hledá rovnováhu mezi devítkou a desítkou, tedy absolutním možným hodnocením. A Naughty Dog v případě The Last of Us dokázali, že to všechno nepramení jen z toho, že jsem v deseti letech poprvé viděl Indiana Jonese a kombinace cestování, hledání pokladů a střílení nácků (nebo jiných ideologicky pochybných nepřátel) mi připadá jako nejlepší možné trávení volného času... na gauči, s gamepadem v ruce, samozřejmě.
Butcher - recenze
17. 11. 2016
|
Jan Slavík
Krev! Potoky krve! Pokud jste si snad někdy v poslední době posteskli, jak je všechno přehnaně korektní, a že k naplňování vražedných herních choutek je třeba sahat po některé z letitých chuťovek, zpozorněte. Tvůrci z polského studia Transhuman Design vydali nemilosrdnou akční plošinovku Butcher, která, když už nic jiného, žízeň po krvavém vzrušení ukojí naprosto spolehlivě.
Tharsis - recenze
31. 1. 2016
|
Pavel Dobrovský
Minulý týden jsme zabili kapitána a snědli ho. Pak vypukl požár v nemocničním modulu. Po cestě za opravou dostal mechanik zásah sluneční erupcí ve skleníku. Velínem prosvištěl roj mikrometeoritů, takže se nemůžeme po večerech dívat na Gravitaci. Lékař zablokovaný ve strojovně nezvládl narovnat zlomenou komunikační anténu. Specialista má depresi. Všechno špatně? Ano. Anebo jinak: Všechno jde k čertu. Neustále.