Recenze
Metaphor: ReFantazio – recenze opulentního fantasy JRPG se vším, co k tomu patří
18. 10. 2024
|
Aleš Smutný
Archetypální dobrodružství nejvyšší úrovně
Turnip Boy Commits Tax Evasion – recenze hry se zeleninově-daňovou tématikou
7. 7. 2021
|
Pavel Makal
Nezahrávejte si s cibulí!
Herald: Book I and II - recenze
14. 3. 2017
|
Ondřej Švára
Herald je mořeplavecká adventura s duší, kterou stojí za to objevit. Hra o dvou epizodách (další díly se chystají) balancuje mezi kostýmním dramatem a mikropovídkou. Asi jako kdyby Nezkrotnou Angeliku políbil Hercule Poirot. Mimořádně elegantní dílo nicméně přináší více emocí než poctivého hraní a místy se proměňuje v trochu ospalý interaktivní film.
The Witness - recenze
2. 2. 2016
|
Ondřej Švára
Každý problém má své řešení a v The Witness si to mnohokrát vyzkoušíte. V říši rébusů a hádanek ani nebudete vědět, čím mozek potrápit dřív. Pakliže milujete IQ testy a rádi bloudíte labyrinty, The Witness se vám určitě zalíbí. Ovšem tato logická hra opravdu nepřináší nic jiného než jen puzzly a zase puzzly. Schází jí atmosféra, přehlednost i jednotící myšlenka. Ne každý si s ní užije opravdovou zábavu.
Trine 3: The Artifacts of Power - recenze
7. 9. 2015
|
Jan Vrobel
Finští vývojáři z Frozenbyte mi byli odjakživa sympatičtí. Mají za sebou od svého založení v roce 2001 několik zajímavých titulů, mezi nimiž svého času notně zazářil projekt Trine. Psal se rok 2009, to, čemu se běžně a dost vágně říká "indie scéna", dosahovalo díky Steamu vrcholu a kvalitní projekty dláždily cestičku současným tunám nezávislého balastu z Greenlightu. Trine mezi ně rozhodně zapadal, a to včetně úspěšného druhého dílu.
TopSpin 2K25 – recenze návratu krále tenisových simulací
10. 5. 2024
|
Patrik Hajda
Eso s mírným klopýtnutím
Final Fantasy XVI – recenze epické fantasy akce
3. 7. 2023
|
Šárka Tmějová
Japonská píseň ledu a ohně
Advance Wars 1+2: Re-Boot Camp – recenze remaku minimalistické, ale komplexní strategie
27. 4. 2023
|
Patrik Hajda
Tady je málo opravdu hodně
Tchia – recenze hry, která vás zavede do nádherné Nové Kaledonie
5. 4. 2023
|
Patrik Hajda
Za mořem, kulturou a požírači dětí
Warhammer 40,000: Darktide – recenze výborné adaptace temného univerza
16. 12. 2022
|
Pavel Skoták
Spolu proti Chaosu
The Callisto Protocol – recenze hry, která klamala tělem
5. 12. 2022
|
Pavel Makal
Není to klon Dead Space!
Warhammer 40,000: Speed Freeks – recenze šílených orčích závodů
29. 5. 2025
|
Aleš Smutný
Speedwaaagh v úsporném balení
Like a Dragon: Pirate Yakuza in Hawaii – recenze šílené pirátské akce
21. 2. 2025
|
Aleš Smutný
Žraloci, šimpanzi, tygříci a kočičky
Ghost of Tsushima: Director’s Cut – recenze
19. 8. 2021
|
Adam Homola
Samuraj dorazil na PlayStation 5 i s novým ostrovem
Total War: Warhammer II - recenze
17. 10. 2017
|
Aleš Smutný
Při oznámení Total War: Warhammer II jsem měl dost ambivalentní pocity. Je sice hezké, že hra má přinést čtveřici ras, které v prvním dílu nebyly, ale vydání se mi zdálo příliš brzy po jedničce na to, aby zde byly vidět nějaké výraznější změny. Po pár hodinách se ale ukázalo, že jsem se pořádně mýlil. Creative Assembly totiž v dvojce předvádějí, že nejde o to, jaké máte kousky stavebnice, ale jak je použijete.
Splatoon 2 - recenze
31. 7. 2017
|
Jakub Kovář
Splatoon 2 je pořád ta stejná netradiční střílečka z pohledu třetí osoby, ve které hraje prim multiplayerová složka a originální idea proměny z humanoida, co střílí z vybraných zbraní inkoust, na oliheň, jež naopak ve své barvě inkoustu umí rychleji plavat, schovávat se a zdolávat vertikální překážky. Znamená to rychlost, obratnost, hravost a možnost využít jinde nevídané taktiky. Což stačí na výrazné odlišení se od zástupu generických stříleček. Oproti prvnímu dílu přináší dvojka už od začátku více herních módů, více zbraní a vyladěnější herní zážitek.
FIFA 16 - recenze
27. 10. 2015
|
Petr Poláček
Když se hraje fotbal nahoru, dolů, čili nadoraz, bývá to pěkná podívaná. Ostatně, proto je tak oblíbená anglická Premier League, kde podobný styl hry praktikují skoro všechny týmy. Jde ale o jediný styl, jakým se kopaná na celém světě hraje? Ani omylem, stačí se podívat do Španělska, Německa, Itálie či jiných kvalitních soutěž a zaznamenáte obecně vzato dosti odlišné pojetí fotbalu. I z toho důvodu je tedy nemožné říci, jestli je čistě pojetím hry letos lepší dynamičtější a přímočařejší PES 2016 (recenze), nebo spíše na hru ve středu hřiště a v obraně zaměřená FIFA 16. Musíte si vybrat sami dle vlastních preferencí, ale jisté je, že právě FIFA připravila hráčům oproti loňsku změny, které jejich zážitek výrazně ovlivní.
RIDE 4 – recenze skvělých, ale náročných závodů motorek
2. 2. 2021
|
Patrik Hajda
Krásné stroje a nesporné přednosti PS5
Hades – recenze mytologické rubačky od tvůrců Bastion
29. 9. 2020
|
Šárka Tmějová
Uprchnete z horoucích pekel?
Spiritfarer – recenze poklidné manažerské hry o umírání
19. 9. 2020
|
Šárka Tmějová
Roztomilost, která vám zlomí srdce
Starlink: Battle for Atlas – recenze
5. 11. 2018
|
Patrik Hajda
Ubisoft se svou nejnovější hrou Starlink: Battle for Atlas pustil do nejistých vod. A to ne kvůli poměrně osvědčené hratelnosti spadající do žánru space opery, ale kvůli propojení digitálního světa s fyzickými figurkami. Už kolikrát jsme byli svědky neúspěšných fúzí, a i v tomto případě si ještě na definitivní verdikt musíme počkat. Nicméně když se na hru koukám dnešním okem, musím smeknout přilbici svého skafandru. Ono se to vážně povedlo.
Ancestors Legacy - recenze
31. 5. 2018
|
Mars Vertigo
Je osmého června, léta Páně 793. Na kamennou podlahu dopadá zkrvavené bezvládné tělo, jehož ruka stále křečovitě svírá útlou modlitební knížku, a to i přesto, že mnichova lebka byla právě rozetnutá vedví těžkým úderem obouruční sekery. Opatství Lindisfarne v Northumbrii bylo právě zákeřně a nemilosrdně znesvěceno krvelačným nájezdem loupeživých pohanů ze severu. Bohatství jednoho z nejsvětějších míst Anglie bylo naprosto vypleněno a smočeno krví řádových bratří. Doba vikinských nájezdů právě započala.
Candle - recenze
26. 11. 2016
|
Pavel Dobrovský
Candle od španělského studia Teku na první pohled působí jako typická hra "z Kickstarteru". Vizuálně výrazné zpracování doprovází spíše průměrná hratelnost, na níž se projeví tvůrčí nezkušenost autorů. Candle naštěstí patří do jiné ligy. Vodovkami ručně malovaná hopsací adventura nešetří napínavými situacemi a hádankami, ale především baví.