Recenze

Simon the Sorcerer 4 CZ - recenze

Je mladý, vtipný a tam, kde ostatní hledají objížďky, on projíždí rovným směrem. Takový je kouzelník Simon, který se po nevydařené 3D odbočce vrací ke koření adventur.

Goodbye Deponia - recenze

Třetí a zřejmě i finální Deponia konečně spatřila světlo světa a hned zkraje vám říkám, že revoluce se nekoná - Deponia je pořád Deponia. Ano, takhle rychlý spád to dneska bude mít. Ale co už, stejně svižné, nekorektní a někdy i dost neohrabané je i celé tohle srdceryvné loučení s jednou etapou adventurního dějepisu. A když říkám neohrabané, tak tím skutečně myslím místy hodně nešikovně uchopené gejzíry košilatých hlášek a nemístných vtipů.

The Keep - recenze českého dungeonu

Na začátek si musíme vyjasnit jednu věc. Krokovací dungeon je královský herní žánr. Co na tom, že je už nějaký ten pátek mrtvý a dnes jej nekromanticky vyvolávají jen tituly jako Legend of Grimrock nebo právě český The Keep. Zlatá éra her jako Dungeon Master, Chaos Strikes Back nebo Stonekeep je pryč. Snad právě proto tituly jako The Keep vženou nostalgickou slzu do oka sešlých starců mého ražení a mladší generaci ukáží, v čem spočívala krása a údernost tohoto žánru.

State of Emergency - recenze

Grand Theft Auto bez auta. Tak by se dala definovat akční hra State of Emergency od stejných autorů, která vyšla původně pro PlayStation 2 a představuje oddechovou mlátičku pro PC v té nejryzejší podobě.

Pagan Online – recenze

Akční online RPG Pagan Online vzniklo v srbském studiu Mad Head Games, které si pod svá křídla vzala společnost Wargaming.net. Tu znáte jako provozovatele World of Tanks a jeho všemožných derivací. Vývojáři nejsou nováčci a jejich portfolio je nezvykle rozsáhlé na to, že studio bylo založeno teprve před osmi lety. Jen na Steamu najdete pod jejich hlavičkou kolem pětadvaceti her... Jenže většinou jde o hidden object adventury.

King Arthur II - recenze

Král Artuš je zajímavý mix strategie á la Total War, RPG a textové adventury. Největší díl tohoto překvapivého koktejlu na první pohled zapadá do první kolonky. Zcela podle vzoru výše zmíněné série budujete, domlouváte různá spojenectví a posouváte armádu vašeho udatného reka po mapě, abyste se v klíčových okamžicích přepnuli do RTS simulace bitvy samotné a předvedli brilantní taktický výkon při přímém velení vašim jednotkám.

Warcraft III: Reforged – recenze

Když elfští kováři znovu zkuli zlomený meč Narsil, byla to ve Středozemi veliká událost. Aragorn pobíhal od bitvy k bitvě, hulákal něco o Plamenu západu a žádný skřetí kapitán ani bohatýr mu nemohl stát v cestě. Kdyby se vykování Andúrilu zhostili v Blizzardu, rozčarovaný syn Arathornův by Helmův žleb bránil s pozlaceným klacíkem v přibližném tvaru meče, a ještě by za něj Elrondovi musel vypláznout měsíční plat hraničáře.

Valfaris – recenze

Pokud patříte mezi devadesátkové a mladší ročníky a v mládí jste měli to štěstí, že jste vlastnili videohry, jistě znáte hru Contra. Každý chtěl herní kazetu s touto legendární plošinovkou. A jste-li ve skupině nešťastníků, kteří se ke Contra nebo videohrám vůbec nedostali, nemusíte zoufat. Je tu totiž Valfaris.

Picross 3D Round 2 - recenze

Logická hra Picross představovala jednoduchý, ale geniální vynález. Šlo vlastně o klasickou křížovku, jen jste místo vyplňování písmenek začerňovali políčka. Působilo to spíše jako omalovánka než jako hlavolam, ale nenechte se zmást. Vtip byl v tom, že jste měli vždycky v každém sloupci napsáno, kolik je tam černých políček, a jestli jsou v kuse, nebo rozdělené na několik částí. A to bylo všechno. Kde přesně jsou, na to jste už museli dedukcí přijít sami. A pak někoho napadlo převést tento geniálně jednoduchý a návykový koncept do třech rozměrů. A byl to dobrý nápad. Není nic uspokojivějšího než z kvádru složeného z očíslovaných kostiček vyzobávat nepotřebné dílky, aby tam nakonec zůstala nějaká „socha“. Bylo to jednoduché. Picross 3D Round 2 tento koncept rozvíjí, ale navrch samozřejmě přichází s něčím novým – opět jde o trefu do černého, respektive v tomto případě spíše barevného.

Nintendo Switch Sports – recenze

Potíme se s Joy-Cony

Two Point Museum – recenze muzejního tycoonu

Sonda do hlubin kurátorovy duše

Vampire: The Masquerade – Swansong – recenze

Upírům to zase jednou nevyšlo

Broforce - recenze

Útlý pas a bicepsy dmoucí, mužně ochlupené podpaží, zásobník na nekonečno nábojů a hlášky drsné jak nabroušené struhadlo na každém kroku. Maskovací barva v obličeji, rudý šátek pevně okolo hlavy a tělo lesknoucí se potem hrdinného bojovníka proti bezpráví. A Rusům. Kdo by mohl nemilovat akční hity osmdesátých a devadesátých let? Sežeňte skupinu kamarádů, nakupte zásoby, telefony zavřete do časovaných trezorů a odpojte účty na sociálních sítích. Chystá se totiž pořádný maraton skvěle béčkového bijáku. Tentokrát ovšem s vámi v režisérské židli.

Rayman M - recenze

Po poměrně dlouhé době nám tvůrci her z UbiSoft Entertainment představují již třetí díl dobře známého Raymana, kdy M v názvu signalizuje, že půjde o trochu něco jiného než minule.

Skyward Collapse - recenze

Je poměrně obtížné popsat, o čem je vlastně Skyward Collapse. Tvůrci hry říkají, že to je jedna z poutavých her na Boha, kdy pod sebou ovlivňujete planetární dění a ukájíte své ego jako Peter Molyneux. Osobně jsem toho názoru, že tvořit a hrát „božské hry“ je spíše projevem nějakého duševního problému, protože i původní Populous byla značně nudná a rovněž tak i drtivá většina následujících her tohoto žánru včetně Black & White. Jejich pověst a renomé byly vždycky mnohem větší, než jejich skutečná zábavnost a dlouhodobá hratelnost. Ale někdo je zkrátka rád, když se k němu lidi modlí, i když jsou jenom virtuální.

Super Mario Party Jamboree – recenze

Kolektivně nesnášíme AI

Empire of Sin – recenze mafiánské strategie

Hříchy manželů Romerových

Hearts of Iron IV - recenze

Druhá světová válka je pro počítačové hry vděčné téma. Nejničivější konflikt lidské historie je přirozeně plný momentů, vhodných pro umělecké ztvárnění. Už jsme to zažili ve stovkách her, od stříleček až po strategie. Ale snad žádná z nich se událostem kolem Stalingradu, Pearl Harbor a pláže Omahanevěnuje s takovým smyslem pro detail, jako série Hearts of Iron. Čtvrtý díl v tomhle ohledu rozhodně není výjimkou.

Total War: Warhammer II - recenze

Při oznámení Total War: Warhammer II jsem měl dost ambivalentní pocity. Je sice hezké, že hra má přinést čtveřici ras, které v prvním dílu nebyly, ale vydání se mi zdálo příliš brzy po jedničce na to, aby zde byly vidět nějaké výraznější změny. Po pár hodinách se ale ukázalo, že jsem se pořádně mýlil. Creative Assembly totiž v dvojce předvádějí, že nejde o to, jaké máte kousky stavebnice, ale jak je použijete. 

FIFA 17 - recenze

Nová fotbalová sezóna rovná se nová FIFA. Takový je nenarušitelný řád světa, nevyhnutelný výsledek pradávné rovnice. Stejně jistý, jako že se střídají roční období, jako že každé ráno vyjde slunce, a jako že všechny trofeje o nejlepšího fotbalistu světa si mezi sebe rozdělí Messi a Ronaldo. A protože fotbalová veřejnost stále tvrdošíjně odmítá ocenit úžasné výkony Tomáše Rosického Zlatým míčem, nic se na tom nezmění ani letos. Dámy a pánové, přivítejte FIFA 17 - nejnaleštěnější fotbalovou hru všech dob.

Warhammer: Winter Assault - recenze

Dobývání ledových planet není sranda ani ve 41. miléniu. Podrážky přimrzají k zemi a Orkové zavátí sněhem nejsou vidět ani infravizí. Svatá služba Imperátorovi si však nevybírá, bratři!

Magic & Mayhem: Art of Magic - recenze

V poslední době se objevuje stále větší množství her, které v sobě spojují několik různých žánrů. Nejinak je tomu i v druhém dílu Magic & Mayhem, který kombinuje prvky RPG s real-time strategií.