Hry z žánru tycoonů už dávno nejsou na vrcholu popularity, což je vlastně trochu s podivem, protože hlad po unikátním spojení kreativního vybití při stavbě s propracovanou manažerskou simulací na herním poli stále panuje. Vzhledem k dlouhodobému suchu jsem o to žíznivěji skočila po Two Point Museum – nejnovějšímu přírůstku do série, která před sedmi lety hravější formou oživila ducha Theme Hospital a před třemi lety důstojně navázala správou vlastních univerzitních kampusů.

I tentokrát sází na kombinaci přístupné hratelnosti, mile absurdního humoru se spoustou vtipných detailů (včetně stále skvělé a osobité hlasatelky) a v pozdějších fázích překvapivě hlubokého managementu.

Jak bez příkras prozrazuje samotný název, tentokrát budou středobodem vašich tvůrčích a optimalizačních snah muzea. Stejně jako se divím tomu, že tycoony obecně spíše stagnují, udivuje mě i fakt, že tenhle námět mezi mnohem protřelejšími nemocnicemi a zábavními parky až dosud nijak víc nefiguroval. Protože rovnou můžu prozradit, že v rámci budovatelsko-správního konceptu funguje fantasticky.

zdroj: Sega

Návyková, náročná práce

Two Point Museum má totiž přesně tu pohlcující herní smyčku, která vás donutí dočista zapomenout na krutý svět tam venku a naprosto se zabrat do toho, aby všechna kolečka vašeho muzejního kolosu do sebe správně zapadla a točila se na setinky přesně. Zároveň nikdy není problém přistavět další křídlo, vyplnit ho novými exponáty, čelit nečekaným výzvám a postupně se rozkrývajícím a proplétajícím herním mechanismům.

Meditativní, uklidňující, opojné – rozhodně nic, k čemu usednout na patnáctiminutovou pauzu mezi jinými aktivitami. Nenechte se zmást mírně dětinskou stylizací, být kurátorem muzea snů je uspokojivá dřina plná multitaskingu, kdy se budete výborně bavit, ale možná také za kuropění divit, kam zmizela včerejší noc.

Oproti předchozím iteracím série Two Point se tentokrát nemusíte tolik zaobírat péčí o potřeby jako u svých pacientů a studentů. Důraz na mikromanagement jednotlivých návštěvníků v muzejní epizodě polevil celkem výrazně. Pořád mají pár základních potřeb, ale výlet do muzea je přece jen méně život definující událost než vážná choroba nebo studium.

Tedy – většinou! Vaším cílem, vedle prosperity, tak trochu má být, aby se zrovna z návštěvy vašeho muzea stal ten neopakovatelný zážitek, na který budou na smrtelné posteli vzpomínat, až se jim z hlavy zase stane žárovka. Ale popořadě.

Víc pozornosti si od vás hlavně zpočátku vyžádají vaši zaměstnanci. Výzkum, trénink, sestavování ideálního týmu a následné expedice helikoptérou za novými exponáty představují základní stavební kameny, na nichž pak můžete stavět pečlivým dekorováním, abyste zvýšili atraktivitu svých sbírek, i rozebíráním duplicitních artefaktů, abyste se o nich více dozvěděli a vědomosti mohli posléze předávat.

Tím si také odemykáte nové okrasné prvky i perky, které můžete zase vkládat zpátky a zdokonalovat tu kostru dinosaura nebo kamerový systém, tamhle filtrační zařízení v akváriu, opodál vlastní mechanickou konstrukci svářenou ze starých trubek, která ochlazuje vzduch v celém areálu a výborně díky ní prospívá vaše kolekce horských rostlin. Neustále máte co dělat, co vylepšovat, co rozšiřovat, kam růst.

Dr. Blathers, předpokládám?

Samotní zaměstnanci muzeí se dělí do čtyř základních skupin. Experti v různých odvětvích od pravěku a botaniky přes paranormální jevy a vědu po vesmír a oceánologii, kteří vedou expedice, zkoumají, udržují exponáty a provádějí návštěvníky. Asistenti mohou stejně dobře prodávat lístky, kafe nebo suvenýry, jako i vypomáhat s marketingem. Údržbáři opravují, uklízejí nebo hasí požáry, ale také konstruují nové vynálezy či vybavení na expedice.

A pak je tu ještě ochranka, která dohlíží na bezpečnost, vybírá kasičky na příspěvky a monitoruje i prostřednictvím kamer, jestli je támhleten chlápek v neoprenu jen zatraceně zapálený fanoušek akvaristiky, nebo má ve zlotřilém plánu se spláchnout do záchodu i s vaší nejcennější medúzou.

Kromě jejich spokojenosti s platem, frekvencí přestávek i pracovní náplní a zónami, o které se starají, pak v druhém gardu řešíte, jak moc se návštěvníkům u vás líbí. Jinak zaujmete univerzitního profesora, jinak děti, návštěvníky ze sýrového vesmíru a úplně jinak gotiky, kteří se chtějí stát upíry. Většina příjmů vašeho muzea při balancování rozpočtu plyne totiž z jejich příspěvků. Výše se pak v různém poměru odvíjí od toho, jak dobře se u vás baví, jestli se jim líbí skladba exponátů a jak moc se o nich dozvídají od průvodců nebo z informačních tabulí.

zdroj: Two Point Studios

Struktura hlavní kampaně je oproti dřívějším hrám ze světa Two Point ale přece jen trochu jiná. Kde jste se dřív hnali za tříhvězdičkovým hodnocením, abyste se posunuli dál a začínali zase víceméně na zelené louce s novým zadáním, tady se hvězdičkovým počitadlem hned v několika muzeích v sérii tematických úkolů propracováváte postupně. Tím se hře daří lépe vyvolat dojem dlouhodobého, postupně bobtnajícího projektu (respektive několika). Vaše muzea jsou zkrátka vaše a průběžně vám nabízejí nové důvody, proč se k nim vracet.

Část postupu v kampani je sdílená, třeba navazující expedice nemusíte odemykat znovu, ale vyplácí se jejich řetězce zkontrolovat i v muzeu s jiným zaměřením, protože občas najednou můžete odstranit překážky, které vám brzdily postup někde jinde.

Malou výtku si ale v tomto ohledu nemůžu odpustit, kdy expedice zabírají poměrně hodně času a na některé z nich musíte své týmy vysílat opakovaně kvůli stejným exponátům vyšší úrovně kvality, což se i kvůli prvku náhody časem stává trochu unylejší rutinou. Pokud budete chtít mít všechny artefakty nejvzácnějšího typu, čeká vás hodně, hodně opakování (byť prosperující muzeum samozřejmě můžete provozovat i bez nich).

zdroj: Two Point Studios

Kam jsem tu kost dala...?

Odměn je totiž hodně a uživatelské rozhraní není vždy nejpřehlednější. Když se třeba snažíte vyzkoumat, kde sakra vyhrabat další kus vykopávky, z níž máte jen půlku, musíte se proklikat dvaceti různými potenciálními lokacemi a doufat, že na tu správnou narazíte co nejdřív. A že jste vůbec na správné mapě expedic.

Zatímco zpočátku zadáními procházíte víceméně lineárně a vystačíte si s muzeem s jedním tématem, jejich komplexita postupně roste a tematické okruhy se dynamicky propojují. Kdykoliv se objevil náznak nudy, objevil se zpravidla i nějaký nový prvek, se kterým se zase dalo pracovat trochu jinak.

Postavíte raději přírodopisné muzeum, kde budou mít vykopávky svůj vlastní pavilon a akvárium bude úplně na druhé straně, anebo zkusíte stvořit organizovaný chaos, kde se navzájem hezky doplní? A co s duchem jeskynního člověka, patří spíš do paranormální zápůjčky, anebo do vitríny mezi kostry velryby a přesličky? To vám naštěstí nikdo diktovat nebude, ani v kampani, natož v sandboxu.

Kromě skladby sbírek se můžete vcelku hojně vyřádit i v budovatelském elementu. Zatímco moje nemocnice po čase působily hodně jednotvárně a hojně jsem využívala šablon místností, které člověk zkrátka musel postavit pokaždé, Two Point Museum zvládlo víc podnítit mého tvůrčího ducha.

Jasně, zázemí pro zaměstnance, záchody, bufet nebo místnost na analýzu musíte zase stavět prakticky vždycky, ale výstavní prostory nabízejí spoustu kreativní svobody a míň vás trestají za neefektivitu. Stejně jako v Campusu, i tady můžete stavět vlastní budovy, ne jen vyplňovat místnostmi ty stávající, ale klidně se pustit také do výstavek v exteriéru.

Muzejnický jin a jang

Osobně hodně osciluju mezi extrémy škály „chci to mít nejhezčí a nazdobené do posledního koberečku a zahrazovacího sloupku“ a „co nejvíc věcí na nejmenším prostoru, ať se penízky sypou a zbude místo na expanzi“, ale dostatečně velký prostor tady dostávají oba dva.

Rozhodně žádná dvě muzea nebudou stejná. Navíc vždycky můžete hru zkrátka zapauzovat a všechno kompletně překopat, když si po patnácti hodinách uvědomíte, že váš aktuální organicky vzešlý výtvor nesplňuje nároky vašeho estetického cítění.

Ale stejně uspokojivé je i se za tónů nevtíravé výtahové hudby kochat tím cvrkotem, kdy se lístky prodávají, průvodci provádějí, ochranka zrovna dopadla vandala, vaše vrchní botanička, která si předevčírem při honbě za nektarovým stromem zlomila nohu, zalévá masožravku trávící nebohé příliš zvídavé dítě. Tamhle někdo zase lepí nos na sklo, hm, měla bych najmout dalšího uklízeče a nahradit tu prokletou panenku, ze které padají odpadky, návštěvníci mají hlad, ale ne, umírají mi rybičky, cože, ten pirát z 13. století má zase depresi, utekl z vitríny a straší hosty, mořská bioložka může vést další expedici, ale nejdřív musím vytrénovat toho vědce, aby to nedopadlo jako posledně… Jak jako, že venku svítá?

zdroj: Two Point Studios

Two Point Museum je dalším skvělým přírůstkem do budovatelské série, aniž by byl jen více téhož, ačkoliv stále stejně chytře balancuje mezi humorem, přístupností i hloubkou a pestrostí. I přes drobné nedostatky v tempu expedic a přehlednosti uživatelského rozhraní dokáže snadno pohltit a nepustit, dokud se před vámi nerozprostře dokonale fungující muzeum snů – nebo dokud se nerozední a vy si uvědomíte, že jste plánovali hrát jen na chvilku. A teď mě omluvte, musím jít dostavět nejkrásnější akvárium v Two Point County.