Simon the Sorcerer 4 CZ - recenze
zdroj: tisková zpráva

Simon the Sorcerer 4 CZ - recenze

2. 4. 2008 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Je mladý, vtipný a tam, kde ostatní hledají objížďky, on projíždí rovným směrem. Takový je kouzelník Simon, který se po nevydařené 3D odbočce vrací ke koření adventur.

Autor: Lichtenberg
Publikováno: 2.dubna 2008
Verze hry: prodávaná/česká/PC
Doba recenzování: 2 týdny

Obrázek zdroj: tisková zpráva
Je zpátky. Je mladý, vtipný a tam, kde ostatní hledají objížďky, on projíždí rovným směrem. Takový je kouzelník Simon. V roce 1993 jej na svět přivedla společnost Adventure soft a společně s druhým dílem, který vyšel o dva roky později, vytvořili unikátní postavičku hodnou zapamatování. V hlavní roli totiž nebyl ušlechtilý kouzelník, ale malý nevychovaný floutek bez špetky úcty a taktu, oblečený do zlatorudého pláště a kouzelné čepice. A právě pro své vytříbené charakterní vlastnosti, si jej herní obec tolik zamilovala.

Po Simonovi se ale na dlouhých sedm let slehla zem a teprve pak vyšlo pokračování Simon the Socrerer 3D, které veselý a vtipný charakter drzého kouzelníka ponořilo do hlubin. Třetí rozměr (a v Čechách také šílený Šteindlerův dabing, který ze Simona udělal Francimora s Edudantem) adventuře nejen dle mého názoru neprospěl a tak není divu, že se čtvrté pokračování příběhů ze světa kouzel vrací tak, jak na tento svět před patnácti lety přišlo. V podobě klasické 2D point&click adventury.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Nový "starý" Simon
Čtvrté pokračování mají na svědomí němečtí Silver Style Entertainment, které máme rádi za kvalitní Soldiers of Anarchy nebo sympatické The Fall: Last Days of Gaia. Do adventur se sice nikdy zvláště nevrtali, ale z jejich práce je znát velká úcta ke starým dílům. Postavička Simona sice ztratila svůj legendární ohon, ale charakter mladého čaroděje je přesně takový, na jaký si pamatujeme. Je pohotový, trochu obhroublý a k nástrahám kouzelnického života stále přistupuje s vtipným odstupem. A my jej za to máme rádi.

Na začátku čtyřky sedí Simon doma v pokoji a hádá se svým bratrem. Když v tom dostane zvláštní vizi, ve které jej stará kamarádka (a milenka) ze světa kouzel, Alyx, prosí, aby se vrátil do kouzelnické říše, které hrozí velké nebezpečí. S pomocí skříně na mléčný pohon se tedy přesunete do tajemného lesa a hned v prvních sekundách vás překvapí opět Alyx. Ta si na jakoukoliv vizi nepamatuje a navíc si myslí, že jste pouhý dvojník „pravého“ Simona, žijícího zde v kouzelnickém světě. Vaším cílem tedy je najít vašeho dvojníka a zjistit, o co mu jde.

Autor příběhu není žádný Pulitzer, ale základní premisa Chaos Happens je na humornou adventuru zvolená velmi dobře. Honit po lese, ve městě i na hradě někoho, kdo se vydává za vás a je vaším přesným opakem (pořádným a slušným čarodějem) je zajímavé nejen na začátku celé story, ale i ke konci. Během příběhu dojde pochopitelně k několika konfrontacím nejen s ním samým, ale i s obyvateli světa, kteří vás tímto mají za úplně jiného Simona, než jakým náš hrdina skutečně je.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Závan historie
Simon the Socrerer 4: Chaos Happens není pokračováním, ke kterému byste potřebovali nutně znát osudy hlavního hrdiny z předchozích dílů. Pokud přistupujete k „simonovské“ politice s čistým štítem, možná budete chvilku hádat, odkud Simon zná místní krasavici Alyx nebo proč se již dopředu bojí Bahňákovy zelené polévky. I tak vám ale po pár dialozích dojde, že Alyx je Simonova bývalá milá a Bahňák malý zelený naiva, který vaří tu nejhorší břečku v okolí. Legraci si ale tvůrci umí udělat i z herní historie. Hláška Simona, že o planetě Nexus se hovořilo ve třetím díle a že by nejraději zapomněl jak na Nexus, tak na třetí díl, mě skutečně rozesmála.

Úcta k minulosti ovšem nedýchá jen z rozhovorů, ale také z celé hratelnosti. První dva díly série se totiž vyznačovaly opravdu rapidním množstvím předmětů, které se daly sebrat a umístit do inventáře. A to se po několika letech u čtyřky zopakovalo. Simon totiž sbírá téměř všechno malé i velké, co by se mu mohlo vejít do jeho kouzelnické čepice, i když to mnohdy nedává příliš velký smysl. Kuličky z počítadla, misku pro kočku, špunt od lahve a další a další předměty, které naleznou své využití až v pozdější části hry. Inventář je jinak klasický – předměty v něm můžete blíže zkoumat nebo je zkoušet kombinovat.

Bohužel komu tento způsob u adventur nevyhovuje, toho „sbírací“ filosofie Simona dvakrát nenadchne. Někdy dokonce máte ve svém inventáři i tři řady různých předmětů a čas od času musíte předměty pro vyřešení hádanky kombinovat poměrně nelogickým a podivným způsobem.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Užitečná nápověda
Tímto jsme se pomalu přehouply do části obtížnostní. Chaos Happens je ve své podstatě průměrně těžká adventura. Nečekají na vás žádné prohnané sejfy (snad teda až na jeden) a většinou je před vás postaven úkol znějící poměrně jasně – např. něco najít a pořídit si to. Dejme tomu, že absolutně nevíte jak řešení úkolu docílit. K těmto zádrhelům slouží jedna z voleb menu, která se jmenuje deník. Tento ale nezapisuje přesné přepisy rozhovorů, ale napomáhá hráči, aby mohl danou hádanku vyřešit.

Například v první půli hry potřebujete od drzé a nebezpečné dívky jménem Karkulka její skateboard. Ta vám jej, cituji, dá jen přes svojí vlastní mumifikovanou mrtvolu. Nevíte jak dál? Vejděte do deníku a klikněte jednou na znění této hádanky. Objeví se vám první stupeň nápovědy, že byste se mohl pokusit obnovit pohádku O červené Karkulce. Pokud vás stále neosvítí žádná můza, můžete kliknout ještě dvakrát. Na třetí stupeň vám tvůrci vyžvaní téměř celé řešení hádanky a vy tak nemusíte dlouze opouštět hru, abyste se na internetových stránkách podívali do návodu.

Kovaného adventuristu ale nemůže v Chaos Happens překvapit téměř vůbec nic. Point & click systém je naprosto klasický – pro zrychlené putování mezi lokacemi navíc můžete používat jednoduchou mapu, která hratelnost dostatečně zrychluje a zabraňuje nudnému proklikávání lokací. Jinak levým tlačítkem obstaráváte úplně všechno. Pravé zde má jen naprosto kosmetickou roli.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Souboj komiků
To hlavní, na co jsme se v případě Simonova dobrodružství těšili, byl ale bezesporu humor. O vtipné narážce o nepovedeném třetím díle jsem se již zmiňoval, a pokud se vám nápaditost tohoto vtípku líbila, bude Chaos Happens určen především pro vás. Hlavní hrdina Simon nepromluví snad jedinou větu, aby nepoužil nějaký žertík nebo dotyčného neurazil. Při rozhovorech si navíc můžete vybrat mezi třemi cestami odpovědí – přisprostlé, drzé nebo přiměřeně drzé. Ve výsledku je ale jedno, kterou zvolíte. Váš protějšek má totiž jen jedinou volbu odpovědi a i když byste mu do očí vmetli urážku silnou jako býk, bude se na Simona usmívat dál.

I tak je ale Simonův humor velkou zbraní čtvrtého dílu. Teď nemluvím jen o rozhovorech ale také o samotných herních postavách. Karkulka coby sebevědomý teenager se žvýkačkou v puse a heavymetalovou čepicí? Zlatovláska coby blonďatá obdoba sexy Xeny, v kraji vyhlášená jako nebezpečná zlodějka? Proč ne. Vzezření hry je vtipem velmi ovlivněno a nic se zde nebere ani trochu vážně.

Abych se dostal k nějakému přirovnání, Chaos Happens je o jeden stupeň vtipnější než konkurenční Sam & Max. Zatímco Sam s Maxem zapletou do obyčejného rozhovoru vtipy na nejrůznější témata, Simon se drží svého humoru a uráží vše, co mu jen přijde do cesty. Pokud tedy nejste učitelem ve výchovném ústavu, pravděpodobně vás humor tohoto kouzelníka dostane. Samotná adventurní část s hádankami jde pod tímto skvostně zkaženým egem trochu do pozadí.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry v galerii

 Působivá grafika
Vizuálně není Chaos Happens revolucí adventurního žánru, ale je rozhodně poctivě nakreslenou hrou, jejíž grafika je líbivá. Může za to maximální využití barev a staromódní styl, díky níž například město nebo hrad připomíná adventury z devadesátých let v jakémsi nepopsatelném moderním hávu. Schválně se podívejte na obrázky, jak si tvůrci poradili s vykreslením domů. Jakoby z nich dýchala zvláštní „stará“ atmosféra a přesto vypadají nově a nerušivě.

Chaos Happens toho od vašeho počítače příliš nechce. Minimální požadavky na železo se pohybují kolem CPU 2 GHz, 512 MB RAM a grafiky lepší než Geforce 6600 nebo Radeon 9600. Takový hezký současný průměr.

Ozvučení i dabing hlavní postavy docela ujde. V české verzi, kterou lokalizoval US Action, naštěstí hlavního hrdinu už nikdo nedabuje. Šteindlerův hlas by na novou podobu kouzelníka Simona vůbec neseděl. Pochvalu si ale zaslouží výborné titulky, které překládají hru sice poměrně volně, ale za to vesele a vtipně.

zdroj: Archiv


starší německý trailer

Stáhněte si: Trailer

Související články: Novinky, Simon the Sorcerer 3D recenze

 
Lichtenberg
autorovi je 17 let, studuje ekonomickou školu v Jindřichově Hradci a hraje závodně lední hokej, přispívá i do SCORE, z žánrů má nejraději adventury a hry se silným příběhem.







 
 
Lichtenberg
Smarty.cz

Nejnovější články