Výsledky hledání pro: Alone in the Dark

Monaco: What's Yours is Mine - recenze

25. 5. 2013 | Ondřej Švára

O Monacu se kdysi říkalo, že je to hra, ve které „Pacman potká Hitmana“. Ovšem během strastiplných deseti let vývoje z téhle kombinace vyprchalo mnoho atraktivity. Stihla ji totiž předvést spousta jiných her a Monacu uplavala první vlna rozkvětu nezávislé herní scény. Dnes bychom tedy paradoxně řekli, že hra vysála všechnu zábavu z Hotline Miami a Mark of the Ninja, přitom autoři těchto hitů byly v době prvotního zrodu Monaca ještě děti.

Chivalry: Medieval Warfare - recenze

26. 11. 2012 | Aleš Smutný

Fantasy nebo středověké multiplayerové řežby v těchto měsících zažívají boom. K osvědčenému a mohutně modovanému Mount and Blade: Warband se přidává War of the Roses (recenze vyjde brzy), ale také nezávislý a ambiciózní kousek Chivalry: Medieval Warfare. Všechny uvedené hry těží z toho, že jde o žánr, který zatím není vyplněný desítkami klonů, což s sebou přináší stálý zájem a nadšení komunity.

CONAN. - recenze

13. 11. 2007 | Redakce Games.cz

Legendární bojovník Conan se dočkal nového zpracování, za které se konečně nemusí stydět. Vstupte s námi do barbarského věku temna, kde vládne brutální násilí a kde si respekt vydobudete pouze ostrým mečem.

Metroid: Samus Returns - recenze

14. 9. 2017 | Miloš Bohoněk

Fez. Dust. Axiom Verge. VVVVVV. Ori and the Blind Forest. A mnohé další perly… Co mají společného? Patří do jednoho menšího subžánru, jemuž říkáme metroidvania. Slovo je to jak z jiné planety, ale to, co za sebou skrývá, zřejmě již znáte z vlastní zkušenosti. Základem je vždy rozsáhlý 2D svět propojený spoustou chodbiček, které díky novým schopnostem postupně odemykáte, přičemž kdykoli se můžete kamkoli vrátit. Za poslední roky se díky nezávislé scéně staly metroidvanie velmi populárními, což je ovšem poměrně paradoxní. Samotný zakladatel tohoto žánru, série Metroid, je totiž už pěkných pár let u ledu (dělejme, že neslavná odbočka Federation Force radši ani neexistuje). To se teď konečně mění. A stojí to za to.

Lumino City - recenze

14. 12. 2014 | Pavel Dobrovský

Doba přeje autorským hrám. Realizace nápadů, kdysi podmíněná investorem a vydavatelem, je dnes jednoduchá jako facka. Pro stovky jednočlenných nebo dvoučlenný týmů je vývoj hry jako vytrvalostní maratón. Musí věřit, že to dají a vydržet, nebo zemřít vyčerpáním. Ilustrátor Luke Whittaker naštěstí vydržel a po třech letech vývoje vydal nedávno Lumino City, zejména kvůli grafice obdivuhodnou adventuru. Na monitoru se totiž namísto počítačové grafiky objevují fotografie monumentálního a fanaticky detailního papírového modelu města, nafoceného z mnoha úhlů.

Warhammer 40,000: Inquisitor – Martyr – recenze

25. 6. 2018 | Vilém Koubek

Jsou tomu tři roky, co pověstný Van Helsing přestal ve svém diablovkovém dobrodružství kosit hordy zrůd, zatímco kolem něj poletovala zesnulá Katarina. Studio NeocoreGames během této doby nespalo a pilně pracovalo na další rubačce Inquisitor – Martyr, tentokrát dokonce z oblíbeného univerza futuristického Warhammeru, v němž se zařadíte do obávané inkvizice. Jak však záhy zjistíte, její práce není zrovna nejzábavnější…

Ash of Gods: Redemption - recenze

13. 4. 2018 | Pavel Skoták

S klony veleúspěšné Banner Sagy je to ošemetné. Úchvatný vizuální styl a podmanivý soundtrack pořídíte v dnešní době už poměrně lehce. Onen příslovečný kámen úrazu ale spočívá v kvalitně napsaným příběhu, detailně vykreslených postavách a v případě, že toužíte i po taktickém vybití, i v dobře zpracovaných soubojích, které hráče vytrhnou ze čtenářského transu. Hned v začátku si můžeme říct, že Ash of Gods hezky vypadá, ale stačí to?

Armikrog - recenze nástupce Neverhoodu

2. 10. 2015 | Jan Slavík

Že je plastelínový Armikrog duchovním pokračováním Neverhoodu, to snad ani nemusím opakovat. Z masáže článků a gamesplaye to ví to nejspíš i někdo, kdo předtím o Neverhoodu neměl ani ponětí. Povedlo se však zachovat, nebo dokonce překonat, kvality a specificky kouzelný styl téměř dvacet let starého originálu?

Knock-knock - recenze

13. 11. 2013 | Lukáš Grygar

V časech, kdy k nám z Ruska chodí především špatné zprávy, je nová hra od Ice-Pick Lodge zprávou výjimečně dobrou. Také proto, že udržet naživu jedno z nejosobitějších herních studií na světě nebude, obzvlášť na tamním trhu, žádná legrace. Autorům obtížně uchopitelných (a po uchopení fenomenálních) her Pathologic a The Void tentokrát pomohla veřejná sbírka: Knock-knock vychází díky penězům vybraným přes Kickstarter a dobře tak – jde o možná nejucelenější zážitek, který se moskevským svérázům povedl.

Omerta: City of Gangsters - recenze

3. 4. 2013 | Jakub Kovář

Amerika ve dvacátých a třicátých letech, to byla prohibice, gangy, zločin a v herní historii i velice slušná zábava (Mafia, Godfather). A taky nádherně stylová hudba, která jen krátkým zabrnkáním dokáže nostalgickou atmosféru plnou svištících projektilů z Tommy Gunů vytvořit. Omerta: City of Gangsters se rozhodla toto pohříchu herně nepříliš využívané období poměrně originálně uchopit jako kombinaci budovatelské a tahové strategie, u níž právě atmosféra měla hrát jednu z hlavních rolí.

Dreams – recenze

21. 2. 2020 | Patrik Hajda

Rok od roku je pro jednotlivce snazší pustit se do vývoje her. Herní enginy jsou uživatelsky přívětivější, internet je plný návodů na tvorbu grafiky i programování veškerých potřebných funkcí. Přesto nejde o nic vyloženě snadného a proniknout do tajů spousty potřebných programů chce obrovskou časovou investici. Studiu Media Molecule se ale podařilo něco neuvěřitelného. Všechny takové nástroje vložilo do jednoho balení Dreams, které je mnohem jednodušší na pochopení, přesto podobně mocné. Mohlo by jít o revoluci v tvorbě her, kdyby tu nebylo jedno velké omezující „ale“.

Blasphemous – recenze

27. 9. 2019 | Jakub Šindelář

Svět je pohlcen hříchem a jediná cesta z něj je pokání – čím bolestnější trest, tím větší očista. Kdo nás zbaví hříchu? Ten, kdo umí zacházet s mečem. Ten, kdo se nebojí jít do nejtemnější kobky bojovat s kreaturami, ze kterých se nám, obyčejným lidem, jen tají dech. Ten, co naplnil svou železnou masku krví nepřítele a poté si ji nasadil na hlavu. Říkají mu Kajícník.

Legends of Kingdom Rush – recenze strategie v univerzu slavného tower defense

14. 7. 2022 | Patrik Hajda

Známý svět, neznámá hra

LEGO Bricktales – recenze hry, která simuluje skutečné stavění Lega

11. 10. 2022 | Jakub Malchárek

Stavění jako nikdy předtím

Grey Goo - recenze RTS, co se zasekla v čase

31. 1. 2015 | Ladislav Loukota

Vzpomenete si alespoň na patero solidních real-time strategií, které vyšly v posledních pěti letech? No jasně, zaprvé StarCraft II, potom je tu nepříliš povedená Planetary Annihilation, a dále? Snad Company of Heroes 2, která se ale vymyká typickému sci-fi zasazení žánru, nebo Ultimate General: Gettysburg? Říct, že poslední roky byly pro fanoušky real-time strategií zklamáním, by bylo podhodnocením situace. Právě studio Petroglyph se však žánr snaží resuscitovat se svým nadějně vyhlíženým sci-fi RTS Grey Goo.

Vaporum - recenze

5. 10. 2017 | Jan Slavík

Máte při pohledu na současnou módu chuť připnout si monokl, nasadit cylindr a vyrazit do ulic v kabátci s vysokým límcem? Připadají vám zlaté hodinky cibule na řetízku nesmírně elegantní? Na dámy v korzetu radost pohledět a jediným snesitelným způsobem, jak se někam dopravit, je parní pohon či přinejhorším vzducholoď? A máte k tomu všemu ještě rádi krokovací dungeony? Pak je pro vás Vaporum jasná volba. Viktoriánských oděvů se tu, pravda, příliš nedočkáte, ale steampunku a kobkaření na vás čeká, co hrdlo ráčí.

Candle - recenze

26. 11. 2016 | Pavel Dobrovský

Candle od španělského studia Teku na první pohled působí jako typická hra "z Kickstarteru". Vizuálně výrazné zpracování doprovází spíše průměrná hratelnost, na níž se projeví tvůrčí nezkušenost autorů. Candle naštěstí patří do jiné ligy. Vodovkami ručně malovaná hopsací adventura nešetří napínavými situacemi a hádankami, ale především baví.

Super Mario Odyssey - recenze

3. 11. 2017 | Jakub Kovář

Super Mario Odyssey je typickou hrou od Nintenda. Využívá léty prověřenou a poctivě vycizelovanou herní formuli – skákání přes překážky a řešení drobných logických rébusů. Vybroušený základ je pak dále doprovázen symfonií originálních nápadů, které každých několik desítek minut přinesou něco nového a hráči se na tváři usadí lehce přihlouplý úsměv. Jeho mozkové buňky jsou totiž co chvíli stimulovány k trochu odlišné činnosti a parádně u hry relaxuje. Pokud totiž mluvíme o hraní si a o hravosti obecně, není v současné době ve videoherním průmyslu lepší příklad než Super Mario Odyssey.

Destiny: Rise of Iron - recenze

29. 9. 2016 | Daniel Kremser

Už tomu bude skoro rok, co do Destiny přibyla větší porce obsahu v podobě datadisku The Taken King, který leccos opravil, mnohé změnil a udělal z Destiny fajn hru, která má své mouchy, ale konečně naplňuje původní vizi svých autorů. Ještě dnes si pamatuji, jak jsem tehdy ve světle skvělého datadisku hře i přes očividné nedostatky prorokoval zářnou budoucnost. Jenže, co se nestalo, Bungie na úspěšný datadisk nenavázali a hráčům naordinovali roční obsahový půst, kdy občas smetli ze stolu jen pár drobků ve formě SRL a dalších menších aktivit, ale jinak nechali Destiny na pospas osudu. Nijak zvlášť hru nerozvíjeli a jen čekali. Nyní tak opět přicházejí s prosíkem a doufají, že je hráči zase vezmou na milost. Rise of Iron ovšem není Taken King a obsah DLC je maximálně obstojný, jako ostatně celá Destiny se všemi změnami, kterými od vydání prošla. DLC však hru jako celek nikam neposouvá, to je třeba říci hned na úvod.

A Bird Story - recenze

31. 12. 2014 | Ladislav Loukota

Ačkoliv A Bird Story zdálky, zblízka i ze všech dalších úhlů vypadá jako 16-bitové JRPG, davy fanoušků herních příběhů nemohly do listopadového vydání projektu dospat. Jedná se totiž o další titul (otázkou je, zdali mu říkat "hra") od Kana Gao, tvůrce fantastické adventury To The Moon. Tentokrát nás tklivě melancholická A Bird Story zavede do dětství a vystřílí přitom opět pořádný zásobník emocí. Navzdory velmi krátké herní době a minimalistickému pojetí celkového zážitku se však hodnocení hry neobejde bez široké a ukecané cesty herními i jinými médii.

Need for Speed: Most Wanted - recenze

6. 11. 2012 | Václav Rybář

Jejda, to už je zase podzim? Mohli bychom Needům zas a znovu počítat letokruhy, ohlížet se přes rameno a mudrovat nad tím, že poslední The Run a staronový Most Wanted mají asi tolik společného, co má Veyron s Trabantem. Ale proč se vzájemně zdržovat. Rovnou přeskočíme hodnocení exteriéru a interiéru a nastartujeme. Hmm, nezní to špatně. Dokonce to zní povědomě. Hádanka: Je to závodní arkáda, ale NfS to není. Co to je?

Resident Evil: Revelations - recenze

2. 2. 2012 | Jan Vitík

Od vydání 3DS již brzy uběhne skoro rok a je třeba přiznat, že to tento handheld vůbec neměl a nemá jednoduché. Přitom potenciálu by bylo na rozdávání, jenže míra neschopnosti jeho využití byla dlouho až zarážející. Ale časy se díky hrám od Nintenda a konečně také i jiných firem mění a všichni posměváčci se mohou jít zahrabat. Jen se podívejte na Resident Evil: Revelations. Silná značka z „velkých“ konzolí dorazila na kartridže 3DS a po nanicovatém spin-offu v podobě Resident Evil: The Mercenaries dokazuje, že to jde – udělat výbornou a přitom obsahově původní 3DS hru.

Dead Island - recenze

11. 9. 2011 | Vilém Koubek

Ačkoliv se to na první pohled zdá zcela logické, na tupých, instinkty hnaných stvořeních, jako jsou obživlé mrtvoly, už dnes zkrátka nemůžete postavit tupou a jednoduchou hru. Právě naopak – máte v rukou neopracovaný, ale velice populární a hlavně snadno tvárný materiál, tak by bylo docela vhodné z něj vytvořit něco, co svou propracovaností přesáhne formu. Seriál Walking Dead to dokázal, komedie Shaun of the Dead či její žánrový protiklad Dawn of the Dead to dokázaly taky, Zombieland nebyl skvělý jen kvůli jednomu hvězdnému kameu a tak dále.

Karma. Incarnation 1 - recenze

13. 12. 2016 | Pavel Dobrovský

Že se ruské studio Auralab nechalo inspirovat tvorbou české Amanity, konkrétně Botaniculou, se nedá přehlédnout, ani kdyby vám před očima tancovaly všechny postavičky z mechu a kapradí. Karma. Incarnation 1 vystavuje na odiv osobitou výtvarnou stránku, pečlivě připravené animace a neskutečné výjevy, oblečené do vrstvy průhledného klikacího adventuření, aby se tomu dalo říkat hra. Jenže i přes veškerou snahu je to něco jiného. Jde o hravý spektákl pro všechny, kdo si koupili lístek na výlet do zákoutí cizí kreativity. Karma vás provede psychedelickým cirkusem, který je vlastně jedním velkým barevným a zvučícím interaktivním artefaktem.

Bohemian Killing - recenze

13. 8. 2016 | Ondřej Švára

Pod rouškou sladkého večera se v Paříži stala vražda. Kdo za ni bude pykat? Rozhodne soud! Avšak pozor, klasická detektivní adventura vás v Bohemian Killing nečeká. Autoři z polského studia The Moonwalls roztočili kolo nápadů a výsledkem je mimořádně originální dílo. Zahrajete si přímo za pachatele vraždy, snažícího se obalamutit soud lživou výpovědí, která vzniká samotným hraním. Tahle adventura nemá připravený scénář. Příběh kráčí tam, kam zrovna chcete, což je fantastická myšlenka. Naneštěstí to ale kvůli nešikovnému zpracování není až taková zábava, jak by se dalo čekat.

Van Helsing: neuvěřitelná dobrodružství - recenze

11. 7. 2013 | Vilém Koubek

Studiu Neocore Games to trvalo řadu let a pár solidních hardcore strategií říznutých akčními RPG prvky (King Arthur, The Kings Crusade), než se vývojáři rozhodli udělat z pouhého doplňku plnohodnotný akční RPG titul.

Betrayer - recenze

1. 4. 2014 | Vilém Koubek

Z filmů, her i knížek jsme za dlouhá léta zvyklí, že když se nám pod rukama rýsuje opravdu kolosální průser, můžeme volat o pomoc jak chceme a stejně nedorazí. Nebo se nakonec posily objeví, ale s křížkem po funuse.

Dance Central 2 - recenze

7. 11. 2011 | Jiří Škrampal

Nalijme si čistého vína. Party hry běžného, casual hráči pohrdajícího, čtenáře zajímají asi jako teorie Miltona Friedmana demonstranty v Aténách. A já jim rozumím (čtenářům, ne demonstrantům). Není to tak dávno, co jsem sám patřil ke skupině, která na oko okázale ignorovala, v nitru však nepřejícně nesnášela, všechny casual hříčky, které prezentovaly naaranžované rodiny s tak křečovitými úsměvy, že by jim mohly závidět i reklamy na zubní pastu. I když mojí party-skepsi trochu nahlodalo Nintendo Wii, skutečně jí zlomil až Kinect a taneční hra Dance Central od Harmonixu (Guitar Hero, Rock Band), která se nedávno dočkala pokračování.

Firewatch - recenze

14. 2. 2016 | Miloš Bohoněk

Henry je obyčejný chlapík ve středním věku, kterému z neobyčejného důvodu ztroskotalo manželství. S nervy v kýblu nevěděl, co si se svou chotí počít, a když jednoho dne zakopl o nabídku práce strážce národního parku, moc dlouho se nerozmýšlel. Sbalil si saky paky, hodil krosnu na korbu červeného trucku a jako Henry Thoreau utekl do boudy v lesích. Maloval si klidné léto v naprosté izolaci, jenže to by nesměl mít na vysílačce tu strašně ukecanou nadřízenou. Jo, a také by se v parku nesměly dít prapodivné věci…

Wizardry 8 - recenze

17. 12. 2001 | Redakce Games.cz

Série RPG Wizardry bezpochyby patří ke zlatému fondu počítačových her. Její historie trvá dlouhých dvacet let a nyní jsme se konečně dočkali osmého dílu, který u nás vychází kompletně v češtině.

Recenze