Recenze
Halo Reach - recenze
27. 9. 2010
|
Miloš Bohoněk
Série Halo v dosud známé podobě končí. Reach si kladl za cíl být největším a nejlepším titulem v univerzu vůbec, ale není na něm už znát vyčpělost značky? Má vůbec cenu se o pátou Halo hru vůbec zajímat? Halo: Reach se ale povedl. Minulý týden jste to již mohli slyšet i vidět ve video-recenzi Davida Sarkisjana, teď dodatečně přihazujeme zhodnocení i ve formě textové. Jen těžko vám mohlo uniknout, že “Reach“ – jak se hra zpravidla oslovuje – je posledním Halo titulem od jeho původních tvůrců z Bungie Studios, kteří skoro před dekádou právě touto značkou definovali moderní FPS žánr na konzolích. Zároveň skoro určitě víte, že se jedná o prequel k originální Halo trilogii, a že je zasazen těsně před událostmi Halo: Combat Evolved. Vypráví o pádu planety Reach, posledního nárazníku Země – jenomže půjde-li ke dnu Reach, mimozemské rase Covenantů už nebude nic bránit v přenesení její genocidy přímo na modrou planetu. Co do příběhu jde o Halo hru nejtemnější a nejtragičtější, jejíž strastiplný konec je již koneckonců předem dán.
Super Seducer 3 – recenze tutorialu pro zoufalce
15. 2. 2021
|
Pavel Makal
Chcete se stát lamačem ženských srdcí? Tak na tuhle hru zapomeňte
Redshirt - recenze
5. 1. 2014
|
Lucie Jiříková
Pokud vás to, podobně jako mě, táhne k divným hrám, po přečtení informací o Redshirt vám radostí poskočí srdíčko. Jde se o simulaci sociálních sítí odehrávající se na palubě vesmírné stanice Megalodon-9. Bystřejší fanoušci Star Treku si k tomu navíc určitě domysleli, že zde vystupujete jako postradatelná postava, která je při každé nebezpečné misi povolána do prvních řad, tedy onen titulní Redshirt.
Journey - recenze
4. 3. 2012
|
Petr Prošek
Netrvalo to dlouho, něco málo přes dvě hodiny, ale i tak relativně krátký zážitek může posunout chápání videoher a šeredně zamíchat s vaším osobním žebříčkem top titulů posledních několika let. Podvodní flOw byl příjemným překvapením, rozkvetlý Flower definitivně přesvědčil i ty největší škarohlídy o možné umělecké stránce videoher a Journey se s melancholickým nádechem dotýká dokonalosti. Zanechává hluboké pocity a prostor k příjemnému rozjímání.
Akční hit v podobě Breed
4. 12. 2001
|
Redakce Games.cz
Po obrovském (i když očekávaném) úspěchu, kterého ihned po vydání dosáhla akční hra Halo pro Xbox, se majitelé klasických PC často ptají, kdy se i oni dočkají "své" verze této hry.
Crusader Kings - recenze
26. 4. 2004
|
Redakce Games.cz
Paradox Entertainment vychrlili další strategii, tentokrát zaměřenou na raný středověk v křesťanské Evropě, ovšem oproti Europa Universalis se vedle rozvoje říše musíte starat i o to, aby váš rod Přemyslovců nevymřel.
Wolfenstein: Youngblood - recenze
26. 7. 2019
|
Ondřej Švára
Akční hrdina BJ Blazkowicz zmizel ze scény, ale sága Wolfenstein pokračuje neobyčejně svěžím spin-offem Wolfenstein: Youngblood. Štafetu protinacistického odboje převzaly drsňákovy dcery Jess a Soph, s nimiž se do hry vklínil kooperativní multiplayer a špetka RPG žánru. Ve spojení s tradičním akčním nářezem čekejte špičkovou zábavu, i když zatím v poněkud problematickém technickém zpracování.
Lords & Villeins – recenze ambiciózní české strategie
26. 1. 2023
|
Václav Pecháček
Simulace středověkého zemana
Tajemství mistra Leonarda - recenze
22. 10. 2006
|
Redakce Games.cz
V době, kdy spousta lidí shlédla film a přečetla knihu Dana Browna, přišla adventura Zapovězený rukopis, která s nimi nemá moc společného. Nahlíží totiž na dílo Da Vinciho z úplně jiného pohledu - z toho lidského.
The First Berserker: Khazan – recenze živelné soulsovky
9. 4. 2025
|
Jan Slavík
Náležitě nabroušená čepel
Trash Panic - recenze
20. 7. 2009
|
Redakce Games.cz
Vymyká se zaběhnutým klišé logických rychlíků tím, že se jedná o simulátor úsporného likvidování odpadu, který musíte napěchovat do popelnice.
HoMM V: Tribes of the East CZ recenze
23. 3. 2008
|
Redakce Games.cz
Hlavním tahounem druhého datadisku je jednoznačně nová rasa skřetů, která vnáší do světa moci a magie čistě bojově zaměřenou frakci.
Alien Rage - recenze
6. 10. 2013
|
Ondřej Švára
Mnohé budgetové hry se tváří navenek stejně. Skoro byste řekli, že nejde snadno poznat rozdíl mezi dobrou a špatnou budgetovkou. Ale ono to jde. Řekněme, že sympatičtější projekt vypadá amatérsky jenom proto, že na víc nebylo a spousta nápadů se prostě nedočkala jemného dopilovávání (Afterfall: Insanity). A ten druhý? Ten smrdí amatéřinou, protože sami autoři byli amatéři. Projekt jim přerostl přes hlavu a vykolejil, jedna hlava nevěděla, co dělá druhá (zvlášť když se "týmuje" přes Skype). To se pak na svět velice snadno dostane paskvil, ze kterého na obrazovku létají problémy jako hrášky z lusky. Alien Rage má bohužel blíže k tomu druhému typu her. Těch, které dobývají mainstream motykou a poslepu.
Assassin’s Creed Origins - recenze
1. 11. 2017
|
Šárka Tmějová
Snad u žádné herní série jsem nevydržela tolik dílů, jako u Assassin’s Creed. Možnost cestovat po nádherných kopiích měst prodchnutých historií a příběhy konspirací, spiknutí a politických machinací totiž žádná jiná značka, pokud vím, nenabízí. I tak mě ale loňská pauza vlastně potěšila, protože co může být horšího, než když vaší oblíbené sérii začne docházet dech. Zvlášť když poslední díly v čele s Unity nepůsobily jako lehké zadýchání, ale spíš pořádné předsmrtné křeče. Rok se s rokem sešel a Anubovi dík, soudě dle Assassin’s Creed Origins zatím není potřeba se loučit napořád.
Torment: Tides of Numenera – recenze
1. 3. 2017
|
Václav Pecháček
„Co může změnit povahu člověka?“ Tak zní ústřední otázka legendárního RPG Planescape: Torment. A já ji budu parafrázovat: „Co může změnit povahu herní série?“ A rovnou si odpovím: asi ledacos, od touhy po inovacích až po chamtivé byznysmeny. Ale v případě Torment: Tides of Numenera to nedokázalo ani moře času, ani technologická proměna průmyslu, dokonce ani přechod do zcela nového světa. Navzdory všemu, čím se od sebe navzájem liší, jsme se po dlouhých letech dočkali nefalšovaného nástupce jedné z nejmilovanějších her všech dob.
Government Simulator - recenze
31. 1. 2018
|
Pavel Skoták
Government Simulator by měla být už jen ze své podstaty naprosto ideální hra pro všechny, které alespoň trochu láká pozice vrcholného politika. Rozhodovat ohledně vedení státu, úspor, výdajů, armády a ekologie, to umíme a chceme zkusit snad všichni. Konečně máte možnost zazářit a ukázat všem okolo, jak dobře byste to právě vy zvládli. Je to přece taková zábava!
Stargate: Timekeepers – recenze Commandos ze světa Hvězdné brány
26. 1. 2024
|
Michal Krupička
Hra, která se snaží být seriálem, a přitom na vlastní seriál zapomíná
Deponia - recenze
21. 8. 2012
|
Lucie Jiříková
Zatímco mainstreamoví vývojáři hodili klasické adventury za hlavu, specializovaný tým z Daedalic Ent. se do nich s plnou vervou pustil a vydává jednu za druhou. Vždyť to nejsou ani 2 měsíce, co jsme se v Dark Eye: Chains of Satinav ujali role ptáčníka Geroma, a už se můžeme pustit do dalšího dobrodružství, tentokráte zasazeného do vzdálené budoucnosti na planetu Deponia.
Red Matter 2 – recenze sci-fi pro virtuální realitu
26. 7. 2023
|
Jakub Malchárek
Kdo vás uslyší křičet ve vesmíru?
World of Warcraft: The War Within – recenze solidního rozšíření
14. 10. 2024
|
Pavel Skoták
Uvnitř se to mele
Magicka - recenze promarněné hry
14. 2. 2011
|
Vilém Koubek
Představte si, že si koupíte auto, které ale jen couvá; notebook, jehož monitor nefunguje, nebo třeba nůžky, které jsou tupé. A teď si představte, že si koupíte hru, která je postavená na kooperaci a multiplayeru, a jen tak mimoděk lze hrát i v jednom hráči. Nainstalujete ji a... tušíte správně – multiplayer nejede, kooperace už tuplem a vy jste odsouzeni k hraní na vlastní pěst. Ano, právě jste si pořídili Magicku!
Mega Man 11 - recenze
11. 10. 2018
|
Lucie Jiříková
Mega Man se do historie videoher zapsal stejně nesmazatelným písmem jako třeba ježek Sonic. Postavička se vzhledem malého chlapce se po desítky let pravidelně vrhá zachránit Zemi od zlotřilých robotů, přičemž si našla nekonečnou frontu obdivovatelů a přirozeně se tak pasovala na hlavního maskota společnosti Capcom.
Virginia - recenze
30. 9. 2016
|
Jan Slavík
Trocha tajemna, silná atmosféra, detektivní podtón a příběh beze slov. Všechny tyto ingredience do sebe neotřelým způsobem míchá moderně střižená adventura Virginia od britského studia Variable State. Pokud vás láká umělecké ražení a nezvyklé zážitky, zpozorněte.
Kingdoms and Castles - recenze
21. 7. 2017
|
Ondřej Švára
Budovatelské strategie jsou již léta za svým zenitem. Přitom i ojedinělé žánrové příspěvky jako Kingdoms and Castles v sobě ukrývá tradiční návykovost a je snadné jim aspoň na chvíli podlehnout. Nicméně, nová směs starých hitů Caesar a Stronghold je opravdu jen skromnou ozvěnou zlatých časů. Je málo propracovaná, než aby pobavila dosyta a s grácií jako hry, které napodobuje.
Port Royale 3 - recenze
9. 7. 2012
|
Jakub Kovář
Když se řekne pirátská strategie, vybaví se vám jako první chlápek s šavlí obklopený krásnými ženami, jemuž za zády hoří poctivě vyplundrovaná fregata? V nose cítíte mořskou vodu, karibský rum a ručně ubalený doutník? Jestli ano, mohl by být Port Royale 3 titul přesně pro vás. Pokud by si ovšem vývojáři neřekli, že chtějí na pirátské dobrodružství z větší části rezignovat a místo toho z vás udělají spíše pirátského účetního, v jehož kůži budete zvládat administrativu a jen z povzdáli sledovat zbytek posádky, jak dělá všechny ty zábavné věci místo vás.
Uncharted: Nathan Drake Collection - recenze
6. 10. 2015
|
Václav Rybář
Přiznám se hned takhle zkraje, že jsem Drakeův fanboy. Nemá smysl to zapírat nebo čekat na obvinění v komentářích, takže radši hned diskuzním válečníkům seberu vítr z klávesnic. Stejně jako Drake ve většině hry balancuje na okraji nějaké té plošinky, moje hodnocení všech tří her hledá rovnováhu mezi devítkou a desítkou, tedy absolutním možným hodnocením. A Naughty Dog v případě The Last of Us dokázali, že to všechno nepramení jen z toho, že jsem v deseti letech poprvé viděl Indiana Jonese a kombinace cestování, hledání pokladů a střílení nácků (nebo jiných ideologicky pochybných nepřátel) mi připadá jako nejlepší možné trávení volného času... na gauči, s gamepadem v ruce, samozřejmě.
Friday the 13th: The Game - recenze
18. 8. 2017
|
Lucie Jiříková
Když poohlédnete po nějakém opravdu kultovním hororu, vaše oči musí spočinout na sérii Pátek 13. Krvavé řádění, ve kterém hraje prim urostlý šílenec se zakrytým obličejem a parta puberťáků myslících pouze na sex. Film se od premiéry v roce 1980 dočkal řady pokračování, televizního seriálu, knížek atd. Vzhledem k nezměrné popularitě námětu je až s podivem, že se látka nedočkala více videoherních adaptací – jenom dvou. V roce 1989 a letos v podobě Friday the 13th: The Game, kde hlavní roli dostáváte vy a další hráči. Jde totiž o third person survival hru s asymetrickým multiplayerem. Asi už tušíte, že na jedné straně stojí krvelačný Jason Voorhees, na druhé potom puberťáci, kteří se jeho běsnění pokusí přežít.
Crossroads Inn – recenze
6. 11. 2019
|
Michal Vojkůvka
Jak praví klasik: bez hosta hospodu neuživíš. A uživíš-li, nepobavíš se. Hostinec tajemstvími opleteného strýčka Martyna ovšem o hosty žádnou nouzi nemá, i proto, že takové malichernosti, jako je otevírací doba, obyvatele malebného světa Delcrys vůbec netíží. Ti jsou zkrátka připraveni nalévat se pořád a vaší prací, jakožto právě plnoletého Martynova svěřence, je jim toto konání zpříjemnit všemi dostupnými prostředky.