Recenze
The Last Story - recenze
13. 4. 2012
|
Jakub Kovář
Hironobu Sakaguchi je ve světě japonských RPG velice známé jméno. Slavný designér a scenárista dal hráčům hlavně sérii Final Fantasy a krom ní je podepsán i pod desítkami dalších her. Nejnověji pod titulem The Last Story pro konzoli Wii, který Sakaguchi označil za své poslední velké konzolové RPG, i když nevím, jestli mu věřím, protože původně to samé tvrdil i o prvním Final Fantasy. Podstatné ale je, že ať už The Last Story je Sakaguchiho poslední hra nebo ne, rozšiřuje nepříliš početné řady JRPG titulů pro Wii smysluplným způsobem a svému stvořiteli rozhodně nedělá ostudu.
Encased – recenze duchovního nástupce původních Falloutů
4. 10. 2021
|
Jakub Špiřík
Staromilské izometrické sci-fi RPG v kopuli
Wildermyth – recenze RPG, které umí vyprávět
28. 7. 2021
|
Václav Pecháček
Náhodně generovaný Tolkien
Curious Expedition 2 – recenze dobrodružné strategie
8. 2. 2021
|
Jakub Šindelář
Opravdu podivná výprava
Blasphemous – recenze
27. 9. 2019
|
Jakub Šindelář
Svět je pohlcen hříchem a jediná cesta z něj je pokání – čím bolestnější trest, tím větší očista. Kdo nás zbaví hříchu? Ten, kdo umí zacházet s mečem. Ten, kdo se nebojí jít do nejtemnější kobky bojovat s kreaturami, ze kterých se nám, obyčejným lidem, jen tají dech. Ten, co naplnil svou železnou masku krví nepřítele a poté si ji nasadil na hlavu. Říkají mu Kajícník.
Thea 2: The Shattering – recenze slovanské strategie
4. 7. 2019
|
Jakub Šindelář
Vydařené tahové RPG Thea: The Awakening se dočkalo po 4 letech pokračování a opět vás v něm čeká spousta hodin kvalitní zábavy. Nový grafický kabátek a úprava rozhraní hře jenom prospěly. Nezbývá než vyslyšet hlasy bohů a vydat se na nebezpečné dobrodružství, ve kterém půjde o život. Thea 2: The Shattering je tu.
Distrust - recenze
16. 9. 2017
|
Ondřej Švára
Málokteré studio zdůrazňuje, odkud pochází, tak vehementně jako Cheerdealers. Mrazem a větrem ošlehaní borci z ruského Novosibirsku prý nejlépe vědí, jak vypadá pravé bílé peklo a stvořili Distrust. Sněhem zavátá izometrická survival adventura se sice volně inspirovala fenomenálním hororem The Thing, nicméně zmar v arktické krajině podává dostatečně originálně, když se pod heslem: „můžete přežít, i když se zblázníte“ míchá tíseň s občasnou legrací. Na úplnou žánrovou špičku to ale bohužel nestačí. Vadí ospalá kampaň a koneckonců i příliš monotónní prostředí.
Edge of Eternity – recenze rozporuplného JRPG
11. 2. 2022
|
Jakub Malchárek
Z poloviny peklo, z poloviny ráj
Neverwinter Nights 2 - recenze 1. & 2.část
20. 11. 2006
|
Redakce Games.cz
Žánr klasických RPG zažívá i přes útok onlinovek dobrý rok a potvrdit to chtěli Neverwinter Nights, jejichž finální verzi jsme už pořádně otestovali a tak nic nebrání ve sdělení dalších postřehů v druhé polovině recenze.
Gothic II Complete Classic – recenze legendárního RPG na Switch
10. 1. 2024
|
Jakub Malchárek
Ve všech ohledech lepší
Diablo IV – recenze pekelného nářezu
6. 6. 2023
|
Pavel Makal
Hrůza počíná Nenávist, Nenávist počíná Zkázu, Zkáza počíná Hrůzu
Kings Bounty: The Legend - recenze
9. 10. 2008
|
Redakce Games.cz
Tahové strategie opět útočí. Po Fantasy Wars se k nám dostává původní otec legendárních Heroesů. A předem nutno říct, že se jedná o poctivý návrat se vším všudy.
Warhammer 40,000: Rogue Trader – recenze druhého nejlepšího RPG roku
20. 12. 2023
|
Jakub Malchárek
Pro všechny fanoušky temných příběhů
Mars: War Logs - recenze
7. 5. 2013
|
Pavel Dobrovský
Kdyby Mars: War Logs byla člověkem, trpěla by rozpolcenou osobností a to ne dvěma, ale rovnou několika. V touze být Falloutem, Riddickem, Mass Effectem nebo RAGE či Deus Ex ztrácí svojí vlastní identitu a namísto soudržných a odladěných pravidel kvalitního akčního RPG a mistrného adventurního scénáře přináší cosi, co by se v neohrabané poloze celé hry mělo jmenovat Mar: Wars Log.
Star Wars: The Old Republic - recenze
27. 1. 2012
|
Aleš Smutný
Tak jak to je? Je Star Wars: The Old Republic revoluční? Evoluční? Devoluční? Luční? Odpověď na tuhle otázku si budete muset zjistit sami, protože jestli něco není jednoduché, či spíše, jestli něco je prakticky nemožné, pak je to zhodnotit univerzálně něco: a) tak rozmanitého, b) tak dynamicky se vyvíjejícího, c) tak mohutného, jako MMORPG. Počitadlo čistého času, který jsem v tomto světě strávil, je ale momentálně někde za 140 hodinami a určitě na této metě neskončí.
Saints Row IV - recenze PC verze
21. 8. 2013
|
Vilém Koubek
Je skoro až k zamyšlení, jak je možné, že se v tak zběsilé a ujeté herní sérii jako Saints Row objevují mimozemšťané až ve čtvrtém dílu. Když dokážete vymyslet minihru, ve které dáte hráči možnost vymlátit nepřátelský gang s obřím fialovým dildem coby zbraní, jak dalece se vznášíte od myšlenky, mít ve své hře mimozemšťany? Ale ono je to nakonec jedno, teď jsou emzáci tady a po jejich vpádu se nejenže změnila naše planeta, ale ani Saints Row už není, co kdysi.
Nintendo Land - recenze
25. 12. 2012
|
Pavel Dobrovský
Když jsem byl malý, existoval v pražských Holešovicích Park kultury a oddechu Julia Fučíka, socialistická verze amerického Disneylandu. Bylo tam všechno, co si malý kluk mohl přát. Střelnice. Strašidelné zámky. Řetízkáče. Horská dráha. Stánky s cukrovou vatou. Maringotky s videohrami. A spousta podivných lidí v prodřených džínsách opřených se znechuceným výrazem o kolotoče, na rtech jim visela skoro dokouřená startka a v ruce drželi lahvové pivo. Kolotočáři. Byl to jiný svět, vzrušující, tajemný a také slizký a umouněný. Návštěvy „juldy fuldy“ byly nezapomenutelné.
Kingdom Come: Deliverance: A Woman’s Lot – recenze
7. 6. 2019
|
Jan Slavík
České historické dobrodružství Kingdom Come: Deliverance od studia Warhorse je kompletní. Po třech rozšířeních lepší i horší kvality dorazilo to čtvrté, poslední. Jmenuje se A Woman’s Lot a zhlédnete v něm středověké strasti očima dívky, vypořádáte se s trochou mariánských zjevení a proniknete i do tajuplného světa pejskařů.
Destiny: The Taken King - recenze
30. 9. 2015
|
Daniel Kremser
Před pár lety měli v Bungie představu o kříženci onlineovky a first person akce. Měla to být hra, která skloubí grind a hon se za stále lepší výbavou s příběhem a spektakulární podívanou. Nazvali ji Destiny a v roce 2014 vydali jako nedodělaný produkt plný neduhů, absentujícího vyprávění a monotónního end game obsahu. Rok na to se ale na pulty obchodů dostává datadisk The Taken King a spolu s ním se naplňuje i zmíněná představa tvůrců. Ano, Destiny konečně po roce, dvou DLC a velkém datadisku našla svou zamýšlenou podobu a povětšinou funguje tak, jak měla při vydání. To všechno díky Oryxovi a takzvaném roku 2.0, který jeho příchod provází.
For Honor - recenze
21. 2. 2017
|
Jan Slavík
Čas od času se poštěstí. Od tvůrců, kteří sou známí spíše stavěním na již existujících základech (ačkoliv nedávné snowboardové experimenty tento předsudek lehce nahlodávají), spatří světlo světa něco opravdu neotřelého. Taková chvíle nadešla právě teď. Můžeme děkovat, že se někdo odhodlal dát vývoji středověké multiplayerové řežby For Honor zelenou, protože výsledek stojí za to. Pod slupkou technických patálií a diskutabilního zpoplatnění se skrývá, co se týče hratelnosti, skutečný briliant.
Child of Light - recenze
5. 5. 2014
|
Miloš Bohoněk
Pohádky nemusí být jen naivně hloupé, přeslazeně růžové a retardované jako Teletubbies. Pohádky mohou být i surové. Kápněte božskou, kdo jako malý odmítal chodit do sklepa, protože co kdyby tam číhal třeba Otesánek? Ani Child of Light není jen povrchní pohádka o malé dívence, nýbrž krátký hořkosladký epos o dospívající princezně, která upadla do bezvědomí, jen aby se probudila v kouzelném království Lemuria a bojovala za jeho svobodu. Motivace má Aurora na rozdávání. Její otec, rakousko-uherský kníže, leží na smrtelné posteli a čarokrásná Lemuria je pod nadvládou temné královny.
Space Rangers HD: A War Apart - recenze
4. 12. 2013
|
Ladislav Loukota
Vesmír je velký. Fakticky velký. To byste nevěřili, jak je hrozivě obrovitánsky velký, že z toho zůstává rozum stát. A tak se stane, že jednou za čas se ve vašem horizontu události vyloupne vskutku archaický artikl z dob minulých – třeba sandboxový simulátor poletování po obrovitánské galaxii Space Rangers HD: A War Apart. Jenže sandbox ruku v ruce s principy první poloviny minulého desetiletí jsou nejen dobrým sluhou, ale také špatným pánem.
The Bureau: XCOM Declassified - recenze
29. 8. 2013
|
Miloš Bohoněk
E3 2010. Za zavřenými dveřmi mi tehdejší producent Martin Slater ukazuje first-person střílečku s prostým názvem XCOM. Ačkoliv už tehdy byl titul prezentován jako dítě 2K Marin („Od autorů BioShock 2“), Martinův oceánský přízvuk je hlasitou připomínkou toho, že původní koncept vznikl na pracovišti 2K Australia. Počítal s pohledem z vlastních očí, fotografováním, výzkumem technologií na základně… a také s vydáním v roce 2011.
Remnant 2 – recenze překvapivě bohatého akčního RPG
1. 8. 2023
|
Jan Slavík
Parádní soulsovka s kulomety
Assassin's Creed Brotherhood - recenze
19. 11. 2010
|
Dan Vávra
Pokud Assassin's Creed Brotherhood přináší nějaké důležité poselství, dalo by se shrnout následovně: až před vámi bude na zemi ležet chlápek, který vám zabil dva bratry i otce, zničil život celé vaší rodině, připravil vás o veškerý majetek, chce ovládnout svět, myslí si, že je vyvolený prorok a shodou okolností je to papež, tak až budete nad tímhle chlápkem stát a on vám řekne, ať to s ním skoncujete, tak to s ním sakra skoncujte! Protože jinak dopadnete jako Ezio Auditore.
Age of Conan - recenze
5. 6. 2008
|
Redakce Games.cz
Po dvoutýdenním pobytu v drsném světě Hyborie sumarizujeme všechny poznatky o vlastnostech onlinovky, která má solidně našlápnuto k ukousnutí části tržního podílu World of Warcraft.
LittleBigPlanet 3 - recenze
24. 11. 2014
|
Petr Prošek
Série LittleBigPlanet patří mezi exkluzivní tituly, kvůli kterým se vždy vyplatilo investovat do „soňáckých“ mašinek. První a druhý díl exceluje na „péestrojce“ a „viťácká“ kapesní verze rovněž stojí za hřích. Není tedy divu, že LittleBigPlanet 3 pro PlayStation 4 očekávali fanoušci s otevřenou náručí. Nikoliv pro našlápnutý next-gen, vždyť již tak precizně naleštěnou arkádu, jakou LittleBigPlanet bezpochyby je, není třeba hnát do vizuálních orgií. Hlavním tahákem byla bezbřehá imaginace a kreativita vývojářů z Media Molecule, jež dává vzniknout nezapomenutelným herním zážitkům. O tom jsme se ostatně přesvědčili již v případě prvních dvou dílů a špičkovým tahem na branku byl rovněž pošťácký Tearaway, který se snad v příštích měsících přesune z PlayStation Vita na „péesčtyřku“ v nové verzi Tearaway Unfolded.
Dragon's Crown - recenze
4. 6. 2014
|
Jan Švelch
Pryč jsou ty časy, kdy jste ve 2D fantasy mohli být epičtí, násilní a svalnatí a nikdo vás neobviňoval z misogynie a sexismu. Kultovní hity Golden Axe a Dungeons & Dragons: Tower of Doom se ale i přes nepřízeň politické korektnosti dočkaly svého nástupce. Když veterán George Kamitani, který v 90. letech pracoval právě na Tower of Doom, zveřejnil obrázky z Dragon's Crown, čelil kritice. Hrdinové dvojrozměrné rubačky totiž svými rozměry spadají do nadlidské kategorie - jak muži svými svaly, tak ženy svými vnady. Za barokním fantasy hávem se ale skrývá herní duše kombinující skvělým způsobem mlátičku s RPG.
SteamWorld Dig - recenze
1. 3. 2014
|
Ondřej Švára
Nechybělo mnoho a SteamWorld Dig by vypadala jako Tenkrát na západě. Vžijte se do toho - ostré prérijní slunce se opírá do zpocených čel desperátů, Lola cmrndá jednu kořaličku za druhou a starý koloniálník vrací nazpátek vždycky jenom knoflíky. V zapadlém koutě vyprahlého světa jde prostě všechno trochu pomalu a jinak. Nebetyčná nuda, řekl by nezúčastněný pozorovatel. Ale on je to vždycky spíš jen klid před bouří.