První díl portu legendárního RPG Gothic na hybridní konzoli Nintendo Switch nedopadl zrovna dvakrát slavně. Hru, která sice zestárla s grácií a svými nadčasovými mechanismy či příběhem toho má mnoho co říci i dnes, hyzdilo obrovské mračno nenasytných bugů. S obavami jsem proto vyhlížel příchod nástupce – Gothic II Complete Classic, protože pro mnohé je to právě druhý díl, který se nesmazatelně zapsal do zlatého herního fondu.
Na úvod můžu s radostí říct, že se port pokračování zkrátka a jednoduše povedl mnohem lépe než u prvního Gothicu. Hra navíc obsahuje fantastický datadisk Night of the Raven a pro našince je opatřená i českými titulky. Vlastně jedinou výtku mám opět k technickému stavu, který je ale o několik řádů lepší než u prvního dílu. Nejde o nijak zásadní překážky, proč by si Gothic II Complete Classic neměli užít jak pravověrní fanoušci, tak úplní nováčci v drsném světě Khorinisu.
Pokračování jako řemen
Gothic II je ve všech ohledech lepší než předchůdce a dodnes mi přijde jako malý zázrak, že vydání obou her od sebe dělí jen asi rok a půl. Tak propastný je mezi oběma díly rozdíl. Herní mapa je větší, obsahu třikrát tolik, vše mnohem lépe vypadá a způsobů, jak v syrovém fantasy středověku přežívat několikrát více.
Příběh přímo navazuje na první díl. Po pádu magické bariéry, která oddělovala trestaneckou těžební kolonii od zbytku ostrova Khorinis, se probouzíte pod troskami věže čaroděje Xardase. Ještě než z blonďatých vlasů vytřepete zbytky omítky a prachu, už vás kouzelník žene zastavit další světovou hrozbu. Město protentokrát neohrožuje padlý bůh, ale rovnou několik draků, kteří na Khorinis a přilehlé malebné farmy táhnou v čele armády skřetů.
zdroj:
THQ Nordic
Jak už to tak ve světech vysoké fantasy bývá, totální anihilaci může zabránit jen jeden bezejmenný hrdina: Vy. Tedy s obrovskou pomocí různých frakcí, ke kterým se lze opět přidat a vlastně si tím určit, jak se vaše postava bude vyvíjet. V arzenálu chladných zbraní třímaných v jedné ruce či obouruč máte i luky, kuše a širokou plejádu nápaditých kouzel, která se neomezují jen na metání blesků a ohnivých koulí, ale zahrnují i léčení, vyvolávání společníků a metamorfózu v různé bestie.
Právě ve vašem postupném zlepšování tkví velká přitažlivost Gothicu II. Otevřený svět totiž není násilně rozdělený na zóny a obtížnost protivníků většinou zjistíte podle toho, jak rychle vás sprovodí ze světa. Jak sílíte, zvládnete se postupně vydávat do dalších částí mapy, které vám předtím byly zapovězeny, protože si vás místní fauna zkrátka dala na dvě sousta ke svačině.
Nestárnoucí svět
Design ostrova Khorinis je fantasticky nadčasový. Díky šikovné práci designérů se daří utvářet iluzi, že je svět obrovský, i když je ve skutečnosti velmi kompaktní. Nápaditým kouzlením s terénem vzniká krásně členitá mapa, která každou jeskyní, údolím a lesíkem láká k objevování a průzkumu toho, co za zajímavé vybavení nebo vedlejší úkol si pro vás autoři v nesčetných zákoutích připravili. A že je takových míst po Khorinisu rozeseto požehnaně!
zdroj:
THQ Nordic
Díky tomu budete na konci hry znát všechny herní lokace jako své boty. Návraty do známých míst, ve kterých jste ještě pár úrovní zpátky dostali okamžitě na budku, zatímco v plátové zbroji paladina a s runovým mečem si cestu prosekáte s prstem v nose, se nikdy neomrzí. Oproti předchůdci také citelně ubylo otravného backtrackingu a ani ne v polovině hry si odemknete možnost teleportace do všech důležitých lokací, takže vás čeká mnohem méně pendlování mezi městem, klášterem a farmami.
Svět Gothicu je oproti svým tehdejším současníkům unikátní svou syrovostí. Atmosféru navíc podtrhují skvěle napsané postavy, které se s nějakým bezejmenným vidlákem, jímž na začátku jste, moc nemažou. Pokud jste navíc hráli jedničku, odměnou vám je návrat starých známých z kolonie, kteří si na vaše eskapády za magickou bariérou samozřejmě pamatují. I když vám společná dobrodružství rádi připomenou, pokud do světa vstupujete poprvé, budete o tyto střípky ochuzeni, což by byla velká škoda. Doporučoval bych proto průchod Gothicem alespoň zhlédnout v nějakém let’s playi. Zahrát si první díl na Switchi by kvůli technickému stavu mohlo být přílišné martyrium.
Svižnější souboje
Gothic II dostáváme navíc v kompletní edici se špičkovým rozšířením Night of the Raven, jež vás za doprovodu úžasného hudebního podkresu zavede do nové exotické oblasti dávno zaniklé civilizace. Datadisk rozšiřuje i základní hru o nové úkoly a upravuje fungování některých herních mechanismů.
zdroj:
THQ Nordic
Oproti portu jedničky na Switch je mnohem vyladěnější i soubojový systém. Hra lépe přepíná cíle (které můžete pravou páčkou snadno prioritizovat i sami), takže boj proti více než jednomu protivníkovi není frustrující a útoky správně registrují zásahy. Nemusíte se proto bát ignorovaných úderů.
I ve druhém dílu samozřejmě můžete využít širokou škálu různých neférových taktik. Od zasekávání nepřátel o překážky, přes ostřelování silných monster z místa, kde na vás nemůžou, až po opakování jednoho a toho samého úderu, který zlotřilcům přeruší útočnou animaci. Jsou to možná laciné způsoby, jak se poprat s bohatým zástupem bytostí, jež vám usilují o život, ale výborně podporují emergentní a otevřenou hratelnost, která je pro sérii typická.
Dovolím si dokonce kacířské prohlášení, že Gothic II se na konzoli hraje lépe než na myši a klávesnici.
Dovolím si dokonce kacířské prohlášení, že Gothic II se na konzoli hraje lépe než na myši a klávesnici. Bojuje se totiž držením útočného tlačítka a ve správný moment kvedláním analogem do různých směrů, čímž vedete úder zbraní. A to na ovladači prostě působí mnohem přirozeněji než klávesnicové mačkání směrových kláves.
Považuji za úspěch dohrání prvního dílu soubojáku navzdory, zatímco u dvojky jsem si správně fungující, svižnější a přirozenější duely vyloženě užíval. A když jsem náhodou pod smrští čepelí, tesáků a žihadel skonal, věděl jsem, že chyba je buď v mé taktice, nebo zkrátka musím trochu zesílit a pořídit si lepší vybavení. Málokterá smrt byla nefér, byť bych přísahal, že třeba takové seskoky z některých vyvýšených míst mi neměly srazit vaz.
Konzolové novinky
Nenechte se ale zmást, že by díky odladěnějšímu soubojáku byl Gothic II jednoduchý. Stále na vás čeká staromilská obtížnost (obzvláště v začátcích, kdy vás rozsápe kdejaký divočák), která vám nedá nic zadarmo a pokud hru nemáte za ty dvě dekády v malíku, bude vyžadovat časté ukládání a možná až nezdravě moc nahrávání.
Nic z toho vám ale nemusí dělat přílišné vrásky, protože tady hraje do karet stáří hry. Všechno včetně návodů, rozsáhlých kodexů, soupisek easter eggů a řešení jistých zastaralých bugů totiž najdete na internetu a není vůbec žádná ostuda do nich občas nahlédnout.
zdroj:
THQ Nordic
Například zápisník úkolů je poměrně strohý – zapomeňte na nějaké ukazatele na mapě – a kdo si má v roce 2024 pamatovat, kde se nachází postavy, které vám před 30 hodinami zadaly nějaký vedlejší úkol.
Stejně jako v případě portu jedničky je rychlé ukládání přiřazené kombinaci tlačítek R a +. Krom toho překlopení Gothicu II na Switch dostalo také moderní dlaždicové uživatelské rozhraní, inventář kategorizovaný do záložek, tlačítkové zkratky na lektvary a výběrové kolečko pro kouzla.
Performance a quality režim
V nabídce nastavení se také hodí úprava jasu obrazu. Hra dokáže být docela temná a byť přílišné zesvětlení obrazu nevypadá zrovna dvakrát hezky, pomáhá čitelnosti displeje v přesvíceném prostředí. Vůbec poprvé jsem se na Switchi setkal také s dvěma režimy zobrazení, na které jsme zvyklí u velkých konzolí současné generace.
Gothic II Complete Classic můžete hrát v nastavení kvality nebo výkonu. V režimu Performance hra cílí na 60 snímků za sekundu, které v náročnějších scénách, jako je třeba město Khorinis, padají zhruba k 45 FPS. Výměnou za plynulejší chod hry je grafický kompromis, protože se například nevykreslují stíny a sníží se detaily vzdálenějších objektů.
Performance režim | zdroj:
THQ Nordic
V nastavení Quality je sice hra o poznání hezčí, ale snímkovací frekvence se pohybuje od 35 do zhruba 50 FPS. Citelný pokles frameratu je opět v rušných lokacích se spoustou světelných zdrojů a postav. Takže ústřední město, ale také vstupy některých jeskyní, kde se bije globální nasvícení se světly z interiéru. Jak v obou režimech hra vypadá, můžete porovnat na obrázcích před a za tímto odstavcem.
Quality režim | zdroj:
THQ Nordic
Drtivou většinu Gothicu II jsem odehrál v režimu kvality, protože vypnutí stínů mi přišlo jako příliš velký poplatek za vykuchání atmosféry už tak poměrně graficky zastaralé hry. Navíc za cenu pouhých asi 10 FPS. Hluboké lesy rázem přišly o plastičnost i hloubku a procházky setmělým městem při sklánějícím se slunci nad mořskou hladinou najednou nevypadaly tak malebně. Na nastavení zaměřené na výkon jsem tak ve výsledku přepínal jen během soubojů v některých lokacích, kde najednou snímkování začalo kolísat. Změnu vykreslování můžete ale pohodlně okamžitě změnit v nastavení během hry a není nutný žádný restart ani zdlouhavé načítání.
Jak je to s těmi chybami?
Technickou stránku hry jsem nejvíce kritizoval u portu prvního dílu, protože se vážně nepovedla. Časté pády, problikávání textur a vyložené bugy zásadně kazily dojem z jinak skvělého a autentického návratu do úsvitu moderních RPG. Podobné kejkle se naštěstí Gothicu II do velké míry vyhnuly. Hra mi například spadla za celou dobu jenom jednou. Občas jsem sice musel načítat starší pozici, protože se hrdina zasekl v geometrii, ale šlo spíše o výjimku.
O to víc zamrzí, že se do portu přenesly i některé 20 let staré bugy. A jeden z nich vyústil ve velmi kuriózní uzamčení příběhu a dalšího postupu hrou. Někteří možná pamatujete na takzvaný Lares bug. Ve zkratce: Jistou posloupností rozhodnutí a konkrétním plněním některých questů se může důležité NPC odmítat přesunout do jiné oblasti a vy tak reálně nemáte možnost pokračovat v příběhovém úkolu.
Tvůrci portu se sice v prosincovém patchi dušovali, že chybu opravili, ale zdá se, že místo ní do hry uvedli jinou, která se projevuje velmi podobně. Už jsem byl přesvědčený, že hru nedohraju, protože by to znamenalo dobrých deset hodin ztraceného postupu, a to jsem odmítal absolvovat. Naštěstí, jak jsem psal výše, je internet plný návodů, tipů a triků.
A, teď se podržte, když do dokovací stanice Switche zapojíte USB klávesnici, můžete aktivovat takzvaný Marvin mód, což je v podstatě vývojářský nástroj, kterým lze přes příkazovou konzoli například aktivovat cheaty nebo si spawnovat předměty do inventáře. Dají se tak obejít i další případné bugy, které by vám znemožnily další postup hrou. Není to elegantní řešení a byl bych mnohem radši, kdyby se po dvou dekádách hra na Switch podívala bez chyb, ale je to alespoň nějaké řešení.
Povinnost pro dobrodruhy
Port Gothic II Complete Classic není na Switchi bez chyb. I přesto jde ale o jasné doporučení pro všechny, kterým fantastické RPG před dvaceti lety učarovalo. Jsem přesvědčený o tom, že udělá radost i všem, kteří jsou ochotní přehlédnout zub času, jež se na hře podepsal, a chtějí si tímto kultovním kouskem doplnit vzdělání.
zdroj: THQ Nordic
V lesích a kopcích Khorinisu totiž najdete poutavé dobrodružství s nadčasovým designem, výborným RPG systémem a skvěle napsanými rozhovory. Stylizovaná grafika působí i v dnešní době malebně, navíc malá obrazovka Switche toho hodně odpustí. Jen počítejte s tím, že Gothic II může překvapit poměrně vysokou obtížností. Odměnou za vaše snažení a útrapy vám ale bude jedno z nejikoničtějších herních dobrodružství.
