Recenze
XCOM: Enemy Unknown - recenze iOS verze
9. 8. 2013
|
Adam Homola
Komu se stýská po XCOMu, nemusí hrát jen nový a taktéž povedený Shadowrun Returns. Může si XCOM: Enemy Unknown zopakovat, ale tentokrát v mobilním provedení. Stačí mít komplatibilní zařízení, což jsou zatím jen zařízení od Applu. Pokud ale nějakou tu jablečnou hračku máte a novodobý tahový klenot se vám ještě nepřejedl z PCčka či konzolí, můžete to mimozemšťanům nandat i na cestách.
FIFA 17 - recenze
22. 9. 2016
|
Václav Pecháček
Nová fotbalová sezóna rovná se nová FIFA. Takový je nenarušitelný řád světa, nevyhnutelný výsledek pradávné rovnice. Stejně jistý, jako že se střídají roční období, jako že každé ráno vyjde slunce, a jako že všechny trofeje o nejlepšího fotbalistu světa si mezi sebe rozdělí Messi a Ronaldo. A protože fotbalová veřejnost stále tvrdošíjně odmítá ocenit úžasné výkony Tomáše Rosického Zlatým míčem, nic se na tom nezmění ani letos. Dámy a pánové, přivítejte FIFA 17 - nejnaleštěnější fotbalovou hru všech dob.
Battlefield 3: Back to Karkand DLC - recenze
9. 1. 2012
|
Aleš Smutný
Battlefield 3 se neoficiálně zakotvil na špičce potravinového řetězce v oblasti multiplayerových vojenských stříleček. Ne, že by sem tam nevykoukl nějaký nedodělek či připomínka, ale celková povaha negativ na této složce hry vypovídá o zatraceně dobře propracovaném a hlavně komplexním multiplayeru, kde se najde prostor pro hráče s různými preferencemi, návyky a vlastně i cíli. Dokonce, když si hráči konečně zvykli na to, že scout není sniper, od nějž se čeká celokolové zakempování na jednom místě a spokojené ostřelování, při němž jen kynete z nedostatku pohybu, dala se i tahle třída postupem času pořádně do pohybu.
Terraria - recenze
4. 8. 2011
|
Ondřej Švára
Právě jsem dva kilometry pod zemí a dávám si na čas. Sedím na kameni, za zády odpočívá po čertech rozpálený krumpáč a v torně už je něco kil narubaného zlata a rubínů. Musím na chvíli zvolnit, dohodnout s rukama pakt o nefachčení. Odpočívám. Ale taky dávám pozor. Nesmím si otřít obličej špinavou dlaní, naposledy jsem si takhle zadřel do zpoceného čela kamennou drť, a to bych nikomu nepřál. Snad ani těm netopýrům, co se v dálce evidentně rojí na zteč. Tahám z torny meč a nebojím se. „No tak, slepí přátelé,“ pobízím je. Má zbraň je drobena vzácným meteorickým prachem. Přestávka skončila…
CivCity: Rome - recenze
21. 8. 2006
|
Redakce Games.cz
Věhlas Římské říše byl obrovský a proslavila se mimojiné svou moderní architekturou měst, jejichž budováním a správou se zabývá nová strategie od tvůrců Strongholdu. Jak si stojí vedle Caesara třetího?
DJ Hero - recenze
12. 11. 2009
|
Redakce Games.cz
Zájem o Guitar Hero po tolika dílech opadl, a tak nastal čas na taneční muziku pro všechny potenciální dýžeje, kteří se mohou vyřádit s replikou mixovacího gramofonu.
Return to Mysterious Island - recenze
19. 12. 2004
|
Redakce Games.cz
Návrat na tajuplný ostrov je dobrým příkladem toho, že na poli klasických adventur lze ještě stále přicházet s novými nápady. Navíc se hra inspirovala Vernovým románem o bájné ponorce Nautilus a kapitánu Nemovi.
Saints Row – recenze rebootu městského sandboxu
22. 8. 2022
|
Šárka Tmějová
Svatí nejsou žádní svatoušci
FlatOut 4: Total Insanity - recenze
12. 4. 2017
|
Ondřej Švára
Série akčních závodů FlatOut znovu ožila, což se po prachbídném třetím díle zdálo téměř nemožné. Vzkříšení divoké směsi rallycrossu a destrukčního derby ovšem znovu doprovází zklamání. Čtvrtý díl kdysi populární série, tentokrát od studia Kylotonn (WRC 5 a 6), totiž parazituje na původním obsahu a hrstka nových nápadů se víceméně nepovedla. Ve spojení se špatným jízdním modelem a mizernou atmosférou to nutí k povzdechu, že pro sympatickou herní značku byla někdejší ztráta původních tvůrců ze Bugbear opravdu smrtící.
Independence War 2 - recenze
6. 8. 2001
|
Redakce Games.cz
První díl vesmírného simulátoru I-War se u nás moc neproslavil, ale dvojka má všechny předpoklady ke změně tohoto stavu.
DC Universe Online - recenze komiksové onlineovky
18. 2. 2011
|
Aleš Smutný
Jaké by to bylo zabojovat si po boku Batmana? Nebo nakopat Supermana do těch jeho slipů přetažených přes elasťáky? Co všechno umí Wonder Woman s Lasem pravdy? Jakým vtipům se směje Joker? Co se stane, když řeknete SHAZAM? Neslzí Flash při ranním spinningu? Soutěžil někdy Bane v páce? Tak pokud hledáte odpovědi na tyhle otázky, asi vás DC Universe Online zklame, protože odpovídá přinejlepším na první dvě, možná tři. A pokud nemáte nejmenší ponětí o většině věcí, o nichž se předchozí řádky zmiňují, rovnou na tuhle hru zapomeňte. Bez lásky k universu, které vytvořila komiksová stáj DC, vás prostě nedokáže okouzlit.
Sonic Origins – recenze návratu modrého ježka
11. 7. 2022
|
Pavel Skoták
Kam běžíš, starý pichlavče?
Persona 5 Royal – recenze
15. 4. 2020
|
Pavel Skoták
Hnulo se v něm svědomí. I když, něco mi říká, že to nebylo svědomí. Byla to moje skupinka zlodějíčků, jejichž cílem není nic menšího než snaha změnit lidská srdce k lepšímu a přinutit i ty největší zlosyny ke zpytování svých činů. Persona 5 by se mohla jevit jako simulátor života japonského studenta s nějakými těmi tahovými souboji, ale ve skutečnosti jde o neuvěřitelně atraktivní cestu do hlubin lidského vědomí okořeněnou tím správným japonským bizárem.
One Night Stand – recenze
12. 11. 2019
|
Václav Pecháček
To je zase ráno za trest – trest za to, že jsem se včera v noci strašlivě ožral. Všechno mě bolí, hlavně hlava, mobil mám skoro vybitý, chce se mi zvracet, na jazyku ještě cítím pachuť alkoholu. Hledám sklenici s vodou, zrak mi přeletí po něčích nahých zádech, kam jsem tu vodu jenom… POČKAT. Tohle není můj byt. A ta záda taky nejsou moje. Patří nějaké úplně cizí dívce. A já nemám tušení, kdo to je.
Control - recenze
30. 8. 2019
|
Jan Slavík
Lokální přepisování reality, předměty moci, paranormální nehody, prolínání světů, když se potkají jejich resonance, pověry, co se stávají skutečností právě proto, že jim lidé věří. Agenti Federálního úřadu pro dozor si na nezajímavou pracovní náplň rozhodně stěžovat nemohou. Ale znáte to, kdo s čím zachází... něco se příšerně pokazilo a na vás bude v nové akční adventuře Control od Remedy Entertainment všemu přijít na kloub.
Heaven’s Vault – recenze
6. 6. 2019
|
Václav Pecháček
Věk velkých archeologů je pryč. Na naší planetě jsme vykopali, co se vykopat dalo, a žádný Schliemann už žádnou druhou Tróju z písku nevyhrabe. A nějaký nový Bedřich Hrozný, který by si ve volném čase sednul k nerozluštitelnému jazyku a vlastnoručně odhalil světu tajemství zaniklé civilizace? Pochybuju. Ale když selže skutečný svět, naštěstí jsou tu počítačové hry. Kde není Champollion, nastupuje Aliya Elasra. Vítejte v Heaven’s Vault.
Katamari Damacy REROLL – recenze
9. 4. 2019
|
Pavel Válek
Doba před patnácti roky byla pro hráče velice přínosným obdobím. Svoji zásluhu na tom nese hlavně obrovská popularita konzole PlayStation 2 od Sony, která se i v našich končinách těšila nesmírné oblibě a kdo ji sám neměl, určitě na ní minimálně hrál u kamaráda. Díky tomu se i u nás objevovaly tituly všech možných žánrů a dříve neslýchaných konceptů. A to nás přivádí ke Katamari Damacy REROLL.
Super Smash Bros. Ultimate – recenze
24. 1. 2019
|
Patrik Hajda
Nemusíte si libovat v bojovkách, abyste si užili Super Smash Bros. Ultimate. Nemusíte znát desítky prazvláštních postaviček Nintenda, abyste si užili Super Smash Bros. Ultimate. Vím to, protože z přesně takové pozice jsem k vánoční novince pro Switch přistupoval. A jsem opravdu rád, že jsem se rozhodl vystoupit z komfortní zóny a objevil něco, z čeho mi spadla čelist. Aneb další z řady exkluzivit, kterým stojí za to podlehnout.
Florence – recenze
22. 1. 2019
|
Jan Hrdlička
Jistěže se ti Florence bude líbit, milý čtenáři, jak by také ne? Pokud v sobě nosíš alespoň kousek člověka, a to určitě nosíš, je to docela nevyhnutelné. Nejde ani tak o hru, věcně vzato tu toho příliš k provádění nenalezneš. Spíše se jedná o zážitek. Zážitek, který ví, že chce být krásný a tklivý, a na tom přeci není nic špatného, jen se takhle jednou zasnít a jednoduše prožívat.
Farming Simulator 19 – recenze
18. 1. 2019
|
Patrik Hajda
Máme k dispozici mnoho sérií, jejichž hry vycházejí s roční periodicitou, a v mnoha případech je to na nich vidět. Změn bývá pomálu, jsou často jen kosmetického ražení a hardcore fanoušci tak nesahají po nejnovější číslovce kvůli zásadním novinkám, ale novým soupiskám. Farming Simulator vychází každé dva roky a člověk by čekal, že tvůrci z Giants Software využijí čas navíc k většímu posunu série kupředu. Ale kdepak. Jim jen trvá ta samá nepatrná evoluce o něco déle.
Fallout 76 - recenze PC verze
22. 11. 2018
|
Jan Slavík
Fallout 76 je poměrně dobrý prostředek k procvičení přídavných jmen. Když totiž chcete popsat, co všechno dělá špatně a jaký z toho máte pocit, není obtížné narazit na hranice slovní zásoby. Už je to zkrátka nějaký pátek, co jsme pod rouškou velkoprodukčního titulu dostali něco tak příšerně zastaralého, nudného, nezajímavého, nenápaditého, designově nevyhovujícího a navíc v tak otřesném technickém stavu, že hra správně neměla opustit ani uzavřenou alfu.
Dakar 18 – recenze
8. 11. 2018
|
Patrik Hajda
Po mnoha odjezděných hodinách mám chuť říct: „Ale což, jsou to amatéři, tak jim některé ty začátečnické chyby odpustím.“ Nicméně tím bych urazil všechny ty snaživé začínající vývojáře tam venku. Studio Bigmoon Entertainment má sice v portfoliu některé hry ze závodní série WRC, ale na všech pouze vypomáhalo. Dakar 18 je tak jejich vlastní závodní prvotina. A bohužel se vůbec nepovedla.
Starlink: Battle for Atlas – recenze
5. 11. 2018
|
Patrik Hajda
Ubisoft se svou nejnovější hrou Starlink: Battle for Atlas pustil do nejistých vod. A to ne kvůli poměrně osvědčené hratelnosti spadající do žánru space opery, ale kvůli propojení digitálního světa s fyzickými figurkami. Už kolikrát jsme byli svědky neúspěšných fúzí, a i v tomto případě si ještě na definitivní verdikt musíme počkat. Nicméně když se na hru koukám dnešním okem, musím smeknout přilbici svého skafandru. Ono se to vážně povedlo.
Spintires: MudRunner – American Wilds – recenze
31. 10. 2018
|
Ondřej Švára
Dost bylo ruské tajgy! Což takhle zapadnout do amerického bahna? Vyjde to ale skoro nastejno, jak ukazuje nová edice hry Spintires: MudRunner s podtitulem American Wilds. Trenažér jízdy v terénu se dočkal obohacení o nové mapy, auta i výzvy, ale novotou ani tak nezáří. Otázkou je, zda má oficiální rozšíření tohoto typu smysl, když hru bohatě zásobuje komunita.
Strange Brigade - recenze
11. 9. 2018
|
Vilém Koubek
Představte si Charlieho andílky, kteří se odehrávají ve 30. letech 20. století a v nichž se hlavních rolí namísto nafintěných hereček ujala nezvyklá skupina dobrodruhů. Jejich tempo je vražedné, humor prostoduchý a na svědomí je mají autoři relativně povedené série Sniper Elite z Rebellionu. Pod nablýskanou slupkou Strange Brigade, jak se jejich novinka jmenuje, se však skrývá pouze prázdnota a nuda.
Dark Souls: Remastered - recenze
25. 5. 2018
|
Vilém Koubek
Remaster „souls titulu“, který zpopularizoval žánr, zní zcela logicky. Ostatně hráči si jej svého času pomocí petice dokonce vyřvali vedle konzolí také na PC, a není tedy důvod pochybovat, že by i následující generace chtěla navštívit zemi Lordran, v níž se ono notoricky obtížné dobrodružství Dark Souls odehrává. Má ale smysl remaster kupovat, pokud již vlastníte původní hru?
Small Radios Big Televisions - recenze
21. 11. 2016
|
Pavel Skoták
Hranice mezi geniální hrou a zbytečnou šíleností je velice úzká. I sebeoriginálnější vizuální koncept může doprovázet strhující hratelnost. Zároveň se ale může stát, že tvůrci hráčům servírují jen grafiku bez hry. Small Radios Big Televisions se snaží být logickou adventurou v konturách prapodivných světů a výjevů, do kterých hráč vstupuje pomocí audiokazet. Zní to originálně a zajímavě, hře však bohužel chybí to důležité – zábavný obsah.
Death Road to Canada - recenze
20. 10. 2016
|
Pavel Skoták
Víte, co zavinilo největší počet dopravních nehod ve Švédsku? Los. Zkuste si pak takové nebezpečné zvíře představit třeba ve Spojených státech, které jsou sice zmítané zombie apokalypsou, ale stále jde o zemi neomezených možností. Máte? Skvěle. A teď si představte, že takový poraněný los nezemře vaší rukou podle představ, ale v posledním záchvěvu života se rozhodne vzít všechny (před zombíky prchající) nebožáky s sebou na onen svět. Přežil jediný a do Kanady pořád daleko. Kruté.
Pavilion - recenze
7. 10. 2016
|
Ondřej Švára
Nezávislé hry přímo vybízí k experimentům. Přestože řada z nich skončí fiaskem, geniální špička ledovce za tento druh tvorby jistě stojí. Zrovna Pavilion je jedna z těch her, na které se v dobrém slova smyslu nezapomíná. Logická plošinovka láká unikátní herní mechanikou, avantgardním prostředím a její soundtrack se hodí dokonce i k relaxaci. Ačkoliv první ze dvou naplánovaných epizod skončí příliš brzy, i tak dokáže Pavilion okouzlit.
Big Pharma - recenze farmaceutického tycoonu
5. 6. 2016
|
Ladislav Loukota
Budovatelských strategií dnes sice vlivem nezávislých studií přibývá, ale nejlepšími specialisty v oboru přesto zůstávají matadoři jako SimCity, Transport Tycoon či Theme Hospital. Právě poslednímu jmenovanému se na první pohled podobá Big Pharma, která slibuje možnost vybudovat farmaceutického obra, co vydělává na léčení lidských chorob. Hra už byla chválená ve své early access verzi, uleví tedy pamětníkům kvalitních tycoonů, nebo jde jenom o pouhé placebo?