DC Universe Online je hodně subjektivní zážitek, který se ve značné míře odvozuje od toho, jak moc jste s tímto komiksovým světem seznámeni. Nemá primitivní, v rychlosti podanou mytologii, kterou přijme i nezletilý hráč, co sotva zavadí o knihu (ale takových je snad jen minimum). Za tímto komiksovým světem je několik dekád vývoje a tvůrci tak trochu spoléhají na to, že ho prostě máte rádi. Proč byste si jinak tu hru pořizovali?
Ty znáješ Zelenou lampu?
Přiznám se, že před DC upřednostňuji Marvel, který mi přijde, s výjimkou Batmana a Tommyho Monaghana, živější, zajímavější, v mnohém méně tradiční a trochu absurdnější než DC (čímž nechci urazit fanoušky DC, některé kousky z této stáje bezmezně uctívám). I proto jsem po většinu hraní mrmlal, že bych radši naskočil do Marvel Online. Navíc je na tom Marvel v Čechách o něco lépe. Jeho hrdinům tu vyšlo víc komiksů, zatímco DC se opírá hlavně o Batmana, pár Supermanů a megabooky jako Království tvé. Pro hru tedy v ČR není nejlepší podhoubí.
A nemyslete si, že když jste viděli v kině Batmany a Supermany, že nějak rozumíte DC komiksu. Kdepak. Tady se jde do úplně jiné hloubky. Víte, kdo je Oracle, která vás vede tutoriálovým levelem za hrdinu? Ne? Tak to už o kus kouzla DCUO přicházíte. Možná vám přijde, že příliš zdůrazňuji vztah hráče k světu, ale DCUO na tomto hodně bazíruje. Funguje na principu vztahu k ikonám tohoto světa. Musíte se cítit výjimečně, když bojujete po boku Supermana, mluvíte s Jokerem (opětovně geniální dabing Marka Hamilla) anebo bojujete s Banem. To jsou „oni“ a vaše alter ego s nimi zkříží zbraně. Řekněte „wow“.
Létající Čestmír v agresivní post mortem verzi
Po menší nalejvárně je ideální čas podívat se na hru samotnou, a nejlépe rovnou od základu, tedy od tvorby postavy. Zvolíte, zda jste hrdina, či padouch, což se projevuje na výběru vašich mentorů a questů. Brainiac (nevíte, kdo to je? Už jsem vám říkal, že...?) si chytře počkal na to, až se obě strany pořádně porvou a vymlátí a přepadl Zemi. Lex Luthor proto cestoval napříč dimenzemi, aby varoval superhrdiny a připravil plán. Když tedy v naší realitě Brainiac a jeho poskoci útočí, stojí proti němu teoreticky plná hrdinsko-padoušská garda, ale to nestačí. A tak se využijí malí nanobrouci, kteří umí z normálních lidí vytvořit superhrdiny. A jedním z nich jste vy.
Po volbě „přesvědčení“ projdete procesem výběru speciálních sil, zbraně (ta jde později ve hře upravit) a mentora, který určuje další specifické schopnosti, a máte nabídku tří za každou stranu. A samozřejmě je tu tvorba samotného hrdiny, kostýmu, podoby, prostě skoro toho, o čem celá hra je. Původně jsem si říkal, že ač jsou tu desítky možností v každém oddělení, celková tvorba je pořád dost omezená. Po spatření některých výtvorů přímo ve hře se však autorům omlouvám, prostě nemám dost fantazie jako jiní hráči.
Nakonec volím ohnívající mrtvolu, která poletuje vzduchem (můžete buď létat, být mrštní anebo běhat rychlostí Flashe), má na sobě orvaný rudý trenčkot a pár poloautomatických pistolí. K tomu umí čarovat s ledem a jako mentorku má Wonder Woman, což znamená přístup ke schopnostem z jejího ranku. A pro úplnost, je to hrdinská mrtvola. Rychlopalná.
Mimochodem, DCUO má skvělou vlastnost týkající se vašeho vzhledu. Když si nasadíte nový kus vybavení, změní se vám odpovídajícím způsobem vizáž. Ale kdo by chtěl přijít o desítky minut vytvářenou podobu?! Můžete si tedy v klidu naklikat původní vzhled, takže sice třeba nosíte obrovitý kyrys, ale všem se ukazujete v tom samém otrhaném trenčkotu. Nové vybavení vám tedy nerozhodí pečlivě stylizovaný vzhled. Konečně fashion friendly hra.
Rychle, plynule, bez grindu
DCUO je hra primárně založená na akčním boji. Tutoriálový level vám vše dobře vysvětlí a stejně tak první desítka levelů, která je jakýmsi předstupněm skutečného MMO řádění. Byl jsem překvapen, jak rychle levelování probíhalo. Za dobu, kdy jsem se v Lineage 2 dostal k desátému levelu, jsem tady skoro sahal na level cap. Vše plyne rychle, plynule, bez důrazu na tupý grinding, což je příjemné, ale trochu to vše sráží fakt, že centrální příběh mohl být propracovanější. Předělové scény jsou skvělé, ale celkový tah na branku je spíše slabší.
Zatím ve hře najdete dvě města, do věčné noci oděný Gotham a prozářené Metropolis, obě plná Brainiacových pohůnků, obě krásně stylizovaná. Zpočátku jsem kvůli tomu jen tak vesele poletoval mezi mrakodrapy a užíval si hezky zpracovaných budov, které nepůsobily stereotypně. Pohodička však trvala jen do chvíle, kdy jsem omylem vlétl do nepřítele, který nebyl určen pro můj level... Ale tyhle přehmaty ke každému MMO patří a jsou jejich kořením.
Boj sám je rychlý, se silným důrazem na akčnost. Zapomeňte na MMORPG klikání v sekvencích, tady hraje roli váš pohyb po bojišti a systém komb. Ač se zprvu zdají být zbytečná, jakmile se vám otevřou instance z konce hry, musíte se na ně spolehnout. Pohyb není radno podceňovat, osobně se mi létání osvědčilo, a to i když jsem byl vtlačen do role tanka. Ale o tomto později.
Zaplál ohněm lásky, tak jej zchladila malým ledovcem
Ovládání boje je na gamepadu je velmi dobré a příjemné, nebýt problematického zaměřování, které má tendenci se zasekávat na cílech, které nechcete. Občas jsou ty drahocenné chvíle, kdy musíte přepnout na jiný cíl, až příliš dlouhé. A hodit aggro na jiného nepřítele kvůli špatnému cíli je na vyšších levelech prostě k naštvání. Ale i tak jsem měl z bitek dobrý, komiksový dojem. Horší už to bylo s questy, které jsou často klasické „jdi – běž – leť tam a zabij 10 pičičmundů“. Opakují se až příliš často a jejich nápaditost se blíží nule.
Alerty, nepříběhové dungeony pro čtyři hráče, nejsou naproti tomu nijak originální, ale mají velmi dobrý design zakončený jedním či několika bossy. A tady už se více hodí rozdělení na klasické třídy tank, healer, buffer, damage dealer. Tady je rovnou třeba uvést jednu velkou slabinu DCUO: nepoznáte, jaké schopnosti se hodí k jaké specializaci, tedy poznáte to jen u několika. Občas prostě tápete kvůli fádnímu popisu schopností a až časem se ukáže, k čemu schopnost je. Začátečníci musí trpět.
Na druhou stranu chválím tvůrce za možnost presetu těchto tříd, které můžete za běhu přepínat. Nahodíte třeba healera a na druhý slot tanka a nemáte problém ani při sólování. Hráči se sice ve schopnostech (oheň, led, magie, duševní síla, vynálezy...) protínají, ale omezený počet slotů dává vzniknout šikovným sestavám a hlavně fantazie se hodí. Zjistil jsem, že koncept ledového létajícího tanka není špatný. Poletujete, stahujete na sebe palbou nepřátele, a když se někdo utrhne, ledovou bouří je k sobě přitáhnete, pokud možno dvacet metrů do vzduchu a necháte spadnout. Ne, nefunguje to vždy, ale... je to zábava.
Neviditelní roboti útočí!
Ale není to zábava pořád. Občas jsou k naštvání pozdní doskoky textur. Občas se kolem vás objevují hráči i nepřátelé se zpožděním. Bolestná je i navigace v menu na PS3 (testovali jsme PS3 verzi), odezva dvou až tří sekund je otřesná. Jak je hra navíc zaměřena na boj, chybí zde craftování a in-game obchod. Jasně, hrdinové si málokdy něco vyrábějí a pak to prodávají, ale možnosti DCUO to stejně omezuje.
Největší bolestí DCUO je ovšem komunikace. Na PS3 logicky větší než na PC. Datlovat něco na gamepadu, to prostě není na žádné velké vykecávání. Tagový systém komunikace také není nejlépe dořešený, a tak zbývá mikrofon. Nu, a ten občas vypadává a hlavně kouzlem MMO je, že nevíte, kdo je na druhé straně. Většinou. Pokud nemáte bandu přátel, hrozí vám, že vás bude otravovat nějaké dítě, co hůř, něčí dítě, protože hráč nevypnul mikrofon a atmosféra je...v gothamských stokách. Prostě pocit jakéhosi osamění je všudypřítomný, ona neustálá komunikace mi chyběla.
Co se týče PvP, arény, kde se poměřují vaše postavy, nejsou špatné. Ovšem Legends, kde se do sebe pouštíte v kůži velkých superhrdinů, jako je Superman, mi přišly až příliš kostrbaté. Někteří superhrdinové jsou prostě silnější a hra bude potřebovat hodně odlaďování, což se naštěstí neustále děje.
Masivní nerozhodnost a nejistota
Už z názvu vyplývá, že každé MMO je masivní a člověk má tendenci vytvářet odpovídajícím způsobem masivní články. Hlavně proto, že chce popsat každý aspekt těchto velkých her a také proto, že se chce podvědomě vyhnout závěrečnému hodnocení, tím hůře číselnému, protože MMO jsou systémy živoucí, vyvíjející se a měnící se. Tvůrci stále DCUO upravují, vylepšují na základě ohlasu a prostě se snaží se. Proto berte ono číslo na konci s velkou rezervou a raději vnímejte následná slova, která budou více odpovídat reálnému, subjektivnímu hodnocení hry.
Nevidím zatím dost prostoru pro realizaci po dosažení level capu, k němuž se dostanete rychle. Ano, je zde obsah, ale už nemůžete vylepšovat svého avatara. A s nedostatkem povídání tu zůstávají jen ty endgame questy a to prostě není dost. V tuhle chvíli vás drží u hry lidé a ti se tu hledají na delší dobu zatraceně špatně.
Po dobu svého třicetidenního dobrodružství jsem se bavil. Dobře bavil. Občas mne nějaká chyba naštvala, ale rád jsem si šel do světa DCUO odpočinout. Ale po těch třiceti dnech? Momentálně vím, že můj hrdina pověsí pistole na hřebík. DCUO na mne zatím působí jako jasný free-to-play model. Oddaní milovníci DC by investovali do in-game obsahu a kupovali by nové questy, serepetičky, cokoliv. Ale měsíční poplatky? Takovou sílu vtáhnout, či „zaháčkovat“ zatím DCUO nepředvedlo.
