Recenze
XCOM: Chimera Squad – recenze
23. 4. 2020
|
Adam Homola
Na XCOM 3 čekám jako na smilování, a tak jsem v redakci minulý týden s nadějí zadržel dech. Firaxis totiž najednou oznámili jakýsi XCOM: Chimera Squad s tím, že hra vychází zhruba za týden. Jenže to netrvalo dlouho a já zase vydechl, protože jsem si krátce po spuštění uvědomil, že tohle není ten XCOM, který hledám.
Bleeding Edge – recenze týmové mlátičky
10. 4. 2020
|
Šárka Tmějová
Týmové multiplayery založené na spolupráci jsou dohasínajícím trendem posledních několika let, který z herního chvostu velmi nekompromisně vyšouply battle royale. Skupinovky to mají těžší: Ne vždycky máte po ruce pár kamarádů ochotných si s vámi zahrát, měly by tedy stejně dobře dokázat propojit a bavit cizince, kteří se zrovna potkali, i partu přátel, kteří se chtějí odreagovat společně. Přijít s něčím novým a hráče pořádně nadchnout je čím dál tím těžší s každým odehraným titulem, v žánru kooperací snad ještě těžší než jinde. Mám přes 300 hodin v Overwatchi a v Bleeding Edge jen 15. A teď už do něj nechci investovat ani minutu navíc.
Panzer Corps 2 – recenze
9. 4. 2020
|
Patrik Hajda
Druhoválečná strategie Panzer Corps z roku 2011 si dala za cíl navázat na legendární sérii Panzer General a v mnohém se jí to podařilo. Od jejího letošního pokračování se proto očekávalo mnohé, a pokud doufáte, že tato recenze bude plná přímého srovnání se zmíněnými hrami, pak vás radši rovnou zklamu. V textu vás totiž čeká pohled nováčka dříve nepolíbeného tahovými válečnými strategiemi, který má ale jasné poselství: nebojte se toho, vystupte ze své komfortní zóny a zažijete něco skvělého! Panzer Corps 2 je pro novopečené stratégy jako dělaný.
Call of Duty: Modern Warfare 2: Campaign Remastered – recenze
7. 4. 2020
|
Václav Pecháček
Moderní válka je zpátky. Call of Duty pokračuje s oživováním původní série Modern Warfare a navazuje na tři roky starý remaster prvního dílu předělávkou dílu druhého, respektive jeho kampaně, která je to jediné, co vás v „nové“ hře čeká. Po multiplayeru byste toužili marně, ale jestli chcete vyplenit gulag a projet se na sněžném skútru, jste na správném místě.
TT Isle of Man 2: Ride on the Edge – recenze
1. 4. 2020
|
Patrik Hajda
V odvětví motorsportu je spousta bláznivých a nebezpečných disciplín, ze kterých se tají dech a tvoří husina už jen v pozici diváka. Jednou z nejděsivějších je soutěž motorek TT na ostrově Man, který se nachází mezi Velkou Británii a Irskem. Druhá videoherní adaptace tohoto šíleného podniku ve vás vyvolá pocit, že něco takového může absolvovat jen naprostý blázen. Ještě teď se mi z toho zvedá žaludek, ale touha vrátit se na nebezpečné silničky je větší.
Call of Duty: Warzone – recenze
18. 3. 2020
|
Václav Pecháček
Odstřelovač leží v trávě a optikou pušky trpělivě pozoruje soupeře. Sleduje jejich rutiny, učí se zvyklosti, vstřebává triky. Nechce se unáhlit, nechce udělat chybu, protože ví, že další šanci nedostane. Nadechne se, počká si na ideální moment… a zmáčkne spoušť. Kulka, která vyletí z jeho hlavně, se jmenuje Call of Duty: Warzone. A její trajektorie končí přímo uprostřed terče.
Ori and the Will of the Wisps – recenze
10. 3. 2020
|
Jan Slavík
První dobrodružství zářivého ducha lesů Oriho přišlo před lety vcelku nenápadně, ale okamžitě se vyšvihlo mezi nejsilnější žánrovky vůbec. Určitě jsem proto nebyl sám, kdo se pokračování nemohl dočkat daleko víc než řady jiných, větších a prominentnějších titulů. Čekání je u konce, vůle bludiček je konečně tady a... Stálo to za to. Jsem spokojený. Ale ne úplně se vším.
Tank Mechanic Simulator – recenze simulace, která se bojí hloubky
3. 3. 2020
|
Patrik Hajda
Duše člověka, který žije druhou světovou a jejími bojovými stroji, si ve hrách musí libovat. Free-to-play hry jako World of Tanks a War Thunder mu umožňují řídit desítky ikonických i méně známých tanků, případně jich ovládá několik najednou v různých strategiích. Ještě nikdy ovšem nemohl být válečným bestiím tak blízko jako v Tank Mechanic Simulatoru. Ale zatímco obdivovatel obrněné techniky ve mně taje blahem, můj vnitřní milovník simulací se docela nudí.
Beautiful Desolation – recenze
28. 2. 2020
|
Ondřej Švára
V izometrické adventuře Beautiful Desolation se cestuje až na konec světa a do skonání věků. V ozvěnách budoucnosti vznikla podivuhodná krajina s bizarními obyvateli a lákavými existenčními paradoxy. Kořením umělecké sci-fi hry je nelineární příběh, její slabinou přímočaré questy a váhavější interface. Milovníci interaktivní výstřednosti si každopádně přijdou na své.
Conglomerate 451 – recenze
27. 2. 2020
|
Vilém Koubek
Představa dungeon crawleru říznutého cyberpunkem opírajícího se o hluboce propracovaný RPG systém a roguelike prvky vypadá na první pohled velmi zajímavě. Pokud se ale realizace ambiciózní myšlenky zhostí nezkušené studio, může vzniknout nezáživná slátanina – což je také případ Conglomerate 451.
Wolcen: Lords of Mayhem – recenze
25. 2. 2020
|
Pavel Skoták
Vzpomínáte na Greedfall? To bylo povyku kolem epického RPG, které bylo tak skvělé, že o něm pro jistotu nebyla při udílení cen za loňský rok pořádně nikde ani zmínka. A co si budeme povídat, bylo to právem. Hra byla v mnoha ohledech nedodělaná, její kvality nevyrovnané a přehnané ambice ji srazily na kolena. A právě na Greedfall jsem si vzpomněl při hraní Wolcenu. Bohužel to není lichotivé přirovnání.
Dreams – recenze
21. 2. 2020
|
Patrik Hajda
Rok od roku je pro jednotlivce snazší pustit se do vývoje her. Herní enginy jsou uživatelsky přívětivější, internet je plný návodů na tvorbu grafiky i programování veškerých potřebných funkcí. Přesto nejde o nic vyloženě snadného a proniknout do tajů spousty potřebných programů chce obrovskou časovou investici. Studiu Media Molecule se ale podařilo něco neuvěřitelného. Všechny takové nástroje vložilo do jednoho balení Dreams, které je mnohem jednodušší na pochopení, přesto podobně mocné. Mohlo by jít o revoluci v tvorbě her, kdyby tu nebylo jedno velké omezující „ale“.
Dungeon Faster – recenze oceňované české hry
14. 2. 2020
|
Pavel Skoták
Českým mobilním hrám dominuje brněnské studio Madfinger, nejde ale o jediné úspěšné vývojáře her pro Android a iOS. Máme tu například vydařený Chameleon Run nebo poměrně neznámý klenot od autora, jehož jednomužné studio si říká Old Oak Den. Tímto klenotem je dungeon crawler Dungeon Faster, který si vysloužil nominace i ocenění na Google Play.
Through the Darkest of Times – recenze
12. 2. 2020
|
Mars Vertigo
Je 1. února 1933 a v ulicích německé metropole vládne vzrušená, v jistých kruzích přímo slavnostní nálada. Ten ukřičený džentlmen s patkou a komickým smetáčkem pod nosem byl totiž včera jmenován kancléřem Německa. Berlín však ani zdaleka není takovou baštou národního socialismu jako například bavorská metropole Mnichov. A zatímco se nad nic netušícím Německem začínají pomalu stahovat temná mračna, ve sklepě jednoho činžáku v berlínské čtvrti Kreuzberg se v tento chladný a chmurný den schází odhodlané trio občanských odpůrců diktátu národního socialismu.
Warcraft III: Reforged – recenze
10. 2. 2020
|
Václav Pecháček
Když elfští kováři znovu zkuli zlomený meč Narsil, byla to ve Středozemi veliká událost. Aragorn pobíhal od bitvy k bitvě, hulákal něco o Plamenu západu a žádný skřetí kapitán ani bohatýr mu nemohl stát v cestě. Kdyby se vykování Andúrilu zhostili v Blizzardu, rozčarovaný syn Arathornův by Helmův žleb bránil s pozlaceným klacíkem v přibližném tvaru meče, a ještě by za něj Elrondovi musel vypláznout měsíční plat hraničáře.
Zombie Army 4: Dead War – recenze
5. 2. 2020
|
Patrik Hajda
„Hurá, Hitler je mrtvý,“ rozléhalo se po světě. Ale radost byla předčasná. Smrt jednoho tyrana je ničím ve srovnání s událostmi, které následovaly. Ikonický knír po sobě zanechal miliony mrtvých, kterým není dopřáno odpočinku: německá armáda znovu povstala a již počtvrté v řadě ohrožuje zbytek chudáků Evropanů. Kdo by si byl pomyslel, že kosit tisíce nacistických zombií bude po tolika iteracích stále skvělá zábava?
Commandos II - HD Remaster: recenze jedné hereze
2. 2. 2020
|
Michal Vojkůvka
Ano! Sny se plní! Desetiletý kluk ve mě tak zajásal, když mu Ježíšek v lednu nadělil HD verzi už skoro dvacet let staré klasiky taktických strategií Commandos 2: Men of Courage. O to větší bylo moje zklamání, když jsem zjistil, že právě kuráže těmto veteránům už moc nezbylo. Studiu Yippee se totiž podařila až neuvěřitelná věc. Vzít výbornou předlohu, na které není co zkazit, a následně zkazit prakticky všechno.
Darksiders Genesis – recenze
17. 12. 2019
|
Patrik Hajda
Studiu Airship Syndicate se nejprve podařilo úspěšně adaptovat komiksovou sérii Battle Chasers a hned se svým druhým projektem se nachomýtlo k mnohými milované sérii Darksiders. Nevydalo se ale cestou klasického čtvrtého dílu a nevystoupilo tedy ze své komfortní zóny. Zůstalo u žánru akčního RPG, kam se žádný Darksider předtím nevydal. Panovaly obavy i velká očekávání, ale odbočka Darksiders Genesis je nakonec velice příjemným překvapením, které nedělá své značce žádnou ostudu. Právě naopak – spíš zastiňuje loňské Darksiders 3.
Vampire: The Masquerade – Coteries of New York – recenze
16. 12. 2019
|
Mars Vertigo
Ta nejtemnější tajemství je nutné strážit přísněji než sebedražší poklad. Jak byste se například tvářili, kdyby se profláklo, že je po soumraku možné někde na ulici potkat vybledlého jedince, jemuž nebije srdce, nedýchá, ale zato nekonečně lační po vaší krvi? A aby to bylo ještě divnější, tahle podivná choroba jej dokonale konzervuje přesně v té podobě, v níž ho postihla. Ne, opravdu nechcete vědět, že existují upíři.
Unity of Command II – recenze perfektní druhoválečné strategie
6. 12. 2019
|
Mars Vertigo
Váleční stratégové se zase po čase mohou radostně tetelit, protože Unity of Command II se po právu zařazuje do síně slávy toho nejlepšího, co kdy žánr napříč svými dlouhými dějinami vyprodukoval. Tahle velice komplexní, ale přitom překvapivě přístupná strategie vás posadí do pohodlného generálského křesla, z něhož se vám nebude chtít vstát.
Moons of Madness – recenze lovecraftovského hororu
29. 11. 2019
|
Vilém Koubek
Howard Phillips Lovecraft je takový otloukánek videoherního hororu a kdykoliv se objeví nový titul stavějící na jeho jménu, vyplatí se k němu přistupovat ostražitě. Pokud navíc do rovnice zamícháte tajemství, Mars a monstra, vaše skepse by měla dosáhnout kritických hodnot – a v případě Moons of Madness by nebyla nespravedlivá.
Pokémon Sword & Shield – recenze
28. 11. 2019
|
Miloš Bohoněk
Noví Pokémoni s podtitulem Sword & Shield rozpoutali na internetu nejednu debatu. Tak například: i když celý souboj vyhrajete s jediným pokémonem, zkušenostní body získá celá vaše šestičlenná parta. Zatímco v dřevních dobách série vyžadoval trénink slabých kusů aspoň „nakouknutí“ do bitvy na jeden tah (unikátní předmět Exp. Share tak měl cenu zlata), nyní je sdílení zkušeností napříč týmem integrální mechanikou, kterou oproti minule už ani nejde vypnout. Je to dobře, nebo špatně? Kdybyste se zeptali před 20 lety, kdy smysl mého dětského života do značné míry naplňovaly právě desítky hodin repetitivního trénování pokémonů na Game Boyi, jsem všemi jedenácti prsty proti. Dnes to ale vnímám jako zásadní vylepšení série. A není jediné…
Age of Empires II: Definitive Edition – recenze
26. 11. 2019
|
Václav Pecháček
„Už zase?“ odfrkl si pohrdlivě skeptik, když se jeho sluchu doneslo oznámení Age of Empires II: Definitive Edition. „Byl tu originál, byla tu HD edice, tak k čemu ještě potřebujeme nějakou definitivní edici? Jenom chtějí vytáhnout z lidí prachy.“ Máte pravdu, pane skeptiku, to oni určitě chtějí. Jenže za ty prachy na oplátku nabízejí strategický poklad. Relikvii, která si zaslouží generovat zlato.
Red Dead Redemption II – recenze PC verze
25. 11. 2019
|
Jan Slavík
V Rockstaru se rozhodli mi lepení známky na počítačový port jejich loňského westernového veledíla příliš neusnadnit. O tom, jak grandiózní opus se podařilo vytvořit, byly sepsány kilometry textu. Kdyby tudíž bylo s expanzí na novou platformu všechno technicky v pořádku, stačilo by krátce připomenout, proč je Red Dead Redemption II taková pecka, a hotovo. Pravda, než jsem došel na konec, stihlo dorazit několik záplat, kterým se povedlo zahladit největší technický marasmus, ale o úplné dokonalosti se stále hovořit nedá a ovládání na počítačových periferiích za rámeček opravdu nepatří.
Rune II – recenze
20. 11. 2019
|
Pavel Skoták
Vymyslet dobrou časovou smyčku, to není jen tak. Zvlášť pokud nejste autoři Outer Wilds, Save the Date nebo scenáristé Hvězdné brány. A autoři Rune II, překvapivě odkládaného a neméně překvapivě zpracovaného pokračování severského RPG s runami přímo v názvu, jimi rozhodně nejsou. Začíná Ragnarok, konec světa. A ne jenom jednou.
Star Wars Jedi: Fallen Order – recenze
18. 11. 2019
|
Matěj Svoboda
Konec roku 2019 je pro fanoušky Hvězdných válek hodně zajímavý. Na Disney+ začal ambiciózní seriál The Mandalorian, za pár týdnů zamíří do kin devátá filmová epizoda s podtitulem Vzestup Skywalkera a po letech čekání došlo konečně i na singleplayerovou hru – Star Wars Jedi: Fallen Order.
MediEvil – recenze
8. 11. 2019
|
Jan Pikous
PlayStation má jednu velikou výhodu. Když náhodou není k dispozici žádná ze žhavě očekávaných novinek, není nic snazšího než sáhnout do bohaté pokladnice archivních kousků a nechat hráče užít si trochu nefalšované nostalgie, případně jim předvést, co je kdysi minulo. V případě remaku MediEvil budou ovšem spokojení spíš staří pařani než mladí neználkové.
Argonus and the Gods of Stone – recenze
7. 11. 2019
|
Ondřej Švára
Řecká mytologie pohříchu není ve hrách důstojně využité téma. Zatímco ve velkých hrách dělá křoví běžné akční zábavě, v alternativních projektech se hlubší myšlenka obvykle nepotkává s kvalitním zpracováním. Bohužel, v Argonus and the Gods of Stone se bohové zaprodali směsi nudného walking simulátoru a mělké adventury bez motivujícího příběhu a hratelnosti. Ojedinělé záblesky poetičnosti spolehlivě zadusí nevyladěná technologie.
Call of Duty: Modern Warfare – recenze
4. 11. 2019
|
Václav Pecháček
Doutníkovým kouřem prosycené licousy a knír kapitána Price zmizely z našich životů před dlouhými osmi lety a leckdo by řekl, že právě někdy v té době skončila zlatá éra Call of Duty. Všechny možné vesmírné šarády nebo battle royale místo kampaně sérii posunuly... jinam, tam, kam se to mně osobně nezamlouvalo. Jenže ona se teď vrací. Spolu s Pricem. Spolu s příběhem. Spolu s moderní válkou.
Gears POP! – recenze
2. 11. 2019
|
Jan Hrdlička
S hrami jako Gears POP! přichází pro recenzenta kus lehkého i kus těžkého. Co může být složitého k rozlousknutí něčeho, co se až úzkostlivě drží zavedených žánrových zvyklostí, že? Ale zároveň jsem donucen ptát se na jinou, štiplavější otázku: Proč probůh na klasickou mobilní strategii navěsit Gears of War zkřížené s roztomilými hlavičkami?