V době, kdy spousta lidí shlédla film a přečetla knihu Dana Browna, přišla adventura Zapovězený rukopis, která s nimi nemá moc společného. Nahlíží totiž na dílo Da Vinciho z úplně jiného pohledu - z toho lidského.

Když se zombie spojí s bahnem

Píše se rok 2084, a pokud vám snad tento letopočet nápadně evokuje název jistého Orwellova románu, jste částečně doma. Budoucnost není zdaleka růžová a svět si prošel globálním super ničivým konfliktem, který zdevastoval valnou část vyspělé civilizace. Její zbylé ostrůvky ovládají megakorporace, které si usurpují politickou moc. A i přesto, že se náš příběh odehrává na území takzvané Páté Polské Republiky, jde pouze o skořápku reminiscence, chycenou do područí pevného korporativního diktátu Chironu, protože právní státy jako takové přestaly de facto existovat.

Znáte taková ta nedorozumění pramenící z rozdílnosti vzdálených kultur? Onehdy jsem se zakoukal do cizinky – smutný příběh. Ona vyprávěla vtip, já se nesmál. Já vyprávěl vtip, ona se urazila. Nedopadlo to. Vláčela mě do pitomých podniků, kam se stahovali kulturní emigranti, a měla legraci z brunátného sólisty souboru staré hudby. Byl jsem paf z jejích očí. Divila se, proč nejsem paf z jejího iPadu. Ale proč vám to říkám: The Next Big Thing je také smutný příběh. Na podobných nedorozuměních stojí a padá. Ta cílená vcelku úspěšně generují humor, ten zbytek dělá z jinak sympatické hry záležitost k vzteku. Její pachatelé to sem přitom nemají zase tak daleko, ale vzdálenost Praha - Madrid na zmatení jazyků evidentně stačí.

Jsou tomu tři roky, co pověstný Van Helsing přestal ve svém diablovkovém dobrodružství kosit hordy zrůd, zatímco kolem něj poletovala zesnulá Katarina. Studio NeocoreGames během této doby nespalo a pilně pracovalo na další rubačce Inquisitor – Martyr, tentokrát dokonce z oblíbeného univerza futuristického Warhammeru, v němž se zařadíte do obávané inkvizice. Jak však záhy zjistíte, její práce není zrovna nejzábavnější…