Pavel Dobrovský
Anna - videorecenze
Vývojáři z týmu Dreampainters se nechali inspirovat dávnými legendami a pohanskými rituály...
ByteFest 2012 aneb ponor do hardwarové minulosti
Už v tu chvíli jsem věděl, že jsem to říkat neměl. Jako by se v okamžik, kdy ta slova zazněla, vypnulo slunce. Země se přestala otáčet. Řeky vyschly. Milión hlasů zaječelo – a bylo umlčeno. Někdy prostě za tu vnitřní záchrannou brzdu zatáhnout nestihnete. Přitom to nezní až tak krutě: „A co je támhleto za dva krámy?“ Tomáš Modroczki zmlkl. Zamrkal. Polkl. „Krámy?!“ opakoval uraženě.
GC 2012 dojmy: ZombiU aneb máte dost nábojů?
Už jste někdy zabili sami sebe a přežili? Já ano. Potkal jsem se na schodech, stál jsem proti sobě. Ani jedno já neváhalo vrhnout se na já druhé. Na poslední chvíli, než jsem se zabil, jsem se podíval sám sobě do očí: myslel jsem, že jsi dávno umřel. A ono ne. Když jsem se zachroptěním klesl k zemi, vzal jsem si své věci a ostražitě se plížil dál. Je dost možné, že potkám ještě pár dalších já.
GC 2012 dojmy: teenage vyvražďovačka Until Dawn
Při čtení poznámek z prezentace Until Dawn nejčastěji narážím na citoslovce: „Uuuu.“ Hned za ním jsou věty jako: „Proběhl sob,“ nebo: „Narazila do mě sova.“ Kdyby Until Dawn byla simulátorem pozorování zvířat pro zapáleného zoologa, znamenalo by to „uuuu“ nepokryté nadšení. Until Dawn je ovšem hororem pro Move ovládání na PlayStation 3, a při rekonstrukci poznámek si uvědomuji, že jsem měl alespoň ze začátku upřímnou snahu se bát – ale nefungovalo to. Později se objevuje mnohem lépe čitelné: „Eeeeeeh.“
GC 2012 téma: David Cage o Beyond bez Beyond
Netrpělivost a nedočkavost. Takové pocity převládaly před dveřmi do konferenční místnosti v kolínském hotelu Radisson Blue, kde měl David De Gruttola, známý též jako David Cage, povídat o svém novém dítěti Beyond: Two Souls. Po otevření dveří vtrhl dav dovnitř a jednotliví účastníci začali jako závodníci obsazovat nejvýhodnější místa. Začínalo to dobře: David Cage tam byl.
GC 2012 dojmy: multiplayer v XCOM: Enemy Unknown
UFO: Enemy Unknown z roku 1993 mě naučila spoustu praktických věcí. Třeba to, že se nikdy...
Gamescom 2012 dojmy: Kapitán Connor vás vítá na palubě
Historie. Pro autory série Assassin's Creed je modlou. Ať už jsme obhlíželi svět z minaretů...
Hon na mrtvoly: Virtuální válka na fotkách Karla Burkeho
Na nátlak svého vydavatele a na přímluvu prince Alberta se Brit Roger Fenton vypravil roku 1855 fotograficky zdokumentovat Krymskou válku. Během putování si zlomil několik žeber, onemocněl cholerou, trpěl v krymském horku a přesto dokázal nafotit přes tři sta fotografií. Zemřel o čtrnáct let později v chudobě a zapomenutí. Dnes je považován za otce válečné fotografie.
Konec civilizací - hra dohnaná do extrému
Rok 3991. Ze světa se stala noční můra plná utrpení a zkázy. Poslední tři supervelmoci spolu bojují o nedostatkové suroviny. Stovky odpálených jaderných bomb udělaly z krajiny neobyvatelnou pustinu. Do války jsou ponořené tři mocnosti: Vikingové, Keltové a Američané. Zvláštní, že? Nikdo jiný neexistuje. Otázka nezní: jak tohle přežít? Otázka zní: jak zastavit nepřátele v házení atomových bomb? Jak postavit nový svět? Jak dosáhnout míru?
E3 2012 dojmy: Watch Dogs - pes, který hackuje, ten i kouše
Nejvýraznější moment z prezentace Watch Dogs od Ubisoftu pro mě byl jednoznačný: Aiden Pearce se uprostřed přestřelky na křižovatce schová za nabourané auto, otevře dveře a vytáhne vyděšeného spolujezdce do bezpečí. Řidič je už mrtvý, ale pasažér umírat nemusí – je jen na Pearcovi, zda ho zachrání. Je to malý detail, ale jakou výpovědní sílu o Watch Dogs má! Tou prostou a jednoduchou záchranou člověka dobře ilustruje, jaký druh zážitku Ubisoft připravuje: ve Watch Dogs dostaneme mnohem víc možností jednání, než je obvyklé.
Phantom Doctrine - recenze
Největší výzva pro tvůrce her? Sladění všech systémů tak, aby ani jeden neoslaboval hratelnost nebo naopak nevytlačoval ostatní na okraj pozornosti. Na poli tahových strategií v tomto směru zvítězily třeba Invisible, Inc. nebo XCOM. Špiónská Phantom Doctrine od studia CreativeForge (tahovka s kovboji a démony Hard West) cílí na tu samou metu perfektní tahové hratelnosti. Na jednu stranu chce oslovit fanoušky XCOM posunováním figurek po bitevním poli a taktizováním na mapě světa, na straně druhé chce bábovičky studia Firaxis rozmetat. Využívá k tomu řadu dodatečných systémů a nápadů, které dělají z tahové studené války něco podivného - hybrida extrémně zábavné a nudné hratelnosti.
Ghost of a Tale - recenze
Po pěti letech od zafinancování na Indiegogo vystupuje trubadúr Tilo z Ghost of a Tale ze stínu early accessu do světla plnokrevných titulů. Přináší vypointované stealthové dobrodružství, ve kterém se prolínají žánrová klišé s neotřelou stavbou prostředí a dechberoucí prezentací. Nenechte se ale oklamat vizuálem. Tilo svými vousky, ušima a velkými kukadly pouze naznačuje, že je protagonistou jednoduché, pohádkové a roztomilé zábavy. Ve skutečnosti vás zavede hluboko do světa, kterým lomcuje rozklad, dekadence a nepěkná společenská krize – krysy jsou všude a myškám nejraději zasekávají halapartny do hlavy. Zvlášť, když jsou na útěku z hradního vězení.
Cinco Paus – recenze
Při hledání informací o Michaelu Broughovi jsem napůl očekával, že na mě vyskočí fotka člověka s okurkou místo nosu, chapadly v uších, a v očích že mu budou jako na orloji defilovat zástupci hmyzu, postavičky Walta Disneyho a karbanátky. To, že autor propracovaných a nadmíru nehezkých her vypadá zcela průměrně, mě nakonec překvapilo. Normální chlap. V časopise Wired to asi cítili podobně. "Ošklivé, prohnilé a brilantní hry Michaela Brougha," uvedli trefně roku 2013 článek o nezávislém novozélandském autorovi. Tehdy dělal Brough vlny hrami Vesper.5, Zaga -33 a Glitch Tank, dnes jich má na kontě pěkných pár desítek. Já se o něm dozvěděl až loni skrz tahovou strategii Imbroglio. Nyní vydal Cinco Paus. Splňuje, co se od Brougha očekává: Ošklivost a neproniknutelnost se v určitém momentu změní v jasnou a geniální vizi.
Thimbleweed Park - recenze
Slyšeli jste o studiu MMucasFlem Games? Já vím, že ne. Přitom na něj v adventuře Thimbleweed Park narážíte na každém rohu. MMucasFlem sem, MMucasFlem tam. Maskuje legendárního producenta point and click adventur od Lucasfilm Games, kde prožil programátor Ron Gilbert nejlepší roky své kariéry. Před nějakými třiceti lety vymyslel adventury jako Maniac Mansion a The Secret of Monkey Island, v jejichž stopách Thimbleweed Park důsledně kráčí. Gilbert přitom více jak 20 let žádnou adventuru neudělal. Namísto toho konzultoval cizí tituly (Penny Arcade Adventures) a příležitostně udělal hru jako Deathspank nebo The Cave. Nikdy nešlo o čistokrevné „klikací“ adventury. K tomuto žánru se vrací teprve nyní. Dobrá zpráva hned na začátek: nehledě na přestávku Gilbert svým adventuristům stále rozumí dokonale.
Diluvion - recenze
Steampunkové ponorky v postapo oceánu. Není moc jiných kombinací, které by instantně upoutaly moji pozornost v záplavě nových her. Když k tomu přihodíte marketingové hlášky „inspirováno Julesem Vernem“, „podmořské Dark Souls“ a „otevřený svět“, je jasné, že se hlubinami rozkmitaným songem Aqua z Archimedean Dynasty pohybuje něco ambiciózního a mohutného. Není to Moby Dick, je to Diluvion, výpravné ponorkové dobrodružství, které ale zběsilou honbu za nenaplněným snem místy připomíná. Není divu. Čtyřčlenné kalifornské studio Arachnid má zatím na kontě propiskou nakreslenou skákačku Ballpoint Universe, a na jejich nové hře se to podepsalo.
The Dwarves - recenze
Vynořili se z podzemí jako zlé a zlomyslné postavy. Malí lidé. Obávaní. Jejich sochy pak zdobily zahrady barokních zámků. Trpaslíci. Úsměvní. A když Tolkienův Bilbo vyrazil s partou malých zmatkářů s velkým srdcem zabít draka Šmaka, byl jejich obraz v moderní kultuře dokonán. Bojovní, hluční, moudří a srdeční lamželezové z důlních měst a jeskynních systémů, to jsou naši dnešní trpaslíci. Je těžké najít mezi jejich interpretacemi v knihách a filmech výrazné odchylky. Ty z The Dwarves vede do bitvy s temnými silami Tungdil Zlatoruký a jeho příběh sepsal v knize Trpaslíci německý spisovatel Markus Heitz.
Karma. Incarnation 1 - recenze
Že se ruské studio Auralab nechalo inspirovat tvorbou české Amanity, konkrétně Botaniculou, se nedá přehlédnout, ani kdyby vám před očima tancovaly všechny postavičky z mechu a kapradí. Karma. Incarnation 1 vystavuje na odiv osobitou výtvarnou stránku, pečlivě připravené animace a neskutečné výjevy, oblečené do vrstvy průhledného klikacího adventuření, aby se tomu dalo říkat hra. Jenže i přes veškerou snahu je to něco jiného. Jde o hravý spektákl pro všechny, kdo si koupili lístek na výlet do zákoutí cizí kreativity. Karma vás provede psychedelickým cirkusem, který je vlastně jedním velkým barevným a zvučícím interaktivním artefaktem.
Candle - recenze
Candle od španělského studia Teku na první pohled působí jako typická hra "z Kickstarteru". Vizuálně výrazné zpracování doprovází spíše průměrná hratelnost, na níž se projeví tvůrčí nezkušenost autorů. Candle naštěstí patří do jiné ligy. Vodovkami ručně malovaná hopsací adventura nešetří napínavými situacemi a hádankami, ale především baví.
Caravan - recenze
Exupéry. John Cale. Orient. Sešity s dobrodružnou literaturou. Hedvábná stezka. Štěkající psi. To jsou asociace, které mi naskáčou po vyslovení slova karavana. Videohra mezi ně nepatří. Přitom skupina velbloudů a lidí uprostřed pouště jako by přímo volala po zpracování do hororu, survival, adventury nebo strategie. Zprůměrovat to vše dohromady napadlo německé studio It Matters Games, které má za sebou tituly DogHotel, My Dolphin Show nebo Salmon Race pro mobilní platformy. V PC debutu Caravan se zaměřuje na svízelný život vůdce karavany v džiny obydlených pouštích Arabského poloostrova.
Space Rangers: Quest - recenze
Co mají společného hry Zork. Pomsta šíleného ataristy. Gateway. Belegost? No přeci text! Příběh vyprávějí v odstavcích s minimálním nebo nulovým grafickým doprovodem. Proto se jim říká interaktivní fikce, textovky nebo gamebooky. I když s námi jsou už od 70. let minulého století, nepatří do starého železa. Právě naopak. Lidí, kteří jednou rukou přísahají na písmenka a příběhy, a v druhé drží mobil, neustále přibývá. Zbožňují hry jako 80 Days, A Dark Room, LifeLine, Out There nebo Sorcery! A nedávno se do řady těchto her postavil i titul Space Rangers: Quest.