Konec civilizací - hra dohnaná do extrému
zdroj: Archiv

Konec civilizací - hra dohnaná do extrému

23. 6. 2012 14:50 | Téma | autor: Pavel Dobrovský |

Rok 3991. Ze světa se stala noční můra plná utrpení a zkázy. Poslední tři supervelmoci spolu bojují o nedostatkové suroviny. Stovky odpálených jaderných bomb udělaly z krajiny neobyvatelnou pustinu. Do války jsou ponořené tři mocnosti: Vikingové, Keltové a Američané. Zvláštní, že? Nikdo jiný neexistuje. Otázka nezní: jak tohle přežít? Otázka zní: jak zastavit nepřátele v házení atomových bomb? Jak postavit nový svět? Jak dosáhnout míru?

Vsadím se, že neutěšená situace se hodně líbí Brianu Fargovi (aka „nový favorit redakce“), přestože se neodehrává v jedné z postapokalyptických RPG. Nečekaně jde o výjev z Civilization II, kterou redditor Lycerius hraje deset let. Deset let se vrací k jedné herní seanci, během které uplynuly tisíce let herního času, geopolitické uspořádání se změnilo a všechny slabé civilizace byly vygumovány z povrchu planety. V Civilizaci II přišel soudný den. A ne a ne skončit. Tomu se říká hardcore.

Epic!

Ve videohrách hledáme příběhy. Některé jsou dobře napsané, jiné vznikají spontánně na základě akce hráče a reakce herních pravidel – a ty jsou zpravidla cennější, protože dávají vlastní zážitek. Tu věc, která se může vyprávět, která se stala jen vám, která vás se hrou propojí unikátní pupeční šňůrou. Bez váhání tvrdím, že Lycerius prožil ten nejepičtější příběh v Civilization II.

„Slyšeli jste někdy o stoleté válce? Já mluvím o 1700 leté válce,“ říká. Pod vedením jeho kurzoru se Civilization II stala úplně jinou hrou než Sid Meier zamýšlel (to mu nebrání, aby byl z experimentu nadšený). Původně neškodné mechaniky byly pod tlakem času dohnány do krajnosti a odhalily děsivou vizi budoucnosti. Děsivou ne proto, že byla připravena vývojáři dopředu, ale proto že Lycerius tisíce let sledoval, jak se prosperující a úspěšná civilizace řítí do nekonečného víru zkázy. Pojďme se podívat na budoucnost podle Lyceria.

Zvětšit zdroj: Archiv

Konec dní

Kvůli vytrvalému bombardování atomovkami roztály sněžné čepice planety a kontinenty prošly několikrát potopou. Ze zemědělské krajiny se staly nepoužitelné bažiny, navíc zamořené radiací. Tady už žádné obilí neroste a nenajdete ani dvouhlavé krávy. Všechno chcíplo. Devadesát procent populace zemřelo na konci druhého tisíciletí následkem hladomorů a radiace, velká města přestala být užitečná a inženýři nedělají nic jiného, než že staví silnice pro armády, které se vydávají na bojovou frontu – jen aby ty samé silnice nepřítel v dalších kolech zničil. „Pokaždé, když uzavřeme příměří, tak hned v dalším kole na mě Vikingové nebo Američané vlítnou, obvykle s atomovkami,“ stěžuje si Lycerius. Nepřátelští špioni permanentně umisťují do usedlostí plných hladovějících atomové bomby, okamžitě je odpalují a ohlašují tak další vlny útoků.

Zajímavý poznatek má Lycerius o politickém modelu. Vikingové a Američané, tedy strany ovládané AI, přijali za svou teokracii, Keltové pod taktovkou Lyceria udržují komunismus. Ano, ten komunismus, který z historických a logických důvodů nemáme rádi. Pro Lyceria má smysl a není bez ztrát. „Chtěl jsem zůstat u demokracie, ale senát mě pokaždé přehlasoval, když jsem chtěl vyhlásit válku Vikingům dřív, než oni mě. Tím pozdržel můj útok a Vikingové se spolehlivostí hodin hned porušili příměří a zaútočili. Byl jsem přinucen vzdát se demokracie před tisícem let, protože ohrožovala mojí říši.“ Důsledkem vládnoucího komunismu byl vznik partyzánských bojůvek, které ohrožují říši zevnitř a oslabují tak hlavní válečnou frontu.

Zvětšit zdroj: Archiv

Jak vyhrát?

V této fázi hry už není možné zvítězit nad nepřáteli vynalezením nových technologií, protože všichni mají všechno. Na frontu se kontinuálně sunou nové tanky, takže i když Lycerius přijde o dvacet z nich, tak se vlastně nic neděje, protože je okamžitě zastoupí nové. Pro všechny zúčastněné je to patová situace, která se nemůže nikam vyvíjet. „Chci zastavit válku a použít inženýry na vyčištění bažin a radioaktivních zón. Chci svět postavit znovu na nohy. Jenže nevím jak,“ stěžuje si Lycerius. A žádá osazenstvo redditu o pomoc.

Nepříjemné je, že nikdo Civilization II (zřejmě) nikdy tak dlouho nehrál v jednom kuse. Rady jsou tedy naivní, protože normální hráči nedokážou zhodnotit situaci na základě vlastních zkušeností (zato píšou z jeho světa krátké povídky). Lycerius nakonec došel společně s těmi znalejšími k závěru, že nejlepší bude vycvičit co nejvíc inženýrů, opravit města, udržovat frontu ve varu a připravit velkou invazní armádu, se kterou pak náhle udeří na nepřítele. Zároveň změní státní zřízení na fundamentalismus, ve kterém se zbaví partyzánů a zdroje tak bude moci využít na válčení se skutečným nepřítelem. Snad ho porazí. Jak dlouho mu to bude trvat? Počítá s několika měsíci reálného času. Ty se ovšem mohou zvrhnout do několika let. Podaří se mu znovu nastolit mír?

Nejnovější články