Pavel Dobrovský
Assassin's Creed IV bez obalu - vše důležité o pirátském sandboxu
Představte si, že máte devadesát minut života a strávit je můžete pouze jedním z následujících způsobů: díváním se na fotbal, vyplňováním daňového přiznání, počítáním havranů za oknem, nebo návštěvou prezentace nového dílu Assassin's Creed. Co byste si vybrali? Havrany? To se dalo čekat. My jsme oproti tomu vzali tu poslední možnost a odtáhli do Londýna na slet novinářů a vývojářů z Ubisoftu.
Z pražských stínů se rodí česká hra o Golemovi
Golem. Golem? Golem?! Golem! Po uveřejnění zprávy o americké adaptaci rudolfinské legendy jsme se zaradovali – konečně někdo zapátral v neobvyklých vodách a vytáhl z nich neotřelý námět. Navíc náš, český! Naše překvapení se ještě vystupňovalo, když se pár dní na to ozvala skupina českých vývojářů s informací, že na vlastní epizodické hře Golem již pár měsíců pracují a hodlají do ní promítnout mystičnost a tajemno Prahy šestnáctého století. Na netvora rabína Löwa jdou od lesa – namísto akčního přístupu volí žánr akční adventury, a golem jako takový nebude hrát první housle.
Moderské minimum: čím si musíte vylepšit svůj System Shock 2
Čtrnáctého února prudce vyskočila křivka aktivity na polomrtvých fanouškovských fórech System Shock 2. Ozýval se jásot, práskání kapslíkových pistolek a provolávání slávy Good Old Games, kde System Shock 2 vyšla a spousta lidí si jí tak mohla legalizovat. Stárnoucí hráči si odkašlali a na fórech začali mentorovat nováčky zatímco další vypínali Dead Space 3, aby se ponořili do chodeb korábu Von Braun, a pak s překvapením hlásili, že jde vlastně o dost příbuzné hry.
Svět Sims 3: se smrtkou v posteli a další příběhy
Existují hry, které jsou... jiné. Víme o nich. Slýcháme o nich. Prý je hrají desítky tisíc lidí. Jejich náměty a zábava jsou pro nás ale stejně nerozluštitelné jako tajemství hradu v Karpatech, a proto je s nejistým omluvným úsměvem ignorujeme. Třeba The Sims 3. Podle všeho si žije vlastním životem, podobně jako kolonie mravenců pod barákem a občas z ní mezi lidi, kteří The Sims 3 a) nikdy nehráli, b) nikdy hrát nechtěli, c) už nechtějí ani vidět prosákne informační lavina. A ta je přesvědčí o tom, že je skutečně lepší se jen omluvně usmívat a možná i zajít na terapii a ujistit se, že se světem je všechno v pořádku. (Není, ale to nebudeme řešit).
Chris Taylor sází s projektem Wildman vše na jednu kartu
Update: stalo se, co se dalo čekat, tedy že Kickstarter kampaň projektu Wildman nebyla úspěšná. Chris ji těsně před koncem raději sám ukončil. Myslete na to, až budete číst rozhovor níže, pořízený v době, kdy do konce kampaně pár dní zbývalo a nějaká naděje tu byla...
Patrick Redding: Sam Fisher je ve Splinter Cell moderní ninja
Podle kalkulačky ve Windows se do čtyř hodin vejde čtyřiadvacet deseti minutových okének. Přesně tolikrát šéf vývoje Splinter Cell: Blacklist Patrick Redding zíral do tváří novinářů, kteří z něj chtěli vytáhnout rozumy ohledně nové hry se Samem Fisherem. Váš pokorný zástupce Games (jehož dojmy z hraní Splinter Cell: Blacklist najdete v tomto článku) nemohl chybět. Dostal číslo 24 a ani těch deset minut nevyplnil, protože prezentační místnost se za osm minut začala zavírat.
Americké studio chystá hru o Golemovi z historické Prahy
Tak dlouho jsme ve Fight Clubu volali po hře z historických Čech, až se studio Moonbot z Louisiany rozhodlo vzít legendu o golemovi a postavit na ní hru zasazenou do Prahy šestnáctého století. Ambice jsou veliké, stejně jako rozpočet sedmi set padesáti tisíc dolarů, který vývojáři žádají na Kickstarteru, ale produkt by mohl stát za to. Golem není v představách Moonbotu tím monolitickým dýmajícím Horejcovým kolosem z Pekařova císaře, ale nebezpečným obrem bránícím Prahu před armádou Cesara Borgia (ano, toho samého, který byl úhlavním nepřítelem Eziovi z Assassin's Creed II).
Hráli jsme Splinter Cell: Blacklist - bude to učebnicový stealth
Paříž, město světla, láká turisty z celého světa na památky, Louver, romantiku u Seiny nebo poctivou bagetu. Jezdí sem všichni. Ani Sam Fisher není výjimkou, ale v galerii nebo kavárně (s Georgem Stobbartem) byste ho hledali marně. Jeho návštěvy mají pracovní charakter. Třeba ve Splinter Cell: Pandora Tomorrow namísto Moulin Rouge navštívil kryogenickou laboratoř, kde potkal spoustu milých francouzských a syrských občanů, kteří si s ním chtěli popovídat přes ústí samopalů. Na focení nebyl čas.
Space Shock: kroky ve vesmíru
Tu vesmírnou loď nikdy neměli přepadat. Namísto kořisti našli jen zabijácké roboty, zakódované dveře a koridory, kterými se nese zvuk jejich kroků, jako kdyby se pomalu blížila smrt. Teď už trojice pirátů ví, že na tohle místo se chodí jen umírat. Jenže to jim je platné stejně jako vystřílený blaster. Jak z toho ven?
Video Game QuizUp aneb jak zjistit, že neznáte hry
Kolik úrovní má Doom II? Možnosti jsou: 27, 8, 32 a 16. Modří už vědí nebo si pamatují: 32. Ale to bylo jen na rozehřátí. Co třeba: jaký herec namluvil Sandmana ve Spider-Man 3? Byl to James Franco? Topher Grace? Thomas Haden Church? Anebo J. K. Simmons? Aha! V iOS aplikaci Video Game QuizUp takových otázek čekají desítky, možná až stovky. Prověří vaše herní znalosti takovým způsobem, až se budete stydět podívat do zrcadla a říct: znám hry. Neznáte. QuizUp vám to dokáže.
Phantom Doctrine - recenze
Největší výzva pro tvůrce her? Sladění všech systémů tak, aby ani jeden neoslaboval hratelnost nebo naopak nevytlačoval ostatní na okraj pozornosti. Na poli tahových strategií v tomto směru zvítězily třeba Invisible, Inc. nebo XCOM. Špiónská Phantom Doctrine od studia CreativeForge (tahovka s kovboji a démony Hard West) cílí na tu samou metu perfektní tahové hratelnosti. Na jednu stranu chce oslovit fanoušky XCOM posunováním figurek po bitevním poli a taktizováním na mapě světa, na straně druhé chce bábovičky studia Firaxis rozmetat. Využívá k tomu řadu dodatečných systémů a nápadů, které dělají z tahové studené války něco podivného - hybrida extrémně zábavné a nudné hratelnosti.
Ghost of a Tale - recenze
Po pěti letech od zafinancování na Indiegogo vystupuje trubadúr Tilo z Ghost of a Tale ze stínu early accessu do světla plnokrevných titulů. Přináší vypointované stealthové dobrodružství, ve kterém se prolínají žánrová klišé s neotřelou stavbou prostředí a dechberoucí prezentací. Nenechte se ale oklamat vizuálem. Tilo svými vousky, ušima a velkými kukadly pouze naznačuje, že je protagonistou jednoduché, pohádkové a roztomilé zábavy. Ve skutečnosti vás zavede hluboko do světa, kterým lomcuje rozklad, dekadence a nepěkná společenská krize – krysy jsou všude a myškám nejraději zasekávají halapartny do hlavy. Zvlášť, když jsou na útěku z hradního vězení.
Cinco Paus – recenze
Při hledání informací o Michaelu Broughovi jsem napůl očekával, že na mě vyskočí fotka člověka s okurkou místo nosu, chapadly v uších, a v očích že mu budou jako na orloji defilovat zástupci hmyzu, postavičky Walta Disneyho a karbanátky. To, že autor propracovaných a nadmíru nehezkých her vypadá zcela průměrně, mě nakonec překvapilo. Normální chlap. V časopise Wired to asi cítili podobně. "Ošklivé, prohnilé a brilantní hry Michaela Brougha," uvedli trefně roku 2013 článek o nezávislém novozélandském autorovi. Tehdy dělal Brough vlny hrami Vesper.5, Zaga -33 a Glitch Tank, dnes jich má na kontě pěkných pár desítek. Já se o něm dozvěděl až loni skrz tahovou strategii Imbroglio. Nyní vydal Cinco Paus. Splňuje, co se od Brougha očekává: Ošklivost a neproniknutelnost se v určitém momentu změní v jasnou a geniální vizi.
Thimbleweed Park - recenze
Slyšeli jste o studiu MMucasFlem Games? Já vím, že ne. Přitom na něj v adventuře Thimbleweed Park narážíte na každém rohu. MMucasFlem sem, MMucasFlem tam. Maskuje legendárního producenta point and click adventur od Lucasfilm Games, kde prožil programátor Ron Gilbert nejlepší roky své kariéry. Před nějakými třiceti lety vymyslel adventury jako Maniac Mansion a The Secret of Monkey Island, v jejichž stopách Thimbleweed Park důsledně kráčí. Gilbert přitom více jak 20 let žádnou adventuru neudělal. Namísto toho konzultoval cizí tituly (Penny Arcade Adventures) a příležitostně udělal hru jako Deathspank nebo The Cave. Nikdy nešlo o čistokrevné „klikací“ adventury. K tomuto žánru se vrací teprve nyní. Dobrá zpráva hned na začátek: nehledě na přestávku Gilbert svým adventuristům stále rozumí dokonale.
Diluvion - recenze
Steampunkové ponorky v postapo oceánu. Není moc jiných kombinací, které by instantně upoutaly moji pozornost v záplavě nových her. Když k tomu přihodíte marketingové hlášky „inspirováno Julesem Vernem“, „podmořské Dark Souls“ a „otevřený svět“, je jasné, že se hlubinami rozkmitaným songem Aqua z Archimedean Dynasty pohybuje něco ambiciózního a mohutného. Není to Moby Dick, je to Diluvion, výpravné ponorkové dobrodružství, které ale zběsilou honbu za nenaplněným snem místy připomíná. Není divu. Čtyřčlenné kalifornské studio Arachnid má zatím na kontě propiskou nakreslenou skákačku Ballpoint Universe, a na jejich nové hře se to podepsalo.
The Dwarves - recenze
Vynořili se z podzemí jako zlé a zlomyslné postavy. Malí lidé. Obávaní. Jejich sochy pak zdobily zahrady barokních zámků. Trpaslíci. Úsměvní. A když Tolkienův Bilbo vyrazil s partou malých zmatkářů s velkým srdcem zabít draka Šmaka, byl jejich obraz v moderní kultuře dokonán. Bojovní, hluční, moudří a srdeční lamželezové z důlních měst a jeskynních systémů, to jsou naši dnešní trpaslíci. Je těžké najít mezi jejich interpretacemi v knihách a filmech výrazné odchylky. Ty z The Dwarves vede do bitvy s temnými silami Tungdil Zlatoruký a jeho příběh sepsal v knize Trpaslíci německý spisovatel Markus Heitz.
Karma. Incarnation 1 - recenze
Že se ruské studio Auralab nechalo inspirovat tvorbou české Amanity, konkrétně Botaniculou, se nedá přehlédnout, ani kdyby vám před očima tancovaly všechny postavičky z mechu a kapradí. Karma. Incarnation 1 vystavuje na odiv osobitou výtvarnou stránku, pečlivě připravené animace a neskutečné výjevy, oblečené do vrstvy průhledného klikacího adventuření, aby se tomu dalo říkat hra. Jenže i přes veškerou snahu je to něco jiného. Jde o hravý spektákl pro všechny, kdo si koupili lístek na výlet do zákoutí cizí kreativity. Karma vás provede psychedelickým cirkusem, který je vlastně jedním velkým barevným a zvučícím interaktivním artefaktem.
Candle - recenze
Candle od španělského studia Teku na první pohled působí jako typická hra "z Kickstarteru". Vizuálně výrazné zpracování doprovází spíše průměrná hratelnost, na níž se projeví tvůrčí nezkušenost autorů. Candle naštěstí patří do jiné ligy. Vodovkami ručně malovaná hopsací adventura nešetří napínavými situacemi a hádankami, ale především baví.
Caravan - recenze
Exupéry. John Cale. Orient. Sešity s dobrodružnou literaturou. Hedvábná stezka. Štěkající psi. To jsou asociace, které mi naskáčou po vyslovení slova karavana. Videohra mezi ně nepatří. Přitom skupina velbloudů a lidí uprostřed pouště jako by přímo volala po zpracování do hororu, survival, adventury nebo strategie. Zprůměrovat to vše dohromady napadlo německé studio It Matters Games, které má za sebou tituly DogHotel, My Dolphin Show nebo Salmon Race pro mobilní platformy. V PC debutu Caravan se zaměřuje na svízelný život vůdce karavany v džiny obydlených pouštích Arabského poloostrova.
Space Rangers: Quest - recenze
Co mají společného hry Zork. Pomsta šíleného ataristy. Gateway. Belegost? No přeci text! Příběh vyprávějí v odstavcích s minimálním nebo nulovým grafickým doprovodem. Proto se jim říká interaktivní fikce, textovky nebo gamebooky. I když s námi jsou už od 70. let minulého století, nepatří do starého železa. Právě naopak. Lidí, kteří jednou rukou přísahají na písmenka a příběhy, a v druhé drží mobil, neustále přibývá. Zbožňují hry jako 80 Days, A Dark Room, LifeLine, Out There nebo Sorcery! A nedávno se do řady těchto her postavil i titul Space Rangers: Quest.