V Americe začal další den Hejkaltour. Cože? Pravda, možná jsem to psát neměl, ale právě takto jsem si sám pro sebe už před lety pojmenoval Electronic Entertainment Expo a jsem na to zvyklý. Hned to vysvětlím. Zaposloucháte se občas do reakcí publika, před kterým zástupci velkých firem na svých konferencích něco říkají, potažmo ukazují? A tím míním naprosto cokoliv, od předvedení „Hanebně“ brutálního traileru k BiA: Furious 4 až pro nepřesvědčivé argumenty Kena Levina k vývoji Bioshocku Infinite na PS Move. Mohli jste si toho všímat i letos - buď si Sony, Ubi, Microsoft i Nintendo opravdu najímají do sálů komanda placených hejkalů, anebo v publiku skutečně nesedí nestranní novináři, ale spíše lidé, kteří pod návalem exkluzivity okamžiku a své přítomnosti zapomenou na pracovní kodex a vískají jako ženská ve studeném rybníce, když se na širokém plátně objeví jakékoliv, opravdu jakékoliv herní video, nebo když Peter Molyneux řekne, že „má rád“ Kinect, a proto na něj dělá další Fable.

Fatálnost, s jakou se v dnešní době mísí herní žánry, se projevuje nejokatěji tím, že i firma jako id Software, proslulá koridorovou 3D akcí na sto stejných způsobů, chystá pro letošní podzim mix střílečky a arkádových závodů Rage. Jak nešťastné přitom takové spojení může být, ještě poměrně nedávno demonstrovali třeba tvůrci Půl kila mletýho.

Myslím, že je to docela zajímavá informace čili sem s ní. Před šesti lety americký teoretik Steven Johnson vydal knihu s názvem Všechno špatné je ti pro něco dobré, v níž přibližuje význam moderní popkultury a mimo jiné hájí hodnoty počítačových her, stále mnoha lidmi považovaných za hnůj společnosti. Publikace je v několika posledních kusech ještě dodnes k mání i u nás a je velká škoda, že nikdy nevyšel český překlad, neboť právě ten by mohl v pozitivním slova smyslu ztupit ostří mnohým principiálním odpůrcům videoher, třeba právě z vašeho okolí.