Martin Bach

Od roku 2007 do roku 2009 byl šéfredaktorem časopisu Level. Podílel se na serveru Gameport.cz a více než čtyři roky byl viceprezidentem Asociace herního průmyslu ČR. Dnes pracuje jako šéf redakcí společnosti Tiscali Media.

Arcade Olé! #6: Operation Thunderbolt

Bývalé Československo zažilo nespočet drobných příběhů hráčského nadšení. Ti nejšťastnější si je zažívali v klidu domova na vzácných osmibitových počítačích, ostatním nezbývalo, než hledat ve svém okolí neméně vzácná místa s arkádovými automaty. Když se dnes takového pamětníka zeptáte, kam chodil hrát, okamžitě začne chrlit historky o koupalištích, obchoďácích, kinech nebo horských hotelích, kde strávil na automatech desítky hodin. Já bych se rozplýval třeba nad maringotkami, které přijely jednou za dva měsíce s poutí na náměstí do Vlašimi, Petr Poláček by vám povyprávěl o kině Horník ve Zbýšově, kde s kamarády drtil jednu dávno zapomenutou wrestlingovou hru.

Časopis Level srazil v září cenu zpět na 200 Kč

Zářijové číslo časopisu Level, které vychází 24. srpna, bude na stáncích stát opět 200 Kč, respektive 11,29 Euro. Vydavatelství Burda Praha zatím propaguje tuto cenu jako "akční", takže není jisté, jak dlouho bude zlevnění trvat. Každopádně, jde o velký cenový skok - ještě předcházející číslo totiž stálo 260 Kč.

GC 2012 dojmy: Rambo The Video Game

Ani nevíte, jak rád bych napsal, že Rambo The Video Game je skrytým klenotem a černým koněm letošního Gamescomu. Že je to hra, která dokonale vystihuje atmosféru filmových předloh a oživí dnešním třicátníkům skvělé vzpomínky na dětství, strávené sledováním pirátských videokazet s rychlodabingem Ondřeje Hejmy. Jenže je mi líto, nejde to. Na prezentaci nové herní adaptace Ramba jsem na kolínském výstavišti čekal asi dvacet minut a následně jsem hru asi pět minut hrál. A faktem je, že i čekání ve frontě v obklopení německých puberťáků, a se skeptickým Petrem za zády, bylo nesrovnatelně zábavnější než to, co následovalo v prezentační místnosti.

Arcade Olé! #5: Battlezone

Představte si vývoj videoher ve formě jednoho obrovského rodokmenu, sahajícího až k nejhlubším kořenům. Máte? Nyní se soustřeďte na větev 3D akčních her a podívejte se až úplně dolů. Ne... Ještě pod DOOMa... Ještě pod Wolfenstein 3D... Dokonce ještě pod MIDI Maze. Až tam totiž uvidíte hru, která v roce 1980 položila samotné základy herní disciplíny později nazvané „střílečky z pohledu první osoby”. Jmenovala se Battlezone a v roce 1980 ji v kancelářích Atari vymysleli lidé kolem programátora Eda Rotberga a šéfa vývojářů Morgana Hoffa.

Arcade Olé! #4: Ms. Pac-Man

Hlavní důvod, proč se ve čtvrtém díle Arcade Olé! věnujeme právě Ms. Pac-Man, a nikoliv původnímu Pac-Manovi, je prozaický - v České Republice, a tedy ani v herně Arcadeher v Červeném Újezdu, se žádný originální automat původního Pac-Mana nenachází. Přestože je Pac-Man s přehledem nejprodávanějším herním automatem všech dob (vyrobeno bylo neuvěřitelných 400 000 kusů), do dnešních dnů se ve funkčním stavu zachovalo jen několik málo stovek a naprostou většinu z nich vlastní sběratelé v USA.

Arcade Olé! #3: Gauntlet

„Vidět tenhle automat a vědět, že ho můžete koupit, to je jako potkat femme fatale,“ poplácává Honza Orna pyšně obrovský kabinet s legendární hrou Gauntlet. Právě tu jsme zvolili do třetího pokračování seriálu Arcade Olé! a Honza přiznává, že k téhle hře má skutečně osobní vztah. „Gauntlet jsem hrál dlouho na osmibitech, pak na Amize a nikdy by mě nenapadlo, že ho budu mít někdy jako automat.“

Jak skončí „Český sen“ jménem OUYA?

Davové nadšení kolem projektu nezávislé herní konzole postavené na Androidu už od začátku připomíná herní variaci na „Český sen“ a zatím žádná zveřejněná informace mě nedokázala přesvědčit o tom, že Ouya je něčím jiným, než fikcí, na jejímž konci bude stát pár desítek tisíc naštvaných lidí. Je překvapující, že naprostá většina novinářů řeší v souvislosti s Oyou problémy typu "jak budou vypadat původně mobilní hry na televizi", nebo "jak se bude předělávat dotykové ovládání na gamepad". V tuto chvíli jde totiž o hodně předčasné starosti. Mnohem důležitější je otázka důvěryhodnosti celého projektu a faktem je, že desetitisíce fanoušků dávají bez většího přemýšlení peníze na věc, ze které neexistuje nic víc, než... obrázek.

Arcade Olé! #2: Cosmic Alien

Na každou legendární klasiku osmdesátých let připadá pár desítek her, které dnes znají jen ti nejzapálenější fanoušci. Nemají svá hesla na Wikipedii, o jejich tvůrcích se nic neví a jejich jména zapadla v prachu dějin. Přesto stojí za to si je občas připomenout, už jenom proto, aby všichni nenapravitelní nostalgici viděli, že plagiátorství a komerce vládly herní branži od samotných počátků. V druhém pokračování seriálu Arcade Olé! se podíváme na jednu z her, která výše zmíněná kritéria bezezbytku naplňuje.

Arcade Olé! #1: Space Invaders

V novém seriálu, který se bude na Games.cz objevovat v průběhu prázdnin (o případném pokračování rozhodne váš zájem) se ve spolupráci s herním muzeem Arcadehry.cz podíváme do světa starých herních automatů. Naším cílem nebude jen rekapitulace historických dat, ale hlavně vyprávění zajímavých příběhů o automatech jako takových a o jejich osudech v bývalém Československu...

E3 2012 dojmy: Pět vražd v Hitman Absolution

Návrat zabijáka číslo 47 vzbuzuje na herní scéně velké emoce. Ať už je to vinou kontroverzní kampaně, nešťastnými prezentacemi na herních výstavách, nebo kvalitou samotné hry. Jisté ale je, že Hitman Absolution zatím nesbírá mezi fanoušky série velké ovace. Zřejmě i proto se IO Interactive rozhodli na E3 2012 ukázat nejen hned dvě mise z plné verze hry, ale zároveň odhalit, kolik možných způsobů jejich řešení bude hráčům k dispozici. Rychle tak nechali zapomenout na obecně negativní ohlas na jeptiškový trailer a prezentovali hru skutečně takovou, jaká je, respektive v listopadu tohoto roku bude...

NHL 17 - recenze

Pokud by měl kvalitu a zajímavost nového ročníku herní série NHL předznamenat první zápas, který v něm absolvujete, v mém případě by se NHL 17 zařadila mezi nejlepší díly všech dob. Napínavý duel českého nároďáku s Kanadou na úvod Světového poháru, který po dvou vydřených gólech v oslabení skončil těsnou prohrou našich v poměru 2:3, mi hned z kraje předvedl to nejlepší, co hra nabízí - rychlý hokej, drsné souboje před brankou a góly, jaké jsme v hokeji od EA Sports dlouho neviděli. Jenže určitá zdrženlivost a zdravá dávka skepse je letos namístě. NHL 16 se nadmíru povedla a vývojáři musí vytasit pořádné trumfy na to, aby hráče donutili k dalšímu každoročnímu přepřáhnutí.

PES 2016 - recenze

O fotbalových hrách jsme zvyklí mluvit jako o „sportovních simulacích“, ale všichni víme, že jde o zavádějící termín. Fotbalové hry ve skutečnosti nesimulují fotbal, ale spíše televizní přenos fotbalového utkání. Většina z nás tak podvědomě chce, aby zápasy v nich vypadaly jako ve skutečnosti. Aby se hráči chovali na hřišti přirozeně, aby rozhodčí pískali přesně a spravedlivě, aby brankáři chytali spolehlivě, ale ne zázračně. Zkrátka, aby jediným rozdílem proti skutečnosti bylo to, že na konci vždy vyhraje váš oblíbený tým. Japonská Konami se o přiblížení k tomuto ideálu pokouší už dvacet let a letos by určitě ráda potvrdila, že kvalitativní skok, který série Pro Evolution Soccer zaznamenala v loňském roce, nebyl náhodný.

PES 2015 - recenze

Je pro kvalitní fotbalovou hru podstatný počet licencovaných týmu? Nebo je důležitější fyzika míče či animace hráčů? Záleží víc na vzhledu hráčů a nabídce herních módů? Má se na základní nastavení střílet kolečkem nebo čtverečkem? Tyto a mnoho dalších otázek řeší už skoro patnáct let dvě skupiny hráčů: jedna stojí na straně EA Sports a série FIFA, druhá zase doslova kope za Konami a sérii Pro Evolution Soccer. Hádek už bylo nespočet a argumenty jsou silné na obou stranách. Když se do celé problematiky pustíte hlouběji, zjistíte, že kvalitní fotbalová hra je taková, která člověka baví i ve chvílích, kdy prohrává jeden zápas za druhým. Otázka tedy zní: umí něco podobného PES 2015?

FIFA 15 - recenze

Psal se rok 1995 a já jsem seděl jsem u své milované Amigy. Dlouho do noci jsem hrál Sensible World of Soccer a představoval si, jaké by to bylo, hrát na počítači opravdu reálný fotbal. Takový, ve kterém by fotbalistický sestřih Ivo Knoflíčka vlál podle směru větru, ve kterém bych na první pohled poznal, že se zápas hraje na Anfieldu nebo v Edenu, nebo kde bych mohl s hráči dělat kličky jako Romário. Dnes, skoro o dvacet let později, takový fotbal hraju. Sice bez Knoflíčka a Edenu, ale za to se skvělou grafikou, hromadou zajímavých módů, reálnými sestavami mnoha desítek světových týmů a dokonce i online hrou. Přesto se mi ale v souvislosti s FIFA 15 vkrádají na mysl nejčastěji slova „kontroverzní” a „rozpačitá”, a to věru nejsou termíny, které se v souvislosti s fotbalem od EA Sports skloňují příliš často.

NHL 15 - recenze

Jde o starou historku, ale dobře ilustruje důvod, proč NHL 15 vypadá tak, jak vypadá. Před zhruba osmi lety jsem navštívil sídlo EA Sports ve Vancouveru, abych se podíval a vyzkoušel nové ročníky sportovních sérií od EA. Vše se odehrávalo v jakémsi kině přímo v budově firmy. Nechybělo obrovské plátno, hlasitá hudba, velká slova a prezentace her jako FIFA, NBA nebo Madden. Jen NHL chybělo.

Rambo: The Video Game - recenze

Člověk toužící po bezvýchodné depresi, nefalšovaném utrpení a neodvratném pádu do propasti beznaděje, má aktuálně hned dvě možnosti, jak dosáhnout svého cíle. Za prvé, může vyrazit do kina na Babovřesky 2. Ty jsou sice bohužel o dvacet minut kratší než první díl, ale i tak by podle prvních ohlasů měly bez problémů splnit svůj účel a zprostředkovat peklo na zemi všem divákům. Druhou možností je koupit si právě vycházející Rambo: The Video Game. V tom, že tyto dva počiny přicházejí na trh prakticky ve stejný den, spatřuji jistou symboliku, vřele ale doporučuji jejich účinky nekombinovat. Rambo bude totiž bohatě stačit.

NHL 14 - recenze

Pokud by existoval žebříček nejvíce nevděčných zaměstnání, někde hodně vespod by se zcela jistě objevilo „vývojář série NHL v době přechodu konzolových generací”. Připravit další ročník hokejové série v situaci, kdy NHL 13 zaznamenala obrovský úspěch díky revoluční změně stylu bruslení, a vaše mateřská firma už půl roku mluví o enginu next-gen sportovním enginu Ignite, není žádná legrace. Popravdě, je to možná jen o trochu jednodušší než na výslednou hokejovou hru napsat recenzi...

LEGO City: Undercover - recenze

Čeští chlapi se odjakživa dělí na drsňáky a měkoně, optimisty a pesimisty, Sparťany a Slávisty, egoisty a altruisty, trenkaře a slipaře, ale v neposlední řadě i na ty, kteří si v mládí buď hráli se stavebnicí Merkur, nebo trávili své dětství u Lega. A přestože spousta z nás by si přála někdy zahrát hity jako Merkur: Batman nebo Merkur: Star Wars, faktem je, že v globálním měřítku je posledně jmenovaná skupina v totální převaze. V důsledku toho nese zřejmě nejlepší hra pro konzoli Wii U název LEGO City: Undercover.

Tomb Raider - recenze

„Aaaa, zase jsem mrtvá!!!” Až smích manželky z vedlejšího pokoje mě vytrhl z hraní a vrátil zpátky do sladké reality. Sladké proto, že oproti tomu, co zažívá v Tomb Raiderovi Lara Croft, je realita, i se řvoucím dítětem, patlajícím ovocnou přesnídávku po Xboxu, procházkou růžovým sadem. Že je nový Tomb Raider skutečným restartem celé slavné archeologické série naznačuje nejen Lařin věk a absence podtitulu v názvu hry, ale především způsob, jakým designéři z Crystal Dynamics s populární herní ikonou zacházejí.

Wonderbook: Book of Spells - recenze

Idylické lifestylové fotky s rozesmátými dětmi všech ras a národností před televizí v moderně zařízeném obýváku. To je obraz herního průmyslu posledních let, který by si přála po světě šířit většina velkých distributorů. Ač už to mnohým „pravověrným” hráčům může připadat jako otravné klišé, fakt je, že rodinné a dětské hry jsou odvětvím, které do značné míry drží herní byznys nad vodou. Vědí to samozřejmě i v Sony, kterému se v poslední dekádě podařilo nakopnout hned několik zlatých žil.