Od roku 2007 do roku 2009 byl šéfredaktorem časopisu Level. Podílel se na serveru Gameport.cz a více než čtyři roky byl viceprezidentem Asociace herního průmyslu ČR. Dnes pracuje jako šéf redakcí společnosti Tiscali Media.
Martin Bach
GDC 2017: Kognitivní disonance v augmentované realitě aneb příběh Pokémon Go
Když se mluví o vizionářích, většina konverzací se postupně stočí k lidem jako Steve Jobs, Salman Khan, Larry Page, Mark Zuckerberg nebo Elon Musk. Lidí, kteří svými vizemi úspěšně mění svět kolem sebe je ale mnohem víc a patří mezi ně i John Hanke – zakladatel vývojářské společnosti Niantic. A ještě než se začnete rozčilovat nad tím, jak se můžeme porovnávat přínos Hankeho hitu Pokémon Go se SpaceX nebo iPhonem, zamyslete se nad čísly, které na Game Developers Conference 2016 představil Hankeho kolega z Nianticu Dennis Hwang. Při cestě za chycením 88 miliard pokémonů nachodili lidé s aktivně spuštěnou aplikací Pokémon Go více než 8,7 miliardy kilometrů! Vzdálenost delší než jaká dělí Slunce od Pluta urazili hráči (hra dosud zaznamenala 650 milionů downloadů) jen díky tomu, že Hanke a jeho lidé věřili v to, že zvládnou změnit způsob, jakým používáme mobilní telefony. „Chtěli jsme ukázat, že mobily mohou být mnohem víc, než jen zařízeními na volání, emaily nebo čtení webu,“ řekl na GDC 2017 Dennis Hwang a pokračoval popisem cesty, která obrovskému úspěchu Pokémon Go vedla.
GDC 2017: Jaká je budoucnost HTC Vive?
Poslední dva roky byla bezesporu největším trendem skloňovaným na Game Developers Conference ve všech pádech a souvislostech virtuální realita. Ani rok 2017 není výjimkou, a to přesto, že zájem mezi vývojáři a hlad po novinkách evidentně trochu opadl. VR systémy nastupují po fázi nadšení do fáze střetu s realitou. Zatímco jednoduchá řešení typ Google Cardboard už v podstatě vyklidila scénu a ve střední kategorii se o přízeň publika perou velmi úspěšně mobilní VR od Samsungu a dalších firem s čistě herně zaměřenou PlayStation VR, v high end segmentu dochází k velkým změnám. Jednou z nich je jednoznačný trend postupného příklonu herních vývojářů k řešení od HTC / Valve na úkor Oculusu od Facebooku. HTC Vive je podle dat z průzkumu pořádaného GDC momentálně nejpreferovanější VR platformou mezi vývojáři a tímto faktem se samozřejmě nezapomněl na své přednášce pochlubit ani prezident pro Viveport v HTC Vive Rikard Steiber.
GDC 2017: Civilisté ve Watch Dogs 2 a jejich vliv na hratelnost
Tvorba uvěřitelného a zároveň živoucího a zajímavého otevřeného světa je pro herní vývojáře stále ještě oříškem. Ubisoft se o jeho rozlousknutí pokouší už mnoho let a za svůj až rutinérský přístup sklízí od hráčů stále častěji kritiku. AI designérka Watch Dogs 2 Roxanne Blouin-Payer se nás ale na GDC 2017 pokoušela přesvědčit, že navzdory tomu, co říkají hráči na internetových fórech, pracují lidé v Ubisoftu neustále na postupném vylepšování svých světů. Jedním z důkazů je podle Roxanny umělá inteligence civilistů právě ve Watch Dogs 2.
Skrytá symbolika v grafice herních hitů
Když před vámi někdo nahlas prohlásí, že hry už dnes nejsou dávno jen hrami, ale značkami, kterým je třeba dát jasnou tvář, asi ho budete mít za starého korporátního zmetka, který pod vlivem peněz už dávno ztratil představu o tom, co hráče opravu zajímá. Jenže Liamu Wongovi z Ubisoftu je osmadvacet a jeho výrok nemá ve skutečnosti s korporátními řečmi mnoho společného. V roli šéfa grafického designu se podílel na grafickém stylu Far Cry 4 a ve své přednášce na GDC 2016 se snažil vysvětlit, proč je právě tato často opomíjená součást herního vývoje tak důležitá.
Příběh Her Story je sázkou na vaši představivost
Herní branže má ráda nečekané objevy a překvapení, která se přes zákoutí internetu postupně propracují až do světel reflektorů. Málokterý úspěch je ale bleskem z čistého nebe. Za řadou aktuálních nezávislých hitů stojí relativně zkušení vývojáři, kteří odešli z velkých firem a začali nad čistým listem papíru přemýšlet nad svým nezávislým debutem. Jedním z nich je i Sam Barlow, autor nečekaného loňského hitu Her Story, který se k postavení na vlastní nohy rozhodl poté, co Eidos zrušil vývoj hry Legacy of Kain: Dead Sun, na které svého času pracoval. O příběhu, který následoval, se Sam rozpovídal na letošní Game Developers Conference.
„Kamenné prodejny přežijí ještě dlouho,” říká nový majitel JRC
Ještě před dvěma měsíci neměl Michal Šnobr s hrami prakticky nic společného. Jméno si udělal v energetice, kde jako analytik radí velkým firmám, investorům i státním institucím. S hrami se, podle svých slov, setkával jen rekreačně. „Jsem generace, která vyrostla na PC hrách jako Wolfenstein 3D, Age of Empires a dalších. Nyní mi na nějaké aktivní hraní už nezbývá moc času, tak jen zpovzdálí sleduji, co hrají mé děti na mobilech, PC ale i na konzolích.” Přesto se rozhodl do herního průmyslu vstoupit, a to velmi rázně. Šnobrova společnost Hamaga koupila v polovině července největší maloobchodní síť s videohrami a zároveň jednu z nejstarších herních firem u nás - JRC. Zeptali jsme se tedy Šnobra, co jej k tomu, když pomineme nostalgický zájem o hry, vedlo.
Mafia III půjde svou vlastní cestou, říká šéf vývoje Haden Blackman
„Česká republika? Hmmm... tak to čekám zajímavé povídání,“ prohlásil hned na úvod našeho rozhovoru Haden Blackman, šéf vývojářského týmu Hangar 13, který už pár let pracuje na druhém pokračování jedné z nejúspěšnějších českých her. Blackman určitě nečte fóra na českých herních webech, ale na jeho výrazu bylo patrné, že očekává, že hra v našich krajích způsobí určitou kontroverzi. Ze své vize ale ustoupit nehodlá. „Úspěch prvních dvou dílů Mafie ležel na dvou pilířích. Prvním je propracované město plné drobných odkazů a detailů, které berou dech. Druhým je strhující a bohatý příběh. Na obojí chceme navázat, ale zároveň chceme jít vlastní cestou a přinést do hry zajímavé novinky.“
Virtuální realita nesmí být realistická, tvrdí Valve
Prvotní všeobecné nadšení nad současnými možnostmi VR systémů jako Oculus Rift, Project Morpheus nebo HTC Vive opadlo dávno předtím, než byly jmenované produkty uvedeny na trh. A postupem času se začaly potvrzovat hlasy skeptiků, kteří od začátku upozorňují na to, že virtuální realita má před sebou ještě hodně dlouhou cestu. Důkazem toho byla i přednáška Yassera Malaiky z Valve na letošní GDC Europe. Malaika se s přítomnými vývojáři podělil o poznatky, které Valve nasbírala v průběhu vývoje vlastních VR dem a spolupráce s ostatními tvůrci a mimoděk tak upozornil na limity, kterými bude první generace VR systémů svázána.
Armikrog a jeho cesta za odkazem Neverhoodu
Mike Dietz a Ed Schofield se znají léta. Přesněji od roku 1992, kdy spolu v animátorském týmu Virgin pracovali na skvělé plošinovce Aladdin, jež svého času vyrazila dech majitelům Amig a PC zejména svou technickou kvalitou. Od té doby se jejich kariéry protnuly několikrát, mimo jiné i během spolupráce s Dougem TenNapelem na plošinovce Earthworm Jim a adventuře The Neverhood. Vše nakonec vyvrcholilo v roce 2009 společným založením animátorské firmy Pencil Test Studios a následně i nápadem na Armikrog – hru, která chce stylem, humorem, hudbou i hratelností navázat na legendární Neverhood. „Až kickstarterová kampaň Armikrogu nám naplno ukázala, jak moc je Neverhood populární a kolik fanoušků čeká na vznik něčeho podobného. Překvapivě hodně jich bylo i z České republiky,” řekl nám Mike Dietz během našeho setkání na GDC 2015, kde jsem si mohl vyzkoušet i aktuální alfa verzi hry.
Příběh Adventure: Jak se dělaly hry v roce 1979
Warren Robinett připomíná při osobním setkání středoškolského profesora těsně před důchodem. Dobrácký výraz, pořádné břicho a skoro nevědomě opakovaná otázka „ok?“ za každou druhou větou. Jakoby si chtěl být jistý, že jste porozuměli tomu, co právě řekl. A upřímně, jeho vyprávění o tom, jak v roce 1979 naprogramoval pro Atari hru Adventure je občas natolik neuvěřitelné, že takové ujištění není na škodu.
NHL 17 - recenze
Pokud by měl kvalitu a zajímavost nového ročníku herní série NHL předznamenat první zápas, který v něm absolvujete, v mém případě by se NHL 17 zařadila mezi nejlepší díly všech dob. Napínavý duel českého nároďáku s Kanadou na úvod Světového poháru, který po dvou vydřených gólech v oslabení skončil těsnou prohrou našich v poměru 2:3, mi hned z kraje předvedl to nejlepší, co hra nabízí - rychlý hokej, drsné souboje před brankou a góly, jaké jsme v hokeji od EA Sports dlouho neviděli. Jenže určitá zdrženlivost a zdravá dávka skepse je letos namístě. NHL 16 se nadmíru povedla a vývojáři musí vytasit pořádné trumfy na to, aby hráče donutili k dalšímu každoročnímu přepřáhnutí.
PES 2016 - recenze
O fotbalových hrách jsme zvyklí mluvit jako o „sportovních simulacích“, ale všichni víme, že jde o zavádějící termín. Fotbalové hry ve skutečnosti nesimulují fotbal, ale spíše televizní přenos fotbalového utkání. Většina z nás tak podvědomě chce, aby zápasy v nich vypadaly jako ve skutečnosti. Aby se hráči chovali na hřišti přirozeně, aby rozhodčí pískali přesně a spravedlivě, aby brankáři chytali spolehlivě, ale ne zázračně. Zkrátka, aby jediným rozdílem proti skutečnosti bylo to, že na konci vždy vyhraje váš oblíbený tým. Japonská Konami se o přiblížení k tomuto ideálu pokouší už dvacet let a letos by určitě ráda potvrdila, že kvalitativní skok, který série Pro Evolution Soccer zaznamenala v loňském roce, nebyl náhodný.
PES 2015 - recenze
Je pro kvalitní fotbalovou hru podstatný počet licencovaných týmu? Nebo je důležitější fyzika míče či animace hráčů? Záleží víc na vzhledu hráčů a nabídce herních módů? Má se na základní nastavení střílet kolečkem nebo čtverečkem? Tyto a mnoho dalších otázek řeší už skoro patnáct let dvě skupiny hráčů: jedna stojí na straně EA Sports a série FIFA, druhá zase doslova kope za Konami a sérii Pro Evolution Soccer. Hádek už bylo nespočet a argumenty jsou silné na obou stranách. Když se do celé problematiky pustíte hlouběji, zjistíte, že kvalitní fotbalová hra je taková, která člověka baví i ve chvílích, kdy prohrává jeden zápas za druhým. Otázka tedy zní: umí něco podobného PES 2015?
FIFA 15 - recenze
Psal se rok 1995 a já jsem seděl jsem u své milované Amigy. Dlouho do noci jsem hrál Sensible World of Soccer a představoval si, jaké by to bylo, hrát na počítači opravdu reálný fotbal. Takový, ve kterém by fotbalistický sestřih Ivo Knoflíčka vlál podle směru větru, ve kterém bych na první pohled poznal, že se zápas hraje na Anfieldu nebo v Edenu, nebo kde bych mohl s hráči dělat kličky jako Romário. Dnes, skoro o dvacet let později, takový fotbal hraju. Sice bez Knoflíčka a Edenu, ale za to se skvělou grafikou, hromadou zajímavých módů, reálnými sestavami mnoha desítek světových týmů a dokonce i online hrou. Přesto se mi ale v souvislosti s FIFA 15 vkrádají na mysl nejčastěji slova „kontroverzní” a „rozpačitá”, a to věru nejsou termíny, které se v souvislosti s fotbalem od EA Sports skloňují příliš často.
NHL 15 - recenze
Jde o starou historku, ale dobře ilustruje důvod, proč NHL 15 vypadá tak, jak vypadá. Před zhruba osmi lety jsem navštívil sídlo EA Sports ve Vancouveru, abych se podíval a vyzkoušel nové ročníky sportovních sérií od EA. Vše se odehrávalo v jakémsi kině přímo v budově firmy. Nechybělo obrovské plátno, hlasitá hudba, velká slova a prezentace her jako FIFA, NBA nebo Madden. Jen NHL chybělo.
Rambo: The Video Game - recenze
Člověk toužící po bezvýchodné depresi, nefalšovaném utrpení a neodvratném pádu do propasti beznaděje, má aktuálně hned dvě možnosti, jak dosáhnout svého cíle. Za prvé, může vyrazit do kina na Babovřesky 2. Ty jsou sice bohužel o dvacet minut kratší než první díl, ale i tak by podle prvních ohlasů měly bez problémů splnit svůj účel a zprostředkovat peklo na zemi všem divákům. Druhou možností je koupit si právě vycházející Rambo: The Video Game. V tom, že tyto dva počiny přicházejí na trh prakticky ve stejný den, spatřuji jistou symboliku, vřele ale doporučuji jejich účinky nekombinovat. Rambo bude totiž bohatě stačit.
NHL 14 - recenze
Pokud by existoval žebříček nejvíce nevděčných zaměstnání, někde hodně vespod by se zcela jistě objevilo „vývojář série NHL v době přechodu konzolových generací”. Připravit další ročník hokejové série v situaci, kdy NHL 13 zaznamenala obrovský úspěch díky revoluční změně stylu bruslení, a vaše mateřská firma už půl roku mluví o enginu next-gen sportovním enginu Ignite, není žádná legrace. Popravdě, je to možná jen o trochu jednodušší než na výslednou hokejovou hru napsat recenzi...
LEGO City: Undercover - recenze
Čeští chlapi se odjakživa dělí na drsňáky a měkoně, optimisty a pesimisty, Sparťany a Slávisty, egoisty a altruisty, trenkaře a slipaře, ale v neposlední řadě i na ty, kteří si v mládí buď hráli se stavebnicí Merkur, nebo trávili své dětství u Lega. A přestože spousta z nás by si přála někdy zahrát hity jako Merkur: Batman nebo Merkur: Star Wars, faktem je, že v globálním měřítku je posledně jmenovaná skupina v totální převaze. V důsledku toho nese zřejmě nejlepší hra pro konzoli Wii U název LEGO City: Undercover.
Tomb Raider - recenze
„Aaaa, zase jsem mrtvá!!!” Až smích manželky z vedlejšího pokoje mě vytrhl z hraní a vrátil zpátky do sladké reality. Sladké proto, že oproti tomu, co zažívá v Tomb Raiderovi Lara Croft, je realita, i se řvoucím dítětem, patlajícím ovocnou přesnídávku po Xboxu, procházkou růžovým sadem. Že je nový Tomb Raider skutečným restartem celé slavné archeologické série naznačuje nejen Lařin věk a absence podtitulu v názvu hry, ale především způsob, jakým designéři z Crystal Dynamics s populární herní ikonou zacházejí.
Wonderbook: Book of Spells - recenze
Idylické lifestylové fotky s rozesmátými dětmi všech ras a národností před televizí v moderně zařízeném obýváku. To je obraz herního průmyslu posledních let, který by si přála po světě šířit většina velkých distributorů. Ač už to mnohým „pravověrným” hráčům může připadat jako otravné klišé, fakt je, že rodinné a dětské hry jsou odvětvím, které do značné míry drží herní byznys nad vodou. Vědí to samozřejmě i v Sony, kterému se v poslední dekádě podařilo nakopnout hned několik zlatých žil.