Venku je zima, prší, slunce je kdesi zalezlé a silný studený vítr nám připomíná, že máme léto. Ještě že jsou ty hry, u kterých se můžeme pěkně ohřát a leckdy i docela (d)opálit. Proto nažhavte dráty, horký čaj s mátou si položte bokem a začtěte se do pravidelných zpráv z nezávislého světa her; sešly se nám hezké kousky.

Pozorný čtenář Games.cz si jistě povšiml, že ho tu čas od času šťouchne do oka nějaká ta zpráva z „nezávislého“ světa her. Ano, i já jsem toho názoru, že „nezávislý“ je dost vágní pojem pro tvůrce, kteří se pomocí „jednodušší“ formy a dobrých nápadů snaží kontrovat velkým firmám s AAA tituly. Naneštěstí je „indie“ natolik silnou nálepkou, na kterou se spousta lidí přilepí, stejně jako si ji leckterý tvůrce-vývojář na čelo rád nalepí. Zase to má tu výhodu, že když se o něčem řekne, že je to „indie“, tak znalým hráčům buď naskočí: „Nekecej! Další 2D plošinovka od Daisuke Amaji, tvůrce Cave Story?!“ anebo „Áha, takže tady mám hrát za kámen, co se furt jenom valí a boří hezky vypadající věci? A to je jako vono, jo?!“

V posledním podcastu jsme se s chlapci dotkli tématu „Tablety jako plnohodnotná herní platforma?“ (pozor, řeč nebyla o tabletách vyvolávajících psychedelické prožitky). Tak nějak došli k závěru, že na tablety se vyvíjí více či méně zajímavé aplikace (hry), které ale jen převážně těží z unikátního herního ovládání; prý žádné pecky pod tabletovým sluncem. Zajímalo by nás asi všechny, jak se to má s novinkou od Superbrothers – Sword & Sworcery EP, kterou si z nás zatím ještě nikdo pořádně neošahal (ale recenze už je na cestě).

Konečně známe datum vydání očekávaného „katamari bez nabalování napříč historií a uměním“. Vývojáři z ACE Teamu na letošní E3 uvedli, že jejich Rock of Ages (Valit na věky; nebo se dá přeložit jako „Def Leppard přeřezávají křesťanský hymnus z 18. století“) dovalí 31. srpna 2011 na Xbox Live Arcade, PlayStation Network i PC. Konečná cena se sice ještě dohaduje, Atlus (který hru vydává) však hráče uklidňuje, že by rozhodně neměla být „napálená“; očekávejme tedy rozpětí od 10 do 15 dolarů (ca 167 až 250 korun).

„Damn, that was annoying,“ hláškuje Atomový vévoda. Jenže Duku, ne vždycky má každý chuť nakopávat prdele a žvýkat gumu. Je to tak, nebo ne? Proteus jako by čekala, až se jí vrátí bratříček Minecraft (který vyrazil do světa na zkušenou), že si počká, jak ve světě pochodí, a pak, až se bude navracet s rozzářenou tváří, tak teprve sama vyleze ze stínu a řekne si: „Tak já to teda taky zkusím!“ Jasně že plácám, ale náhody, že obě dvě hry vypadají „podobně“, jsou prostě moc náhodné. Ono je to ale stejně jedno. Důležité je, že tu JSOU vývojáři, kteří nabízejí odlišný zážitek z hraní, než na jaký jsme zvyklí odjinud („Hail to the king, baby.“), takže si můžeme říct: „Teď bych se nejradši na všechny vykašlal, kecnul si na zadek, dal si vodu s medem a s ledem a vychutnal si támhleten moc príma západ slunce.“

Insanely Twisted Shadow Planet (dále jen jako ITSP; Šíleně zamotaná stínová planeta je prostě moc dlouhý název) vypadá, že by mohla toto léto už konečně obkroužit ohlášenou platformu Xbox Live Arcade. Kdo se o ITSP příliš nezajímal, nebo kdo jí ani nevěnoval zvýšenou pozornost po vypuštění prvního traileru před pěti lety (ani bych se vám nedivil), tomu milerád v kostce objasním, s čím budeme mít tu čest.

Na E3 se kromě „klasických her“ předváděly i takové, které nám z undergroundu pomaličku přetékají do overgroundu. Proto kdo se podepsal pod Danův poslední článek, ten ať přepne na nouzový nezávislý režim – možná se tu pro vás něco najde.

Přihlaste se, kdo za mlada hltal animáky jako Galaxy Rangers, Hromkočky, M.A.S.K. nebo Želvy Nindža? A když ne česky, tak aspoň na Sat.1 či Cartoon Network? Kdyby už nic jiného, tak osmdesátková patina v podobě seriálových otvíráků – trvajících okolo minuty – byla obrazově neuvěřitelně nadupaná a ten zvuk a ta hudba… ta hudba! I proto někteří z nás nahlížíme na současné animáky s nechutí; chybí jim ta chytlavost a ručně kreslená dravost a promyšlená hudební jednoduchost, díky které si takové Želvy Nindža nebo Transformátory rádi pobrukujeme ještě dnes.

Ano, ten Miike Takaši, v jehož filmech je většinou všechno na kaši. Stačí vzpomenout na japkárnské pecky Dead or Alive: Hanzaisha, Ichi the Killer či z minulého roku vynikajících 13 zabijáků; Takaši Miike se s tím prostě a jednoduše nemaže. Nebo vlastně maže, ale to už opisuji krvavou křivku a jaksi se tu cyklím. STŘIH. Tento 51letý japonský režisér, který se narodil na předměstí Osaky pro vášeň zvanou „motorky a neukázněnost“, se filmem začal aktivně protloukat od svých 18. narozenin. Na jeho vlastní filmy jsme si nicméně museli počkat do raných 90. let, kdy už se pomaloučku polehoučku profiluje jeho zběsilost.

24letý photoshopper Samuel ,Cazetta‘ Arlindo, rodilý Brazilec, který před třemi roky propadl kouzlu deviantArt, vypustil do světa obrázek otagovaný slovy Real Ryu. A všem padla čelist. Nebo alespoň většině. Za využití Samuelovy grafické magie vznikla totiž věc, která tak nějak balancuje na okraji mezi světy komixu a reálna. Vypadá to úžasně, ačkoli při pohledu lehce mrazí, jako by tu něco nebylo v pořádku.