Ostrov důvtipu

Kdo by dnes neznal Braid (2008), že? Hru, jež se zasloužila o hlubší povědomí nezávislých her i u publika se zájmem převážně o „mainstream“. Jejímu tvůrci Jonathanu Blowovi se tak doopravdy povedlo masově propojit svět nových nápadů a svěžích přístupů se světem většiny hráčů s omezeným vnímáním videoher, zúženým akorát na velká studia, velké produkce a velká tři A.

Braid nebyla první hra, která přišla a nastolené pořádky zázračně změnila, to ne. Jasně, že před ní byly jiné, jež sice pomalu, ale jistě stavěly základy tomu, co dnes ve světě frčí pod označením „indie“. Braid tomu však nasadil korunku, a důkazem budiž nemalý počet prodaných kusů. Jak je to po úspěchu hry dál, všichni dobře víme. I proto bedlivě sleduji, kam se tvorba Jonathana Blowa ubírá. Jeho nejnovější projekt The Witness je tak něco, co mi nedá spát. Ačkoliv není k dispozici příliš konkrétních informací, je jich přeci jen dost na to, abych se na hru mohl těšit... a vy se mnou.

Stejně jako Braid je i The Witness Blowovým hodně osobním dílem, do něhož vkládá svou tvůrčí duši. Nejde mu o to, aby vytvořil rozvernou juchandu, u níž se hráči budou jenom bavit. Jonathan Blow milerád pracuje s vážnějšími tématy a formou hry je dokáže hráči předvést. Připravme se proto na něco, z čeho nebudeme mít vždy dobrý pocit – toto nebude „popcorn“, u něhož bychom poulili očima a smáli se od ucha k uchu: „Když se hra snaží být jako film, snaží se většinou napodobovat akční film, nikoliv Smažená zelená rajčata z roku 1991, ačkoliv i to je film,“ podtrhává Blow, že on po středním proudu fakt nepopluje.

zdroj: tisková zpráva

Příběh The Witness bude poháněn zvukovými záznamy, jež známe z her jako: System Shock či BioShock, u nichž se Blow inspiroval. Roli, jakou budou ve hře hrát, a dopad, jaký budou na hráče mít, chce však Jonathan Blow hodit do mnohem osobnější roviny s hlavním hrdinou, tedy vámi: „Zvukové záznamy ve hrách se po letech smrskly na tři významy: invazi z vesmíru; virus, po němž lidé začínají mutovat, a třetí: ‚Já sotva přežívám, ááááá!‘“ Stejně jako s příměrem k akčnímu filmu i tady od Blowa dostáváme nápovědu, že herní prvek, jenž byl kdysi vyzdvihován pro svou nápaditost a umocnění atmosféry, po letech jaksi zdegeneroval a málokoho napadne se nad tím dnes pozastavit a jít na to jinak.

Se System Shockem/BioShockem je The Witness rovněž spojen poutem osamělosti a svým způsobem i bezradnosti: tato adventura z třetího pohledu nás nepovede za ručičku, neřekne nám, co dělat a už vůbec ne, jak na věc. Ačkoliv tu budou nápadné podobnosti s adventurní sérií Myst, náladou i prostředím, tak i přesto ale chce být Jonathan Blow k hráčům férový a přímý. Nestane se nám tak, že bychom zmáčkli čudlík a nevěděli, k čemu to vlastně bylo.

zdroj: tisková zpráva

Rovněž nás Blow nechce frustrovat tím, že „přijdeme na místo a nevíme, jestli ty dveře máme otevřít nebo jestli před tím ještě raději nezaskočit někam jinam a až pak se, s nově nabytými předměty, vrátit a teprve je otevřít“. I proto The Witness nemá zažitý systém inventáře a už vůbec po hráči nechce, aby kombinoval „nemožné“ s „nemožným“, aby to nakonec možná klaplo. Ne – v The Witness bude naší zbraní zdravý selský rozum, logické uvažování a uvědomování si prostředí, v němž se zrovna ocitáme.

Celé se to tváří neuvěřitelně nově a zároveň tak prostě. Adventura, v níž si „odemykáme“ jednotlivé části ostrova a posouváme se příběhem dál jenom díky tomu, že se díváme a přemýšlíme, a spíše, než abychom se chytali za hlavu a říkali si: Co to ti tvůrci vymysleli za blbost, tak se chytáme a říkáme si: No jasně! dyť já jsem blbej. The Witness mi připomíná takovou pomyslnou náplast adventuristům, kdy stejně jako jsou obyčejné plošinovky a Braid, tak možná budou obyčejné adventury a The Witness – vždyť si tu povídáme o Jonathanu Blowovi, a to je nějaká hlava!

zdroj: tisková zpráva

Od mouky k plošinovkám

Lawrence Russell je neskutečný kluk. Ve 22 se vykašlal na vysokou a ze spoření si začal naplno financovat svou životní lásku – tvorbu her. Nikdy se neživil jako programátor a mezi zajetými tvůrci-vývojáři je prakticky pan Nikdo. Ale nevzdává to, a tak tvoří. Vlastní vývoj si sám dotuje z nastřádaných peněz a nějaký ten peníz k dobru si navíc vydělá jako mlynář! Už proto má cenu o něm psát – rozhodně nejsem žádným všeználkem v oblasti nezávislého hraní, ale jedno vám povím: vývojářů-mlynářů fakt moc není.

Navíc mlynářů, kteří by zvládali napodobovat a prolínat nezávislé hity: Trash TV totiž zcela jasně odkazuje k šíleně super-dobrým plošinovkám, jako jsou Super Meat Boy / Super Crate Box / Stealth Bastard. Trash TV se navíc nese v duchu Metroidvania, což je videoherní směr známý pro své akčně-adventurní sklony ve 2D světě, jenž je zapotřebí důkladně prozkoumávat, aby se hrdina prokousal dál.

Obrazem je to 8bitové retro jako řemen, ačkoliv Lawrence Russell upozorňuje, že paleta v Trash TV se neomezí na pouhých 256 barev. Z videa je navíc patrné, že se můžeme těšit i na pěkné světelné efekty. Kdy a kde? Snad 12. června na Xbox Live Indie Games / PC.

zdroj: Archiv

Hvězdné války: Epizoda VII - Medvědi vrací úder

Všichni jsou teď plní Kickstarteru a báječných staronových nástřelů projektů od uznávaných veteránů, že se tak nějak zapomíná šmejdit po stejně staré službě Indiegogo a lovit zcela nové, krásné perly, jež už nějak vypadají. Bearstronauts: Bear Astronauts od tří kluků z Toronta z nezávislého studia Digital Bacon není žádným kanadským žertíkem (ačkoliv už název je kanadsky šáblý), nýbrž naprosto reálnou 2D plošinovkou s medvědy, kosmonauty a jedním astronautem.

V době Studené války dostal Sovětský svaz geniální nápad, že do vesmíru vystřelí zmutované medvědy, kteří jim následně přinesou nehynoucí slávu a obsadí za ně aspoň půlku vesmíru. Z plánu jaksi sešlo, Sověti se za svůj nápad začali stydět a medvědí projekt společně s medvědími kosmonauty už ve vesmíru odstřihli a vyškrtli ze svého studeného seznamu. Jak už to ale bývá, medvědi-kosmonauti se vrátí na Zemi s cílem zotročit veškeré pozemstvo a udělat z lidí další medvědí kosmonauty nebo je nadobro všechny úplně vyhladit. A jak to taky bývá, jediný hrdina, jenž se dá na odpor, je americký medvěd-astronaut John Hunt.

Koho by nezaujal ještě šílenější námět, než byla sama historická skutečnost (chudák Lajka), ten ať se podívá na pohyblivé obrázky a navštíví stránku Indiegogo a vyslechne si pár slov od vývojářů. Chlapci zřejmě nebudou úplní mlíčňáci, ale peníze potřebujeme všichni, a ty se na ulici prostě neválí. Bez mála půl milionu korun na řádné zafinancování vývoje zrovna tak, tak pokud projektu věříte, i vy pošlete nějakou tu kačku.

zdroj: Archiv

Hromy a blesky na hliněných amforách

Lee Vermeulen a Jesse McGibney z nezávislého studia Alientrap, jež nám nadělilo akční sci-fi plošinovku Capsized, se teď obrací ke starověkým bohům řecké mytologie. Jejich nově vyvíjená hra Apotheon tak lehce napodobuje sérii God of War, ale s několika změnami, pochopitelně.

Kratos tu sice chybí, ale zdejší hrdina se s nepřáteli mazlit nebude – meče, štíty, kopí, luk, tudíž tu bude pěkný hluk. Na 3D zapomeňte – Apotheon je krásně 2D kreslená plošinovka, jež vypadá, jako bychom se dívali na řecké amfory, jejichž ručně malované kresby by se daly do pohybu. Proti komu vlastně půjdeme? Věc se má tak, že horu Olymp ovládla Héra a nebohého manžela Dia skopla z božského trůnu. V tom se zjevuje náš hrdina, mydlí se hlava-nehlava, mydlí se z Héřinými pohůnky, nabírá zkušenosti a zvláštní schopnosti, jen aby jako „deus ex machina“ nakonec vystoupil na Olymp a ukončil tu krutou tragédii.

Apotheon nabídne jak „singleplayer“, tak taktický „on-line multiplayer“. Kdy a kde se ho dočkáme, nevíme, ale tušíme, že hra to na 95 procent odpálí na osobních počítačích. Na video to zatím nevypadá, ale i tak si můžete vychutnat ony dva obrázky z božsky stylizované hry.

zdroj: tisková zpráva

Smrtelná ukolébavka

Další obrazová novela Cradle Song od Dischan Media nás zavede do nepěkné budoucnosti, kdy lidstvo žije virtuálem, zatímco reálný svět umírá. Na to je navlečen příběh záhadného chlapce Nathana, dívky Ciri a lidí s nadpřirozenými schopnostmi ve fantasy/sci-fi střihu asijského komiksu.

Cradle Song je určena především milovníkům žánru; ačkoliv viditelné produkční „náklady“ mohou leckoho zvenčí přitáhnout, aby si řekl: „Hmm, to vypadá pěkně, to zkusím!“ Pokud i vás upoutaly obrázky, pak se ponořte do demoverze, a kdo jste nehrál jejich předešlou Juniper's Knot, tak tu si taky zkuste – je totiž zcela zdarma. Stejně jako Juniper's Knot je i Cradle Song postavena na enginu Ren'Py, což laicky znamená, že novelu je možné číst jak na PC, Macu, tak na Linuxu.

zdroj: Archiv

Co se všechno odehrálo, zatímco jste hráli

Máte i vy nějaké nezávislé tipy? Jakékoliv: nedávno zakoupené indie hry, jež byste chtěli doporučit, nebo naopak tituly, od kterých byste rádi čtenáře odradili, nově objevené stránky „zapadlých“ nezávislých tvůrců, tipy na videoherně-filmový / hudební / divadelní / prostě umělecký underground, cokoliv? Pak se je nestyďte napsat do diskuze. Prozraďte rovněž, jakou hru budete v nejbližší době hrát a na jakou další se těšíte?