Best of 2015: Hra roku
zdroj: Archiv

Best of 2015: Hra roku

21. 1. 2016 20:00 | Z redakce | autor: Redakce Games.cz |

Kostky jsou vrženy, ale jenom ty naše, protože každý z vás má samozřejmě svůj vlastní pohled na to, které hry byly v roce 2015 nejlepší, nejbarevnější, nejhezčí, nejtěžší, nejšílenější nebo nejkulaťoulinkatější. Dokud se ale můžeme bavit či handrkovat, že nejlepší byla ta či ona hra a vzájemně se neshodnout, znamená to právě, že i rok 2015 byl na opravdu kvalitní hry bohatý prakticky ve všech žánrech. A nám se v zástupu všemožných akcí, RPG, adventur, nezávislých i závislých her a strategií nejvíce líbila následující desítka. Zároveň připomínáme, že ještě pořád máte čas volit svou hru roku (a nepovinně také nej hry v žánrových kategoriích) v rámci čtenářského hlasování. Jeho výsledky oznámíme do konce týdne.

Life is Strange

Adventura, nebo alespoň hra rámcově do tohoto specifického žánru spadající, se naposledy mezi naše nejoblíbenější hry roku dostala v roce 2012. Tenkrát nás Telltale okouzlili svou adaptací komiksu a seriálu The Walking Dead. Oproti rovněž epizodické adventuře od francouzského studia Dontnod jsou ale Živí mrtví ředěný čajíček – po všech stránkách. Mysteriózní zápletka se nevyhýbá i hrám nepříjemným osobním otázkám a vytváří napjatou atmosféru, ve které mají dost prostoru zářit hlavně skvěle napsané postavy včetně hlavní hrdinky Maxine. Herně nejde o revoluci, ale možnost přetáčet čas využili tvůrci k navržení celé řady zajímavých momentů. Celek drží pohromadě jako doposud žádná epizodická hra a první sezónu Life is Strange proto slupnete v uhranutí jako malinu na jedno posezení.

Broforce

Pixel-artové prokletí, které krade čas, vyvolává salvy smíchu, vypouští do krevního oběhu hektolitry adrenalinu a způsobuje křeče v ruce, co zuřivě mačká tlačítka, aby hrdinu vymanila ze spárů jisté smrti. Nejdříve Broforce zaujme svou parodií na hrdiny osmdesátkových a devadesátkových akčních filmů, aby hned vzápětí strhla skupinu hráčů k akčním orgiím, ve kterých se míchá snaha o kooperaci s úmyslným zabíjením parťáků na tisíc a jeden způsobů. V jednom je Broforce skvělá zábava, ve více lidech je to herní nirvána.

Rise of the Tomb Raider

Lara Croft a série Tomb Raider byla už několikrát odepsaná do archeologického důchodu, ale vždycky se zatím dokázala vrátit a být ještě lepší. Rise of the Tomb Raider je v rámci tohoto trendu dosavadním vrcholem série a na možná až příliš akční reboot navazuje s hratelností, která se sice akci opět preferuje, ale nezapomíná ani na celou řadu nápaditých hádanek a komplexních puzzlů. Díky Rise je Tomb Raider opět akční adventura v pravém slova smyslu tohoto žánrového označení. Navíc už se na Laru dá opět nejenom dívat, ale lze ji také poslouchat – je z ní tedy hrdinka, kterou můžeme mít rádi a držet jí v dramatických chvílích pěsti.

Cities: Skylines

Snad ani tvůrci z Colossal Order nepočítali, že ztvárnění jejich představy o budování moderní metropole sklidí takový úspěch – zcela zaslouženě. Často se říká, že to měli jednoduché, když „jenom“ do hry zahrnuli prvky, které lidé z Maxisu postupně vysekali ze SimCity her. Není to ale pravda. Kouzlo Cities: Skylines sice také tkví v obrovské stavební ploše, tedy částečně, ale nejdůležitějším kladem je vzájemná logická provázanost jednotlivých systémů a jejich komplexita. Cities: Skylines sice nemyslí na všechno, ale kašle na obvyklou schematičnost podobných her a reflektuje moderní dobu a trendy v řadě nečekaných detailů. Navíc hra podporuje modifikace, což je nutný základ k utvoření početné, oddané a nesmírně tvořivé komunity. Cities: Skylines si můžete vzít na pustý ostrov jako jedinou hru a budete se ještě za rok modlit, aby vás nikdo nenašel a měli jste klid na hraní.

Bloodborne

Nejdříve vás strhne atmosféra místa, pak bídně chcípnete na prvním chasníkovi s vidlemi, a pokud hru po páté, šesté, sedmé smrti vypnete, připravíte se o jeden z nejlepších zážitků nejenom uplynulého roku. Nosili bychom dříví do lesa, kdybychom se snažili po milionté vysvětlit, že obtížnost není v Bloodborne, stejně jako v Dark Souls, samoúčelná, nýbrž je součástí celého zážitku, ale od toho je tu recenze. Bloodborne navíc nabízí výrazně odlišný zážitek než Dark Souls, protože se soustředí na ofenzivní pojetí soubojů, což hře dodává báječnou dynamiku a tempo. Stačí přežít prvních pár smrtí a už vás od gamepadu nikdo nedostane.

Fallout 4

Fallout 4 je nedokonalá a spoustou bugů ještě pořád prolezlá hra, která ale jako celek nabízí skvělý zážitek z objevování a nově též i budování herního světa. K tomu se přidávají parťáci, crafting a všechno ostatní, proč jsme i letos zařadili čtvrtý Fallout mezi nejlepší RPG roku. Jde o názornou ukázku hry, která nabízí dostatek nástrojů a prostoru, aby si hráč zformoval zážitek podle sebe, což se ještě pořád neomrzelo – když se podíváme na počet ve hře strávených hodin...

Ori and the Blind Forest

Od prvních obrázků a videí bylo jasné, že Ori bude audiovizuální balzám pro oči a duši, ale neměli jsme ani tucha, že i herně bude tahle plošinovka nesmírně chytlavá. Právě svou návykovostí a perfektním game designem se od početného zástupu stejných her ve skutečnosti odlišuje. A právě proto zůstává na našich počítačích nainstalovaná i řadu měsíců po vydání, abychom do ní mohli kdykoli znovu naskočit.

Pillars of Eternity

Pro někoho symbol regrese RPG žánru, pro jiného důkaz, že styl RPG po vzoru Baldur’s Gate je nejlepší na světě, pro nás prostě skvělé RPG dobrodružství. Kouzelné audiovizuální zpracování se snoubí s odladěným systémem se spoustou překvapivých inovací a chytře navrženými questy, co dohromady tvoří příběh na desítky hodin čtení, hlavně čtení. Pokud je pro někoho tuna textu namísto animaček či filmečků důkaz, že jde o retro, pak mu asi není pomoci. Někdy je totiž skvěle napsaný dialog nebo popis situace poutavý sám o sobě, třeba jako v případě Pillars, jejíž náruč je doširoka otevřená všem hráčům. Stačí zahodit předsudky a po hlavě do ní skočit.

Zaklínač 3: Divoký Hon

Završení Geraltových dobrodružství v podání CD Projektu rámuje snaha o přesun z lineárního do otevřeného prostředí, která hráčům přinesla desítky hodin zábavy a polským vývojářům zaslouženou porci mezinárodní slávy. I ve třetím Zaklínači mohou zájemci o nezápadní pojetí fantasy utopit desítky hodin v soubojích, plněním většinou negenerických questů nebo jen zíráním na panoramata celé řady nádherných koutů herního světa. Když se ohlédnete a zhodnotíte, jaký kus cesty tvůrci od jedničky ke trojce ušli, a co všechno překonali, máte skoro chuť je s dojetím obejmout a říct „díky za všechno“.

 

A nejlepší hrou roku 2015 podle redakce Games.cz se stává...

bestofhraroku zdroj: Archiv

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain

Přeměnit na příběh zatíženou a silně lineární akční sérii v sandbox v pravém slova smyslu, aniž by tím ale tvůrci popřeli předchozí díly, není žádná legrace. Tvůrci Metal Gear Solid V: The Phantom Pain to ale zvládli s neuvěřitelnou bravurou. Hideo Kodžima a jeho tým nabízí hráčům fascinující fikční svět, ve kterém je škoda řešit situace stejně jako v jiných akčních či stealth hrách, protože se tím člověk připraví o šok a překvapení z toho, co všechno si může při hraní Phatom Pain dovolit. Bez ohledu na povahu mise je cíl vždycky daný, ale zbytek už je na hráči a ne na jeho šikovnosti (i když je jí také třeba), nýbrž jeho nápaditosti, kterou hra podporuje skrze skvělou AI. Nelze zkrátka najít jedno funkční řešení a prodrat se s ním na konec hry, protože tomu dříve či později vystaví AI stopku. K tomu se přidává na začátku roku 2016 spuštěná online PvP část Metal Gear Online a zhruba tisíc dalších dílčích důvodů, proč Phantom Pain považujeme za nejlepší hru roku 2015. Velkolepější rozloučení se svou značkou si Kodžima naplánovat nemohl.

V rámci naší série Best of 2015, ve které shrnujeme to nejlepší za uplynulý, doposud vyšly následující články:

Nejnovější články