Zpět do alternativní minulosti

Byl bych přeci jen radši, kdybych na tomto místě psal o novém Splinter Cellu, ale pravdou je, že ani novým IGI nepohrdnu. Téměř dvě dekády stará akční/plíživá střílečka se konečně dočká svého znovuzrození. Nedělá na ní původní studio, ale Antimatter Games, tvůrci her jako Rising Storm 2: Vietnam, Killing Floor a Evolve. Se zbraněmi to tedy umějí, jak jim to ale půjde s plížením?

Ubisoft ohledně pokračování série Splinter Cells neustále mlží a my v redakci můžeme pouze doufat v oficiální odhalení na letošní E3. Když to nevyšlo loni, tak letos už je to na beton, nemyslíte? Nicméně, včera jsme se dočkali jiného a vpravdě nečekaného oznámení pokračování méně úspěšné stealthové série, jejíž první díl Project I.G.I. spatřil světlo světa o dva roky dřív než první Splinter Cell.

Co by mohlo být lepšího, nápaditějšího a neokoukanějšího než hra, ve které řídíte vlastní skupinu agentů během studené války? Přidejte k tomu tahové souboje v podobném stylu, jaký má třeba XCOM a úspěch se zdá být jistý. Jenže, jak jste se mohlo dočíst v Pavlově recenzi, nápad je jen polovina úspěchu, hodně také záleží na jeho zpracování. A, bohužel, v tomto případě se do sebe prolnulo hned několik nápadů, které se ale nepodařilo příliš ukočírovat.

Největší výzva pro tvůrce her? Sladění všech systémů tak, aby ani jeden neoslaboval hratelnost nebo naopak nevytlačoval ostatní na okraj pozornosti. Na poli tahových strategií v tomto směru zvítězily třeba Invisible, Inc. nebo XCOM. Špiónská Phantom Doctrine od studia CreativeForge (tahovka s kovboji a démony Hard West) cílí na tu samou metu perfektní tahové hratelnosti. Na jednu stranu chce oslovit fanoušky XCOM posunováním figurek po bitevním poli a taktizováním na mapě světa, na straně druhé chce bábovičky studia Firaxis rozmetat. Využívá k tomu řadu dodatečných systémů a nápadů, které dělají z tahové studené války něco podivného - hybrida extrémně zábavné a nudné hratelnosti.