Při vší té mediální masáži a omezeních kvůli pandemii má člověk chuť občas trochu vypnout. Nevíme tedy, jak vy, ale my ji rozhodně máme. A s jakou jinou aktuální peckou se odreagovat, než s novým Doomem! Ze svého domova se vám v GamesPlayi přihlásí tentokrát Vašek se svým bratrem a společně vám ukážou trochu té bezbřehé destrukce s masakrováním pekelných zplozenců.

Neslyšíte nějakou divnou ozvěnu? Pokud máte ze své domácí izolace sluchové halucinace, za normálních okolností byste měli vyhledat lékaře, ale teď s tím ještě počkejte, možná je to jen nová hrdinka do Overwatche. Blizzard včera ve svém klasickém filmečku odhalil 32. postavu pro svou hrdinskou střílečku – je jí Echo, fascinující umělá inteligence, která kráčí ve šlépějích Cortany z Halo či EDI z Mass Effectu, protože má fyzické tělo. Samozřejmě modré.

Odstřelovač leží v trávě a optikou pušky trpělivě pozoruje soupeře. Sleduje jejich rutiny, učí se zvyklosti, vstřebává triky. Nechce se unáhlit, nechce udělat chybu, protože ví, že další šanci nedostane. Nadechne se, počká si na ideální moment… a zmáčkne spoušť. Kulka, která vyletí z jeho hlavně, se jmenuje Call of Duty: Warzone. A její trajektorie končí přímo uprostřed terče.

Pandemie koronaviru v České republice neustává a my tak pracujeme z domova. Jistě jste si všimli, že klasické GamesPlaye teď bez přístupu do studia neděláme, ale o Fight Club jsme vás ochudit nemohli. Omluvte prosím jeho zvukovou i obrazovou kvalitu – streamujeme z našich domovů, většinou na obyčejných webkách, bez profesionálních mikrofonů a studiových světel. Přesto máme pořád co probírat, tak se na to pojďme vrhnout!

Náš verdikt ze včera už znáte, a pokud ne, upalujte to hned napravit. No dobře, my vám ho zde přetlumočíme, ale i tak si přečtěte recenzi hry, která je podle všeho nejlepší střílečkou posledních let. „Doom Eternal vám kašle na všechny vyfikundace moderních stříleček a celou svou démonickou sílu upíná k tomu, co dělá nejlépe: totální heavy-metalový nářez ze staré školy,“ soudí Miloš Bohoněk. Souhlasí s ním i zahraniční média?

Je půlnoc a já konečně dohrál Doom Eternal. Po téměř 30 hodinách mám oči podlité krví, rozdrcená klávesnice kliká z posledního a těším se, že konečně ulehnu do nebeského klidu. Jenže ne a ne zabrat. Tepovku odhaduju na 100+ a mysl je stále ve střehu, připravena ve zlomku vteřiny uskočit, změnit směr, vystřelit, rozdrtit démonickou lebku. Hrát nového Dooma je do značné míry intenzivní workout. Pravda, bicáky, jako má Doomguy, nikomu před monitorem nenarostou, ale frenetická akce rozpumpuje váš organismus a nedá vám spát. Doslova.