Nostalgický přeliv dokáže s přehledem vyhladit všechny textury, zpřehlednit šílený interface a zmodernizovat modely postav, když se člověk pustí do hraní původní verze některé své oblíbené hry, která vyšla před více než dekádou. Funguje to ale jenom někdy – mnohem častěji dojde na situaci, kdy s nadšením po řadě let spouštíte svou herní modlu, a už v první obrazovce se vám udělá šoufl z příšerného rozlišení, textur, modelů postav apod. Pak hru vypínáte a jste smutní. Resident Evil 4 není zas tak stará hra, takže stav totálního obrácení žaludku při hraní původní verze, nebo údajné HD verze od Capcomu z roku 2014 nehrozí. Přesto je skvělé, že se tým dvou lidí rozhodl už před více než dvěma lety, že si sežene podklady a ručně předělá všechny textury v RESI 4 do vysokého rozlišení. Úvodní část z vesnice už upravili a vydali před dvěma lety, nyní upozorňují, že v březnu vydají upravené textury, objekty, modely a někdy i nasvícení pro celou hradní část. Jak hra po faceliftu vypadá, se můžete podívat na záběrech videa. Napovím – je to paráda!

Ještě před rokem snad nikdo nevěřil, že vydání věčně odkládaného The Last Guardian je doslova za rohem. Asi jenom málokdo byl pesimistou kvůli tomu, že by si vydání nepřál - historie však mnohé fanoušky her pesimismu naučila. Snad díky charakteru her samotných existuje celá řada “věčně” vyvíjených či dokonce nikdy nedokončených titulů. Kdo drží v této smutné statistice prim? Realizace jakých famózních vizí se asi už nikdy nedočkáme? Proč dlouho vytvářené hry nedopadají většinou nejlépe?

Věčný zápas mezi singleplayerem a multiplayerem může mít prazvláštní podobu. Již loni jsme si popsali, že řada hráčů onlinovek jim holduje zcela o samotě ve snaze si emulovat zážitek pro jednoho hráče. Jde to ale i opačně, dokonce i bez podpory vývojářů. Uživatelské modifikace otevírající singleplayer pro kooperaci i kompetitivní hraní a ilustrují, že hry pro jednoho mohou nabídnout solidní zážitek i pro více hráčů – dočkáme se však podobných nápadů častěji i přímo od vývojářů?

Cože, Svitavy a město gamingu? Proč ne třeba Praha, Brno či Ostrava? Možná takové jsou teď vaše myšlenky, v nichž zároveň přemítáte o přesné lokaci sedmnáctitisícového města z Pardubického kraje, jehož kulturní dům Fabrika pravidelně dvakrát do roka přivítá československou herní elitu a zhruba tisíc tři sta obdivovatelů elektronického sportu, z nichž někteří propadli místní atmosféře natolik, že neváhají v zimních mrazech rozložit stan na přilehlém parkovišti i pod hrozbou finanční pokuty. Bláznovství? Možná. Ale to organizátory z HITPOINT, stojící za již jedenáctým RoG FINALS, trápit nemusí… 

Detailně představené Nintendo Switch se na trh dostane už 3. března ve společnosti několika více či méně zajímavých her, o kterých vám více řekne už brzy Aleš, který si je zahrál. Další várka se pak chystá na léto, a z doposud oznámených projektů to pak pro letošek všechno „uzavře“ nový Mario. Nintendo si ale neschovává trumfy až na konec roku, protože hned 3. března vydá The Legend of Zelda: Breath of the Wild pro Nintendo Switch i Wii U.

Už je to taková tradice. Poslední Fight Club v roce rekapitulujeme (viz FC #306), první Fight Club v roce řešíme osobní vyhlídky a očekávání od roku právě započatého. A přesně tomu jsme se věnovali ve Fight Clubu #307, ve kterém se dozvíte o očekávaných hrách od Pavla, Aleše, Vaška a Petra.