Posledních několik let se neustále vracím k Destiny. Vždy, když je čas a vyjde v něm nový obsah, tak si mě Bungie zaháčkuje na desítky hodin. Během těch let jsem si ale všiml, jaké problémy musí Bungie s Destiny a komunitou řešit. Po zhlédnutí hromady rozhovorů a přečtení tuny materiálů o jejich historii i současnosti se ze mě stala taková chodící encyklopedie, kterou dokonale doplnila skvělá kniha od novináře Jasona Schreiera Blood, Sweat, and Pixels. Jelikož historie tohoto studia nebyla u nás nikdy pořádně sepsaná, rozhodl jsem se tohoto úkolu chopit. Pořádně se připoutejte, protože tahle jízda bude sakra hrbolatá.

Připravované Dragon Age 4 mělo být singleplayerovým RPG, které své špionské hrdiny zavede do Tevinteru, císařství plného magických otrokářů. Kladlo velký důraz na příběh, reaktivitu světa, hloubku, osobnosti parťáků a rozlohou bylo o poznání menší než předchozí Inquisition. Svoboda voleb vybízela k opakovanému hraní. Že to zní skvěle? Škoda, že v téhle podobě po restartu vývoje už s největší pravděpodobností nevznikne.

Žádná jiná hra se do té doby nerozhodla vyjevit historické lokace s takovou mírou autenticity. Procházení středověkými městy bylo možná poněkud neučesané, ve své kategorii ale bezkonkurenční – žádné jiné áčkové hry se něčeho podobného neodvážily. První okamžik nasednutí na koně a spuštění bojové muziky dával ochutnat, jak se hraje dějepis. Je to už jedenáct let, co 8. dubna 2008 vyšel první Assassin’s Creed na PC.

Steam dlouhodobě trápí jev, který se nazývá review bombing. Při něm s něčím nespokojení uživatelé záměrně snižují hodnocení hry, aby se „pomstili“ za nějaký krok studia, vydavatele apod. Aktuálně je oblíbeným tématem časově exkluzivní vydávání her na Epic Storu, na což paradoxně samozvaní mstitelé zareagují tím, že poškodí platformu, na níž by hru chtěli mít. Pro Valve je to totiž problém, jelikož se pak nedá na uživatelské hodnocení spolehnout a ničí to samotnou využitelnost tohoto prvku. Po dlouhé době, jak už je u Valve zvykem, se ale firma probrala k činnosti a uvedla do provozu systém (viz náš článek) odstraňování „offtopic“ recenzí.

Málokdo dneska hraje špatné hry. Nabídka těch dobrých je zkrátka až příliš bohatá. Občas se donutíte hrát nějakou průměrnou, když už jste si za ni zaplatili, zřídkakdy vás u sebe možná udrží i nějaká podprůměrná, pokud ji táhne silná značka nebo návykovost. Ale opravdové herní katastrofy pomalu mizí z hráčského diskurzu. V redakci jsme se tedy rozhodli, že si nostalgicky zavzpomínáme na ty nejhorší příšernosti, co nám kdy zašpinily harddisk.

O Shirley Curry jste možná už někdy slyšeli: je jí 82 let, žije ve Virginii a miluje videohry, především Skyrim. Jako správná babička vám občas přečte pohádku, jindy vás chrání před zlým drakem. Své diváky oslovuje „zlatíčka“ nebo „drahoušci“ a její dobrodružství v Tamrielu i vlogy jí vysloužily přes půl milionu vnoučat na YouTube. Její láska ke Skyrimu nezůstala nevyslyšena – v příštím TES se Shirley objeví jako NPC.