Tohle asi tradiční hráči, kteří podobně jako já řešili problémy Albionu (Call of Duty bylo synonymem pro Druhou světovou a hranatá krev v Quakovi jako něco přelomového), uslyší buď neradi, nebo to vezmou jako zprávu z jiné planety. Jenže když ze sebe setřeseme nánosy mechu a lišejníků a protáhneme artritické prsty, musíme se podívat na současný herní byznys realistickým pohledem. Sociální vztahy a sítě na internetu se ukázaly být něčím víc, než jen tradiční bublinou a v současnosti ženou nemalou část herního průmyslu vpřed. V Activision si to uvědomili, a tak představili sociální platformu Call of Duty Elite, o níž jsme toho napsali opravdu spoustu. Electronic Arts následovala se svým Battlelogem pro Battlefield a oba top hráči tak mohou určit směr dalšího vývoje. A Jamie Berger z Activision na to konto prohlásil: „Věříme, že celoroční služba, která bude 24 hodin denně a sedm dní v týdnu rozšiřovat herní zážitek za hranici prostého hraní, bude v dalších letech nezbytností“. Proč se tak domnívá? „Teď to může být jen názor, ale za tři až pět let nebude, bude to realita. Budete chtít podporovat rozličnou hráčskou základnu a k tomu nuceni nabízet dostatečné služby a dlouhodobou obsahovou strategii. Nevidím způsob, jak by to hry jinak zvládly.“Mýlí se? Zřejmě, zdůrazňuji zřejmě ne, ale s mnoha a mnoha výjimkami. Je pravda, že současný příklon k socializaci her (mimochodem, všímáte si, jak slovo socializace a sociální ztrácí svůj původní význam?) je silný a nepopiratelný. FIFA 12 má EA Sports Football Club, NfS Autolog... a půjdeme dál. Od prostého propojení s Facebookem, až po vlastní komunitní platformy, které jsou logicky pro jejich provozovatele lepší.

Žijeme v iluzi, že ženy a dívky nehrají a když hrají, tak málo. Pravda, nenajdete je...

Pokud jste sledovali přímý přenos našeho podcastu Fight Club #44, mohli jste kdesi v pozadí na TV zahlédnout ukázku z Gyro13, nové české iOS hry od Cinemaxu. Je však vysoce pravděpodobné, že jste z ukázky kvůli nekvalitě obrazu (poděkujte naší předpodotní webkamerce) viděli velké prd, proto si Gyro13 připomeneme ještě jednou a pořádně.

Tak jak dnes? Sekat do masa, rozbíjet nepřátelům zbroj a stříkat krev? Stárnout ve hře a přemýšlet o smyslu lidského bytí? Skákat z plošinky na plošinku a… zametat prach? Hrát si s festivalovými perlami? Nebo si povídat o jedné tak trochu jiné věžovce? Možnosti tu jsou – jenom se rozhodnout.

Tvrzení z titulku potvrzuje výzkum Austinské university pro komunikaci, který se zaměřil na reklamy ve hrách.

Jedna šipka ukazuje cestu do podzemního světa Averna, kde vládnou hanba se vzpourou. Druhá šipka ukazuje k nebi a ještě dál – k mléčným drahám a červím dírám. Ale to už se k rozcestníku blíží podivní rytíři. Jeden z nich drží v ruce iPhone a hlasitě do něho křičí: „TAITO, TAITO!“ (Nejspíš se nemůže dovolat svému králi.) Otočíte se a zjistíte, že z druhé strany proti nim běží sveřepá sebranka tří ozbrojených chuligánů. Jak jen tohle může dopadnout?