Sledovat záběry z hraní Silence of the Sleep evokuje zážitky z hraní Silent Hill (jedna až tři tedy) – nechutné zvuky a chození skrze dveře, za kterými se skrývá bůhví co. Zároveň si vzpomínám na Depression Quest, protože téma psychické nemoci je ve hrách pořád spíše raritní (jakkoli realita hovoří jinak). Proto je Silence of the Sleep zajímavá. A taky proto, že jde o dílo jednoho člověka, který ztvárnil svou vizi natolik sugestivně, až z toho mrazí.