Soldner: Secret Wars - recenze
5/10
zdroj: Archiv

Soldner: Secret Wars - recenze

Datum vydání:
27. května 2004
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

15. 6. 2004 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Vlastnosti Soldneru zněly lákavě: rozlehlé lokace, inspirace Flashpointem, spousta bojové techniky, volitelná výbava, mise všude po světě atd. Bohužel ve skutečnosti jde o propadák největšího kalibru...

Autor: Mickey Mouse
Publikováno: 15.června 2004
Verze hry: prodávaná/anglická
Doba recenzování: týden

Obrázek zdroj: Archiv
Zprávy předznamenávající vydání titulu Soldner: Secret Wars zněly opravdu lákavě. Rozlehlé venkovní lokace, znatelná inspirace českou hrou Operation Flashpoint, spousta bojové techniky, volitelná výbava, mise všude po světě atd. Přiznám, že jsem se na tohle dílko distribuované firmou Jowood hodně těšil. Poté se objevily hodně slibné trailery, po jejichž shlédnutí jsem se už plné hry nemohl dočkat.

Nebudu vás ale dlouho zbytečně napínat. Soldner je propadák největšího kalibru a pro ty, kdo se chtějí dozvědět proč, jsou tu následující odstavce. Spoustu toho rychle pochopíte otestováním zmíněného dema, které když srovnáte s dřívějšími sliby v rozhovoru, nebudete věřit, že se jedná o jednu a tu samou hru. A to ještě musím dodat, že multiplayerové demo přináší to lepší, co ve hře je, neboť singl je navíc zprzněn příšerným chováním počítačových nepřátel. Ale proberme si hru se všemi jejími důležitými aspekty postupně...

 První dojem
Jako úplně první na vás v plné verzi zapůsobí intro. To je zpracováno velice chytlavě a nabudete stejný pocit, jako po shlédnutí videí – že se vám na počítač právě nainstalovala těžká pecka, u níž budete trávit nejbližší dlouhé večery. Tím ale kladný dojem končí a dostaví se obrat o sto osmdesát stupňů. Po vcelku dlouhém načítání hry se nabídne nemastný neslaný pohled na architektonicky chudou krajinu, sem tam osetou primitivními modely domečků a o něco lépe vypadajícími stromy. Vstoupíte-li do libovolné budovy, shledáte její interiér snad ještě chudší než byl pohled zvenčí.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Jelikož je krajina vesměs tvořena vodorovnou plackou, připadáte si jak na pódiu pimprlového divadla Matěje Kopeckého. Poté, co odehrajete několik misí, si navíc uvědomíte, že kulisárna tohoto tyjátru čítá bratru okolo desítky prvků, z nichž se všechny scény staví, takže jedna mapa vypadá jako druhá, domky i vesničky jsou si podobné jak vejce vejci, a to bez ohledu na fakt, zda se vaše bojová mise odehrává na Sibiři, v Číně či kterémkoli jiném koutu planety. Stručně cimrmanovsky řečeno – „Nuda nuda, šeď šeď“.

Zvětšit zdroj: Archiv Navíc se při hraní projeví zcela neúměrné nároky na hardware, což je vzhledem k tomu, jak hra vypadá, jednoznačně vinou zcela neoptimalizovaného enginu. No a z pohybových možností stojí rozhodně za zmínku zpracování obyčejného výskoku, který vypadá jakoby hráč na chvíli strnul v horní poloze a až po chvíli začne klesat zpět k zemi. Hrůza. Nijak oslnivé nejsou ani modely zbraní či bojové techniky, stejně jako vše ostatní, nač ve hře narazíte.

 Herní systém
Pro představu, jak takový singleplayer ve hře Soldner vypadá, si dovolím sestavit typické schéma, podle nějž se prakticky každá mise odehrává. V domovské bázi přistoupíte ke stolku s počítačem, který vám na terminálu zobrazí seznam misí, z nichž si můžete vybrat tu, která vás zaujme. Ve skutečnosti jde vždy o totéž – dojeď na určené místo, tam po někom chvíli střílej a nakonec buď něco vyhoď do luftu, nebo osvoboď rukojmího atd.

Po výběru mise následuje pořízení výbavy, se kterou se do akce vrhnete. Tento krok probíhá prostřednictvím jakýchsi plechových vrat od betonového kvádru, jimž hra z nějakého důvodu říká nadneseně „terminály“. Existuje jich několik, jeden je pro získání ručních zbraní a výstroje, jiný pro výběr pozemních vozítek, jiný třeba pro techniku vzdušnou. Proč nejsou všechny v jednom, nevím, ale to neřešme.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Atraktivní je určitě skladba arzenálu, který čítá od nože přes pistole, automaty, sniperky, granáty, panzerfausty i speciality typu noční vidění, medkit, časované miny, ale i vrtulníky, jeepy, tanky, obrněné transportéry apod.

 Rozporuplná variabilita
Systém výběru bojové techniky se odráží v obrovské variabilitě, jak misi odehrát. Můžete odjet jeepem, vybaveni jen pistolí a třeba granátem, ale také se můžete vydat na cestu tankem, se sniperkou na zádech, popřípadě s panzerfaustem, těžkým kulometem atd atd. Záleží čistě na vás, co vše si vyberete. Zní to dobře, ale plyne z toho jedna podstatná nedomyšlenost – herní vyváženost. Přeci jen přijet proti hrstce pěšáků s obrněným transportérem je malina oproti tomu, že by tahle skupinka skautů mohla být zdatným soupeřem proti jeepu a chlápkovi se samopalem. Jde tedy o to, že v praxi je hra velice nevyvážená a řada misí skončí dřív, než si pořádně užijete.

Zvětšit zdroj: Archiv

Další problém misí je v jejich podobnosti a plytké struktuře. V podstatě jde jen o to se v domovské bázi vybavit, nasednout na dopravní prostředek (jinak půjdete šíleně dlouho pěšky) a liduprázdnou krajinou dorazíte až na místo, kde je potřeba něco splnit. Prostě sednete třeba do transportéru, dorazíte s ním na místo určení, párkrát z kulometu nebo kanónem pokropíte hrstku ničemů a je konec. Zbývá umístit třeba nálož tam, kde velí úkol mise a pak hurá zpět. Hotovo.

Zažil jsem i misi, kdy jsem měl odvézt dva Bradleye kamsi mezi paneláky (čert ví proč vlastně). Za celou hru nepadl jediný výstřel, žádná zápletka, prostě nic. Mise naprosto o ničem opepřená v závěru tím, že jsem šlapal dva a půl kilometru pěšky zpět do domovské báze, protože jednoduše nebylo čím odjet.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Bojová technika
Jak je patrno z předchozích odstavců, je ve hře zakomponována spousta bojové techniky, od pozemní po vzdušnou, od lehké přepravní po těžkou obrněnou. Obdobu najdete třeba v sérii Battlefield od Electronic Arts. Narozdíl od ní ale Soldner obsahuje jeden podstatný neduh – fyzikální model. Chování všeho, co jezdí či létá, je velice primitivní, co nemá se skutečností pranic společného. Vozidla se pohybují, jako když posouváte škatule po ledě, dynamika rozjezdu či brždění je mizerná.

Korunu tomu dává vesměs vodorovný a hladký povrch krajiny, takže máte při řízení vozidla „terénem“ pocit, jako když jedete po nizozemské dálnici. K tomu připočtěme nevýrazné zvuky, často připomínající počátky herního průmyslu. Neprofesionálně vypadají i modely zbraní špatně sednoucí do ruky a řada dalších detailů, vypovídajících o nepříliš vysoké úrovni či zkušenostech grafiků a designérů.

Zvětšit zdroj: Archiv  Počítačoví protivníci
Nadešel čas odkrýt další, pro singleplayer velice podstatnou herní stránku – umělou inteligenci. Ta je ještě o třídu slabší než vše, co jsem dosud popsal a díky ní zažijete vskutku „zajímavé“ momenty. O tom, že se občas po celou dobu mise vlastně nic nestane, jsem již psal. Dále například zjistíte, že protivník je natvrdo naváděn přímo na vás, bez ohledu na to, zda je v cestě stěna, dům, strom či jakákoli jiná překážka. Proto často oknem vidíte, jak v budově zmateně pobíhají sem a tam vojáci, kteří by si přáli projít stěnou, aby se vám mohli vrhnout vstříc. Stačí tedy namířit a pokropit.

Záhy zjistíte, že sejmutí vojáka (třeba sniperkou) nijak nevyvede z letargie jeho kámoše, který stojí hned vedle a odprásknutí kamaráda sleduje s ledovým klidem. Ani to s ním nehne a bez mrknutí oka si počká na druhou kulku, která už bude určena právě jemu. Chuť takto postřílet libovolně početné komando je omezena pouze vaší trpělivostí a počtem nábojů v patrontašce.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Historky k popukání
K výborným zážitkům patří okamžik, kdy se proti vám rozjede soupeř v nějakém obrněném vozidle. Ideální k tomuto setkání je například les, neboť skýtá pro vozidlo dostatek překážek a vám zároveň nabízí dobrý pohled na scénu, která se bude odehrávat. Protivník se většinou vykašle na to po vás střílet, povede jej slepá touha vás přejet. Přívlastek slepá tu uvádím záměrně, neboť počítači je naprosto fuk, že stojíte až za stromem. V klidu to napálí rovnou do něj a pokud se chcete pobavit, běhejte lesem sem a tam a koukejte, jak počítač naráží do všeho, co mu přijde do cesty. Díky tomu se z něj po chvíli začne kouřit, poté začne hořet a nakonec vybuchne a sám se takto zničí :) Je to jak hrát slepou bábu s naprostým blbem. I tohle je způsob, jak misi řešit.

Zvětšit zdroj: Archiv Obdobného veselí si užijete v případě, kdy na sebe upozorníte vojáky, zevlující poblíž vlastní bojové techniky, tankerů s naftou a jiných předmětů, které snadno a rády výbuchují. Efektní jsou především scény s větším počtem vojáků i mobilní techniky. To pak stačí jeden váš výstřel do vzduchu, kterým odstartujete ohňostroj, na jehož konci naleznete zcela zdemolovanou bázi, aniž byste se sami celé přestřelky museli zúčastnit. Vojáci po vás začnou zmateně pálit a vemte jed na to, že při tom trefí všechno, co se trefit dá, tedy především sebe navzájem a vlastní techniku. Stačí zpovzdáli pozorovat, až se dílo zkázy samo dokoná, případně poslat nějakou tu ránu z milosti těm, kdo zázrakem přežili. Tyto a jim podobné scény jsou bezesporu veselé. Jestli je ale tohle zábava, kterou máte právo očekávat, tím si nejsem jistý.

 Multiplayer
Soldner je především multiplayerová záležitost. Singl stojí za méně než starou bačkoru a co moje paměť sahá, tak jsem snad takovou škváru už hodně dlouho neměl v rukou. V multiplayeru najdeme teoreticky spoustu šikovných nápadů. Jeden z hlavních spatřuji (obdobně jako třeba v Halo) v řešení herních modů formou modifikovatelných šablon (Deathmatch, CTF atd.), kterými můžete nastavit řadu parametrů a snadno tak sestavit herní pravidla vlastní.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Nechybí ani kooperativní mody, a to jak při hře po LAN, tak i pro hráče z internetu. Zahrajete si klasické deathmatchovky (i týmově), mody na bázi Capture the Flag, Assaultu, takové, kdy je potřeba zachránit rukojmí a další známé herní typy. Multiplayer je po této stránce opravdu nezvykle bohatý a o to větší škoda, že praktická část hry dopadla tak, jak dopadla. No a nezapomenu ještě zmínit nevyladěnosti enginu, které se promítly i do síťového kódu, který rovněž nelze označit jako optimalizovaný, tím méně pro online potřeby.

Zvětšit zdroj: Archiv Na tomto místě se hodí zmínit první patch, který pro hru před pár dny vyšel a snaží se zalepit aspoň ty největší šrámy. Stáhnout jej můžete odtud a seznam toho, co přináší a opravuje, najdete v tomto textovém souboru. Pro úplnost doplním i informaci o vydání samostatného (dedikovaného) serveru a rovněž i manuálu pro ty, kdo by snad pocítili potřebu pracovat s editorem map pro tuhle hru (existuje někdo takový?). Obojí najdete na domovské stránce hry soldner.jowood.com.

 Kupa chyb
Aby toho nebylo málo, očividně nedodělaný Soldner v sobě nese i velkou spoustu chyb. Často na nich hra vytuhne a je potřeba už tak nudnou misi odehrát znovu, jelikož uprostřed „akce“ ani nejde ukládat. Několikrát jsem se ve hře zasekl a pomohl až její restart. Zažil jsem i situaci, kdy se mi uprostřed mise již splněné úkoly z ničeho nic vynulovaly a musel jsem je plnit znovu. Tohle spolu se vším, co jsem popsal dříve, jen ještě víc dokazuje, že tahle hra měla ještě hodně dlouho ležet ve vývojářském středisku, případně ji měl raději vytvořit nějaký úplně jiný, mnohem zkušenější vývojářský tým.

Podíváte-li se na hru pohledem, kterým pouze sesumítujete to, co je v ní možné najít, objevíte řadu dobrých nápadů. Ten samý dojem získáte třeba i na homepage, kde se píše o hlavních rysech hry včetně plánů na rozšíření multiplayeru do budoucna a datadisku. Bohužel však praktické zakomponování téměř všeho tohoto dopadlo bídně a výsledkem je jen další ledva průměrný tuctový projekt, navíc opatřený spoustou chyb. Škoda.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Věcí k pochválení je poskrovnu, zmíním aspoň plachtění s padákem, kdy lze taháním za šňůry regulovat směr letu. Dobrá je i možnost změny pohledu vlastníma očima s pohledem za postavou, případně myšlenka zakomponování velitelského menu. Tohle jsou ale výjimky, které hře jako takové celkově moc nepomohou a spíše zamrzí, že je tvůrci špatným zpracováním celé hry pohřbili.

 (Re)kapitulace
Zvětšit zdroj: Archiv Neoptimalizovaný a tudíž neúměrně náročný engine, průměrná grafika, nudné mapy, mise bez náplně, s minimální variabilitou či snahou singl zatraktivnit, primitivní fyzikální engine, neslané-nemastné zvuky, šílená AI a řada chyb. Zábavnost nulová, pokud nepočítám trpký smích nad chováním nepřátel. Multiplayer je postaven na konceptu variabilních herních modů, ale i tak se na něm podílí nijak oslnivé zpracování všeho okolo, takže v praktickém výsledku není moc o co stát. Soldner je hra, kterou si někdo může koupit jen proto, že vůbec neví, do čeho jde.

Stáhněte si: Demo, Patch, Trailery, Intro, Video...

Související články: Rozhovor, Novinky

Mickey Mouse
autorovi je 34 let, pracuje jako grafik na volné noze, hrami se zabývá od dob osmibitů, zaměřuje se hlavně na akční a sportovní hry nebo ty s podporou multiplayeru (všechny články autora)



 
 
Mickey Mouse

Verdikt:

Ač se dá v herní koncepci Soldner: Secret Wars najít spousta zajímavých myšlenek, je jejich výsledkem podprůměrný, dalo by se říci i odfláknutý produkt, a to prakticky z jakéhokoli hlediska.

Nejnovější články