zavřít

Cold War - recenze

Vychází na platformách: Windows, Xbox, MAC

Verdikt: Cold War je povedená stealth akce s několika většími i menšími nedostkatky, z nichž nejvážněji srazila hodnocení prakticky nulová různorodost v prostředí misí a nedokonalá umělá inteligence. Po slabším začátku se hra slušně rozjede, nabere spád a na konci od ní budete odcházet s uspokojivým pocitem dobře stráveného času. Ale na to, aby mohla konkurovat absolutní špičce žánru, jí však přeci jen něco schází.

Hodnocení redakce 7/10

Jak hodnotíme

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Matthew Carter není vládním špiónem ani nedisponuje dálkově ovládanými kapesními helikoptérami, takže se musí při výpravě do SSSR spolehnout jen na váš důvtip, právě díky čemuž se tato česká hra stává přitažlivou.

Autor: Frix
Publikováno: 19.října 2005
Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: 1 týden


Český projekt Cold War: On Your Own Behind The Iron Curtain (tak zní kompletní oficiální název) by neměl být prakticky pro nikoho, kdo v posledních několika letech sleduje herní scénu, něčím neznámým. Právě naopak, prvotina pražského studia Mindware pod taktovkou bývalého herního publicisty Karla Papíka se na svět dostávala s poměrně dlouhými porodními bolestmi. Na druhou stranu jsme mohli sledovat celý vývoj od prvních konceptů přes všemožné změny až do finální podoby, která vychází současně na PC i konzoli Xbox (tato verze byla v USA znenadání zlevněna z původních 40 na budgetových 20 dolarů). Jak dopadl spolu s Chameleonem jeden z prvních českých pokusů o stealth akci?

 Sám za železnou oponou
Matthew Carter je ztělesněním investigativní žurnalistiky – namísto poklidného ničení vlastních zad při datlování článků v teple redakce se vydává po stopě, která by mu mohla přinést kýženou Pulitzerovu cenu. Podle slov informátora se má odehrát klíčový zvrat v situaci v Sovětského svazu, který stojí za vlády prezidenta Gorbačeva před rozpadnutím. Glasnost a perestrojka jsou heslem dne, což se ani náhodou nelíbí šéfovi KGB Barinskému, který je stalinistou ze staré školy. A tak než se Matt naděje, je obviněn z pokusu o atentát na prezidenta a spolu s velitelem prezidentské stráže Gruškovem vsazen do nechvalně známé věznice Lubjanka, kterou si KGB šetřila na „zvláštní zboží“.


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Tvůrci si velice sympaticky pohráli s historickým potenciálem konce studené války, po většinu času se ostatně budete pohybovat po tak známých prostorách, jako je Kreml, Leninovo mauzoleum nebo jaderná elektrárna Černobyl. Právě v Černobylu rozehráli autoři nejzajímavější historický vtípek ve stylu „jak to bylo ve skutečnosti“. Že by čtvrtý reaktorový blok nevybuchl důsledkem pouhé nešťastné náhody?

Podstatné dějové předěly jsou doprovázeny stylovými komiksovými sekvencemi, povětšinou statickými, které dotvářejí osobitou atmosféru hry. Vedle vážných až depresivních momentů často narazíte na humor, který však nepůsobí jako pěst na oko. Celkově je příběh Cold War solidní a povedlo se vdechnout klíčovým postavám potřebnou oduševnělost.

 Blízký příbuzný Splinter Cell?
Bez duše není ani hra samotná, ačkoliv na první pohled by ji mohl leckterý hráč odsoudit jako zjevný klon Splinter Cell. V mnoha směrech je Cold War originální a když už kopíruje Splinter Cell, činí tak v místech, které jdou jen stěží prohlásit za chybné. Například ovládání rychlosti pohybu naleznete na kolečku myši, použitelné předměty vyvolají v pravém horním rohu obrazovky kontextové menu, stiskem tlačítka také vyvoláte již dříve vybranou akci.

Pokud jde o vytažení zbraně, kamera se z pohledu třetí osoby přesune za Carterovo rameno, opět přesně ve stylu Splinter Cell. Uživatelské rozhraní je přátelské a rychle jsem mu přivykl, snad jen mi chyběl zevrubnější tutoriál. Stealth her mám za sebou už hodně, avšak v momentech, které tvoří Cold War zajímavým, by neškodilo trochu více hráči ukázat, co vlastně může provádět. A je toho hodně!


 Z minima maximum
Jak s oblibou říkal v rozhovorech Karel Papík, Carter není ani vládní špión, ani zabiják a nedisponuje dálkově ovládanými kapesními helikoptérami. Jednoduše řečeno, Carter v zásadě nemá žádné speciální schopnosti a musí tak spoléhat na váš důvtip. To může znít jako zaručený recept na nudu, avšak ve skutečnosti se právě kvůli tomu stává Cold War přitažlivým kouskem. Ve skutečnosti totiž Carter umí ledacos, je to takový moderní MacGyver. Nedovede sice vyrobit ze žvýkačky a pomerančového džusu dynamit, ale i tak jsou jeho možnosti dost obsáhlé.

Neustále je třeba mít oči na stopkách a sbírat všemožné předměty, od hadrů a prázdných PET lahví až po šroubky nebo baterie. Pomocí surovin můžete následně tvořit předměty, rozdělené do 7 řad po 4 exemplářích, celkově lze tedy dosáhnout až na 28 těchto vychytávek, nebo chcete-li stealth slangem - gadgets. Druhá polovina vývojového stromu představuje prakticky jen vylepšené verze starších věcí, ale i tak je o co stát. Tlumič, gumové projektily, éterové i výbušné miny nebo dokonce uspávací náboje do praku – tyto a další hračky ozvláštňují hratelnost, ačkoliv mi chyběla větší vyváženost v počtu předmětů. Například plechovky vám brzy budou k ničemu, zatímco plastové lahve u mě byly v permanentním nedostatku.

Co je podstatnější, tvůrcům se povedlo na poslední chvíli vyladit do přijatelné formy systém kombinování prvků, který byl ještě v pár měsíců staré preview-verzi (viz dojmy) dost nepřehledný. Nejprve je třeba sebrat blueprint v podobě např. tuby s plánkem a tím pádem získat tech-points, body použitelné k vynalezení nových gadgets. Samotná tvorba probíhá v přehlednějším grafickém hávu, kde se předměty jednoduše zahalí do tmavšího odstínu, pokud zrovna nemáte na jejich výrobu dost surovin a sami hned uvidíte, co chybí. Systém tvorby předmětů je sice objektivně řečeno jen zahalením klasických gadgets do trochu jiného hávu, ale rozhodně se jedná o pozitivum, které umožňuje řešení herních situací mnoha různými cestami.


 Foťák ve stylu KGB
Jednou z nich může být i použití foťáku s rentgenovým snímačem, který byl propagovaný prakticky od momentu ohlášení hry. Je to skutečně šikovná věcička, dokonce natolik šikovná, že budete v jejím používání často omezeni – dovede totiž na dálku zahřát např. mozek nepřátel a uvést je tak do bezvědomí, nebo způsobit výbuch hasícího přístroje, který omráčí nebožáky stojící poblíž. Pohled X-ray foťákem je efektní a i když zrovna nemáte „náboje“, můžete jej použít na zkoumání prostředí. Omezení sice trochu zamrzí, baterií je v úrovních poskrovnu, je to však logická daň za extrémně užitečnou možnost někoho na dálku neslyšně knokautovat.

ZPOVĚĎ KARLA PAPÍKA PO DODĚLÁNÍ HRY
Je něco, co bys dnes na Cold Waru udělal jinak?

Vlastně ani ne – úplně všechno, co jsme si před lety naplánovali, tam nakonec je. Snad jen, že jsme původně chtěli hru koncipovat mnohem více hardcore. Skoro vůbec se v ní nemělo střílet a hrdina neměl být zabiják. Na přání vydavatele jsme to změnili, trochu jsme s tím bojovali, ale nakonec to funguje nad očekávání dobře a hra je aspoň o poznání variabilnější – někdo se jí prostřílí, jiný proplíží, další to nějak zkombinuje. Takže v tomhle ohledu je to asi změna k lepšímu.

Na co jsi teď po jeho dokončení nejpyšnější?

Ty chceš asi slyšet něco unikátního, ale to je hrozně obtížné prosadit – vydavatelé sice většinou navenek chtějí originální nápady, ale pak se jich bojí. Zmínil bych ale tři věci. Náš hrdina je myslím trochu netradičně pojatý, naše úrovně jsou hodně rozmanité (což bylo mimochodem peklo při ladění) a určitě máme také docela zajímavý příběh. Tedy ne že by byl geniální, ale jsem rád, že máme hru, kde je příběh nedílnou součástí celé hry a nejen animací.... [celý rozhovor s Karlem Papíkem čtěte zde]

 Kontroverzní mise
Mise jsou podle mého názoru poněkud rozporuplné. Nejdříve ty světlé stránky – jejich vyznění se často střídá. Vedle klasického „dostaň se sem bez toho, že tě chytí či zabijí“ budete například pomocí kamerového systému navigovat svého kolegu okolo strážných, doprovázet ruskou jadernou vědkyni nebo i samotného prezidenta do bezpečí, hledat jako jehlu v kupce sena dva nepřátele, kteří mají kód k důležitému sejfu nebo sledovat nepřítele bez toho, že by vás odhalil. Hratelnost jako taková je rozhodně různorodá, což se již bohužel nedá moc říci o skladbě misí. Především z počátku jsou velice lineární a nadměrně rozsáhlé, což vzhledem k extrémně pomalému Carterovu běhu není ideálním receptem na zábavu. Postupem času se situace zlepší, mise jsou více zhuštěné. Orientace v nich by neměla díky přehledné mapě a poslušné kameře dělat problémy.



Převážně se budete pohybovat v interiérech, což je sice pochopitelné, ale s ohledem na schopný engine trochu smutné. Mapy se po celou hru střídají jen asi ve čtveřici prostředí, což pocit různorodosti také zrovna nepodpoří. Více variability dostal do vínku herní styl, především v závěru budete často hrát akční pasáže. Ty si samozřejmě můžete vytvořit i ze zbytku hry, avšak podobně jako u Hitmana nebo Splinter Cell platí, že stealth se má hrát jako stealth, jinak se zbytečně okradete o podstatný kus zážitku, pokud všude budete snažit prostřílet za každou cenu. Férově řečeno, akční pasáže mi chvílemi lezly krkem a je škoda, že jsou ve hře začleněny, zřejmě v zájmu větší atraktivity pro víkendové hráče.

 Umělá inteligence má své mouchy
Svůj podíl viny na tom má umělá inteligence nepřátel, která se chvílemi chová velmi dobře a o pár vteřin později naopak zcela nepochopitelně. Nepřátelé umí Cartera detekovat klasicky sluchem i zrakem, ovšem v tomto směru mě praštila do oči silná nevyváženost. K vojákovi se klidně můžete připlížit za plného osvětlení, pokud stojíte mimo úhel vidění 180°. Dobrá, tak holt nemají zrovna vyvinuté periferní vidění – na druhou stranu vás nepřátelé často zmerčí na obrovskou vzdálenost ve chvíli, kdy např. přebíháte mezi dvěma blízkými překážkami. Neváhá, okamžitě tasí a začíná střílet, což končí po pár zásazích smrtí.

Do hry je tak (trochu zbytečně) včleněn prvek pokus/omyl, který můžete v některých pasážích trochu lézt na nervy. Díkybohu za možnost quicksave, až na tyto úlety je však obtížnost vyvážená solidně a krom toho si hráč může vyzkoušet i různé speciální módy, jako např. Ghost, v němž nesmíte vyvolat ani jeden alarm. Standardní herní doba okolo 10 hodin se tak o něco prodlužuje.


další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů

 Radost koukat
Technické zpracování se povedlo a o to více potěší, že nakonec mohli autoři vsadit na realistických barev namísto papouškového ladění, které vyžadoval dříve distributor. Přeci jen vypadá černobylský reaktor lépe zahalený do temných odstínů (vzpomínám na hraní ranné verze hry, kde bylo to samé místo fialově-zelenkavé). Hra se hýbe dost svižně a automaticky využívá moderní techologie, jako je dynamické stínování postav, bump mapping nebo pixel shadery. Animace jsou solidní s výjimkou umírání, nepřátelé padnou až příliš rychle k zemi jako pytel brambor, což nepůsobí moc atraktivně.

Oproti preview-verzi Cold War je díkybohu pryč chybná angličtina jak v textech, tak v dabingu. Ten se nakonec vcelku podařil a ruské postavy mluvící s hutným přízvukem zvednou koutky milovníkům parodií. Zvuky jsou standardní, hudba se povedla a sedne k celkovému ladění hry, ačkoliv se melodie začnou brzy opakovat.

KRÁLEM DOMÁCÍCH STEALTH-AKCÍ COLD WAR NEBO CHAMELEON?
Oba přírůstky do stealth žánru od českých autorů (ač na Chameleonu odvedli většinu práce Slováci) mají něco do sebe, přímá konfrontace se však mezi nimi nekoná. Chameleon sází na skloubení principů z více stealth ikon a vytváří si tak osobitý mix, který nestaví ani tak na výstroji, jako spíše čistém plížení a unikání nepřátelům. Oproti tomu Cold War staví svoji hratelnost především na vzoru Splinter Cellu a daří se mu to úspěšně, podstatnou roli hraje možnost řešit situace různorodě díky tvorbě vlastních gadgets. Osobně mě o kus více bavil Chameleon, mj. i kvůli lépe zvládnutým přestřelkám v pohledu z vlastních očí, nicméně obě hry jsou kvalitní a žádný fanoušek žánru by je neměl minout.

Stáhněte si: Demo, Trailery, Videa, GamePage reportáž, Cheaty...

Související články: Rozhovor s Karlem Papíkem nejen o Cold War, První dojmy, Dojmy z testování hry v roce 2004, Rozhovor z roku 2003, Novinky...

 
Frix
autorovi je 19 let, píše pro Tiscali Games, Level a Playmobil, po třech letech ve Finsku se vrátil do ČR, kde studuje Angloamerican College v Praze; hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a hry Warrena Spectora, vedle hraní patří mezi jeho hobby lezení po skalách, bowling a cestování






 
 
Frix

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.