Recenze

Forza Motorsport 7 - recenze

Jak chcete neustále zlepšovat závodní hry, aby mělo smysl vydávat další a další pokračování? Sázet na čím dál tím reálnější fyzikální engine? Věrnější simulace reality přece nemusí automaticky znamenat větší zábavu. Přidávat auta? Nové tratě? Ano, co je doma, to se počítá. Ale je opravdu rozdíl, jestli má Forza zrovna pět set nebo sedm set aut? Při stahování sedmé Forzy z Xbox Live se mi hlavou honila spousta otázek, včetně té nejzásadnější: je po vynikajícím šestém dílu skutečně potřeba vydat pokračování tak brzy?

Forza Motorsport 6 - recenze

Skoro pět stovek aut, tři desítky tratí, závodění v noci, v dešti, v sedmdesátkách, šedesátkách, dokonce i třicítkách (mluvíme o dekádách, nikoliv o maximální povolené rychlosti). Čistě papírovým výčtem novinek šesté Forzy bychom mohli "objektivně" tuhle recenzi uzavřít hned v prvním odstavci. Ano, šestka je o notný kus lepší než pětka. Víc všeho, méně mikrotransakcí a napravení dávných křivd. Díky, díky, díky... a můžeme jít domů, oprášit volant a jezdit až do konce věků. Nebo ne?

Forza Motorsport 5 - recenze

Plyn až na podlahu. Vůně benzínu po ránu. Pach spálených pneumatik. Stádo koní pod kapotou. Rytmické dunění osmiválce. Nejrozšířenější závodní klišé máme z krku hned v úvodu a můžeme se bez příkras podívat na nový titul rozšiřující oblíbenou závodní sérii Forza. Pátý díl se stal zároveň i jedním z prvních titulů pro Xbox One a již od prvních chvil těšil oko hráčovo pohlednou grafikou a našince i přítomností matičky stověžaté. Naštěstí dokáže zapůsobit nejen na patrioty, ale především na pravověrné závodníky.

Forza Motorsport 4 - recenze

Podle úvodního intra nové Forzy jsou závodníci ohroženým druhem. Na cestě pro rohlíky se opravdu dá driftovat jen na kruháčích a navíc to platí jen o pokročilých nočních hodinách. O zácpách, bránících byť jen trojciferným rychlostem, ani nemluvě. Tím spíš však hrozba vymření neplatí pro virtuální závodnické zážitky. Přibývá jich raketovým tempem, lákají nás na nejrychlejší auta planety a každý z nich nás varuje, ať těžkou nohu na plynu necháme v obýváku.

Forza Horizon 4 – recenze – část první

Už jsou to dva roky od doby, kdy jsme ve třetí Forze Horizon projížděli australský outback křížem krážem. Tehdy se tato arkádová odnož série Forza Motorsport přiblížila na dosah arkádové závodní nirváně. Nejnovější čtyřka se přestěhovala do Velké Británie a valí na nás opět novou vlnu obsahu v čele se změnou ročních období.

Forza Motorsport 2 CZ - mega-recenze

Rozpálený asfalt, vůně spáleného benzínu. 660 koní pod kapotou začne cválat v divokém rytmu. Jemně polechtám pedál plynu. Enzo zařve jak poraněná šelma. Vibrace motoru se přenáší až do dlaní. Druhé místo se nepočítá...

Forza Horizon 4 – recenze, část druhá

Čtvrtá Forza Horizon sází na online složku a nekonečný příliv komunitních událostí více než předchozí díly. S finálním rozhodnutím o hodnocení (zde si přečtěte první část) jsem proto chtěl počkat až do momentu, kdy se virtuální Británie zaplní dalšími hráči, aby bylo možno v plné míře posoudit kvality i této části. Asi nebylo těžké tipnout, že je to opět trefa do černého. Podíváme se ale i na port pro PC, který v případě trojky zcela bezproblémový nebyl.

Forza Horizon 2 - recenze

Nad tempem, kterým Turn 10 chrlí další a další Forzy lze jenom smeknout klobouk, případně sebrat čelist ze země. Nejde ani tak o pásovou výrobu, kterou samu o sobě každý vnímá negativně, jako spíš o chytré rozložení zdrojů. Forza Horizon 2, opět především v režii Playground Games, si půjčuje to nejlepší z páté Forzy a na Xbox One platí nejen za jednu z nejhezčích, ale také nejnávykovějších her. A to nemusíte zrovna spát s volantem pod polštářem nebo poznat podle sluchu Ferrari od Lamborghini.

Forza Horizon - recenze

Hned zkraje se přiznám, a možná to pro některé z vás bude důvod, abyste se rovnou vrátili k volantům svých hardcore simulátorů, že jsem se na Forza Horizon těšil. Hluboko v srdci mám totiž pro tyhle „simulace“ silničních flákačů slabost. To samozřejmě nevylučuje skoro fanatickou oddanost závodním okruhům, speciálům a osekávání vteřinek na Nordschleife. Jenže čas od času člověk potřebuje vypnout. A předstírat relaxační jízdu v uhlově černém Mustangu první generace, snažíc se jet třeba Road Atlanta rychlostí pod sto mil za hodinu, to prostě vypadá hloupě.

Forza Horizon 3 - recenze

Brány hudebně-závodního festivalu Horizon se otevírají potřetí a lákají virtuální závodníky na kontinent, kde klokani dávají dobrou noc. Arkádová odnož série Forza se tentokrát přesouvá do Austrálie, a přestože se na první pohled může zdát stejná jako vynikající druhý díl, zdání klame. Vývojáři se vynasnažili, aby ze hry odstranili poslední zbytky skřípajících součástek, a servírují naprosto nekompromisní arkádové závody. Takže popadněte letenku do země Šíleného Maxe, sejdeme se na startu!

Forza Horizon Rally Pack - recenze

Samozřejmě víme, že rallye přídavek k Forza Horizon vyšel v půlce prosince, a pokud nejste úplně leví, měli jste ho dohraný ještě před Vánocemi. Nám se ale tahle recenze zatoulala na kruhovém objezdu, a proto vychází až nyní. Na atraktivitě přídavku to nic nemění a vlastně je to celkem příhodné, protože DLC působí dojmem obsahu, který se do hry na poslední chvíli nevyšel.

Forza Horizon 2 Presents Fast & Furious - recenze

Spojit arkádový jízdní model Forza Horizon 2 a benzínem nasáklý filmový spektákl Fast and Furious 7 zní jako logický nápad. To by ho ale musel někdo dotáhnout do konce, protože změnit logo a úvodní videoklip vážně nestačí. Do desátého dubna byl tenhle samostatně stažitelný přídavek zdarma, tudíž nebylo nutno zdlouhavě přemýšlet o tom, zda stáhnout či nestáhnout. Jenže co nyní, když stojí dvě stovky?

Driveclub - recenze

Znáte Driveclub? Jistěže znáte Driveclub. Však si vzpomeňte na ty závody, které chtěla mít Sony nachystané na startovním roštu Playstation 4 loni na podzim. Jenže se to nepovedlo a kolem „revoluční“ závodní hry se začala vznášet celá řada otazníků, přímo úměrná tomu, jak rostl marketingový oblak zaručeně inovativních řešení. Dynamické menu, nejpropracovanější sociální aspekt nejen v závodních, ale vlastně ve všech videohrách, co tu kdy byly. Famózní grafika, úžasný vozový park, dosud nevídaný model mikrotransakcí. Selským rozumem uvažující hráč by byl ze vší té marketingové polívčičky minimálně ostražitý, ale je veřejným tajemstvím, že Playstation 4 letos na podzim už pořádné závodění opravdu potřebuje. Takové to exkluzivní, které prodává konkurence pod značkami Forza Motorsport a Forza Horizon. Driveclub se ale příliš nepodobá ani jedné z uvedených her.

TT Isle of Man 2: Ride on the Edge – recenze

V odvětví motorsportu je spousta bláznivých a nebezpečných disciplín, ze kterých se tají dech a tvoří husina už jen v pozici diváka. Jednou z nejděsivějších je soutěž motorek TT na ostrově Man, který se nachází mezi Velkou Británii a Irskem. Druhá videoherní adaptace tohoto šíleného podniku ve vás vyvolá pocit, že něco takového může absolvovat jen naprostý blázen. Ještě teď se mi z toho zvedá žaludek, ale touha vrátit se na nebezpečné silničky je větší.

Wreckfest – recenze

Na poli arkád vyjde každý rok spousta závodních titulů, ale vesměs se podaří zaujmout jen zavedeným AAA značkám. Hry ze série Dirt a Forza Horizon za sebou zanechávají v prachu kousky jako Gravel, WRC nebo třeba novodobý FlatOut. Wreckfest je ale důkazem, že i menší tým plný vášně s mořem času na vývoj dokáže vytvořit něco, co zaplní obrovskou díru na trhu a bez výčitek se nazve duchovním nástupcem starých dobrých FlatOutů.

Project CARS - recenze

Microsoft má Forzu, Sony zase Gran Turismo. Na první pohled se může zdát, že Project CARS chce být třetím do party, a byť se jedná o multiplatformní titul, měl by být něčím jako Forzou pro PC. Ale zdání klame a trailery taktéž. Project CARS míří na velmi konkrétní skupinu hráčů a za „mainstreamový simulátor“ hru skutečně považovat nelze.

Gran Turismo Sport - recenze

Vztah ke Gran Turismo Sport projde u každého několika fázemi, a je vlastně úplně jedno, zda jste kovaný fanoušek série od prvního dílu nebo novopečený závodník, co se rozhodl kvůli vlastnictví PS4 Gran Turismo konečně prubnout. Kazunoriho slavná značka totiž zvládá být deset let za opicemi a současně se tváří jako lovec nejnovějších trendů. Její sázka na radikální omlazovací kůru vypadá zprvu bláhově. Jenže pak začnete hrát a zjistíte, že hodiny a kilometry vám pod rukama mizí stejně rychle jako kdysi, když značka Gran Turismo celému žánru vládla.

Gran Turismo 6 - recenze

Jsem s ní už několik hodin. Vlezl jsem ji pod kůži a zjistil jsem, že těch kůži je hned několik! Hraní Gran Turismo 6 je jako setkání se starým známým po deseti, patnácti letech. Nechci rovnou mluvit o třídních srazech, protože ty jsou pro většinu z nás noční můrou v jakémkoliv skupenství. Berme tedy v úvahu starého DOBRÉHO známého.

Grid Autosport - recenze PC verze

Herní domy při vědomí nutné ekonomické návratnosti svých produktů nejeví o experimenty v oboru zájem, takže chce-li mistr virtuálního volantu napumpovat své žíly novou dávku adrenalinu a zároveň si netroufá na ostré a dlouhověké alternativy typu Live for Speed, nezbývá mu než pravidelně česat nikterak košatý strom značek Need for Speed, Forza či Gran Turismo. Mezi tyto giganty se málokdy dostane úplná novinka a Grid Autosport je vlastně jen potvrzením vyřčeného. Také jde o koně z prověřené stáje.

Gear.Club Unlimited – recenze

Devět měsíců. Tak dlouho jsme my – majitelé poslední konzole od Nintenda – museli čekat na vůbec první realisticky pojatou závodní hru. Do té doby jsme si museli vystačit se skvělou party hrou Mario Kart 8 Deluxe, případně jsme se museli spokojit s některými z topdown závodů či s vozidly postrádajícími pneumatiky. Začátkem prosince se však dostavily slibně vypadající závody Gear.Club Unlimited s licencovanými vozidly od tvůrců sérií V-Rally a Test Drive Unlimited. Moc rád bych tu napsal, že se tvůrci z Eden Games vrátili ke skvělé hratelnosti prvního Test Drive Unlimited, ale jak už můžete vidět z hodnocení, někde se něco šeredně pokazilo.

Ride - recenze

Motorkové simulace měly vždycky v závodním žánru zvláštní postavení, ale bohužel ne vždycky v dobrém slova smyslu. Mezi hráči nejsou ani zdaleka tak oblíbené, jak by možná nasvědčovalo procento motorkářů v obecné populaci, ať se jedná o začínající skútristy, nebo lovce levné rychlosti na vysokoobjemových mašinách. Snažíme se to rozklíčovat v každé recenzi MotoGP, a že jich za ty roky bylo víc než dost. Populární motorsportová disciplína, všechny výhody licence, sexy motorky a spousta tratí. Proč tedy tyhle hry vždy zaostanou za očekáváním? A co vlastně od nich očekáváme? V Milestone, firmě, která se superbikovými hrami zabývá už dobrých patnáct let, si letos konečně vzali čas na rozmyšlenou, a kromě dalšího ročník MotoGP, vyrukovali i s gamesou, co se prostě a jednoduše jmenuje RIDE.

SHIFT 2 Unleashed - recenze bývalého Need for Speed

Před několika týdny jste si mohli v prvních dojmech Shift 2 alespoň trochu osahat. Jeho kastle je povědomá, ale pod kapotou bije naštvanější a cílevědomější oturbené srdce, vzdalující se původní sérii Need for Speed za hlasitého prásknutí oktanovým bičem. Ano, jisté snahy tu byly už s Pro Street, ale až druhý Shift pouští vyhřátý pelíšek frančízy k vodě a hodlá se poprat s konkurencí sám za sebe.

F1 2010 - recenze

F1-čkové hry se od dob kultovní Grand Prix série od Microprose zasekly na mrtvém bodě a čím dál tím víc připomínaly televizní přenosy. Líbivá grafika, důraz na bouračky, ale ve výsledku nudné ježdění. Přesun formulí na konzole a nebezpečná hladina arkádovitosti v krvi pak oblíbenému motorsportu zasadily poslední ránu. Následoval potupný odjezd do boxů, po němž virtuální asfalt ovládly cestovní vozy.

Trials Evolution - recenze

Na platformové souboje jsme zvyklí u AAA titulů. Modří závidí Forzu a Halo, zelení zas Uncharted nebo Metal Gear Solid. Jenom občas se ale stane předmětem závisti hra z nižšího ranku, resp. z nabídky PSN a XBL. Právě série Trials patří k těm, co rozpoutávají rozsáhlé diskusní nářky ve stylu "proč jsem si nepořídil X360". Kdepak, tohle není pokus o rozpoutání dalšího kola konzolových válek - jen připomínka toho, že geniálně jednoduchý fyzikální koncept, prezentovaný nezničitelný panáčkem na motorce, se právě dočkal zbrusu nové a dost možná nejlepší inkarnace.

WRC 9 – recenze příliš stejných závodů

Veteráni spláčou nad výdělkem

Super Mario 3D World - recenze

Zatímco celý videoherní svět se momentálně hádá o to, zda je lepší Xbox One, nebo PlayStation 4, já si spokojeně hovím v obýváku na gauči a hraju skutečnou hru nové generace. Zatímco ostatní se honí za stále lepšími a lepšími technologiemi, grafikou a nesmyslnými pozlátky, já sedím na gauči a užívám si titul, který je navržen s citem pro dobu a dokáže nabídnout hodiny a hodiny nikdy nekončící a neuvěřitelně nápadité zábavy. Zatímco ostatní řeší Forzu a Killzone, já držím v ruce trošku otravný tabletoidní ovladač a užívám si Super Mario 3D World.

RIDE 2 - recenze

Závodní arkáda RIDE 2 je monumentální pocta motocyklovým závodům. Chlubí se gigantickým obsahem, skvělým citem pro detail i širokými možnostmi individualizace. Skoro dvěma stovkám motorek to vážně sluší a sympaticky navrženým tratím zrovna tak. Zamrzí však rozporuplná singleplayer kampaň a kontroverzní nastavení obtížnosti. RIDE 2 zkrátka není úplně dokonalá motocyklová alternativa Gran Turismo.

GRID 2 - recenze

Závodní žánr se mezi prvním a druhým dílem GRID změnil k nepoznání. Všichni jako by pochopili, že polorealistické, ale přeci jen mírně odosobněné simulátory sice vyhrávají ceny, ale jejich tržby nevypadají příliš sexy v powerpointových koláčích. A tak se i největší hráči na trhu ženou za co nejširší cílovkou a snaží se balancovat na hraně obecného zájmu a pověsti vybudované na seriózním závodění. Není to jen o věčném a celkem černobílém rozdělování na simulace a arkády - je to především o snaze nějak to závoděním hráčům pocukrovat. A v tomhle směru zatím všichni slaví spíše rozpačité úspěchy.

Gran Turismo 5 Prologue mega-recenze

Přijíždí nástupce fenomenální závodní série ze země samurajů, jedna z her, kvůli nimž se prodává a bude prodávat značka PlayStation. Vyvěste vlajky, připravte fanfáry, král oznamuje svůj návrat na trůn.

Onrush – recenze

Onrush je štěstí v neštěstí. Sony si pořádnou závodní arkádu prostě udělat neumí a po vadnoucím MotorStormu a neustále odkládaném Driveclubu se Evolution Studios nakonec zbavila. Naštěstí přispěchali Codemasters, schopné vývojáře koupili a výsledkem je Onrush. Zběsilá arkádová akce, která vám hned na začátku řekne to nejdůležitější, co o ní potřebujete vědět: tohle nejsou závody.