Recenze
Heaven’s Vault – recenze
6. 6. 2019
|
Václav Pecháček
Věk velkých archeologů je pryč. Na naší planetě jsme vykopali, co se vykopat dalo, a žádný Schliemann už žádnou druhou Tróju z písku nevyhrabe. A nějaký nový Bedřich Hrozný, který by si ve volném čase sednul k nerozluštitelnému jazyku a vlastnoručně odhalil světu tajemství zaniklé civilizace? Pochybuju. Ale když selže skutečný svět, naštěstí jsou tu počítačové hry. Kde není Champollion, nastupuje Aliya Elasra. Vítejte v Heaven’s Vault.
Prey - recenze
10. 5. 2017
|
Jan Slavík
Proč je vesmír černý? Představte si, že by astronauti během sovětsko-amerických kosmických závodů nenašli jenom vzduchoprázdno a finále by nebyla procházka po bledém měsíčním povrchu. Místo toho by došlo k objevu, který by nás přinutil se na černočerný prostor mezi hvězdami dívat s úplně jiným respektem a strachem. V temnotě se skrývá rasa Typhon. Nezná city, koncept utrpení je jí cizí. Budete její kořistí. Budete Prey.
Ghost 1.0 - recenze
30. 10. 2016
|
Ondřej Švára
Hrám neškodí, když se v nich spojí tradice a moderna. Může jim to přinést ověřenou herní mechaniku a zároveň svěží nápady. Příkladem dobré mezigenerační symbiózy je sci-fi arkáda Ghost 1.0, která se inspirovala nejlepšími plošinovkami minulosti, ale nebrání se ani novým myšlenkám. Díky tomu vás dosyta pobaví proměnlivým herním tempem, nelineárním prostředím, velkorysým zdokonalováním hlavní postavy i fajn příběhem. Zamrzí pouze nevyrovnaná obtížnost a jeden malý přehmat v herní mechanice.
Observer - recenze
14. 8. 2017
|
Mars Vertigo
Píše se rok 2084, a pokud vám snad tento letopočet nápadně evokuje název jistého Orwellova románu, jste částečně doma. Budoucnost není zdaleka růžová a svět si prošel globálním super ničivým konfliktem, který zdevastoval valnou část vyspělé civilizace. Její zbylé ostrůvky ovládají megakorporace, které si usurpují politickou moc. A i přesto, že se náš příběh odehrává na území takzvané Páté Polské Republiky, jde pouze o skořápku reminiscence, chycenou do područí pevného korporativního diktátu Chironu, protože právní státy jako takové přestaly de facto existovat.
Adrift - recenze
14. 4. 2016
|
Ondřej Švára
Vesmír je nádherný, ale zároveň nebezpečný a kupodivu i nudný, jak naznačuje "simulátor stavu beztíže" Adrift. Objevíte v něm netušenou krásu Země při pohledu z oběžné dráhy, ale budete bojovat s ustavičným nedostatkem kyslíku a bohužel i s absencí zábavy. Vývojáři se totiž natolik vyčerpali tvorbou skvělé virtuální reality, že kromě grafiky se už jejich hra nemá čím pochlubit. Adrift je technologické demo bez duše.
Natural Selection 2 - recenze
8. 12. 2012
|
Jan Němec
Znáte tenhle? Vejde mariňák do baru a umře. Vejde druhý mariňák a také umře. Třetí taky natáhne bačkory. Až toho čtvrtého napadne počkat na posily s plamenometem. Jo, tak tohle ale není vtip. Takhle nějak funguje přirozený výběr v praxi.
Gears Tactics – recenze překvapivě skvělé strategie
27. 4. 2020
|
Miloš Bohoněk
V herní branži existuje jedno nešťastné stigma: když se studio proslaví střílečkovou sérií, všichni od něj očekávají už jen střílečky a domnívají se, že nic jiného neumí. Samotní vývojáři se neradi nechávají takto zaškatulkovávat a historie už mnohokrát ukázala, že jde o nesmyslný předsudek. Vždyť i mistři RPG umějí shootery (Blizzard), i bohové gangsterek zvládají ping-pong (Rockstar) a i notoričtí akčňáci dokážou nečekaně dobré tahovky (Coalition/Splash Damage). A právě o jedné takové tahovce bude dnes řeč.
Doom Eternal – recenze
17. 3. 2020
|
Miloš Bohoněk
Je půlnoc a já konečně dohrál Doom Eternal. Po téměř 30 hodinách mám oči podlité krví, rozdrcená klávesnice kliká z posledního a těším se, že konečně ulehnu do nebeského klidu. Jenže ne a ne zabrat. Tepovku odhaduju na 100+ a mysl je stále ve střehu, připravena ve zlomku vteřiny uskočit, změnit směr, vystřelit, rozdrtit démonickou lebku. Hrát nového Dooma je do značné míry intenzivní workout. Pravda, bicáky, jako má Doomguy, nikomu před monitorem nenarostou, ale frenetická akce rozpumpuje váš organismus a nedá vám spát. Doslova.
Left Alive – recenze
26. 3. 2019
|
Pavel Válek
Left Alive je nejlepším kandidátem na nejhorší hru roku 2019. Je až s podivem, že se pod ni Square Enix podepsalo a vypustilo ji na světlo světa ve stavu, v jakém se právě nachází. Zvlášť, když koncem loňského roku vydalo jiný paskvil pod názvem The Quiet Man, který v porovnání s Left Alive najednou vypadá jako mnohem lepší hra.
Immortal: Unchained – recenze
17. 9. 2018
|
Vilém Koubek
Vydávat hru ve stylu série Souls v době, kdy už ani studio From Software, původní tvůrce Dark Souls, nemá chuť dále ždímat relativně vyčpělý žánr, je provokace. V podstatě se tím totiž snažíte říct, že dokážete nesčetněkrát vykradený koncept ozvláštnit natolik, aby ještě někoho dokázal bavit. Studio Toadman Interactive se prostřednictvím Immortal: Unchained pokouší nesmrtelnost žánru prokázat zatížením na palné zbraně. A bohužel krutě selhává.
Into the Breach - recenze
9. 3. 2018
|
Mars Vertigo
V blíže neurčité budoucnosti má Země zase pořádný malér. Jako by nestačilo, že se kvůli neustále stoupajícím hladinám oceánů drží zlomek lidstva již jen na hrstce ostrovních oblastí, ale ještě ke všemu se na scéně objevuje emzácký Vek rozhodnutý lidské utrpení završit. Naštěstí se ještě o kus dál v budoucnosti, díky časoprostorové trhlině, ještě o něco modernější lidé a jejich AI společníci vydávají lidstvo zachránit zpět v čase. Vítejte ve svérázné tahové strategii Into the Breach.
InnerSpace - recenze
23. 1. 2018
|
Jan Slavík
Ne vždy má člověk náladu na zachraňování princezen, rozmáchlé eposy o tom, jak moc je protagonista nakonec ten jediný vyvolený, či zapatlaný rukáv od mikiny, když musí z monitoru neustále utírat potoky krve a vnitřností. Občas není od věci si koncentrované zážitky naředit nějakou oddychovkou. Třeba zaměřenou na to, že je fajn jen tak poletovat. Vítejte do InnerSpace, novinky od PolyKnight Games, která vám dopřeje snové aviatiky, co jen hrdlo ráčí.
Battlefield 1 - recenze PC verze
21. 10. 2016
|
Aleš Smutný
První světová válka je ve hrách, pohříchu, opomíjená. Snad kvůli mylné představě, že šlo jen o válku zákopovou - tedy plazení se bahnem skrz ostnaté dráty pod palbou kulometného hnízda, to vše jen s vidinou pěti minut života nebo hrdinského obsazení další bahnité díry v zemi. V době sci-fi stříleček a zahlcení moderními konflikty se do prvního globálního konfliktu pustili tvůrci z DICE v Battlefield 1. A světe div se, zadařilo se!
Grow Up - recenze
1. 9. 2016
|
Adam Homola
Dobrodružství roztomilého robůtka B.U.D.a pokračuje nikoliv vertikálně, nýbrž horizontálně. Grow Up navazuje na Grow Home způsobem, který na papíře dává perfektní smysl, ale v praxi pokulhává. Pokračování všechno nafouklo a namísto maličkého území s jednou Star Plant tak pobíháte po planetce se třemi Star Plant. Jsou menší než v jedničce, ale na rozdíl od prvního dílu tu růst těchto velkých rostlin v podstatě nemusíte řešit.
No Man's Sky - recenze
17. 8. 2016
|
Jan Slavík
Megalomanský vesmírný projekt No Man's Sky bral dech již od prvních prezentací. Z představy možností nekonečného vesmíru se nejednomu fandovi sci-fi točila hlava a pro mnoho z nich bylo oznámení podobné hry doslova splněným snem. Zároveň ale bylo často slyšet obavy z toho, aby se autorům ze studia Hello Games povedlo jedinečný koncept také naplnit nějakým zajímavým obsahem a hratelností. Pravdu měly bohužel do jisté míry oba tábory.
Dead Effect 2 - recenze
20. 1. 2016
|
Jan Hrdlička
Čeští mobilní vývojáři mají setsakra rádi zombíky. A střílečky. Zatímco Madfinger Games ale sáhli v případě Unkilled po odlehčenější variantě poslepovaných misí, BadFly Interactive se rozhodli pro svázání hráčových aktivit klasickým příběhem. Automaticky se tak nabízí otázka, který z přístupů se nakonec ukázal jako lepší, ale taky zda Dead Effect 2 dokázala vychytat mouchy svého předchůdce.
Halfway - recenze
11. 9. 2014
|
Ondřej Švára
Změna k horšímu je tradičním hybatelem sci-fi žánru. Nejeden příběh začíná tím, že se kdysi mírumilovný svět promění v rizikovou zónu a logika i bezpečnost odjedou na dovolenou. Když se všechno bláznivě otočí a svačiny začnou požírat své strávníky, tak je zle. I v taktické akci Halfway bojuje hrdina proti světu, který už není jako dřív. Není přátelský, ani normální a náš nešťastný přeživší z kolonizátorské lodi Goliáš musí bojovat nejen proti hordám zmutovaných vojáků, ale také se svou vlastní myslí, která byla nesportovně vygumována, aby nasazování světa na staré koleje bylo mnohem, mnohem obtížnější.
Else Heart.Break() - recenze
17. 11. 2015
|
Ondřej Švára
Zajímavou herní všestrannost vyznává novinka Else Heart.Break(). Chvíli je klábosivou adventurou, jindy zase logickým rychlíkem a občas dokonce překvapí jako sandbox, v němž lze cokoliv dělat i nad čímkoliv přemýšlet. Tahle hra je zkrátka vždy taková, jakou si ji uděláte - v dobrém, ale i negativním slova smyslu. Přijmete takovou výzvu?
Sonic Frontiers – recenze další nepovedené revoluce
9. 11. 2022
|
Pavel Makal
Tak to zase jednou nevyšlo
Killzone 3 - recenze singleplayeru
15. 2. 2011
|
Aleš Smutný
Když jste naposledy viděli hlavního hrdinu Killzone 2 (recenze) a nyní i Killzone 3, „Seva“ Sevčenka (nikdy nepochopím, proč to není Ševčenko), seděl – POZOR SPOILER Z KONCE KILLZONE 2 - nešťastně na schodech Visariho paláce, jehož bývalý pán a vládce urputně vzdoroval o pár metrů dál oživování po několikanásobné penetraci tkáně olovem.
The Surge 2 – recenze
30. 9. 2019
|
Michal Vojkůvka
Fanouškům nervydrásajících her a adrenalinových prožitků jistě není třeba The Surge dlouze představovat. Exoskelety, roboti, apokalyptické kulty a zásoba vskutku netradičních zbraní jako stvořených pro megalomanský cosplay, to všechno přelepené atraktivní soulslike nálepkou. Dva roky po vydání této kybernetické řeže spatřil světlo světa druhý díl, který s sebou sice nepřináší žádnou převratnou novinku, ale zato si v něm autoři dali záležet detailech. A díky nim si The Surge 2 zaslouží vaši pozornost.
Rebel Galaxy Outlaw – recenze
17. 9. 2019
|
Mars Vertigo
Juno Markev je potížistka par excellence – ti z vás, co hráli původní Rebel Galaxy, ví moc dobře, o čem mluvím. V prequelu Outlaw se vžíváte do její pixelové kůže krátce poté, co jí téměř fatálně nevychází pokus pomstít vraždu svého muže, se kterým se chystala stáhnout do ústraní po bouřlivých časech bukanýrských. Ovšem jak už bývá při takovém řemeslu zvykem, když se k němu člověk obrátí zády, zákonitě musí přijít trest.
Anthem – recenze
25. 2. 2019
|
Jan Slavík
Anthem je hra, u níž nemáte pocit, že by se byť jednou tvůrci z BioWare sešli na poradě a řekli si u nějaké mechaniky: „Vždyť takhle to dělají všichni. Zamysleme se, jak to uděláme my, aby to bylo ještě o fous lepší.“ Místo toho nasadili přístup: „Ale co už, takhle to bude stačit.“ Designový šlendrián smíchali s nulovou invencí při navrhování... čehokoliv, načež se dostavil nepříliš překvapivý výsledek. Dvě tři hodiny relativně zábavného, ačkoliv žalostně generického střílení, následované nástupem stereotypu a nudy.
Apex Legends – recenze nastupujícího krále battle royale
14. 2. 2019
|
Adam Homola
Najednou mám pocit, že to takhle mělo vždycky být. Poté, co se pánové ve zlém rozešli s Activisionem, poté, co jim vyšel Titanfall jen na dvou platformách a poté, co Titanfall 2 tak trochu zapadl mezi Call of Duty a Battlefieldem, studio Respawn konečně dostálo svému jménu. Jeho znovuzrození sice proběhlo už před lety, ale na vrcholu je teprve teď. A zaslouženě.
Space Hulk: Tactics - recenze
23. 10. 2018
|
Jan Slavík
Na vesmírném horizontu se rve prostor. Nenadálá warpová bouře ohýbá realitu a ze zející trhliny vyplouvá gigantické těleso. Obrovský slepenec vraků a asteroidů, zlověstný a smrtelně nebezpečný. Zejména pro blízkou imperiální planetu, do které hrozí narazit. Naštěstí se okolo z bitvy vrací křižník jedné z kapitul Adeptus Astartes Blood Angels, která odpovídá na tísňové volání. Ačkoliv sami poranění z předchozí řeži, jejich věrnost Impériu je neoblomná a ochota obětovat se pro vyšší cíl absolutní. Dobrodružství pod taktovkou Space Hulk: Tactics od studia Cyanide může začít.
The Fall Part 2: Unbound - recenze
7. 3. 2018
|
Jan Slavík
Štěstěna je vrtkavá dáma, říká se. Podobnou věc by ale z určitého úhlu pohledu šlo prohlásit i o inovaci. Jistě, pokud jí ve hře není dost, velice pravděpodobně se setkáte s negativní kritikou a názory, že série vykrádá sama sebe. Jenže, na druhou stranu, stačí snahu o novoty namířit špatným směrem, když to nebylo potřeba, a snadno může dojít k tomu, že pokazíte pokračování výborné hry. K něčemu takovému bohužel došlo i v případě The Fall Part 2: Unbound.
Outcast: Second Contact - recenze
29. 11. 2017
|
Pavel Skoták
Plnoletost je krásná. Můžete dělat beztrestně tolik věcí, ale zároveň jsou na vás kladeny mnohem vyšší nároky. Přitom je osmnáct let, tedy alespoň v herní branži, dostatečně dlouhý časový horizont na to, aby se na vás zdárně zapomnělo a byli jste přehlušeni mnohem slavnějšími kamarády a sourozenci. Podobný osud do jisté míry potkal i Outcast. Jelikož ale doba přeje remakům starých her, došlo i na něj v Second Contact.
Horizon Zero Dawn: The Frozen Wilds - recenze
27. 11. 2017
|
Adam Homola
Vývojáři z Guerrilla Games nechali svůj nový unikátní svět Horizon Zero Dawn poprvé vykročit do nekompromisního světa zavedených značek a zhýčkaných hráčů letos v březnu. Horizon vykročil pravou nohou a stejně dobře má našlápnuto i datadisk The Frozen Wilds. Ten totiž nic zásadního nemění. Nabízí další dávku vytříbené hratelnosti, sympatických postav, náročných soubojů a působivého prostředí. Jen to tentokrát balí do nesrovnatelně kompaktnějšího formátu.
Everspace: Encounters - recenze
8. 11. 2017
|
Pavel Skoták
Everspace se mohla už od early accessu pochlubit stabilní zábavnou hratelností, která ale přece jen po nějaké době ukazovala, jak je obrovský vesmír vlastně prázdný. Poletování lodičkou je skvělé, ale dokonce i umělá inteligence, která hlavnímu hrdinovi dělá společnost, se přežije. A tak se Bůh, v tomto případě tvůrci, rozhodli vesmírný konflikt oživit postavami a úkoly a šířit tak po galaxii trochu života skrze rozšíření s názvem Encounters.
StarCrawlers - recenze
20. 6. 2017
|
Jan Slavík
Až jednou lidstvo opravdu začne budovat vesmírné stanice, nezbývá než doufat, že se tvůrci (nejen) her svými vizemi míjí s realitou. Kdyby ne, mohli bychom rovnou raději zůstat na Zemi navěky, protože jakmile by se dokončil nějaký kosmický komplex, muselo by automaticky dojít ke katastrofě. Jedna taková postihla mamutí Talos I, jiná trápí plovoucí Eden, a pod taktovkou sci-fi krokovacího dungeonu StarCrawlers se nyní můžete podívat i na paluby stanice Stella Marin, ze které z ničeho nic zmizela neznámo kam úplně celá posádka.