Recenze
Anna's Quest - recenze
4. 8. 2015
|
Ondřej Švára
Herní atraktivita se dnes vytváří zejména spojováním žánrů. Důsledkem toho je přemíra crossoverových projektů, mezi nimiž se jen velmi zřídka objeví "čistokrevná" výjimka, jakou je například Anna's Quest. Milovníci adventur si tuto novinku vyhlédli mimo jiné právě pro její klasické složení bez přidaných látek v podobě akčních nebo RPG prvků. A přestože hru pronásleduje několik neduhů, plynoucích právě z přísné adventurní tradice, je i tak velmi vtipným, zábavným a poetickým dobrodružstvím.
Mario Tennis Aces – recenze
16. 7. 2018
|
Patrik Hajda
Světoznámý instalatér se pro jednou nevydává zachránit princeznu Peach, ale svého zeleného kamaráda Luigiho, kterého lapila zlomyslná tenisová raketa. Ano, příběh sportovní hry Mario Tennis Aces je přesně takový, jaký od Nintenda očekáváte. To samé platí o zvukových projevech roztomilých protagonistů, skvělé hratelnosti, a bohužel i nedotaženosti v některých důležitých ohledech.
Holy Potatoes! We’re in Space?! - recenze
18. 4. 2017
|
Pavel Skoták
Neohrožená posádka vesmírných brambor, dýní a jednoho pórku úspěšně procestovala celou galaxii. Obešlo se to bez traumat, cestou jsme zničili několik lodí prohnaných Mrkváčů. Hlavně se ale našly kosmické zahradnické nůžky a moje posádka si zdárně prostříhala cestu až k Šípkové Růžence, která hned po mém odletu proměnila v uctívačku lovecraftovských Prastarých. A dál to začíná být lehce matoucí.
Candle - recenze
26. 11. 2016
|
Pavel Dobrovský
Candle od španělského studia Teku na první pohled působí jako typická hra "z Kickstarteru". Vizuálně výrazné zpracování doprovází spíše průměrná hratelnost, na níž se projeví tvůrčí nezkušenost autorů. Candle naštěstí patří do jiné ligy. Vodovkami ručně malovaná hopsací adventura nešetří napínavými situacemi a hádankami, ale především baví.
The Final Station - recenze
12. 9. 2016
|
Ondřej Švára
Jednou z nejdůležitějších součástí her je atmosféra. Občas dokonce dokáže zakrýt, že zbytek díla za moc nestojí. Je to i případ akční plošinovky The Final Station. Postapokalyptický příběh dopovaný depresí, zoufalstvím i nadějí výrazně napravuje dojem z jinak dosti lineární, stereotypní a docela krátké dopravně-běhavé akce.
Fear Equation - recenze
24. 2. 2016
|
Ondřej Švára
Strach, nejistota ale také ohromná vůle žít charakterizují neobyčejnou jízdu vlakem ve hře Fear Equation. Cestovatelská strategie okořeněná survival hororem ohromí originalitou, komplikovaností, depresivní atmosférou a houževnatým bojem neohroženého mašinfíry proti paranormálním jevům. Takřka dokonalý strategický kus „kazí“ snad jen vysoká obtížnost.
80 Days - recenze PC verze
25. 10. 2015
|
Ladislav Loukota
Radost z cestovatelství v krystalicky čisté podobě - to slibuje oceňovaný digitální gamebook 80 Days od studia Inkle. Mobilní verze hry výrazně uspěla na iOS a Android platformách, ale nedávno vydaná PC verze vyvolává otázku, nakolik je kouzlo stovek variabilních příběhů pro počítače vhodné.
Tom Clancy's Rainbow Six Extraction – recenze nemastné kooperativní arkádové střílečky
20. 1. 2022
|
Jakub Špiřík
Průměrná kooperace a průměrní emzáci
The Great Ace Attorney Chronicles – recenze simulátoru právníka ve staré Anglii
27. 7. 2021
|
Pavel Skoták
Herlock Sholmes je proti vám nýmand
Star Renegades – recenze tahového RPG v časové smyčce
5. 10. 2020
|
Jakub Kovář
Žijte. Bojujte. Zemřete. A žijte znovu
Pendragon – recenze hry o králi Artušovi
4. 10. 2020
|
Václav Pecháček
Od autorů Heaven’s Vault a 80 Days
Resident Evil 2 – recenze
25. 1. 2019
|
Jan Slavík
Původní Resident Evil 2 vyšel 21. ledna 1998, tedy téměř přesně před jedenadvaceti lety. Nelze zapomenout, jak nás hra tenkrát pohltila. O přestávkách se pravidelně pánská polovina čtvrté třídy rozdělila na předstírané nemrtvé a bandu Leonů, kteří chrčící spolužáky kosili z imaginárních zbraní, zatímco holčičky si u toho klepaly na čelíčka. Dnes vydaný remake už zřejmě k podobnému veselí nezavdá, což je, řečeno s nostalgickou jiskrou v oku, upřímně trochu škoda. Ale není třeba zoufat nad ztraceným mládím, hra je to totiž pořád výborná.
Super Bomberman R - recenze
4. 4. 2017
|
Miloš Bohoněk
Bomberman, hrdina školních počítačů. Nebo služebních počítačů, jste-li staršího data vydání. Kdo by ho neměl rád? Kdo by nerad vzpomínal na ty veselé chvíle, kdy jste se ve čtyřech tísnili u jedné klávesnice, naháněli se v bludišti a kladli si pod nohy bomby? Hratelnost byla jednoduchá, nekonečně zábavná a nadčasová. Proto se jí vývojáři drží i po více než 30 letech, a proto nikoho nepřekvapí, že i nová konzole od Nintenda se dočkala svého vlastního Bemberman remaku. Ten sám o sobě není špatný, ale vaz mu sráží mimozemská cena. Chtít 1 299 Kč za osmdesátou variaci na tu samou hru je prostě úlet.
![Event[0] - recenze](https://im.tiscali.cz/games/2016/07/13/660432-event-0-base_16x9.jpg.576?1588280396.0)
Event[0] - recenze
4. 10. 2016
|
Vilém Koubek
Napříč videoherními dějinami jsme se setkali s řadou charismatických umělých inteligencí, proti kterým jsme bojovali nebo jsme se jim naopak snažili pomoct, ať už byl jejich cíl jakýkoliv. Osobně jsem se nezřídka přistihl s myšlenkou, že bych si rád pokecal například s GLaDOS o jejím pohledu na lidskou rasu a případně přizval do multichatu podobně naladěnou, i když značně šílenější Shodan. Jenže interaktivní komunikace se strojem je věc značně komplikovaná a ne každý má odvahu zabudovat ji do své hry. Vývojáři z Ocelot Society v sobě však našli dostatek kuráže k tomu, aby okolo interakce s AI postavili rovnou celou adventuru Event[0] – a povedlo se.
8-bit Armies - recenze RTS ve stylu Command & Conquer
2. 6. 2016
|
Ladislav Loukota
Tak dlouho se chodilo s RTS žánrem pro vodu, až se většině známých sérií ucho utrhlo. StarCraft funguje, ale hlavně díky progamerům, za Command & Conquer se (snad dočasně) zavřely vody a vzdor vakuu na trhu se nezdá, že by po staré gardě měl kdo převzít štafetu. Jako záchranář proto přichází studio Petroglyph, složené z veteránů Westwoodu, které má na triku povedenou strategii Star Wars: Empire at War, méně povedenou Universe at War a třeba i nevýraznou Grey Goo. Klesající křivku kvality svých her se ale studiu podařilo zastavit a prostřednictvím akční RTS 8-bit Armies ukazuje, že žánr má hráčům co nabídnout.
Renowned Explorers: International Society - recenze
23. 9. 2015
|
Jakub Kovář
Nebudu zastírat, že jsem nad prvním obrázkem z Renowned Explorers ohrnul ret a opovržlivě zamručel: „Zase nějaká hovadina z Facebooku.“ Grafický styl tomu odpovídá. Zaujal mě však popis hry i tahové souboje a o pár obrázků dál už jsem si říkal, že veselé barvy nemusí být nutně na škodu. O mnoho hodin později ve hře mohu konstatovat, že minout tuhle hru, kde si hrajete na novodobé Kryštofy Kolumby, by byla obrovská chyba. Zvlášť pokud rádi přemýšlíte u tahových soubojů, poznáváte netradiční herní mechanismy a rozhodujete se v psaných příbězích, kde možnosti řešení problémů ovlivňují, jako ve správném gamebooku, i schopnosti vašich hrdinů.
Call of Duty: Warzone – recenze
18. 3. 2020
|
Václav Pecháček
Odstřelovač leží v trávě a optikou pušky trpělivě pozoruje soupeře. Sleduje jejich rutiny, učí se zvyklosti, vstřebává triky. Nechce se unáhlit, nechce udělat chybu, protože ví, že další šanci nedostane. Nadechne se, počká si na ideální moment… a zmáčkne spoušť. Kulka, která vyletí z jeho hlavně, se jmenuje Call of Duty: Warzone. A její trajektorie končí přímo uprostřed terče.
Yes, Your Grace – recenze
5. 3. 2020
|
Václav Pecháček
„Můj pane! Požár poničil vesnickou sýpku a my teď nemáme co jíst!“ pobrekává před trůnem klečící špinavý sedlák. „Tumáš tři pytle obilí a koukej se podělit s ostatními,“ usměju se velkoduše. O týden později, když můj hrad obléhá nepřátelská armáda a vojáci začínají jíst své vlastní kožené opasky, proklínám svůj chorobný altruismus. Být králem je těžké, zvlášť když nejste připravení vmžiku obětovat své poddané.
Still There – recenze nenápadné, emotivní adventury
28. 11. 2019
|
Patrik Hajda
Malý, melancholický počin Still There vám předem nedá vědět, co od něj můžete čekat. Varuje vás jen před osamělostí, smutkem a výčitkami strážce majáku, který se rozhodl pro život hluboko ve vesmíru v předaleké budoucnosti. Co ho ale v té černočerné tmě vyplněné pracovní rutinou čeká, vás zasáhne a nechá utápět v depresivních myšlenkách o životě, jeho smyslu, minulosti a budoucnosti.
Planet Zoo – recenze
13. 11. 2019
|
Jakub Šindelář
Většina z vás nejspíš někdy v životě slyšela název Zoo Tycoon a dost možná jste u této legendární hry strávili hezkých pár (hezkých) večerů. Stavěli jste si svou vysněnou zoologickou zahradu a starali se o blaho zvířat i zákazníků. A teď, po letech, se konečně objevil duchovní pokračovatel jménem Planet Zoo. Je důstojným nástupcem tycoonovské strategie? Zůstal za očekáváním? Nebo svého předchůdce dokonce převyšuje?
Sea of Solitude – recenze
16. 7. 2019
|
Jakub Šindelář
Ahoj. Jmenuji se Kay. A mám problém. Nevím, kde jsem se to vyskytla. Jsem vůbec naživu? Asi ano. Myslím, mluvím, cítím. Ale nevypadám jako člověk. Mé oči září červeně. A podobám se stínu. Jsem tak zmatená. Ale tohle místo. Znám ho. Už jsem tu byla. Vypadá jako město, kde jsem žila. Nebo ne? A proč je celé zaplavené? Ještě že mám svou loďku.
Warhammer: Chaosbane – recenze nové diablovky
5. 6. 2019
|
Patrik Hajda
„Tak jaký to je?“ zeptal se mě jeden z kolegů po prvních dvou hodinách strávených ve fantasy světě Warhammeru. Tehdy jsem byl plný nadšení, překvapený z toho, že to nedopadlo katastrofálně. Jenže první dojmy jsou první dojmy a to, co mě ve Warhammeru: Chaosbane čekalo poté, bylo jen jedno obrovské zklamání.
Shadowhand – recenze
18. 12. 2017
|
Šárka Tmějová
Napadlo vás někdy, jaké by to bylo, kdyby flashovky a hry v prohlížeči měly příběh? Všechna ta spoj tři plná středověkých bitev, shoot ‘em up o generačních konfliktech, tetris doplněný o tragické osudy starobylých civilizací… Totiž, já nad tím doteď taky nepřemýšlela. Ale tvůrci kombinace karetní hry s vizuální novelou Shadowhand si na tom postavili živobytí.
Perception - recenze
13. 7. 2017
|
Pavel Skoták
Jak umocnit strach ze tmy v hororu? V Deep End Games dostali nápad obsadit do hlavní role hororu Perception slepou hrdinku Cassie, která se v dětství naučila vnímat okolní svět pomocí echolokace. S touto schopností a silnými nervy se vydává prozkoumat starý dům kdesi v Massachusetts, o němž se jí nepřestávají zdát velice znepokojivé sny.
Outlast 2 - recenze
4. 5. 2017
|
Pavel Válek
Po třech letech čekání, loňské demoverzi a půlročním odkladu konečně vyšlo pokračování překvapivě kvalitní hororovky z prostředí ústavu pro choromyslné. Daří se Outlast 2 děsit hráče natolik, že budou muset několik dalších dní spát s rozsvíceným světlem? V zásadě ano, ale ne způsobem, který by se dal označit za bez výhrad uspokojující, bohužel.
Quantum Break - recenze
1. 4. 2016
|
Jan Olejník
Nezahrávejte si se strojem času! Není to poučka pro fiktivní dobrodruhy, kteří se vrhají do časových smyček kvůli více či méně chrabrým důvodům. Tahle rada patří především scenáristům, protože vytvořit solidní příběh o cestování v čase, aniž byste se dopustili logických nesouvislostí a recyklovali ohraná klišé, není nic snadného. Vývojáři z Remedy si ale věřili a zkusili to. A nevyšlo jim to.
Else Heart.Break() - recenze
17. 11. 2015
|
Ondřej Švára
Zajímavou herní všestrannost vyznává novinka Else Heart.Break(). Chvíli je klábosivou adventurou, jindy zase logickým rychlíkem a občas dokonce překvapí jako sandbox, v němž lze cokoliv dělat i nad čímkoliv přemýšlet. Tahle hra je zkrátka vždy taková, jakou si ji uděláte - v dobrém, ale i negativním slova smyslu. Přijmete takovou výzvu?
Stasis - recenze hororové sci-fi adventury
3. 10. 2015
|
Ladislav Loukota
Když se hrdina hry probouzí ze spánku na zpustošené vesmírné lodi, jde obvykle o signál zajímavého herního a často i akčního zážitku. Zdání ale v případě sci-fi hororu Stasis klame. Co se totiž na první pohled může jevit jako izometrická akce nebo RPG, je ve skutečnosti tradiční point and click adventura.