Recenze

Company of Heroes 2 - recenze

V titulku recenze by klidně mohlo být uvedeno "O hře, která málem nebyla, ale nakonec byla". Studio Relic totiž pokračování strategického hitu z roku 2006 připravovalo pro dnes již neexistující THQ. Problémy zmítaný vydavatel natáhl po zoufalém boji bačkory a Company of Heroes 2 putovala společně s Relicem pod křídla firmy, od které byste zájem o strategii z 2. světové války nejspíš nečekali. Ano, řeč je o japonském vydavateli SEGA. Ale nebojte, ježka Sonica v CoH 2 jako speciální jednotku neuvidíte.

The Last of Us - recenze

Říká se, že starého psa novým kouskům nenaučíš. V tom případě jsou ovšem tvůrci z Naughty Dog pověstnou výjimkou z pravidla. Oblíbení vývojáři stojící za sérií Uncharted mohli klidně spát na vavřínech a věnovat svou pozornost Indymu juniorovi alias Nathanu Drakeovi. Uncharted 3 totiž byla tak vypiplaná, že jsme jí napařili nekompromisních deset z deseti. A protože dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, smočil Naughty Dog svůj čumák v trochu jiném žánru. Možná máte z obrázků a videí pocit, že The Last of Us je "jen" Uncharted plus malá holka a inspirace ve filmovém trháku Já, legenda. Ten pocit je mylný a my ho chceme rozmetat na kousíčky.

Call of Juarez: Gunslinger - recenze

Jó, to byly časy, když jsem byl ještě mladej. Carnegie tehdy ještě neměl ocelárny, Rockefeller teprv dostával čuchnout, co je to černý, jak to teče ze země a já, Silas Greaves, jsem jezdil po starým západě a nemusel se o nic starat. Celý dny jsem jen čuměl na západy slunce i nekonečnou krajinu, kam jsem se mohl hned rozjet. Poslouchal jsem vytí kojotů a sem tam si zastřelil něco, co jsem pak stáhnul z kůže a povečeřel. Po tejdnu jsem kůže prodal a zase zmizel do divočiny. Byl tam klid a kromě zatoulaných desperátů jsem nemusel sahat po šestiraňáku. Prostě pohoda a spousta času na vychutnávání si přírody nebo zvelebování kempu. No ale vlastně, když tak nad tím přemejšlím, bylo to trochu jinak...

March of the Eagles - recenze

Kdyby mi před dvěma lety někdo řekl, že budu fanda Napoleonských válek, nevěřil bych mu. Střih. O dva roky později už se má vše úplně jinak. Po pročtení desítek knih jsem se nadšeně vrhl na novou strategii od Paradoxu, která pod názvem March of the Eagles zpracovává právě toto období z mírumilovných dějin Evropy. I když, nadšeně... Zrovna systém strategií od Paradoxu nepovažuji za silný v kramflecích ohledně válek, bojových vřav a hlavně bitev, které se motají kolem složité logistiky a taktických manévrů, což jsou právě Napoleonské války.

A Game of Dwarves – recenze

Typická budovatelská strategie vypadá tak, že stavíte nějaký ten zábavní park (Theme Park), budujete tropický ráj (Tropico) nebo si hrajete s vláčky a autíčky (Transport Tycoon). To vše s cílem neprodělat své virtuální kalhoty, splnit v poklidném tempu několik stanovených cílů a během pár hodin strávených u jedné mapy především dostatečně relaxovat a vypiplat dané místo či společnost k obrazu svému.

Omerta: City of Gangsters - recenze

Amerika ve dvacátých a třicátých letech, to byla prohibice, gangy, zločin a v herní historii i velice slušná zábava (Mafia, Godfather). A taky nádherně stylová hudba, která jen krátkým zabrnkáním dokáže nostalgickou atmosféru plnou svištících projektilů z Tommy Gunů vytvořit. Omerta: City of Gangsters se rozhodla toto pohříchu herně nepříliš využívané období poměrně originálně uchopit jako kombinaci budovatelské a tahové strategie, u níž právě atmosféra měla hrát jednu z hlavních rolí.

Wonderbook: Book of Spells - recenze

Idylické lifestylové fotky s rozesmátými dětmi všech ras a národností před televizí v moderně zařízeném obýváku. To je obraz herního průmyslu posledních let, který by si přála po světě šířit většina velkých distributorů. Ač už to mnohým „pravověrným” hráčům může připadat jako otravné klišé, fakt je, že rodinné a dětské hry jsou odvětvím, které do značné míry drží herní byznys nad vodou. Vědí to samozřejmě i v Sony, kterému se v poslední dekádě podařilo nakopnout hned několik zlatých žil.

Medal of Honor: Warfighter - recenze

Podívejte, co si budeme povídat. Dva roky staré znovuzrození značky Medal of Honor nebyla žádná pecka, a nebýt vývojářů z DICE, kteří pro něj napsali povedený multiplayer, neštěkl by po něm ani pes. V EA to nicméně vidí jinak, dost možná přesně opačně.

Of Orcs and Men - recenze

Jakmile se to ve světě her zaleskne něčím novým nebo alespoň trochu neokoukaným, většina hráčů okamžitě zbystří svou pozornost. Pravda je taková, že jsme se přejedli různých klišé, která svým vydavatelům zajišťují jisté a tučné výdělky. Prostě chceme změnu! Nemusí jít o nic velkého, ani revolučního, stačí jen, aby to dobře fungovalo. Of Orcs and Men nabízí jedno neotřelé řešení, což je dobře, ale také moc dobře nefunguje jako celek, což rozhodně není důvod k radosti.

Mark of the Ninja - recenze

Kvůli mohutné masáži akčními filmy má spousta z nás značně zkreslené představy o způsobu boje, kterým ninjové prosluli. Praví ninjové sice jsou tvrdí bojovníci, nevrhají se však bezhlavě do lítého boje proti mohutným přesilám. Naopak. Otevřený boj je pro ninju pouze krajním řešením jinak bezvýchodné situace. Ninjové se v první řadě soustřeďují na špionáž, infiltraci, sabotáže a atentáty.

Transformers: Fall of Cybertron - recenze

Transformers. Jedna z nejoblíbenějších hraček v historii. Určitě není nic snadného, vyrovnat se vysněným světům, které si její fanoušci odmalička zdokonalovali a hýčkali. Na druhou stranu je nad slunce jasné, že v zájmu svých oblíbených hrdinů dokáží tito fanoušci i leccos odpustit.

Game of Thrones (RPG) - recenze

Po nepovedené strategii Game of Thrones: Genesis se studio Cyanide snaží známou značku provařit v RPG žánru a bohužel opět prokazuje svou (ne)schopnost se s tématem nějak slušně vypořádat. Upřímně nechápu, kde Francouzi vzali licenci na Game of Thrones. Seriál tuhle povedenou ságu katapultoval mezi nejcennější artefakty současné mediální zábavy, takže byste čekali, že se o herní adaptace poperou větší, známější a hlavně šikovnější studia. Z nějakého důvodu se tak nestalo, čili jsme odkázání na Cyanide a jejich metodu „sekám to jak Baťa cvičky, ono se to vyplatí“.

Kingdoms of Amalur: Reckoning - recenze

Jsou hry, které to nemají lehké. Je za nimi vidět opravdu hodně práce, umu i talentu. Mnohdy dokonce převyšují dobře propagovanou konkurenci v kvalitě i uměleckém dojmu, ale podobného věhlasu stejně nedosáhnou. Budou navždy solidní dvojkou, kdesi ve stínu věhlasného titulu, kterému se mnoho lidí klaní třeba jen proto, že jde o momentální módní záležitost. Tento nevděčný osud snad Kingdoms of Amalur: Reckoning nepotká. Nebylo by to rozhodně spravedlivé, protože tahle hra by se na vlně zájmu měla vyhřívat a bavit opravdu hodně fanoušků.

The Binding of Isaac - recenze

Znáte biblický příběh o Abrahámovi a jeho synu Izákovi? Přestože je poměrně známý, nebudu se vám divit, pokud zavrtíte hlavou. Pokud však toužíte vědět, čím se nechal inspirovat Edmund McMillen při vymýšlení své další hry, doporučuji zhlédnout povedené televizní zpracování.

ArcaniA: Fall of Setarrif - recenze

Představ si svět, kde je ti dovoleno vše. Vidět tmu, poslouchat ticho, hladit vzduch a mlčky křičet, jak se ti to líbí. Představ si dobrodružné fantasy, které tohle všechno dokáže. Chvíli jsi nečistý lapka, když po špičkách rajzuješ v cizí spižírně, jindy jsi zase svalnatý rek, co vítězoslavně zvedá skalp kvílejícího netvora. Odpustíš pak prostému vesničanovi, když daleko od tvých dobrodružství nevěří, že zrovna ty zachraňuješ svět? Odpusť, i to má svůj skrytý smysl.

Breath of Death VII - recenze

Stejně jako Cthulhu Saves the World, patřila i původní verze Breath of Death VII: The Beginning platformě XBLA. Breath of Death navíc vyšla o několik měsíců dřív než už recenzovaný sourozenec, PC platforma však oba kousky přivítala současně, a to v podobě nenápadného balíčku na Steamu. Věřím, že rozhodnutí, předělat dvojici her na počítače a vydat ji právě tímto způsobem, autoři určitě nelitují. Za první týden prodeje hra prý utržila více než za celou dobu (rok a půl) na Xbox Live.

Age of Empires Online - recenze

Age Of Empires je v herním světě silná a dokonale fungující značka. Podobně je na tom v automobilovém průmyslu třeba takový Volkswagen Golf. Pravidelně se objevují nové modely, které si drží vysoký punc kvality a nabízí lepší a dokonalejší technologie. Pořád však sedíte v klasickém Golfu, který s sebou nese něco z letité klasiky a tradice původních modelů. Srovnávat auto se strategickou hrou je možná na pováženou, ale když se nad tím zamyslíte, tak podobně zodpovědně přistupuje Microsoft právě ke značce Age Of Empires, jejíž první díl vyšel již před čtrnácti lety. A to prosím není žádné pochlebování, v tomto případě tak tomu skutečně je.

Pirates of Black Cove - recenze

Piráti to nemají ve svém životě jednoduché. Často přijdou v boji o nohu a s tou dřevěnou se pak boří do písků pláží. Hák místo ruky není také žádná výhoda, může si na něm sice pověsit maso do udírny, ale při stírání paluby má velkou spotřebu hadrů, které trhá ostrou špičkou háku.

Shadows of the Damned - recenze

Unikátní projekt, na kterém se podepsaly legendy japonské videoherní tvorby, se konečně dostal na stříbrné (a modré) placky. Kde mělo být nadšení, však zůstává jen rozporuplný pocit nenaplněného očekávání. Všechny závany geniálního herního designu byly dokonale utopeny ve fádnosti a technických chybách. A bizarní japonsko-mexický černý humor při nejlepší vůli hratelnost suplovat nedokáže.

Reign: Conflict of Nations - recenze

Historické strategie z prostředí východní Evropy se nám rozbujely jako houby v lese. Tato dává šanci milovníkům politického pletichaření a civilizovaných metod dobývání.

Age of Pirates II - recenze

Černá vlajka, hektolitry rumu v přístavní krčmě, šavle, děla a bambitky... Však to znáte. Recenze na další pirátskou hru je tu.

Misadventures of P.B. Winterbottom - rec.

Brblal tu někdo, že se hry zjednodušují? Potom by měl zpozornět a upnout pozornost k logické arkádě s pánem v černobílém hávu, který cestuje časem a skládá koláč.

World of Subways - mega-recenze

Chtěli jste někdy řídit metro? Jedinečnou šanci vám nabízí hra, která věrně simuluje práci strojvůdce na přesně vymodelovaných tratích v Berlíně a New Yorku.

Hearts of Iron III - recenze

Třetí verze ultimátního simulátoru globálního dění během palčivého období 2. světové války je tady. Větší, komplikovanější, stále bez konkurence.

Dawn of Magic 2 - recenze

První díl nabitý magií sice přinesl pár originálních nápadů, ale díru do světa neudělal. Napraví reputaci tohoto akčního RPG z Ruska jeho pokračování?

Battlestrike Shadow of Stalingrad - recenze

Hry jsou forma zábavy, která lidi baví a vždy se k nim vrací s radostí. Někdy ale nastanou těžké chvíle, kdy je potřeba se postavit nepoučitelným vývojářům a jejich špatným hrám.

Wanted: Weapons of Fate - recenze

Film je výjimečný zakřivenými dráhami, po nichž létají vystřelené kulky. Tento princip byl úspěšně převeden i do hratelnosti nové akce od autorů Ghost Recon AW.

World of Goo - dvoj-recenze

Drobná logická hříčka od dvou polo-šílených, polo-geniálních autorů působí jako opravdové zjevení. Dokazuje, že originalita není mrtvá a že i dnes lze v hromadě balastu najít skutečný klenot. ZAČÁTEK TÝDNE NEZÁVISLÝCH HER

Legend: Hand of God - recenze

Souboje s velkými protivníky, volba dvou povolání a nezvyklá průvodkyně hrou. I tak se snaží nové akční RPG nalákat všechny, kteří nechtějí čekat na třetí Diablo.

Army of Two - mega-recenze

Ve dvou se to lépe táhne. V případě dua žoldáků ve službách privátní vojenské organizace platí toto rčení dvojnásob, nebot vše je na vzájemné součinnosti založeno a proto se nejedná jen o další střílečku v řadě.