Recenze

F1 2017 - recenze

Ještě žádnou hru ze světa Formule 1 nebylo tak snadné hodnotit. Další díl v sérii od Codemasters je koktejlem toho nejlepšího, co se kdy v žánru urodilo, a proto lze jen chválit. Autoři našli nový recept na zdokonalení zdánlivě zakonzervovaného sportovního odvětví a F1 2017 je díky tomu bezkonkurenční jak na závodním okruhu, tak i v zákulisí. Soutěžní mumraj, již téměř k nerozeznání od televizního přenosu, a neobyčejně osobní atmosféra přinášejí dosud nejautentičtější zážitek ze světa rychlých kol.

Headlander – recenze

Když začnu upozorněním, že Headlander je asi ta zatím nejdivnější hra Double Fine, zpozorněte. Studio dalo světu metalový open world, snový trip, ještě větší trip na Kinect, jednu neznámou hudební hru a matrjošky. Právě poslední jmenovaná hra je s Headlander nejvíce propojená svým principem i vývojářským týmem. Šéf vývoje Stacking, Lee Petty, byl hlavním vedoucím i u tohoto titulu a jeho rukopis je vidět. Podobně jako u matrjošek ustoupil i tady scénář do pozadí a v popředí jsou především mechaniky, hratelnost a ovládání cizích těl.

Gears of War - mega-recenze

Co dokáže zabít miliardy lidí během jediného dne? Brutální nepřítel, který se staletí připravoval na útok v nekonečné síti tunelů. S nejvyspělejší grafikou rozpoutá na vašem domácím kině peklo, na jaké nezapomenete.

Dragon Age: Leilana Song - recenze

Bardka Leliana není jen roztomilá a trochu šišlavá zrzavá slečna. Má za sebou mnohem temnější minulost, než by se mohlo zdát.

Football Manager 2017 - recenze

Fotbalové manažerování není zrovna vděčné řemeslo. Celé dny se dřete na tréninkovém hřišti, potíte z mozku jednu brilantní taktiku za druhou, staráte se o své hráče, jako o bezbranná novorozeňata, a ještě se musíte čas od času vykecávat s otravnými senzacechtivými novináři. A co z toho vlastně máte? Samozřejmě spoustu peněz a slávy, ale kromě toho? Jen stres! Pak vyhrajete Ligu mistrů a jistý slovanský oligarcha s vámi po pár měsících stejně vyrazí dveře i přes vaše přitažlivé italské charisma. Tenhle džob je prostě lepší přenechat lidským hrochům s tou nejtlustší kůží v okolí. Pro všechny ostatní je tu Football Manager 2017.

Cesta kolem světa za 80 dní CZ - recenze

Vsadím se s kýmkoliv o 20 000 liber, že stihnu cestu kolem světa za 80 dní nebo méně; za 1 920 hodin neboli také 115 200 minut. Přijmete výzvu této lehce akční adventury na motivy slavné knihy Julese Verna?

Bad Day L.A. - recenze

Čas od času potká den blbec každého. Z postele vstanete špatnou nohou, chleba s máslem upadne na koberec a autobusák přibouchne dveře před nosem. Na trable hrdiny této ulítlé hry však nemáte ani náhodou!

Boiling Point - recenze české verze

Několikaměsíční zpoždění české verze akčnímu RPG Boiling Point jen prospělo, neboť již obsahuje důležitý patch, který tuto hru s podtitulem Cesta do pekel ještě zdokonalil. Co dostanete za svých 299 Kč?

Gothic II - recenze #2

Jeden pohled na Gothic II jsme publikovali už dříve, ale na vaše četné žádosti nyní přinášíme alternativní recenzi nebo chcete-li druhou stranu mince, která byla napsána po dohrání tohoto skvostného RPG.

Janes Attack Squadron - recenze

Letecký simulátor Janes Attack Squadron z prostředí druhé světové má za sebou bouřlivou minulost, ale nakonec vyšel a my jsme byli hlavně zvědavi, jestli dosahuje kvalit stále kralující hry IL-2 Sturmovik.

Assassin’s Creed Odyssey – recenze

Až do nedávna každý podzim znamenal příchod minimálně jedné iterace Assassin’s Creed. Egyptské Origins po roční pauze příjemně překvapily, ale stále působily relativně tradičně, s Odyssey se však tvůrci vydali do mnohem méně probádaných vod plných příběhových rozhodnutí a rozvíjení RPG prvků. A triér!

Mario Kart 8 Deluxe – recenze

Nepsaným králem subžánru arkádových motokárových závodů je a vždycky byla, i přes leckdy zajímavou konkurenci, série Mario Kart. A její zatím poslední díl Mario Kart 8 se v Deluxe verzi vrací tři roky po vydání Wii U verze na (pořád ještě nové) konzoli Switch. Druhá velká hra Nintenda, kterou chcete na nové konzoli hrát, je stejně jako Switch plná kontrastů. Instantní a přístupná zábava umí prozářit vousatý koncept hratelnosti i v roce 2017, nicméně v ostatních věcech nedokáže držet s dobou krok. Nad hrou každopádně pořád žasnete. Během samotných závodů nad vytříbenou hratelností, zatímco v menu nad řadou těžko pochopitelných rozhodnutí.

Painkiller: Overdose - recenze

Když začaly FPS na přelomu století taktizovatět a vážnět, postavil se Painkiller jako jeden z prvních k protestní zdi. Uchovává si jeho nekompromisní argumenty i třetí (skoro)pokračování původem z Čech?

Psychotoxic - recenze

Konec světa se blíží a jedinou nadějí lidstva je Angie Prophet - napůl žena a napůl anděl - která by mohla zaujmout nenáročné hráče first-person stříleček. Nebo aspoň ty, co mají rádi ulítlé levely a primitivní akci.

Pokémon Legends: Arceus – recenze

Krok stranou od klasiky

Pokémon Brilliant Diamond – recenze

Kapesní příšerky se vrací v novém remasteru

Yes, Your Grace – recenze

„Můj pane! Požár poničil vesnickou sýpku a my teď nemáme co jíst!“ pobrekává před trůnem klečící špinavý sedlák. „Tumáš tři pytle obilí a koukej se podělit s ostatními,“ usměju se velkoduše. O týden později, když můj hrad obléhá nepřátelská armáda a vojáci začínají jíst své vlastní kožené opasky, proklínám svůj chorobný altruismus. Být králem je těžké, zvlášť když nejste připravení vmžiku obětovat své poddané.

Phoenix Point – recenze

Z Pandořiny skříňky toho podle mýtu vylezlo na světlo světa plno, ale nic z toho nebylo příliš žádoucí pro poklidnou existenci lidstva. Pojmenování zkázy celého světa „Pandoravirus“ je proto velmi případné. Právě s důsledky tohoto viru se musí vypořádat pozapomenutá, oficiálně zrušená organizace Phoenix Point, která je sama o sobě už spíš legendou než hybnou silou, kterou bývala dřív. Duchovní nástupce XCOMu (nebo, chcete-li, starého X-Comu) čeká.

Starbound - recenze

Zatímco herní svět řeší No Man’s Sky, vyšla bez většího humbuku na konci července verze 1.0 jiné podobné hry. Řeč je o Starbound, sandboxovém survivalu, který po pěti letech vývoje konečně v „plné“ verzi servíruje své možnosti širokým masám. Jak si hra stojí z pohledu fanouška sci-fi i žánrově nevyhraněného hráče? A nejde jenom o další obrovskou hru s procedurálně generovaným obsahem, která začne brzy nudit? Na všechno si odpovíme.

Worms W.M.D - recenze

Od roku 1995, kdy vyšla první Worms hra, uplynulo už 21 let. V mezičase vyšlo víc než dvacet Worms titulů. Říkal jsem si proto, o čem tak asi Worms W.M.D může být. Co může hra nabídnout nového nebo jiného, aby byla zábavná a neokoukaná. Vždyť už přeci tvůrci v jednotlivých hrách vyzkoušeli snad všechno! Hra naštěstí na všechny tyto otázky odpovídá jednoznačně, navíc pozitivně. Vítá staré i nové hráče s otevřenou náručí, která je plná výborné hratelnosti. Pryč jsou časy podivných pokusů o 3D zpracování a jiné podobné experimenty. Worms W.M.D staví na klasických 2D základech, známých zbraních a obecně hratelnosti, kterou do moderní doby přenáší s pomocí několika zábavných vylepšení. K těm se však ještě dostaneme. Ze všeho nejdříve je totiž nutné si připomenout základní pravidla a postupy Worms her v kampani.

Big Pharma - recenze farmaceutického tycoonu

Budovatelských strategií dnes sice vlivem nezávislých studií přibývá, ale nejlepšími specialisty v oboru přesto zůstávají matadoři jako SimCity, Transport Tycoon či Theme Hospital. Právě poslednímu jmenovanému se na první pohled podobá Big Pharma, která slibuje možnost vybudovat farmaceutického obra, co vydělává na léčení lidských chorob. Hra už byla chválená ve své early access verzi, uleví tedy pamětníkům kvalitních tycoonů, nebo jde jenom o pouhé placebo?  

Subterrain - recenze

Podzemní město na planetě Mars vás vyzývá, abyste přežili devastující útok vetřelců, nahodili generátory a pokusili se z pekelné mely bezpečně pláchnout. Střet osamoceného člověka s armádou mimozemského zla v polorozpadlé kolonii přináší zajímavý mix survival hororu, taktické akce, výroby předmětů a strategie. Překvapivě dobrou sci-fi hru navíc nesouží žádné dramatické obtíže, protože tvůrci ze studia Pixellore odvedli na Subterrain poctivou práci.

Beyond Eyes - recenze "simulace" nevidomé dívky

Nevidět svět kolem sebe a přece žít - právě takové poselství sděluje světu adventura Beyond Eyes. Dílo pohybující se na pomezí videohry, komorního umění a sociálního projektu se snaží originální formou upozornit na věčnou tmu, ve které se ocitají nevidomí. Nikoliv však tmu životní, pouze smyslovou - hra prezentuje, že i s naprostou ztrátou zraku lze žít zajímavý, ba dokonce dobrodružný život. Jenomže zatímco nevidomí hře upřímně zatleskají, samotní hráči z ní asi nadšeni nebudou. Poučení a zábava se v ní totiž tak úplně nepotkaly.

Windward - recenze námořního dobrodružství

Ať příznivý vítr dopřeje vašim plachtám ten správný směr! Nic upřímnějšího snad na otevřeném moři ani nelze popřát. Možná tak ještě klid od pirátů, vždyť mořeplavecká arkáda Windward nabízí ze života na vlnách opravdu všechno. Smělé ambice však nenaplnila. Válčení, obchodování a objevování je v ní provázeno všudypřítomným stereotypem a od vyložené nudy zachraňuje hru jen povedený kooperativní multiplayer. 

Divided We Fall - recenze

Musíme si pomáhat není jen známý český film, ale také princip, na kterém je postavena filozofie této staronové taktické realtime strategie inspirované druhou světovou válkou. Historické kořeny tohoto titulu totiž sahají hluboko do roku 1997, kdy se objevila onlajnovka s názvem Chain of Command ještě ve vektorové grafice. Tu o pár let později vystřídal její klon Call of Combat, který je přímým předchůdcem právě recenzované hry. Jak tedy vidíte, tradice má u Divided We Fall poměrně silnou úlohu.

Gears of War Ultimate Edition - recenze

Gears of War byla před devíti lety zjevením - přímočará střílečka, z níž odkapával testosteron i při nahrávacích obrazovkách, zapamatovatelní hrdinové, epické momenty, zbraň Lancer s motorovkou místo bajonetu, aktivní přebíjení a hlavně skvělá hratelnost. Podařilo se všechny tyto přednosti přenést či alespoň zachovat i v remasterované verzi pro Xbox One? V zásadě ano, i když se tvůrci jistým problémům nevyhnuli.

DJ Hero - recenze

Zájem o Guitar Hero po tolika dílech opadl, a tak nastal čas na taneční muziku pro všechny potenciální dýžeje, kteří se mohou vyřádit s replikou mixovacího gramofonu.

Crazy Taxi - recenze

Příživníci tu byli, jsou a nesporně i budou. Řeč je o simulaci taxikáře Crazy Taxi původem z konzolí, která využívá vhodné situace, jak z fanoušků Grand Theft Auto III vymáčknout trochu toho bakšiše.