Recenze

Wildstar - recenze

Planeta Nexus vyžaduje pozornost všech vyspělých bytostí z vesmíru. Je bohatá na suroviny a minimálně dvě frakce se nově objevený svět snaží ovládnout. Zvolíte si jednu ze stran, přistanete a začnete plnit všelijaké úkoly, která vás posunují na vývojovém žebříčku stále kupředu. Takhle stručně můžete charakterizovat onlineovku Wildstar, která nabízí staré a osvědčené herní mechaniky, ale v novém kabátu.

World of Warcraft - recenze

Jedenáctý únor se zapsal do myslí Evropanů jako den, který rozvrátil jejich rodiny a připravil je o práci. Od té doby totiž patří k hordě nebo alianci v online hře World of Warcraft! Proč vyvolala šílenství a proč je vyprodaná?

Lord of the Rings: War in the North - recenze

Pán prstenů se po zdařilé filmové adaptaci Petera Jacksona proměnil ve výdělečný artikl, který stále dokáže nést zlatá vejce. Dlouhá řada herních titulů to jen dokazuje. Pravdou však zůstává, že kromě The Lord Of The Rings Online těch opravdu dobrých her mnoho nebylo. Je příjemným zjištěním, že Pán prstenů s podtitulem War in the North k těm dobrým po zásluze patří.

Brink - recenze

Měla to být střílečka, která novátorsky mixuje příběhový singleplayer s online hraním. Naděje vzbuzoval i fakt, že je v rukou zkušených tvůrců, kteří vzešli z modařské komunity, mají na svědomí nejednu povedenou mapu do multiplayerových stříleček a navíc si udělali jméno jako autoři online částí her od id softu. Brink je v tomto ohledu opravdu velké překvapení, bohužel v negativním slova smyslu, protože jednomu zůstává rozum stát, jak mohlo renomované studio po několika letech vypustit do světa něco tak nedotaženého.

Darkfall - mega-recenze

Přislíbeno bylo MMORPG s FPS bojem, craftem, stovkami skillů, housingem, obrovským světem, budováním a ničením měst. Vysmívala se konkurence oprávněně?

Mario Kart 8 Deluxe – recenze

Nepsaným králem subžánru arkádových motokárových závodů je a vždycky byla, i přes leckdy zajímavou konkurenci, série Mario Kart. A její zatím poslední díl Mario Kart 8 se v Deluxe verzi vrací tři roky po vydání Wii U verze na (pořád ještě nové) konzoli Switch. Druhá velká hra Nintenda, kterou chcete na nové konzoli hrát, je stejně jako Switch plná kontrastů. Instantní a přístupná zábava umí prozářit vousatý koncept hratelnosti i v roce 2017, nicméně v ostatních věcech nedokáže držet s dobou krok. Nad hrou každopádně pořád žasnete. Během samotných závodů nad vytříbenou hratelností, zatímco v menu nad řadou těžko pochopitelných rozhodnutí.

Redshirt - recenze

Pokud vás to, podobně jako mě, táhne k divným hrám, po přečtení informací o Redshirt vám radostí poskočí srdíčko. Jde se o simulaci sociálních sítí odehrávající se na palubě vesmírné stanice Megalodon-9. Bystřejší fanoušci Star Treku si k tomu navíc určitě domysleli, že zde vystupujete jako postradatelná postava, která je při každé nebezpečné misi povolána do prvních řad, tedy onen titulní Redshirt.

Quake II – recenze remasteru legendární střílečky

Pochoutka pro nostalgiky... Ale co nováčci?

Magic: The Gathering Arena – recenze

Jak se vlastně recenzuje virtuální verze Magic: The Gathering? Mám se šťourat v nedokonalých, leč léty ověřených pravidlech nejpopulárnější sběratelské karetní hry světa, nebo jen zhodnotit jejich adaptaci do virtuální podoby? Těžká to otázka. Ale ať se na to díváte z kterékoliv strany, hlavní je, jestli to člověka nakonec baví. A toho člověka, který právě píše recenzi na Magic: The Gathering Arena, to baví náramně.

Umbrella Corps - recenze

Umbrella Corps je third-person multiplayer akce z Resident Evil univerza, která se odehrává dva roky po událostech Resident Evil 6, kdy už sice Umbrella neexistuje, ale světové korporace posílají žoldnéře, aby z laboratoří dostali vzácná data. A právě okolo střetu dvou skupin žoldáků uprostřed lokací, zamořených zombiemi, se točí multiplayer souboje této hry.

Company of Heroes 2: Ardennes Assault - recenze

Zatímco rozšíření The Western Front Armies udělalo radost hlavně příznivcům druhoválečného multiplayeru, Ardennes Assault odsouvá online hráče stranou a servíruje hutnou porci příběhové kampaně. Na první pohled opět působí mrazivě a zároveň emocionálně vypjatě. Stačí to, nebo se série pomalu zamotává sama do sebe a dochází jí dech?

Punch Club - recenze

Pouliční rvačka, o které si člověk myslí, že ji zdárně vyhrál. V tom se objeví tajemná postav a vystřelí. Jeden ze zúčastněných umírá s kulkou v hrudi, čemuž přihlíží dotyčného syn. „Ještě než umřu, chlapče, musíš mi něco slíbit. Stane se z tebe labilní mladý muž posedlý fitkem. Budeš brát steroidy, které tě připraví o rozum. A chraň bože, abys vedl i normální život!“ Vítejte v Punch Clubu.

SimCity 4 - recenze

S novým rokem jsme se konečně dočkali čtvrtého dílu slavné budovatelské strategie SimCity, která posouvá tutu hru na starostu města k ještě větší dokonalosti. Detaily se dozvíte v obsáhlé recenzi...

Artifact – recenze aneb kasino vždy vyhrává

Strašně bych chtěl mít rád Artifact. Jeho základní taktická myšlenka je skvělá a systém, když funguje, představuje jednu z nejtaktičtějších, nejkomplexnějších karetních her na digitálním trhu (na tom reálném nic netrumfne VtES, nechť odpočívá v pokoji). Jenže Valve se rozhodlo vydat hru v takové formě a takovém stavu, že nad tím zůstává rozum stát. A z obrovského potenciálu zbývají frustrující trosky.

No Man's Sky - recenze

Megalomanský vesmírný projekt No Man's Sky bral dech již od prvních prezentací. Z představy možností nekonečného vesmíru se nejednomu fandovi sci-fi točila hlava a pro mnoho z nich bylo oznámení podobné hry doslova splněným snem. Zároveň ale bylo často slyšet obavy z toho, aby se autorům ze studia Hello Games povedlo jedinečný koncept také naplnit nějakým zajímavým obsahem a hratelností. Pravdu měly bohužel do jisté míry oba tábory.

Westerado - recenze

Pokud patříte, stejně jako já, k těm, kdo vzývají božstva v naději, že někdo z Rockstaru konečně při rozjímání pod kaktusem dojde osvícení a zavelí k vývoji PC portu Red Dead Redemption, zbystřete. Pravděpodobně marné čekání si totiž můžete zkrátit hraním (původně browserové hry - odkaz) Westerado od studia Ostrich Banditos.

Nidhogg 2 - recenze verze na Switch

První Nidhogg položil natolik silné základy jednoduché 2D šermovačky, že by bylo s podivem, kdyby studio Messhof u pokračování šláplo vedle. Puritáni by sice mohli volat po čistotě designu a návratu ke spartánskému jádru prvního dílu, ale dvojka má co nabídnout i jim. Majitelé Switche navíc nemají na výběr – k mání je jen Nidhogg 2, jehož silné stránky naštěstí nová konzole od Nintenda perfektně akcentuje.

Super Bomberman R - recenze

Bomberman, hrdina školních počítačů. Nebo služebních počítačů, jste-li staršího data vydání. Kdo by ho neměl rád? Kdo by nerad vzpomínal na ty veselé chvíle, kdy jste se ve čtyřech tísnili u jedné klávesnice, naháněli se v bludišti a kladli si pod nohy bomby? Hratelnost byla jednoduchá, nekonečně zábavná a nadčasová. Proto se jí vývojáři drží i po více než 30 letech, a proto nikoho nepřekvapí, že i nová konzole od Nintenda se dočkala svého vlastního Bemberman remaku. Ten sám o sobě není špatný, ale vaz mu sráží mimozemská cena. Chtít 1 299 Kč za osmdesátou variaci na tu samou hru je prostě úlet.

Arms - recenze

Arms je jako Switch. Kouzelná a fungující, uspěchaná a někdy i frustrující. Namísto nástupce Punch-Out!! přišli vývojáři z Nintenda s úplně novou bojovkou pro Switch, jenže konkurenta pro aktuální Injustice 2, nebo jakoukoliv jinou velkou bojovku nevytvořili. Arms se sice na první pohled tváří jako člen stejné váhové kategorie, ale opak je pravdou. Za plnou cenu totiž nabízí obsah, který je sice v základu zábavný, ale je ho příliš málo.

NHL 18 - recenze

Byl to naprosto jedinečný rok. Arizona Coyotes vyhráli Stanley Cup, když ve finále porazili Vervu Litvínov. Jarda Jágr hrál na farmě za 650 tisíc dolarů, ale po sezóně oznámil, že s hokejem končí. A nejproduktivnějším střelcem základní části byl Michal Řepík. Nepředvídatelné situace, ať už na ledě či mimo něj, má série NHL dávno v krvi. Přesto se můžete těšit na velkou spoustu novinek, z nichž některé jsou výrazné.

The Lord of the Rings: Adventure Card Game – recenze

„Zase další karetní hra,“ vzdychla aspoň půlka čtenářů nalákaná na krásný tolkienovský obrázek a odvrátila se od obrazovky, mrmlajíc: „Copak není na světě dost Hearthstonů a Magiců?“ Ale ne tak rychle, milí přátelé. Být zbrklý se nevyplácí, jak by vám určitě připomněl jeden moudrý starý pastýř stromů. The Lord of the Rings: Adventure Card Game není další free-to-play přírůstek do kompetitivní rodiny, ale pěkně dopředu placené příběhové dobrodružství pro jednoho nebo dva hráče.

Anthem – recenze

Anthem je hra, u níž nemáte pocit, že by se byť jednou tvůrci z BioWare sešli na poradě a řekli si u nějaké mechaniky: „Vždyť takhle to dělají všichni. Zamysleme se, jak to uděláme my, aby to bylo ještě o fous lepší.“ Místo toho nasadili přístup: „Ale co už, takhle to bude stačit.“ Designový šlendrián smíchali s nulovou invencí při navrhování... čehokoliv, načež se dostavil nepříliš překvapivý výsledek. Dvě tři hodiny relativně zábavného, ačkoliv žalostně generického střílení, následované nástupem stereotypu a nudy.

Apex Legends – recenze nastupujícího krále battle royale

Najednou mám pocit, že to takhle mělo vždycky být. Poté, co se pánové ve zlém rozešli s Activisionem, poté, co jim vyšel Titanfall jen na dvou platformách a poté, co Titanfall 2 tak trochu zapadl mezi Call of Duty a Battlefieldem, studio Respawn konečně dostálo svému jménu. Jeho znovuzrození sice proběhlo už před lety, ale na vrcholu je teprve teď. A zaslouženě.

PlayerUnknown’s Battlegrounds – recenze

PlayerUnknown’s Battlegrounds. Když jsem tohle podivné jméno poprvé slyšel, ani ve snu by mě nenapadlo, že se z téhle multiplayerové střílečky stane taková supernova. Kdybyste mi řekli, že okrajový žánr battle royale díky ní exploduje do olbřímích rozměrů, asi bych se nuceně zasmál a v kapse vytáčel číslo na Chocholouška. A už vůbec bych vám nevěřil, že tahle vyvraždovačka bude bavit mě samotného. Vyráží mi dech, že je to všechno pravda. Vyráží mi dech, že je PUBG tak skvělá.

The Secret World - recenze

Svět, který tak důvěrně známe, žijeme v něm i umíráme, nemusí být vůbec takový, jaký si jej představujeme. Příznivci všelijakých konspirativních teorií zcela jistě dají takové tezi za pravdu a hráči pohybující se v univerzu The Secret World, ti jen s lehkým pousmáním spiklenecky zamrkají.

Darksiders: Wrath of War - recenze (PC)

Borci z texaského Vigil Games mají momentálně plné ruce práce s onlinovkou Warhammer 40.000: Dark Millennium Online, ale i přesto si našli čas na PC konverzi své konzolové akční arkády Darksiders, která na začátku roku vyvolala rozporuplné reakce. Většina hráčů sice byla spokojená, ale někteří recenzenti hře vyčítali její naprostou neoriginalitu.

Forza Horizon 4 – recenze, část druhá

Čtvrtá Forza Horizon sází na online složku a nekonečný příliv komunitních událostí více než předchozí díly. S finálním rozhodnutím o hodnocení (zde si přečtěte první část) jsem proto chtěl počkat až do momentu, kdy se virtuální Británie zaplní dalšími hráči, aby bylo možno v plné míře posoudit kvality i této části. Asi nebylo těžké tipnout, že je to opět trefa do černého. Podíváme se ale i na port pro PC, který v případě trojky zcela bezproblémový nebyl.