Pavel Dobrovský
Angelina ví jak na hry
Na první pohled vypadá Conservation of Emily jako normální nezávislá skákačka s pixelovou grafikou v popředí a fotografickými kolážemi v pozadí. Hraní je trochu podivné – za skákajícím panákem se nečekaně zjevují fotografie koťátek nebo zkorumpovaného britského politika. Interaktivní komentář? Ano. Autorka Angelina vysvětluje, že tak reaguje na článek uveřejněný v novinách Guardian o nelegální těžbě deštného pralesa. Vtip je v tom, že Angelina o tom ví kulové. Angelina není člověk. Angelina je umělá inteligence.
Assassin's Creed III - videorecenze PC verze
Pro vydání videorecenze PC verze Assassin's Creed III objektivně neexistuje lepší den, než dnešek. Onen domnělý konec světa, který měl přijít 21. prosince 2012, je jedním ze styčných příběhových bodů této hry, a i když vám videorecenze samozřejmě neprozradí, jestli se Desmondovi podařilo lidstvo zachránit, názorně vám ukáže co třetí Assassin's Creed dělá dobře, v čem je to hra průměrná, a co dělá vyloženě špatně.
Na Evropě budete sami
V hlavičce studia Quick Fingers stojí „an independent game developer“. Pro současnou nezávislou scénu snad není výstižnějšího označení. Angličan Tom Jackson skrývající se pod označením R2Q-4336 totiž v projektu Europa potvrzuje, že jeden člověk dokáže udělat zázraky, zatímco velká studia se stovkami zaměstnanců lopotně ohýbají trubky při hledání originálního a atraktivního námětu.
Uživatelské dojmy z nové konzole Nintendo Wii U
Konzole od Nintenda se rády chlubí neobvyklými herními zážitky, které přímo souvisí s nezvyklostí hardwaru. Stačí se podívat na poslední kusy: Nintendo Wii, Nintendo DS a 3DS a nyní Wii U s ovladačem připomínajícím tablet. To prostě Microsoft ani Sony nemají. Pointa nového přírůstku? Zatímco na televizi běží hra, zobrazují se dodatečné informace nebo identický obraz na ovladači. Tím Nintendo rozvíjí nápad s dvěma displeji, který úspěšně použilo u DSka.
Far Cry 3 - videorecenze PC verze
Navzdory obrovské mediální masáží v posledních týdnech a měsících nás Far Cry 3 stejně...
Curiosity: síla experimentu
Dvě desítky let ve velkém byznysu? Pro někoho to může být ráj, ale Peteru Molyneuxovi to stačilo. Letos se rozloučil s pozicí kreativního ředitele Microsoftu a pronajal si část opuštěné rozlehlé kanceláře v britském Guildfordu. Jeho životní příběh se tak pěkně vrátil na začátek: z garáže na špičku a zpět do garáže. Je tu ale jeden zásadní rozdíl – dnes už není tím naivním mladíkem, který se na začátku osmdesátých let omylem dostavil na život určující schůzku ve firmě Commodore. Teď už je respektovaným tvůrcem.
XCOM: Enemy Unknown - videorecenze
Co bychom se nepřiznali – měli jsme také dost nahnáno z toho, že Firaxis reimaginaci...
Jak se hraje za ženskou asasínku - dojmy z AC III: Liberation
Nesmí se mluvit o příběhu. Nesmí se mluvit o velikosti týmu. Nesmí se mluvit o budoucnosti hry. Nesmí se mluvit o spojení s Assassin's Creed III. Nesmí se mluvit o multiplayeru. O čem se může mluvit? O Assassin's Creed III: Liberation na PS Vita. Ale, nezapomeňte, nesmí se mluvit o...
Dark Souls - videorecenze PC verze
Při zpětném pohledu jsme fakticky rádi, že jsme konzolovou verzi Dark Souls označili za...
Tři hodiny s Assassin's Creed III - pokažený čajový dýchánek
Londýnský Tower na břehu Temže zažil za necelých tisíc let své existence události, při kterých se vraždilo, kradlo a intrikovalo ve velkém. Kdyby kameny, shlížející na britské korunovační klenoty, mohly vyprávět, mluvily by jak o násilí, tak o krásné britské absurditě. Slyšeli byste třeba příběh o tom, jak Richard I. Lví srdce dotáhl z křížové výpravy krokodýla a na laně ho venčil v řece, dokud plaz neutekl. Anebo o partě šimpanzů, kteří dostali nábytkem vybavený pokoj. Nebo o slonovi, lvovi, pštrosovi krmeném železem... Ze zvířat přežívají dnes pouze legendární havrani a ti, když náhodou z přežraných těl dostali minulé pondělí nějaký zvuk, zakrákali: „Už vícreed ne!“
Phantom Doctrine - recenze
Největší výzva pro tvůrce her? Sladění všech systémů tak, aby ani jeden neoslaboval hratelnost nebo naopak nevytlačoval ostatní na okraj pozornosti. Na poli tahových strategií v tomto směru zvítězily třeba Invisible, Inc. nebo XCOM. Špiónská Phantom Doctrine od studia CreativeForge (tahovka s kovboji a démony Hard West) cílí na tu samou metu perfektní tahové hratelnosti. Na jednu stranu chce oslovit fanoušky XCOM posunováním figurek po bitevním poli a taktizováním na mapě světa, na straně druhé chce bábovičky studia Firaxis rozmetat. Využívá k tomu řadu dodatečných systémů a nápadů, které dělají z tahové studené války něco podivného - hybrida extrémně zábavné a nudné hratelnosti.
Ghost of a Tale - recenze
Po pěti letech od zafinancování na Indiegogo vystupuje trubadúr Tilo z Ghost of a Tale ze stínu early accessu do světla plnokrevných titulů. Přináší vypointované stealthové dobrodružství, ve kterém se prolínají žánrová klišé s neotřelou stavbou prostředí a dechberoucí prezentací. Nenechte se ale oklamat vizuálem. Tilo svými vousky, ušima a velkými kukadly pouze naznačuje, že je protagonistou jednoduché, pohádkové a roztomilé zábavy. Ve skutečnosti vás zavede hluboko do světa, kterým lomcuje rozklad, dekadence a nepěkná společenská krize – krysy jsou všude a myškám nejraději zasekávají halapartny do hlavy. Zvlášť, když jsou na útěku z hradního vězení.
Cinco Paus – recenze
Při hledání informací o Michaelu Broughovi jsem napůl očekával, že na mě vyskočí fotka člověka s okurkou místo nosu, chapadly v uších, a v očích že mu budou jako na orloji defilovat zástupci hmyzu, postavičky Walta Disneyho a karbanátky. To, že autor propracovaných a nadmíru nehezkých her vypadá zcela průměrně, mě nakonec překvapilo. Normální chlap. V časopise Wired to asi cítili podobně. "Ošklivé, prohnilé a brilantní hry Michaela Brougha," uvedli trefně roku 2013 článek o nezávislém novozélandském autorovi. Tehdy dělal Brough vlny hrami Vesper.5, Zaga -33 a Glitch Tank, dnes jich má na kontě pěkných pár desítek. Já se o něm dozvěděl až loni skrz tahovou strategii Imbroglio. Nyní vydal Cinco Paus. Splňuje, co se od Brougha očekává: Ošklivost a neproniknutelnost se v určitém momentu změní v jasnou a geniální vizi.
Thimbleweed Park - recenze
Slyšeli jste o studiu MMucasFlem Games? Já vím, že ne. Přitom na něj v adventuře Thimbleweed Park narážíte na každém rohu. MMucasFlem sem, MMucasFlem tam. Maskuje legendárního producenta point and click adventur od Lucasfilm Games, kde prožil programátor Ron Gilbert nejlepší roky své kariéry. Před nějakými třiceti lety vymyslel adventury jako Maniac Mansion a The Secret of Monkey Island, v jejichž stopách Thimbleweed Park důsledně kráčí. Gilbert přitom více jak 20 let žádnou adventuru neudělal. Namísto toho konzultoval cizí tituly (Penny Arcade Adventures) a příležitostně udělal hru jako Deathspank nebo The Cave. Nikdy nešlo o čistokrevné „klikací“ adventury. K tomuto žánru se vrací teprve nyní. Dobrá zpráva hned na začátek: nehledě na přestávku Gilbert svým adventuristům stále rozumí dokonale.
Diluvion - recenze
Steampunkové ponorky v postapo oceánu. Není moc jiných kombinací, které by instantně upoutaly moji pozornost v záplavě nových her. Když k tomu přihodíte marketingové hlášky „inspirováno Julesem Vernem“, „podmořské Dark Souls“ a „otevřený svět“, je jasné, že se hlubinami rozkmitaným songem Aqua z Archimedean Dynasty pohybuje něco ambiciózního a mohutného. Není to Moby Dick, je to Diluvion, výpravné ponorkové dobrodružství, které ale zběsilou honbu za nenaplněným snem místy připomíná. Není divu. Čtyřčlenné kalifornské studio Arachnid má zatím na kontě propiskou nakreslenou skákačku Ballpoint Universe, a na jejich nové hře se to podepsalo.
The Dwarves - recenze
Vynořili se z podzemí jako zlé a zlomyslné postavy. Malí lidé. Obávaní. Jejich sochy pak zdobily zahrady barokních zámků. Trpaslíci. Úsměvní. A když Tolkienův Bilbo vyrazil s partou malých zmatkářů s velkým srdcem zabít draka Šmaka, byl jejich obraz v moderní kultuře dokonán. Bojovní, hluční, moudří a srdeční lamželezové z důlních měst a jeskynních systémů, to jsou naši dnešní trpaslíci. Je těžké najít mezi jejich interpretacemi v knihách a filmech výrazné odchylky. Ty z The Dwarves vede do bitvy s temnými silami Tungdil Zlatoruký a jeho příběh sepsal v knize Trpaslíci německý spisovatel Markus Heitz.
Karma. Incarnation 1 - recenze
Že se ruské studio Auralab nechalo inspirovat tvorbou české Amanity, konkrétně Botaniculou, se nedá přehlédnout, ani kdyby vám před očima tancovaly všechny postavičky z mechu a kapradí. Karma. Incarnation 1 vystavuje na odiv osobitou výtvarnou stránku, pečlivě připravené animace a neskutečné výjevy, oblečené do vrstvy průhledného klikacího adventuření, aby se tomu dalo říkat hra. Jenže i přes veškerou snahu je to něco jiného. Jde o hravý spektákl pro všechny, kdo si koupili lístek na výlet do zákoutí cizí kreativity. Karma vás provede psychedelickým cirkusem, který je vlastně jedním velkým barevným a zvučícím interaktivním artefaktem.
Candle - recenze
Candle od španělského studia Teku na první pohled působí jako typická hra "z Kickstarteru". Vizuálně výrazné zpracování doprovází spíše průměrná hratelnost, na níž se projeví tvůrčí nezkušenost autorů. Candle naštěstí patří do jiné ligy. Vodovkami ručně malovaná hopsací adventura nešetří napínavými situacemi a hádankami, ale především baví.
Caravan - recenze
Exupéry. John Cale. Orient. Sešity s dobrodružnou literaturou. Hedvábná stezka. Štěkající psi. To jsou asociace, které mi naskáčou po vyslovení slova karavana. Videohra mezi ně nepatří. Přitom skupina velbloudů a lidí uprostřed pouště jako by přímo volala po zpracování do hororu, survival, adventury nebo strategie. Zprůměrovat to vše dohromady napadlo německé studio It Matters Games, které má za sebou tituly DogHotel, My Dolphin Show nebo Salmon Race pro mobilní platformy. V PC debutu Caravan se zaměřuje na svízelný život vůdce karavany v džiny obydlených pouštích Arabského poloostrova.
Space Rangers: Quest - recenze
Co mají společného hry Zork. Pomsta šíleného ataristy. Gateway. Belegost? No přeci text! Příběh vyprávějí v odstavcích s minimálním nebo nulovým grafickým doprovodem. Proto se jim říká interaktivní fikce, textovky nebo gamebooky. I když s námi jsou už od 70. let minulého století, nepatří do starého železa. Právě naopak. Lidí, kteří jednou rukou přísahají na písmenka a příběhy, a v druhé drží mobil, neustále přibývá. Zbožňují hry jako 80 Days, A Dark Room, LifeLine, Out There nebo Sorcery! A nedávno se do řady těchto her postavil i titul Space Rangers: Quest.