Bylo by ale chybou považovat Wii U jen za křížence DS a Wii, stejně jako by bylo chybné považovat Wii U za útok na výsostné postavení tradičních herních konzolí Playstation a Xbox. Nintendo sice použilo výkonnější hardware, jenže cílem není předběhnutí konkurence, nýbrž pokračující anektování rodinného prostoru v obýváku.

Přednosti Wii U spočívají v potenciálu, jaký konzole má. Její slabiny zároveň leží v tom samém: dokáží vývojáři zvednout hozenou rukavici a dlouhodobě zásobovat konzoli atraktivními tituly, notabene využít v nich hardwarové možnosti? V současnosti jich pár existuje, ať už těch vyrobených v máriovských laboratořích anebo těch od Ubi „já první!“ Softu a dalších a budeme se jim věnovat v průběhu příštích dní. Nyní je čas na uživatelské dojmy z hardwaru. Je ta věc vůbec dobrá?

Termín „uživatelské dojmy“ používáme schválně. Konkrétní specifikace hardwarových vnitřností, z nichž řadu hlídá Bowser v nedobytném sejfu, jsou věc pro technicky orientovaná média, zatímco my chceme především hrát a do technických a systémových otazníků narážet hlavou teprve v případě, že něco nefunguje.

zdroj: tisková zpráva Pokud si jako domovskou zemi nastavíte ČR, tak tohle zatím neuvidíte. Žádná škoda, eShop zatím nefunguje úplně nejlépe...

Jako třeba Nintendo eShop, zdůrazňovaný obchod s placenými hrami, demoverzemi zdarma a zároveň vítaný výběh pro nezávislé vývojáře. Špatná zpráva: korektně se do něj nepodíváte. Poláček zřejmě zase v Houbovém království zlobil, a tak dostala celá Česká republika ban, a dokud si nezačnete hrát na Angličana nebo jinou národnost zřejmě způsobilejší k nakupování na internetu, tak máte smůlu.

Nintendo eShop je jednou z nejdůležitějších online služeb – a nefunguje, stejně jako Nintendo TVii/LoveFilm pro streamování televizních programů. Ostatní naštěstí stejným prokletím netrpí (Youtube, videohovory a další). Mezi majiteli Wii U rozjelo Nintendo vlastní komunitní systém Miiverse, který si představte jako hromadu diskuzních fór, do kterých můžete psát přes virtuální klávesnici anebo kreslit obrázky. Anebo můžete konsternovaně zírat na záplavu miiček, které se v Miiverse pohybují – je v tom určitá hypnotičnost, podobně jako v zírání do ohně.

Vzkazy hráčů se dokonce objevují v podporovaných hrách. Jinými slovy: spojení s internetem je pro Wii U zásadní a bez něj neoceníte všechny dostupné služby. Systém dokonce v libovolném okamžiku hraní umožňuje skočit do sítě a dohledat například radu k překonání záseku anebo se podívat do Miiverse, zda někdo neřeší podobnou komplikaci.

zdroj: tisková zpráva Miiverse ale funguje a nutno dodat, že to není funkce k zahození. Taková soukromá nintenďácká sociální síť

Zadávání textu na dotykovém displeji je relativně pohodlné, pakliže jste navyklí na malá písmena z chytrých telefonů nebo tabletů. Ťukání mírně komplikuje použitá dotyková vrstva, která reaguje na tlak a nikoliv na elektrický náboj prstu, jak je běžné u mobilních telefonů. Občas je tedy nutné ťuknout dvakrát až třikrát než se ikonka aktivuje nebo se napíše písmeno. Při hraní to není moc na překážku, protože do displeje buď tlačíte dodávaným stylusem anebo mydlíte prstem, ale v nabídkách a při psaní nepřesná odezva občas znepokojí, stejně jako fakt, že displej nezvládá multitouch. Au.

Ostatně, operační systém a práce s jednotlivými nabídkami je tím největším hříchem nintenďáckých inženýrů. Přeskakování mezi systémovými menu trvá neúměrně dlouho, klidně patnáct sekund, a zpomaluje tak dynamický flow používání Wii U. To tam ty data nosí želvy? V současné chvíli jde o výrazné mínus, přestože je možné a dokonce pravděpodobné, že Nintendo v blízké době vydá opravný firmware. Nešlo by o nic výjimečného, i Amazon podobně řešil pomalost Kindle Fire. Doufejme tedy, že firmě není lhostejná neradostná vlna, která se kolem rychlosti operačního systému šíří a brzy jí zazáplatuje.

Mraky nad systémem a jeho omezenými funkcemi v českém prostředí se rychle rozplývají při práci se samotným gamepadem. Vše se dá kontrolovat jak z dotykové obrazovky tak křížovým ovladačem přes televizi a obraz intuitivně posílat tam nebo zpátky, třeba při prohlížení internetu, které je překvapivě rychlé. Placka s úhlopříčkou kolem 26 centimetrů (displej má necelých 16) padne do rukou jako ulitá. Ještě aby ne, po dekádách optimalizace by nelogické umístění ovládacích prvků (pamatujete na tři zadní tlačítka na gamepadu GameCube?) neudělalo nikomu čest.

A naše mírňoučké unboxing video jste už viděli?

Krom příjemného držení se gamepad vyznačuje lehkostí srovnatelnou se sedmipalcovými tablety a solidními barvami. Do applovské retiny mají daleko, zároveň nejsou přepálené ani vybledlé. Tím pádem je příjemné hrát hru pouze na gamepadu, pakliže to umožňuje, bez puštěné televize nebo ve chvíli, kdy se někdo jiný na televizi dívá na zprávy. Zprávy jsou totiž také důležité.

Jediný zádrhel, dost možná jen na mé straně, byl v samovolném stlačování levého dolního tlačítka, které se občas stisklo při opření gamepadu o nohu. Při pokusu hrát na záchodě / v kuchyni / před domem / na balkóně byla objevena mnohem zásadnější chyba: dosah bezdrátového spojení je pouhých několik metrů.

Jakmile konzole přestane vidět gamepad, tak zpanikaří a zapauzuje se. Neustále se tedy musíte pohybovat kolem samotné konzole. Bude se to hodit, protože pak budete mít na dosah i dobíjecí kabel. Výdrž gamepadu je přibližně dvě až tři hodiny podle vytížení (a případného vypnutí displeje) a samozřejmě může být napojen celou dobu na dobíjecí drát.

Pro majitele Wii je jménem hry kompatibilita. Nebojte se, ta černá hlasitě funící (říkal Poláček, když se vrátil z Houbového království – věřte mu, že) bednička, která skrývá hardwarové srdce Wii U, je na vás připravena. Z Wii můžete transferovat veškerá data, Wii U podporuje starší hry a umí se synchronizovat s až deseti wiimoty. V praxi to znamená, že můžete hrát New Super Mario Bros U v pěti lidech, čtyři na wiimotech a jeden na gamepadu. Znalce zřejmě nepřekvapí, že je to třeskutá zábava a povíme si o ní někdy jindy.

zdroj: tisková zpráva Většina her se dá ovládat i tímto "klasickým" gamepadem, který však není přítomen v žádné edici a musíte jej tedy kupovat zvlášť

Hardwarově Wii U neselhává. Je výkonnější než Wii, umí HD grafiku a práce s ním je intuitivní. Jen kdyby nebylo těch systémových brzd... Na druhou stranu počet launchových titulů je rozsáhlý a kvalita je na solidní úrovni, takže se zabavíte na poměrně dlouhou dobu, během níž snad Nintendo chyby opraví a vyjdou další hry.

V herním světě „populární“ analytik Michael Pachter v létě hlásal, že Wii U si koupí jen hardcore fanoušci Nintenda, kteří si koupí i kus kartónu s nápisem MARIO. Neměl pravdu. Wii U je vydařená multifunkční herní mašina, která sice není špičkou mezi špičkami, ale má solidní výkon a zábavní potenciál. Jen škoda vyšší ceny 7990,- Kč za normální edici (bez stojánků na konzoli, s gamepadem, pouze s 8GB diskového místa a bez pohybového senzoru a kolekce miniher Nintendo Land).

zdroj: tisková zpráva Jedním z největších lákadel Wii U je možnost hrát na TV či displeji gamepadu. Nepodporují to všechny hry, ale Petr třeba odehrál výhradně na gamepadu před spadním skoro polovinu Assassin's Creed III a vypadal spokojeně (a nevyspale)...

Palec nahoru nebo dolů? Podle pečlivého zaměření je vychýlený nahoru v osmdesáti stupňové poloze, občas zacuká a spadne na šedesát a jindy ho zase adrenalin vyžene na devadesátku. Asi tak. Další podrobnosti o konzoli se dozvíte v recenzích jednotlivých her tak, jak je budeme postupně objevovat během samotného hraní, protože zkoušení funkcí mimo praxi zkrátka nemá smysl.