Marek Král

Druhý film o nezávislých hrách ničemu neuškodí, naopak

Ještě jsme neviděli Indie Game: The Movie, úspěšný dokument zachycující hnutí současných...

Robbie Cooper představuje hráčská alter ega

53letý Bill Jay Bryant přes den řídí 18kolový kamión značky Peterbilt a živí se jako nájemný lovec lidí.

Nezávislý rozcestník – žralok je náš kamarád

Jen se na Rozcestníkovy šipky pořádně podívejte: žraloci, krev, harpuny, krev, dinosauři, voxely, vesmír, MMORPG, Mozilla, cestování časem, střílení, masakrování vetřelců, IGF a spousta tipů na nezávislé hraní. Pořád nic nevidíte? Pak si rozklikněte celý článek a podívejte se ještě blíž.

Nezávislý rozcestník – maso a krev (a kosti)

Dnešní Rozcestník vás zavede do jedné divoké diablovky; vystřelí do temného oceánu, jemuž se přezdívá vesmír; ukáže neodolatelné šachy; připomene éru slavné amigácké kruťárny Turrican, aby vás pak následně blíže seznámil s člověkem, jehož maso je tak super. Že nevíte? Pak si rozklikněte celý článek.

Měsíc březen sNESe album Double Dragon

Od zpěvačky skládající hold Skyrimu se odpíchneme, abychom se opět přicucli k hudebnímu žánru chiptune. Pokud si ještě vzpomenete na článek LIVE | Pause: chiptunový portál pro labužníky a pokud od té doby valíte do uší onu specifickou a výraznou videoherní vlnu, pak by vám následující jméno mělo připadat přinejmenším povědomé. A vy, co o chiptune slyšíte poprvé v životě, své uši také nastražte – možná půjde o vaši první propustku do říše upípaných zvuků a melodií.

Nezávislý rozcestník – kolem a kolem je to pěkný myšmaš

Dnes zamíříme na orbitu a podíváme se, jak se střílí šmejd z vesmíru. Nebo se můžeme podívat, jak to vypadá, když se zkříží Minecraft s Call of Duty. Nebo… nám tu jedna šipka ukazuje do budoucnosti, jak bude vypadat matička Země a jak si na jejím průmyslově zhuntovaném povrchu budeme poskakovat jako kamzíci. Taky se můžeme podívat, jak vypadají myší mušketýři, již tak rádi krmí své věrné koně žáby. A Mario a Luigi? Ti se dali na automechaniku.

Indie hry za rok 2011, které nesmíte minout

Kdo v minulém roce sledoval nezávislou herní tvorbu, tomu musela nezávislá pětice v Best of 2011: Nejlepší indie (nezávislá) hra připadat jako pokus o vtip. Pochopitelně, že jsme vybírali z toho nejlepšího – zavděčit se tím všem je však nemožné. A tak jsem si řekl: „Zkusme to… zkusme se zavděčit všem, ať už jsou to nadšenci do nezávislých her nebo jen náhodní kolemjdoucí. Zrekapitulujme si celý rok 2011 a v článku vypíchněme všechny důležité indie tituly, které by naši čtenáři buď už měli znát, nebo by si je měli nově zahrát!" „Skvělej nápad, Marku,“ povídá Petr, „napíšeš to?“

Nezávislý rozcestník – retro furt frčí

Na Rozcestníku visí spousta šipek, jež by se daly shrnout jedním slovem: retro. Jedna šipka míří k Ultimě a Dungeon Siege, druhá odkazuje k Zeldě a Minecraftu, třetí k tomu samému a navrch přidává World of Warcraft, čtvrtá šipka výstražně směřuje ke Castlevanii a pátá dává dost okatě najevo, že tam potkáte Wolfensteina, Dooma i Quaka. Prostě retro díl, jak má být!

Nejlepší bard Skyrimu? Holka z Mexika

Fanoušci velkolepé hudby Jeremyho Soula se snad shodují na tom, že se mu soundtrack ke hře The Elder Scrolls V: Skyrim povedl. Fanoušci bardských písní ale zas tak jednotní nejsou: některým připadají výkony bardů ze Starého království toporné, jiným až příšerné, pro další pak zcela v pořádku a zbylí se na nějaké drnkání mohli vykašlat a raději se vydali do hor vybíjet tamní obludy. Následně se k nim však donesl libý zpěv Malukah, a to už sbíhali ze srázů, aby si u praskajícího ohně vychutnávali její hřejivý hlas.

Nezávislý rozcestník – od narušení k nahotě

Dnešní díl Rozcestníku odstartujeme amnézií. Poté se klidně vrhneme na koště či vysavač. Zjistíme, jestli by Češi mohli za velkou louží vyhrát prestižní cenu - snad to nebude až takové sci-fi, jako kdybyste zkřížili Fallout s Minecraftem. A Dwarf Fortress? Ten začíná mít pěkně... nahatou konkurenci. Přesvědčte se sami.

Hotline Miami – recenze

Je třeba si předem vyjasnit jednu věc: Hotline Miami JE retro. Teď se dobrá polovina z vás zase může sbalit a odejít si někam k modernímu umění. My zbylí si následujícím textem pojďme předat, proč je ta hra tak zatraceně dobrá.

The Legend of Zelda: Skyward Sword – recenze

Zpátky do krásné minulosti a minulost představit současnosti. Po pěti letech vývoje Nintendo vydává nové dobrodružství Linka a Zeldy, a tím tak oslavuje 25. výročí videoherní značky, jež okouzlila bezmála celý svět. Jenomže Link tenkrát byl poplatný své vlastní době. Dnešní hráči spíše očekávají modernější přístup japonských vizionářů tam, kde trojrozměrná Zelda bloudila, zakopávala a rušila. Oddaným fanouškům série se dá Skyward Sword přiblížit jinými slovy: je to stará dobrá Zelda se všemi svými pro a proti. Některé věci se však donekonečna omlouvat nedají.

Jamestown: Legend of the Lost Colony – recenze

Rok 2011 a já si u střílečky poprvé v životě postesknu: „Je to boží! Jen mě mrzí, že až tohle odehraju, už se do světa Jamestownu nikdy nedostanu. A je to taková škoda! Tolik nevyužitého materiálu; těch možných příběhů; kolik ztvárnění by se dalo na tenhle skvělý svět vymyslet!“ Jenomže stesk se musí potlačit, poněvadž stejně nikam nevede, pak sestoupit zpátky na zem a jen tiše doufat, že BioShock Infinite či Dishonored se možná… možná podaří přiblížit divokým představám, jaké se mi hlavou – v případě Jamestownu – honí.