V noci pak otevírá notebook a coby generál Zondar usedá v EVE Online do řídící kabiny obrněného bitevního křižníku o 14 000 tunách, aby převážel nákladné zboží a pirátům dával na prdel. Až jednou... mu ta prdel ujela: „Po dvouměsíčním hraní jsem jednomu hráči předváděl, co má bitevní loď všechno umí. Chtěl jsem zapůsobit jako největší tvrďák pod sluncem, tak jsme navzájem po sobě – jen tak z legrace – stříleli torpédy. Pak mě napadlo na něj vypálit smartbombu – což je přesně ta věc, která se v zabezpečených částech vesmíru, navíc hned vedle vesmírné stanice, nikdy neodpaluje.


Smartbomba stanici zasáhla a při tom zabila spoustu hráčů. Během několika vteřin se místní bezpečnostní jednotky naráz vrhli na mou loď. Neměl jsem šanci. Nový křižník byl úplně na šrot. Následně jsem zjistil, že několik hráčů vypsalo odměnu na mou hlavu. Trvalo mi skoro rok, než jsem se úplně očistil. Všichni mě měli za ‚nějakýho kruto-přísnýho‘ piráta. Kdykoliv jsem navštívil novou hvězdnou soustavu, tak přede mnou všichni akorát tak prchali. Chtěl jsem se jenom začlenit, spřátelit se s ostatními. Hrát se mnou však nikdo nechtěl.“

Bill Jay Bryant si tak virtuálně zažil to, co denně zažívají lidi, po nichž sám v reálném světě jde. A není jediným hráčem, jehož klíčový okamžik z online světa zaznamenal Robbie Cooper do své knihy Alter Ego: Avatars and their creators (2007), jež je na internetu stále k dostání.

Virtuální světy začaly nadšence do fotky a videa Robbieho Coopera zajímat od roku 2003, kdy mu nejmenovaný výkonný ředitel jedné obchodní společnosti prozradil, že se po rozvodu, kdy ztratil možnost trávit veškerý volný čas s dětmi, rozhodl nainstalovat a hrát EverQuest coby náhradu za opravdovou komunikaci. Mimo plnění společných questů se tak s nimi baví o škole, domácích úkolech, jejich matce a jiných „všedních“ věcech. Robbiemu Cooperovi to přišlo jako neskutečně silné téma, a tak se vzal a obletěl svět po ose: Francie-Německo-Čína-Korea, nafotil vybrané hráče a jejich herní avatary a zapsal jejich neobyčejné příběhy.

zdroj: tisková zpráva
Je půvabné porovnávat, jak hráči vypadají ve skutečnosti a jak se prezentují ve virtuálu. Dílčí hráčské příběhy jsou pak samy o sobě zábavné a mají jistou hloubku. Kdo o Cooperově tříleté studii Alter Ego: Avatars and their creators (2007) slyší prvně, ten však možná zná jeho pozdější práci Immersion, v níž zobrazuje emoce dětských tváří při hraní her. Pokud vám i ta unikla, určitě si odkrojte ze svého času a podívejte se, jak vlastně všichni doopravdy vypadáme. Kdo by se pak chtěl pochlubit, jak vypadá jeho vlastní tvář/avatar z jakékoliv hry, ten ať se vyřádí v diskuzi!